„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga

Opona spadla. Jeviště je vyklizené, hlediště zeje prázdnotou. Divadelní sezóna v Proskovicích skončila. Bohužel ale o trochu dřív, než všichni divadelníci očekávali, a to kvůli koronavirové epidemii, která v naší zemi propukla ve druhé polovině března.

I tak to byla ale sezóna úspěšná, což potvrzuje také režisér Tomáš Matlenga, který letos vsadil na komediální text Raye Cooneyho 1 + 1 = 3: „Máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Laťka je vysoko.“ Kromě hodnocení letošní sezóny pak Tomáš nepatrně poodkryl i plány na tu další, která odstartuje na začátku září, kdy proskovičtí divadelníci znovu usednout k textu a začnou psát zcela novou kapitolu.

Jak letošní sezónu hodnotíš? Jaká z tvého pohledu byla, než ji koronavirová epidemie zastavila?

Laťka je velmi vysoko. Myslím si, že letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším. Nejenom, že jsme odehráli deset představení, kdy byla skoro všechna vyprodaná, ale hlavně jsme měli naprosto pozitivní ohlasy od diváků. Na druhé straně nás mrzí, že stačilo pět dní a odehráli bychom i charitativní představení a hlavně plánovanou derniéru, obě představení byla dlouho dopředu taktéž vyprodaná.

Navíc vás čekal ještě výjezd na tradiční Ostravské Buchary, což je krajská postupová přehlídka amatérských divadelních souborů.

Ano. Sice bych nerad spekuloval, jak bychom dopadli, protože vždycky záleží i na úrovni ostatních souborů, ale letos jsem nám velmi věřil...

I příznivci proskovického divadla říkají, že se vám podařilo nazkoušet prozatím jednu z nejlepší inscenací. Čemu tak pozitivní hodnocení přisuzuješ?

Je pravda, že už máme s čím porovnávat, hlavně pak s komedií „Nerušit, prosím!“ Tam se totiž sešlo úplně všechno: výběr hry, prvotní euforie, obrovský zápal, úspěch u publika a hlavně „tažení“ na Bucharech, kde jsme vyhráli, co se dalo, a tím pádem jsme si udělali i nezapomenutelný výlet na celostátní přehlídku do Volyně. Kdo tam nebyl, neuvěří… (smích) Letos to bylo podobné, navíc máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Obrovsky nám pomohl také návrat Davida „Lojzy“ Lyčky a Zdeňky Filipovské, na nichž bylo vidět, jak jim divadelní prkna chybí… (úsměv)

Letos jsi vsadil na titul 1 + 1 = 3. Čím tě oslovil? A jak moc jsi do textu zasahoval?

Vrátili jsme se po třech letech do vod, které nám naprosto vyhovují, a to k Rayi Cooneymu a jeho naprosto skvělým situačním komediím, které, myslím, umíme nejlépe. Taky texty vybírám podle toho, kolik mám zrovna ten rok mužských a ženských herců a jak jsou na tom typově. No, řeknu ti, žádná sranda, hodiny a hodiny hledání a čtení… A jako vždy, i tentokrát jsem musel text krátit, hlavně kvůli času, protože většina her je tak na dvě a půl hodiny. Snažím se z toho udělat maximálně hodinu tři čtvrtě. Musím si ale dávat stále pozor, ať se neztratí logické vazby nebo souvislosti, což se při té zběsilosti Cooneyho občas stane… (smích)

Jak už jsi naznačil, na začátku sezóny se proměnil herecký soubor, kdy mimo jiné přibylo i pár nových tváří. Jak se ti s nimi pracovalo a co nového do divadla v Proskovicích přinesly?

V podstatě přišli jen dva herci úplně nepolíbení divadlem, a to Franta Hvizd a Kamila Formanová. Měli obrovskou výhodu, že právě kolem sebe viděli zkušené matadory - jak mluví, jak se na jevišti pohybují, jak se připravují… Navíc byli pokorní k tomu, když jsem já či kdokoliv jiný něco řekl k jejich výkonu, brali to jako věc, která je posunuje dál. S oběma jsem byl velmi spokojen. Navíc Kamila dostala velkou roli, ale o tom už sama v nedávném rozhovoru s tebou povídala… Ty jsi v podstatě taky u nás nováček, ale s obrovskými zkušenostmi. Přinesl jsi nadhled, zkušenost i profesionalitu ze zlínského divadla. Líbilo se mi, jak jsme vytvářeli projev tvé role, protože těch poloh tam mohlo být více, a že jsme se shodli. A hlavně na to, kolik máš zkušeností, jsi byl poslušný herec… (úsměv) A nesmím zapomenout ani na Katku, při vší úctě ke všem předešlým nápovědám je nutné zmínit, že tak profesionální nápovědu a v podstatě holku pro všechno jsme ještě neměli. Mimochodem, tvůj přínos se „zlomvazkama“ (pozn. „zlomvazka“ je drobná pozornost, kterou si herci dávají před premiérou), kterých se Katka tak nádherně zhostila, to bylo něco krásného. Myslím, že by to nakonec mohla být pěkná tradice i u nás.

Které období z toho dlouhého zkušebního procesu máš ty osobně nejraději? A kdy naopak propadáš skepsi a pochybám?

Mám rád celý proces tvorby představení. Je neuvěřitelné, jak se z ničeho, v podstatě z pár desítek stránek textu, stane něco tak úžasného, že to baví nejenom nás, ale hlavně diváky, kteří obětují svůj čas a přijdou k nám. Nádhera. Ale abych ti neutekl z otázky… Nejhorší chvíle zažívám tak týden, čtrnáct dní před premiérou, když vím, že to pořád není ono, všichni jsme unavení, a stále nutím herce zkoušet, přidávám další a další zkoušky, pořád opakujeme... A pak najednou cvak - den, dva před premiérou se to zničehonic objeví. Fakt, pravidelně! Herci by mohli vyprávět, jak jim vyhrožuji, že posunu premiéru… (smích)

Zdá se, že derniéry se v letošní sezóně už bohužel nedočkáme, nebo se pletu? Jaké jsou varianty? Budou mít diváci šanci se nějakým způsobem s úspěšnou komedií rozloučit?

V této chvíli (pozn.: rozhovor vznikal 8. června) je to, myslím, passé. Kvůli pracovnímu, osobnímu a časovému vytížení jednotlivých členů souboru jsme už nenašli možné termíny. Po tom tříměsíčním výpadku by to chtělo tak pět zkoušek, ono se nezdá, ale text je z hlavy pryč, je potřeba si připomenout pohyb po jevišti, vzpomenout si na rekvizity a tak dále… Je škoda, že jsme to nestihli ani natočit, ale co, hlavně, že jsme zdraví a jedeme dál!

Určitě už ale přemýšlíš nad sezónou další. Můžeš poodkrýt své plány a čtenáře nepatrně navnadit?

Jak jsem už naznačil, bude hodně záležet na tom, kdo bude v příští sezóně hrát, kdo se k nám vrátí a kdo naopak odejde. U nás amatérů je to vždy nevyzpytatelné. Doufám ale, že se mi podaří vybrat zase nějakou pecku, ovšem překonat tu letošní hru, to bude těžké... Něco většího se snad rýsuje na přespříští sezónu, očekává se návrat několika osobností našeho divadla s jednou opravdu klasickou divadelní komedií. Vše je v jednání, snad to vyjde. Jedno je ale jisté, do příští sezóny půjdeme zase po hlavě a na plné pecky.

Co bys na závěr všem divákům vašeho divadla vzkázal?

Zůstaňte nám věrní, cítíme vaši podporu a moc si jí vážíme. Budeme se vás opět snažit rozesmát, pobavit a budeme se těšit,  že u nás zase strávíte nezapomenutelné chvíle.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)