Lucie Stiborová: Hrát divadlo byl vždycky můj sen!
Lucko, jak jsi prožívala premiéru? A to nejen divadelní, ale i tu svou hereckou.
Mám menší roli, tak snad proto jsem nebyla nervózní, samotnou mě to překvapilo. Líbily se mi hlavně reakce publika, je fajn mít tu odezvu ve formě smíchu. Držela jsem palce hlavně svým kolegům, někteří z nich měli na naučení kvanta textu, mají můj neskutečný obdiv!
Vím, že jsi divadlo nikde nehrála, jakou cestou ses dostala k nám?
Ne, nikdy jsem nehrála v divadle, pokud tedy nepočítám večerníčky, které jsme hráli pro děti na táboře. To spíš ale byla drsná improvizace. Hrát divadlo byl ale vždycky můj sen a protože sny se mají plnit, tak jsem se po zjištění, že do divadelního souboru v Proskovicích hledají herce, ozvala panu režisérovi, dali jsem si kávu, probrali potřebné věci a jsem tu.
Jak probíhala tvá adaptace do divadelního prostředí?
Soubor mě přijal úplně přirozeně jako dalšího člena, cítila jsem se velice příjemně. Velkou oporu jsem vnímala od mého mafiánského bosse Martina, Ivana, ale i Vojty, který mě vždy povzbuzoval.
Co zkoušky, byly pro tebe náročné?
Zkoušek bylo hodně, ne vždy jsem účastnila, protože má role byla opravdu malá, ale ke konci, když už šlo pomalu do tuhého, jsem věděla, že musíme všichni táhnout za jeden provaz a že si nemohu dovolit chybět. A pro mě na zkouškách bylo nejnáročnější se nesmát, zůstat v roli. Tenhle trénink kamenné tváře mi dal zabrat o:)
Byla v něčem těžká tvá role Dozer?
Nejtěžší na roli bylo být drsná, což ze svého života neznám, ale zároveň to byla skvělá příležitost si to zkusit, takhle se projevit.
Lucko, jakou máš práci?
Provozuji komunitní lesní mateřskou školku Zahrada u lišky Elišky v Ostravě Výškovich, pracuji tedy převážně s dětmi, takže chápeš, že zahrát si ochranku londýnského mafiánského bosse byla opravdu výzva. Navíc si dodělávám psychoterapeutický výcvik analytické psychologie, dělám kineziogii a pracuji s ženami v rámci setkávání se na ženských kruzích na různá témata.
Ná závěr tradiční otázka. Chtěla bys předat našim příznivcům nějaký vzkaz, poděkování ...
Chtěla bych touto cestou pozvat všechny, kteří se chtějí od srdce zasmát na naše představení, protože doba moc k smíchu není, a proto je třeba si dopřávat takovýchto zážitků co nejvíce. Zároveň bych Ti chtěla poděkovat za trpělivost a vedení našeho souboru. A taky mé dceři, která byla poslední dobou často někde na hlídání. Její potlesk v publiku patřil pro mě mezi ty nejvíce cenné!
