Dvojrozhovor se Zdeňkou Filipovskou a Ivanem Lerchem o derniéře, sezóně, souboru a mnohém dalším.

Derniéra za námi, tedy i letošní sezóna. Opona se naposledy zavřela, kulisy a rekvizity uklizeny, sál Hostince U Psoty osiřel ... Na konci sezóny jsem si tedy pozval k rozhovoru dva z nejzkušenějších herců našeho souboru, Zdeňku a Ivana.

Máme po derniéře, jak jste si ji užili?

Zdeňka: Derniéru jsem si opravdu užila, jinak to ani s tak skvěle sehraným týmem a veselou hrou nešlo! Navíc nás přišlo podpořit spousta kamarádů a rodinných příslušníků, což udělalo fajn atmosféru. Člověk tak trochu očekává, že po této hře již bude mít zasloužený čas i na jiné aktivity či rodinu :)

Ivan: Derniéra byla dokonalá, skvělé publikum a příjemná atmosféra. Bývá zvykem, že při derniéře si herci navzájem připraví kanadské žertíky, které ovšem nesmějí narušit děj představení. A nejinak tomu bylo i letos. Ale co mě opravdu dostalo, tak letos se do těchto žertíků zapojili i diváci. A to, když si v druhé polovině David žádá od diváků zpátky své "kozy" (balónky), tak je, podle očekávání, oba vždy dostane. Ovšem při derniéře byl doslova zaplavený balónky jako hráč NHL čepicemi při hattricku. Přiznám se, že ve dvou balóncích navíc jsem měl trochu prsty, ale když jsem viděl to množství, co na Davida letí, radostí jsem zamáčkl slzu. Radostí nad tím, jak jsme s našimi diváky naladěni na stejnou vlnu, za což jim taky děkuji.  

Zkuste zhodnotit letošní sezónu, co bylo třeba nejnáročnější?

Zdeňka: Letošní sezona začala nejistě, kvůli různým restrikcím a omezením jsme netušili, zda vůbec budeme moci zkoušet či hrát, bylo to náročné se sejít v plném počtu na zkoušky, nicméně jsme to zvládli. Pro mě osobně to byla dost velká výzva, skloubit dvě malé děti, práci a zkoušení po večerech... Moc tímto děkuji své rodině, že při mě stáli a pomáhali :)

Ivan: Letošní sezóna byla nejtěžší tím, že jsme do ní vstupovali v době, kdy byl COVID ještě v plném proudu. Takže s velkou nejistotou, jestli vůbec budeme moci hrát, za jakých okolností atd. Nicméně věřili jsme a naštěstí to vyšlo. Organizace představení byla trochu náročnější, museli jsme stále sledovat a dodržovat veškerá opatření. Ale všemu jsme se přizpůsobili a upravili tak, aby to bylo co nejpříjemnější pro nás i pro diváky. Např. jsme úplně poprvé, za dobu fungování divadla, zavedli přestávku v půlce představení a fungovalo to.

Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek sezóny? Proč?

Zdeňka: Těch bylo více... Ale nejvíce emotivní bylo charitativní vystoupení pro malého Lukáška Foldynu, kdy se pro něj vybrala nádherná částka a pevně věřím, že pomůže Lukáškovi a bude dělat další pokroky! Má úžasnou podporu rodiny.

Ivan: Nejsilnější zážitek sezóny pro mě bylo charitativní představení. Ono má vždy trochu jiný náboj, protože nejde jen o tom pobavit diváky a pobavit sebe, ale je rozšířené o další faktor, a to společně někomu pomoci. Letos jsem z toho měl malinko obavy, protože doba není ideální a každý ma svých starostí dost. O to víc jsem byl překvapen a potěšen, když jsem se dozvěděl, jakou částku se nám podařilo vybrat. A aby té euforie nebylo málo, tak celou tu fantastickou částku zdvojnásobila firma ČIPOS Ostrava, a. s.. No, nálada fantastická! A myslím si, že když jsme schopni uspořádat charitativní představení, tak můžeme naši sezónu považovat za úspěšnou.

Co letošní hra, role, jak se vám hrálo?

Zdeňka: Letošní hra mě fakticky bavila. Byla, pravda, trochu náročnější co se textu týče. A role? Neměla jsem problém.

Ivan: Za mě se letošní hra moc povedla, měl jsi obzvlášť šťastnou ruku, to klobouk dolu před tebou Tome. Ale hodně tomu taky pomohlo, že jsme si ji drobně upravili podle našich představ jako divadelní soubor. Každý se ni nějak podepsal po svém (úplně nejvíc asi David a jeho neuvěřitelné ztvárnění Tiny Turner), a to tomu dalo tu synergii. A bylo vidět, že se hrou bavíme i my a myslím, že se nám to podařilo přenést na diváky. Já jsem si užíval i menší textové nálože, příjemná změna.

V souboru byli tři noví herci. Jak zapadli, jak se vám s nimi hrálo?

Zdeňka: Byli prostě úžasní! Dominika a Vojta již měli nějaké zkušenosti s divadlem, takže přinášeli nové nápady do hry. Lucku jsem znala trochu z dřívějška, takže jsem byla ráda, že se naše cesty opět protly. Sedli mi osobnostně a hrálo se mi s nimi bez jakýchkoliv problémů. Shrnuto - jsou milí, sympatičtí, tak trochu praštění, prostě sví a budu ráda, když je budu potkávat i nadále (i mimo divadlo) :)

Ivan: Myslím, že zapadli naprosto dokonale. Vojta a Dominika jsou sice v našem souboru noví, ale herecké zkušenosti už měli, takže přinesli nový náboj a energii, a to se podepsalo na hře samotné. Lucka samozřejmě taky, a pokud ji už školka přestane bavit, tak ochranka je jasná volba :-)  

Lákal by vás i jiný divadelní žánr než komedie?

Zdeňka: Komedie je mi nejsympatičtější. Nicméně asi ano, je to výzva.

Ivan: Nemám moc potřebu zkoušet jiný žánr. S divadlem jsem se potkal vlastně náhodou a jsem za to rád, ale divadlem jako koníčkem se chci smát společně s tebou, s kolegy, s diváky, takže komedie mi stačí.

Na závěr máte prostor cokoliv říct, vzkázat...

Zdeňka: Závěrem bych ráda poděkovala všem lidem, kteří pomáhali nebo se jakkoliv zapojili do chodu divadla, a také divákům, ať už pravidelně naše divadlo navštěvujících, či nově příchozích. A taky režisérovi, že mi dal tu příležitost si znovu zahrát! Sešla se zase skvělá parta. Díky ♥.

Ivan: Na závěr bych chtěl všem ještě jednou poděkovat za skvělou sezónu!