ROZHOVOR S TOMÁŠEM MATLENGOU

Je mi velkým potěšením zveřejnit rozhovor s našim režisérem, člověkem, který hru vybírá, vidí to, co ostatní si nedovedou ani představit a věří ve společný výkon od první čtené zkoušky. Nejvíce mu do jeho "neviditelné" role všichni "kecají", přijímají jeho rady a představy, či je naopak odmítají přijmout a jdou si tvrdě za svým :-) Je to člověk, který vidí představení nejvíce krát.

Tome, asi není tajemstvím, že divadlo je s Tebou spjato již dlouho a že k režii ses propracoval z pozice herce. Zasteskne se ti někdy po druhé straně barikády?

Tak tak, hrál jsem od gymnaziálních let, pak jsem byl v opavském souboru OPAL, kde jsem 12 let hrál a tam jsem poprvé čichl k režii. Od roku 2003 už jenom režíruji, ale během zkoušek se nahraju dost a dost. Je ale pravda, že čím je lepší soubor, tak toho mého hraní na zkouškách ubývá, herci to zvládají sami, ví, co a jak a já je jen usměrňuji.

Co tě na režii nejvíce baví?

Třeba vytváření rolí, já s něčím přijdu, herec s něčím přijde a vzájemnou konzultací dáváme té roli podobu tak, aby to pro mě i herce bylo uvěřitelné, příjemné, abychom se všichni tím hraním bavili. A tedy nejen vytváření charakteru role, ale asi nejvíce mě baví, jak ze scénáře, z několika desítek stran popsaného papíru, vznikne postupně divadelní představení s herci, kulisami, hudbou...

Víme, že v amatérském divadle se role velice prolínají, každý dělá co může a ještě trošku navíc. Režisér je tedy i dramaturg atd. Jak přistupuješ k výběru hry? Proč ta letošní? Věděl jsi od začátku, že chceš změnit po pár letech žánr? Věřil jsi hře hned? Nebo jsi občas pochyboval, že to dáme?

Většinou vybírám hry podle toho, kdo se mi nahlásí, že chce další sezónu hrát. Letos to tedy nakonec bylo 6 holek a 4 kluci. Podle toho tedy hru vybírám, aby si zahráli ti, co chtějí. Proto to vždycky nebude ta nejlepší hra, kterou bych chtěl režírovat. Ale vždy věřím, že i se slabší hrou dokážeme s tímto souborem nevídané věci, třeba jako letos. Přečetl jsem před sezónou asi 8 scénářů, žádný se mi nelíbil. Musím ale něco vybrat, čtu je znovu, a v ten moment se mi začala ta Hrobka docela líbit, začal jsem si při čtení představovat jednotlivé herce, jak to hrají a řekl jsem, jo, to dáme. Byla to tedy velká změna oproti minulým rokům, kdy jsme hráli situační komedie, ale myslím, že jsme to nakonec zvládli velmi slušně, o čemž svědčí nejen reakce diváků, ale i 6 cen z Bucharů.

Jak se ti letos pracovalo? Od výběru hry, po Buchary? Co byla největší výzva?

Největší výzva bylo dát 10 herců dohromady na zkoušku, což se letos podařilo jen velmi vzácně. A taky přesvědčit některé herce, že hra nebude propadák, někteří jí moc nevěřili. Nedivil jsem se, po všech těch bláznivinách, kdy publikum řvalo smíchy vstoupit do vod černé konverzační detektivní komedie... To byla ta výzva, že to dáme!

V čem byl tento rok unikátní? Kdybys měl jmenovat jednu věc/zážitek, kterou si z letošní sezóny budeš pamatovat i za 10 let, co to bude?

Budu si pamatovat, že 3 týdny před premiérou jsem si utrhl achilovku a závěrečné zkoušky jsem strávil o berlích nebo na vozíčku. Taky v podstatě veškerá představení byla o berlích, úvodní písnička z pod jevištěm, minimální čas s týmem před představením, jelikož do suterénu jsem se nedostal... to vše si budu pamatovat.

Na co jsi letos nejvíce hrdý? Kdo je pro tebe největším překvapením, kdo udělal herecky velký posun?

Hrdý jsem na celý soubor za těch úžasných 12 představení v Proskovicích, pak i za vystoupení na Bucharech. Těch 6 cen jde za všemi, kdo se na představení podíleli, jsou to desítky lidí, bez nichž by to představení nevzniklo. A posun udělali všichni, úroveň divadla stále kvalitativně roste, což je vždy velká výzva, aby další sezóna byla zase o chlup lepší, než ta předchozí. K čemuž se tímto zavazuji :o)