Dominika Najvert: Mám ráda, když jsou věci perfektně připravené, zorganizované a jdou podle plánu.
Máme odehráno deset představení, co zatím říkáš na zájem publika?
Dosud jsme měli takřka každé představení vyprodané, takže zájem ze strany diváků je veliký. Myslím si, že to pro nás může být motivací k tomu, abychom se s každým dalším představením zlepšovali a posouvali dál. Ale nutno podotknout, že to pro nás není ta nejdůležitější věc - mít vyprodaný sál. Důležité je, aby nás samotné, to činilo šťastnými a diváci odcházeli s úsměvem. To se daří a já mám dobrý pocit z té vzájemné symbiózy radosti.
Tvá postava přichází na scénu jako poslední. Jaké to je nastoupit do rozjetého představení?
Je to jako vplout do rozbouřeného moře na malé plachetnici. Na jednu stranu je tam euforie, že už je to v plném proudu a já se jen přidávám do té smršti na své vlně. Ale zároveň je tam i vnitřní tlak, že musím rychle oživit svou postavu, o které se dosud pouze mluvilo a chopit se toho proudícího rytmu. Moje postava má tak malou roli, že když konečně přijde na scénu, diváci už pomalu začínají hledat klíčky od auta. Ale já jim vždycky připomenu, že show ještě nekončí. Zároveň jsem ráda, že jsem si našla zástupnou úlohu, kdy letos zajišťuji zvuk, světla, hudbu a jsem nápovědou až do chvíle, než jdu na scénu. Během představení jsem tak naštěstí dostatečně zabavena a zaneprázdněna. Tím, že "jedu" se všemi herci jejich text, mám pocit, že jsem s nimi během celého představení přítomna, i když nejsem vidět na scéně. Vůbec si nedovedu představit, že bych celou první část a pak ještě většinu té druhé jen tak seděla v zákulisí a čekala na svůj výstup. To bych asi umřela nudou.
Charakterizuj svou roli, co s ní máš společné, co naopak nemáš, co bys třeba z ní mohla mít...
Jocelyn Standing vnímám jako puntičkářku, perfekcionistku a workoholičku. Svou práci bere nesmírně zodpovědně a vážně, stejně jako sama sebe. Bez jejího organizačního přičinění, by BBC jistě nebylo, tam kde je:-). Co máme společného? Nabízí se říct, že ani moc ne, abych rozesmála všechny, kdo mě znají. Pro ty, co mě neznají, musím říci, že i já mám ráda, když jsou věci perfektně připravené, zorganizované a jdou podle plánu. Do svých projektů a plánů se pouštím také s velkým nadšením a úsilím a nesnáším, když něco nedokážu dotáhnout do konce. Na rozdíl od Jocelyn mi k tomu většinou nechybí nadhled a smysl pro humor. Troufnu si říct, že se neberu tak vážně, jako Jocelyn a zvládám, když si mě druzí dobírají právě například při mé touze po preciznosti.
Který výstup máš z představení nejraději a proč?
Těch je spousta. Jsou místa, kdy se za nápovědním stolkem vždycky rozesměju. Petrova imitace hlasu pana doktora s větou: "Jste si opravdu jist, příteli?" je fantastická. Nahlas se směju vždy, když Sally říká Leonardovi, že ho miluje a on reaguje slovy: "No, jo, no. Já vím...tak už běž...." Připomíná mi to mé reakce, když přicházím domů a horlivě mě vítá můj pes. Přijde mi strašně zábavné, když se Leonard odváže a předvádí, že je na odchodu a u toho tančí se slovy: "Já už jdu, Sally, podívej se, já už běžím." Baví mě, když je Leonard úplně vytočený a nemůže se zbavit Annabel, protože mu tam neustále překáží pan Phips a zakřičí na něj, a pan Phips mu odvětí: "Uklidněte se, člověče...vy jste ale opravdu strašně nervózní".
Diváci hodně oceňují scénu. Co pro tebe bylo nejtěžší při její výrobě? Na co si hrdá, že se podařilo vytvořit?
Scéna je krásná. Je mi líto, že ji letos nebude moci ocenit porota, ostatní divadelníci a diváci na Bucharech. Dala nám letos všem neskutečně zabrat. S Hexenschussem jsme si poprvé vyzkoušeli, jaké je to mít nápovědu z druhé strany a jeviště nezakryté oponou. Jsem ráda, že nám vybraná divadelní představení přinášejí vždy nové výzvy, že to lze mít a dělat jinak. Ráda bych však pro příští sezónu šla do něčeho střídmějšího - s méně pokoji, s méně dveřmi a ideálně bez koupelny:-)
Máš nějaký vzkaz pro diváky na poslední etapu představení?
Humor a smích jsou jako vitamíny pro duši a každý z nás by měl pravidelně přijímat dostatečnou dávku. Jak řekl slavný komik, Charlie Chaplin: "Smích je jazyk, kterým může mluvit každý". Takže jestli jste se během čtení tohoto rozhovoru alespoň jednou usmáli, jste na správné cestě. Pokud jste nás ještě neviděli, najděte si čas a přijďte na jedno z našich posledních představení, protože smích je ta nejdůležitější terapie na světě.