Katka Sládková: Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní.
Inspicient je pomocník divadelního režiséra, během zkoušek, až do premiéry. Během představení je inspicient pověřen kompletním technickým a organizačním dohledem a dozorem nad průběhem divadelního představení. Do jeho pracovní náplně spadá koordinace nástupů herců na jeviště a odchodů z jeviště včetně dozoru nad jejich kostýmním vystrojením, dále příprava všech rekvizit nebo výměna dekorací. Při své práci musí operativně spolupracovat prakticky téměř se všemi lidmi, kteří zajišťují zdárný průběh představení na jevišti, tedy s rekvizitáři, garderobiéry, dirigentem, maskéry a dalšími technickými pracovníky divadla (např. zvukaři, osvětlovači).
U nás tuto roli "člověka v pozadí" a zároveň i roli nápovědy, zvukaře a spousty dalších činností nutných pro chod našeho divadla, zastává již třetí sezónu Katka Sládková.
Ze začátku zkoušení, někdy v září, říjnu z pohledu nápovědy celkem nic. Text nikdo neumí, zkouší se s textem v ruce. Snažím se dělat si v textu poznámky, jak jsme vymysleli kde kdo stojí atd., aby se to příště nevymýšlelo znovu. Mnoho pohybů na jevišti je docela promyšlených, aby se herci nepřekrývali, aby někdo neviděl někoho dříve než má atd. Když se začíná zkoušet bez textu, snažím se nahazovat text v případech, že někomu vypadne. Ovládám také zvuky a podkresové písně, takže je nutné si během zkoušek nazkoušet a dobře zaznamenat také tyto informace, kdy co pouštím, na jakou hlasitost a podobně.
A co během představení?
No a během představení to není již nic překvapivého, jedu prstem řádek po řádku v textu, jedním okem koukám po hercích a čekám, jestli je někdo v nesnázích a snažím se mu nenápadně, někdy již velmi nápadně, pomoct.
Prozradíš, kteří z herců uměli letos jako první text? A kdo třeba stále potřebuje radit?
Zdenička umí každoročně text nejdříve, už na čtených zkouškách do toho dává všechno, to je taková jistota nejen pro nápovědu :-) Letošní nová posila, Hanka, naopak ještě nikdy nepotřebovala ani slovíčko napovědět, to je taky moje druhá jistota :-) Ale ve střehu jsem vždy i u jejich replik. Jinak bych řekla, že napovědět potřebuje v každém představení někdo jiný docela rovnoměrně. A jelikož znám každou jejich pauzu, poznám, kdy se jedná o chtěnou dramatickou pauzu a kdy tápou, divák naštěstí ne :-).
Máš nějakou kuriozitu při napovídání z letošní hry?
Kuriozity bych z letoška měla dvě. Hned na premiéře se herci ze strany 3 dostali asi na stranu 7, na jeviště tedy nepřišli ti, co měli přijít a neodešli ti, co měli odejít. Až po půl straně se na mě někdo z nich podíval a já je mohla textově vrátit :-) No a druhá, kdy Martin v roli Penworthyho čte poslední vůli, otevře si připravenou zapečetěnou závěť... já si mezitím chystám hudbu a nedávám moc pozor, není důvod, vše má napsáno a ostatní nic neříkají. A najednou slyším, jak říká jiný text... říkám si, proč to nečte, ale parafrázuje?...a on měl zkušební vzorek, kdy jsme vyráběli pečetě, bez jakéhokoli textu. Po chvíli jsem to pochopila a celá orosená mu začala napovídat. Jak se cítil on, když místo závěti koukal do prázdného papíru... nechci ani domýšlet. :-)
Co bylo na letošní hře nejnáročnější během zkoušek?
Letos byla nejtěžší koordinace nás všech, je nás opravdu hodně. Všichni jsme na zkoušce do premiéry byli pouze 3x... Takže hledání týmové souhry a návazností v ději bylo těžší. Dále zajištění všech rekvizit, kterých je letos opravdu hodně, technicky vymyslet scénu. Zajistit všem kostýmy a všechny detaily k nim, za to patří velké díky Martině a Ivě například.
A co během představení?
Během představení už žádné složitosti nevnímám. Herci to mají těžší, musí být správně připraveni v zákulisí, za správnými dveřmi. I ti, co už nehrají, mají v zákulisí velice důležité úkoly, dupat, otevírat dveře, střílet, pomáhat se převlékat atd. Největší "stres" mám vždy, jestli vystřelí zbraně jak mají, jestli si skočí do řeči, kdy mají, jestli jsou všichni za oponou, než se zavírá, jestli se stihne přestavba atd. To jsou momenty, kdy jim nemůžu pomoct a jen nečinně přihlížím.
Hodně ses (jako vždy) angažovala ve shánění a zajišťování kulis, rekvizit. Co bylo letos nejtěžší sehnat?
Nejtěžší bylo asi zajištění zbraně, jak už o tom psala Dominika. Tak, aby byla bezpečná, akorát hlučná a zejména spolehlivá... Došlo ke zpřísnění právních předpisů a získat poplašnou nebo startovací zbraň, která vypadá jako revolver není lehké. Zkoušeli jsme zvuk nahrát, to znělo, jako by si někdo prdnul, v pěkných nahrávkách z internetu zase pěli ptáčci... to byla taková, řekla bych, neverending story. Výroba knihoven, nože v zádech, zvolení tapet a tapetování byla náročná práce, ale mělo to progres. Máme letos asi nejnáročnější a nejpropracovanější scénu, takže to chtělo svůj čas.
Proč by měli letos, podle tebe, přijít diváci?
Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní (na premiéře jsme přeskočili pár stran a vraceli jsme se, jednou nezhasly světla, když měly a musely, jednou nevystřelila zbraň, když měla, jednou byla závěť čistý papír, jednou dostal "mrtvý" záchvat kašle, jednou jsme tak popletli jména, až z toho byl několikaminutový záchvat smíchu všech na jevišti...), takže kdo ví, co uvidíte vy. Přijďte se tedy podívat, čeká nás posledních pár představení! A velice se těšíme na charitativní představení, které má vždy jedinečnou atmosféru, takže na tu přijďte 100%!!!
