HANA CZYŽ: Ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

Před premiérou jsem si pozval na povídání naši další novou posilu, Hanku Czyž, která má s divadlem velmi bohaté zkušenosti.

Ahoj Hani, tradiční otázka na úvod pro "nováčky",  jak ses dostala k nám do divadla?

Minulou sezónu jsem viděla představení Špinavý obchod. Líbilo se mi to tak moc, že jsem si na to zašla i podruhé. Říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybych mohla hrát v tomhle divadelním souboru. A moje přání bylo vyslyšeno hned následující sezónu, když jste hledali ještě někoho pro jednu ženskou roli. Dozvěděla jsem se to od kamarádky Dominiky Najvert, která už hrála právě ve hře Špinavý obchod.   

A hrála jsi už někde?

Hrála jsem od 15 let během celé střední školy v ochotnickém divadelním souboru Dividlo, odkud znám Dominiku, a také Vojtu Eliáše. Bylo to velice krásné a intenzivní divadelní období, kdy jsme jezdili po různých divadelních přehlídkách a workshopech v Česku i v zahraničí. Mnohá moje přátelství navázaná v té době přetrvávají dodnes. Z představení nejvíce vzpomínám na Veselohru na mostě na motivy V. K. Klicpery a na Dva muže v šachu od M. Horníčka. Potom jsem hrála ještě jeden rok v divadelním souboru Mladá scéna v Ústí nad Labem. Tento soubor se zaměřuje na klasická domácí i zahraniční díla a pohádky, které hraje hlavně pro děti a mládež. Představení jsou netradiční hlavně tím, že mají důraz na výtvarnou složku, bohaté kostýmy a hodně světelných efektů. Jezdili jsme s inscenacemi po celém Česku. Také na toto hraní ráda vzpomínám. Pak jsem měla dlouhou pauzu od divadla až doteď.

Proč jsi chtěla znovu hrát?

Vrátit se k divadlu jsem si přála už dříve. Ale byly jiné věci a priority, k tomu malé děti atd. Vzpomínala jsem často na to své dřívější ochotničení, jak mě bavilo učit se nějakou roli, nacvičovat s ostatními představení, na tu touhu všech, aby všechno klaplo…Na tu nervozitu před představením, následnou radost z reakcí publika, když zazněl smích, potlesk…Dokonce jsem si alespoň doma u seriálů rozebírala pro sebe různé herečky, jak tu danou roli hrají, jak moc se do toho vžily, někdy i jak bych to asi zahrála já :o) Možná tím, že mám vystudovanou psychologii, tak ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

Co Tě láká na divadle?

Na divadle mě láká úplně všechno – od seznamování se s danou hrou a postavami, přes zkoušení hry až po představení před diváky. Líbí se mi ta synergie, která vzniká postupně mezi herci a jejich postavami, a legrace, která při zkouškách často bývá. Také spolupráce všech na pódiu, všichni táhnou „za jeden provaz“ a mají společný cíl – odehrát to společně co nejlépe. A úžasná je ta energie mezi herci a diváky, která se při představeních přelévá, tzn. při napínavé scéně je cítit opravdu napětí v sále, nebo se diváci zasmějí, kde doufáme, že to vyzní vtipně apod. My jím svým hraním něco vysíláme a oni nám to svými reakcemi vrací. Myslím, že se lidé chodí do divadla především odreagovat, pobavit a oprostit se od starostí a všeho „venku“ a mě obrovsky naplňuje, že k tomu mohu přispět. Divadlo má podle mě velký smysl.   

Jak Tě přijal nový soubor? Znala jsi jen Dominiku a Vojtu...

Ano, znala jsem Dominiku a Vojtu, takže to bylo nádherné setkání po mnoha letech opět na divadelních prknech. Ostatní členové jsou bezvadní a přátelští a měla jsem od začátku pocit, že se známe už roky. Nejvíce jsem se asi obávala, jaký bude režisér :o) Ale hned po seznámení s Tebou ze mě obava „spadla“, protože se s Tebou fakt krásně pracuje. Jsi vždycky pozitivní, navedeš herce, jak by sis to představoval, poradíš, když je potřeba, ale zároveň necháváš hercům i volnost, pokud si sami chtějí s něčím přijít nebo něco vymyslet.

Představ nám svou roli.

Dostala jsem ve hře menší roli, která je ale myslím velmi zajímavá. Je to role úspěšné spisovatelky Fredy alias Ermyntrudy, které prozatím vždycky všechno vyšlo, a která umí vystupovat velice mile a přátelsky, ale její "pravá" tvář je poněkud odlišná. Když byla první čtená zkouška, byla jsem úplně napjatá, co všechno vymyslí a jak to rozehraje s rodinou Tombů ve snaze získat dědictví. Bohužel její „éra“ skončí dříve, než pořádně začne :o)

Jak zatím hodnotíš zkoušky?

Každá zkouška nás vždycky posune o kus dopředu. Zároveň jsme si myslím všichni užívali celý ten proces od čtených zkoušek přes „osahávání“ si pódia s textem v ruce až po hraní bez textu, kdy jsme už více vnímali vlastní i ostatní role. I když napětí před premiérou samozřejmě stoupá, vím, že všichni do toho dáváme maximum a podržíme jeden druhého.

Hani, co děláš v civilním životě?

V současnosti jsem asi nejvíce máma, protože jsem s mladším synem ještě na rodičovské dovolené. Druhému synovi je 7 let. Také už částečně pracuji pro firmu, kam se budu tento rok vracet do práce. Je to francouzská nadnárodní firma zabývající se výrobou tepla a elektrické energie. Já pracuji na personálním útvaru jako specialistka pro vzdělávání a rozvoj zaměstnanců a jako interní koučka. Pokud mi to čas dovolí, tak i mimo firmu lektoruji a koučuji. Takže práce s lidmi a mezi lidmi je se mnou spjatá, asi i proto mě tolik baví divadlo, které je především o mezilidském spolupůsobení.