Martina a Iva Ručkovy: Každá postava musí být pro naše oči dokonalá.

Tentokrát jsem si pozval k rozhovoru další důležité "postavy ze zákulisí, bez kterých by to taky nešlo". Jsou to nejen kostymérky, maskérky, kadeřnice, ale taky nepostradatelné holky pro všechno. Sestry Martina a Iva Ručkovy.

Ahoj holky, jak dlouho už jste vlastně s námi v divadle?

Již sedmou divadelní sezónu. Od hry Nerušit, prosím. Tím, že se založilo nové divadlo. Pokračování spolupráce, která nás baví.

Popište, co je vaší náplní během zkoušení nové hry?

My, na rozdíl od herců, nemusíme na čtené zkoušky. Až se začne s textem na jevišti hrát, nastává ta pravá chvíle pro nás. Začneme se domlouvat s rejžou, který nám řekne svou představu o dané postavě, kostýmu, účesu, líčení, rekvizitách. Pak vše řešíme s každým hercem osobně. Jaké máme možnosti, co se najde doma v šatníku, co si můžeme půjčit, koupit, přešít... Snažíme se, aby každý kostým byl propracován do detailu, a aby se v něm dobře hrálo. Kostým Anny se jevil, že je fajn, ale při zkoušení Dominiku zlobil čepec, tak nám ho Hanka Šurabová ušila nový. Míša/Monika byla moc černá v korzetu a sukni a až červená krajka tomu dala ten správný sexy nádech. Pan Potter/David si vzpomene na ponožkové podvazky a Katka mezi nápovědou vyrábí podvazky. Marcus/Aleš a kostým Ceasara. Tam patří velké díky Simoně Hýžové, je dokonalý. Není to o nás, ale celý soubor, rodiny, známí a kamarádi se podílí na všech přípravách. Generálkou to napětí stoupá, až graduje. Ladíme poslední detaily, tam čepice, šála, zástěra bude lepší od krve. Aby každá postava byla pro naše oči dokonalá. Letos si myslíme, že se to extra povedlo, slyšíme samou chválu. Což je velká odměna pro nás všechny.

A v den představení?

V den, kdy hrajeme, se musíme sejít o dvě hodiny dříve, než se začne hrát. Scházíme se v naší nové šatně, maskérně a salónu. Postupně chodí herci a herečky a začíná pro nás fičák. V průměru máme každá 12 minut na osobu. I během představení zůstávám k dispozici.

Která hra byla v průběhu těch let nejnáročnější na přípravu?

Shodly jsme se na tom, že letošní hra je nejvíc náročná na přípravu. Od scény, kostýmů, rekvizit, líčení, účesů. Letos je v kurzu dětsky zásyp AVIRIL. A nejvíce si to užívá Lucien/Vojta, on prostě miluje make up, cokoliv si nechá nakreslit na obličej, ale mají to v rodině. Když jsme z Vojtového tatínka na focení připravovaly starého pana Tomba, přijmul vše, co bylo potřeba. A za to mu patří velké díky. Anna/Dominika má složitější přípravu líčení, účes a hlavně ten čepec, aby pořádně držel ve vlasech. Dora/Lucie a její úžasná hustota vlasů si taky vezme svůj čas. Freda/Hanka, aby byla krásná i po sundání klobouku. Emily/Zdenka - žena, ale drsná v pánských šatech. Agatha/Kamila a její drdol. Petter/David má vlastní prostor na kostýmy, několikrát se během hry musí převleknout. Každému se snažíme vyhovět, aby se mu v roli dobře hrálo.

Zpětně také hra Špinavý obchod, tam byl nejvíce náročný David Michálek/Laura. Kostýmy, líčení během hry, zvládnout ho předělat na ženskou a zase pak na chlapa. Ale povedlo se to. David se úžasně hodil pro tuto roli. Publikum se při jeho nástupu skvěle bavilo. Taky během tří minut učesat Zdeničku a pomoct ji s převléknutím. Slovo nejde nemáme rády.

Jak to probíhá těsně před představením?

V šatně máme vždy veselo, když vyjde prostor, upečeme dobroty. V 18:40 jsou všichni dole a začne zkouška závěrečné písničky. Pak nechybí "pulečka" na jiskru v oku. Je potřeba mít před začátkem prima atmosféru. A připomínat si náušnice a prstýnky dolů. A otázka: "Máte všichni vše?" Většinou zní, že ano.

Máte nějakou perličku na závěr z letošní hry?

Jako vždy zaznělo, že ano, všechno máme. Odcházíme si sednout do hlediště hodit kontrolu, jestli je vše tak, jak má být. V tom si Míša přijde bez rukavic. Maličkost, ale smysl pro detail vám řiká, to ne, musí si je vzít. Tom/rejža má telefon u sebe, píše Katce/nápověda, ať to řekne hercům. Katka chytne první papír, co má po ruce a napíše Monika nemá rukavice, ale jediné, co dokázali na dálku přečíst, byl velký nápis EMOCE. Všichni si řekli, co se děje, co se komu nelíbí… po představení jsme se dlouho smáli. Míši to došlo hned, jak přišla na jeviště, že ji něco chybí. A pro sebe si řekla: "Marťu trefí, jak mě uvidí" :o)

Je něco, co byste chtěly říct na závěr našeho povídání?

Na začátku jsme si s Katkou (nápověda) říkaly, co si to na nás letos Tom připravil. Velka změna v žánru. To si člověk na začátku položí otázku, zvládneme to? Braly jsme to jako výzvu, jako jít na Mount Everest bez přípravy v bačkůrkách… Po tolika už úspěšně odehraných představeních. Děkujeme za tu výzvu. Zvládli jsme to, všichni, i když ne vždy to bylo lehké. Ale posunulo to naše možnosti jít dál a hlavně se nevzdávat! Má to smysl, co děláme. Celý soubor má na tom velký podíl. A největší odměna pro nás je plný sál a bouřlivý potlesk. Neváhejte přijít na poslední možná představení, každé představení je něčím originální. Taky charitativní představeni se už připravuje, letos společně rozveselíme Marušku Kučerovou. Vše se dozvíte na Fb a tady na webu. Těšíme se na vás!