Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!
Na první letošní povídání o divadle, zkouškách, práci a životě jsem si pozval novou členku našeho souboru, Dominikou Najvert.
Dominiko, jakou cestou ses dostala k našemu divadlu?
Do vašeho, nyní již našeho divadla, mě hned na první hru přivedla má dlouhodobá kamarádka a vaše fanynka Bára. Viděla jsem všechny vaše hry a bavila jsem se vždycky. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé hry dobré, až mě to na amatérské divadlo překvapilo. V září 2020 mě kontaktoval režisér Tomáš a nabídnul mi roli. Neuměla jsem se moc rychle rozhodnout, protože jsem celé dny v práci a až do večera poté rozvážím děti po kroužcích. Ale když jsem se jich ptala, zdali by zvládly ve svých 10 a 5 letech bývat pravidelně každé pondělí a čtvrtky do půl desáté samy doma, odpověděly mi, ať jdu do toho, protože já sama nemám žádný kroužek a divadlo mě přece tak baví!
Vím, že máš velké zkušenosti s divadlem, prozraď jaké?
S divadlem zkušenosti mám, zejména jako velmi kritický divák, který někdy ruší chrápáním a někdy se velmi dobře baví :-) Od 14let jsem hrála v Dividle, což bylo amatérské divadlo, ale jak říkával rád náš vedoucí a režisér Saša Rychecký - "byl to i způsob života". Tento způsob života mě provázel prakticky celé dospívání a byl pro mě velice zásadní, protože kamarády a vazby, které jsem díky Dividlu získala, mám doteď. V Dividle jsem také vedla dětský divadelní soubor, pro který jsem psala scénáře, režírovala a objížděla s dětmi nejrůznější divadelní přehlídky. S Dividlem jsme se každoročně účastnili Setkání netradičních divadel a malých jevištních forem ve Valašském Meziříčí, Setkání v Ostravě, Brnkání v Brně, ale také divadelních přehlídek a workshopů na Plumlově, v Polsku, Litvě, na Slovensku i jinde. Z divadelních her, ve kterých jsem hrála, to byla například Veselohra na mostě na motivy Václava Klimenty Klicpery, Dva muži v šachu od Miroslava Horníčka, Krysař od Viktora Dyka a celá řada spíše improvizačních her a detektivních povídek. Že se k divadlu v dospělosti vrátím v podobě Proskovického divadla Nad Struhou, by mě ještě před 2 lety ani nenapadlo.
Co letošní hra, co tvoje role, jak ti to sedí, jak se ti hraje s ostatními herci?
Letošní hra Špinavý obchod je napínavá, a jak je už zvykem pro proskovické divadlo, také velmi vtipná. S mou rolí Taniy jsem se sžila celkem rychle. Tania je pohotová, chytrá, občas životem trochu zkoušená, zejména ze strany mužského pokolení, ale umí si nakonec se vším poradit. Tím je mi blízká. Složení herců v této komedii je velmi komické. Dnes jsem se potkala s kamarádkou z gymnázia a povídaly jsme si, co je u nás nového, tak jí říkám: "Hraji znovu amatérské divadlo." Ona na to: "S kým?" A já ji říkám: "S Ivanem Lerchem, Martinem Kowalíkem, Tomášem Matlengou, Vojtou Eliášem." Při každém dalším jméně se smála čím dál hlasitěji a vypadala více překvapeně. Jsou to totiž všechno lidé, které obě dvě známe z dob studia na gymnáziu a je až neuvěřitelné, že jsme se potkali po spoustě let a tentokrát v tak nezvyklé sestavě na divadelních prknech. Je to pro mě sdělením, že když děláme něco, co máme rádi, jsou tam s námi i lidé, kteří pro nás něco znamenají. S ostatními herci jsme stále ještě ve fázi bližšího poznávání se, což je rozhodně velmi podstatné, protože aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie.
Jak se ti zatím zkouší? Překvapilo tě něco?
Zkoušky mě baví. Doufám, že se nám letos podaří, pod vlivem všech možných opatření, dotáhnout zkoušky až k výslednému uvedení. Líbí se mi možnost vnášet do ztvárnění postav i příběhu vlastní nápady. Překvapila mě jen časová náročnost zkoušek. Ale je pochopitelné, že pokud se chceme dostat ke kvalitě a jisté úrovni představení, potřebujeme na to čas a energii.
Na co bys pozvala lidi, aby přišli na naši hru?
Pozvání bych směřovala k možnosti se pobavit, odpočinout a zasmát se. To je hlavní, co může divadelní komedie divákovi přinést.
Jedna mimodivadelní otázka, co děláš v civilu?
V civilu jsem již 17 let sociální pracovnice. Pracuji jako vedoucí sociální služby pro rodiny s dětmi v Ostravě a Bílovci v neziskové organizaci Spolu pro rodinu, z. s. Jsem také předsedkyní W-spolku, z. s., což je spolek rodičů a podporovatelů Waldorfské základní školy a mateřské školy v Ostravě - Přívozu a předsedkyní spolku Noc venku, z. s., který se snaží zprostředkovávat široké veřejnosti problematiku bezdomovectví a skrze prožité zkušenosti zlepšovat postavení a možnosti lidí bez domova v naší společnosti. Neziskové a dobrovolnické organizace jsou tedy mou podstatou a provází mě životem. Věřím, že každý člověk má právo na důstojný život a mou touhou je jim to umožňovat i přes bariéry, které ve společnosti jsou.
Jinak jsem také máma dvou dětí, jednoho útulkového psiska a manželka. V naší hře je také ukryta nápověda k tomu, jak se jmenuje můj pes. Poradím vám ale, že to není Mandy, Tania, Terry, Larry, Garry, Mack, Dozer ani Harry. I když musím říct, že by to byla všechno pěkná psí jména :-)