Aktuality
Dvojrozhovor se Zdeňkou Filipovskou a Ivanem Lerchem o derniéře, sezóně, souboru a mnohém dalším.

Derniéra za námi, tedy i letošní sezóna. Opona se naposledy zavřela, kulisy a rekvizity uklizeny, sál Hostince U Psoty osiřel ... Na konci sezóny jsem si tedy pozval k rozhovoru dva z nejzkušenějších herců našeho souboru, Zdeňku a Ivana.
Máme po derniéře, jak jste si ji užili?
Zdeňka: Derniéru jsem si opravdu užila, jinak to ani s tak skvěle sehraným týmem a veselou hrou nešlo! Navíc nás přišlo podpořit spousta kamarádů a rodinných příslušníků, což udělalo fajn atmosféru. Člověk tak trochu očekává, že po této hře již bude mít zasloužený čas i na jiné aktivity či rodinu :)
Ivan: Derniéra byla dokonalá, skvělé publikum a příjemná atmosféra. Bývá zvykem, že při derniéře si herci navzájem připraví kanadské žertíky, které ovšem nesmějí narušit děj představení. A nejinak tomu bylo i letos. Ale co mě opravdu dostalo, tak letos se do těchto žertíků zapojili i diváci. A to, když si v druhé polovině David žádá od diváků zpátky své "kozy" (balónky), tak je, podle očekávání, oba vždy dostane. Ovšem při derniéře byl doslova zaplavený balónky jako hráč NHL čepicemi při hattricku. Přiznám se, že ve dvou balóncích navíc jsem měl trochu prsty, ale když jsem viděl to množství, co na Davida letí, radostí jsem zamáčkl slzu. Radostí nad tím, jak jsme s našimi diváky naladěni na stejnou vlnu, za což jim taky děkuji.
Zkuste zhodnotit letošní sezónu, co bylo třeba nejnáročnější?
Zdeňka: Letošní sezona začala nejistě, kvůli různým restrikcím a omezením jsme netušili, zda vůbec budeme moci zkoušet či hrát, bylo to náročné se sejít v plném počtu na zkoušky, nicméně jsme to zvládli. Pro mě osobně to byla dost velká výzva, skloubit dvě malé děti, práci a zkoušení po večerech... Moc tímto děkuji své rodině, že při mě stáli a pomáhali :)
Ivan: Letošní sezóna byla nejtěžší tím, že jsme do ní vstupovali v době, kdy byl COVID ještě v plném proudu. Takže s velkou nejistotou, jestli vůbec budeme moci hrát, za jakých okolností atd. Nicméně věřili jsme a naštěstí to vyšlo. Organizace představení byla trochu náročnější, museli jsme stále sledovat a dodržovat veškerá opatření. Ale všemu jsme se přizpůsobili a upravili tak, aby to bylo co nejpříjemnější pro nás i pro diváky. Např. jsme úplně poprvé, za dobu fungování divadla, zavedli přestávku v půlce představení a fungovalo to.
Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek sezóny? Proč?
Zdeňka: Těch bylo více... Ale nejvíce emotivní bylo charitativní vystoupení pro malého Lukáška Foldynu, kdy se pro něj vybrala nádherná částka a pevně věřím, že pomůže Lukáškovi a bude dělat další pokroky! Má úžasnou podporu rodiny.
Ivan: Nejsilnější zážitek sezóny pro mě bylo charitativní představení. Ono má vždy trochu jiný náboj, protože nejde jen o tom pobavit diváky a pobavit sebe, ale je rozšířené o další faktor, a to společně někomu pomoci. Letos jsem z toho měl malinko obavy, protože doba není ideální a každý ma svých starostí dost. O to víc jsem byl překvapen a potěšen, když jsem se dozvěděl, jakou částku se nám podařilo vybrat. A aby té euforie nebylo málo, tak celou tu fantastickou částku zdvojnásobila firma ČIPOS Ostrava, a. s.. No, nálada fantastická! A myslím si, že když jsme schopni uspořádat charitativní představení, tak můžeme naši sezónu považovat za úspěšnou.
Co letošní hra, role, jak se vám hrálo?
Zdeňka: Letošní hra mě fakticky bavila. Byla, pravda, trochu náročnější co se textu týče. A role? Neměla jsem problém.
Ivan: Za mě se letošní hra moc povedla, měl jsi obzvlášť šťastnou ruku, to klobouk dolu před tebou Tome. Ale hodně tomu taky pomohlo, že jsme si ji drobně upravili podle našich představ jako divadelní soubor. Každý se ni nějak podepsal po svém (úplně nejvíc asi David a jeho neuvěřitelné ztvárnění Tiny Turner), a to tomu dalo tu synergii. A bylo vidět, že se hrou bavíme i my a myslím, že se nám to podařilo přenést na diváky. Já jsem si užíval i menší textové nálože, příjemná změna.
V souboru byli tři noví herci. Jak zapadli, jak se vám s nimi hrálo?
Zdeňka: Byli prostě úžasní! Dominika a Vojta již měli nějaké zkušenosti s divadlem, takže přinášeli nové nápady do hry. Lucku jsem znala trochu z dřívějška, takže jsem byla ráda, že se naše cesty opět protly. Sedli mi osobnostně a hrálo se mi s nimi bez jakýchkoliv problémů. Shrnuto - jsou milí, sympatičtí, tak trochu praštění, prostě sví a budu ráda, když je budu potkávat i nadále (i mimo divadlo) :)
Ivan: Myslím, že zapadli naprosto dokonale. Vojta a Dominika jsou sice v našem souboru noví, ale herecké zkušenosti už měli, takže přinesli nový náboj a energii, a to se podepsalo na hře samotné. Lucka samozřejmě taky, a pokud ji už školka přestane bavit, tak ochranka je jasná volba :-)
Lákal by vás i jiný divadelní žánr než komedie?
Zdeňka: Komedie je mi nejsympatičtější. Nicméně asi ano, je to výzva.
Ivan: Nemám moc potřebu zkoušet jiný žánr. S divadlem jsem se potkal vlastně náhodou a jsem za to rád, ale divadlem jako koníčkem se chci smát společně s tebou, s kolegy, s diváky, takže komedie mi stačí.
Na závěr máte prostor cokoliv říct, vzkázat...
Zdeňka: Závěrem bych ráda poděkovala všem lidem, kteří pomáhali nebo se jakkoliv zapojili do chodu divadla, a také divákům, ať už pravidelně naše divadlo navštěvujících, či nově příchozích. A taky režisérovi, že mi dal tu příležitost si znovu zahrát! Sešla se zase skvělá parta. Díky ♥.
Ivan: Na závěr bych chtěl všem ještě jednou poděkovat za skvělou sezónu!
David Michálek: Jsem šťastný, že jsme se zase mohli postavit před plný sál!

Davide, jak zatím hodnotíš sezónu?
Sezónu hodnotím jako naprosto úžasnou. Začali jsme zkoušet v době, kdy jsme nevěděli, zda budeme vůbec hrát, poznal jsem nové, úžasné lidi, kteří se k nám letos do hereckého kolektivu přidali, diváci se při představeních baví, takže za mě super!
Ve hře "Špinavý obchod" hraješ, pokud se nepletu, už svou třetí dvojroli. Co je pro tebe na hraní dvojrole nejtěžší?
Letos to neberu úplně jako dvojroli. Hraji sice Larryho, pak Lauru, ale je to v podstatě pořád jedna postava, jen převlečená za někoho jiného. Daleko větší výzva byla před lety hra "Brouk v hlavě", kde jsem hrál dvě naprosto rozdílné postavy. No a nejtěžší na tom bylo úplně se přepnout v hlavě z hloupého sluhy na váženého majitele pojišťovací společnosti, a to během tří vteřin, včetně převlečení kostýmu. Takže letos je to brnkačka, když mám na převleky tolik času.
Laura, má docela velký prostor, jak se ti hraje?
Laura se mi hraje báječně, chůze na podpatcích mi jde, šaty jsou vzdušné a krásně větrají, paruka lehce lochtá. Ale mám trošku strach, aby mi to převlékání do ženských šatů nezůstalo :o)
Jedním z vrcholů představení, aspoň podle ohlasu diváků, je taneční výstup Laury. Kdo ti s ním pomáhal? A jak se ti tančí na podpatcích?
Choreografii mi v podstatě kompletně sestavila Verunka Dostálová, udělali jsme si dvě soukromé zkoušky a Lauřino vystoupení bylo na světě. No upřímně, bez Verči bych tam asi jen stál a otvíral hubu. No a tančí se mi výborně, jsem totiž rodilý tanečník :o)
Čekají nás poslední tři představení, jak se těšíš?
Těším se na každé představení. Smích a potlesk obecenstva mě neskutečně nabíjí energií a za to jim moc děkuji!
Vím, že hned po derniéře odjíždíš na delší dobu do zahraničí.
Odjíždím zhruba 5 týdnů do Antverp, vydělat si nějaké penízky.
Co bys chtěl na závěr říct, vzkázat?
Jsem šťastný, že se vše letos konečně povedlo a my se mohli zase postavit před plný sál. A všem lidem bych chtěl popřát, aby si bez omezení užívali s rodinou a přáteli vše, co jim vykouzlí úsměv na rtech a zvedne náladu. Mějte se rádi, buďte na sebe hodní a věřím, že se příští rok u nové hry zase všichni budeme smát!
Aktuální pokyny pro návštěvu divadla
Vážení diváci,
od pondělí 14. března 2022 již neplatí pro návštěvu divadla žádná mimořádná opatření.
Těšíme se na vaši návštěvu!
Otevřeny dopis od tatínka Lukáška za charitativní představení

Přišel nám otevřený dopis jako poděkování za uspořádání charitativního představení. Rádi zveřejňujeme!
Milí divadelníci,
ještě jednou bych rád za všechno poděkoval Tomovi, hercům i všem, kteří se na celém večeru podíleli a upřímně, byl pro mně nezapomenutelný a úžasný. Jen mne mrzí, že jsem nebyl schopen na pódiu poděkovat tak, jak jsem chtěl. Síla okamžiku byla obrovská a já nebyl schopen nic víc říct, úplně mne to pohltilo. To, co jste pro našeho Lukáška uspořádali je nádherná nevídaná věc a všichni v divadle jste velcí frajeři s velkým srdcem. Takové chvíle dobrosrdečnosti hojí ty velké rány na duši. Zároveň jste nám celou touto akcí dodali zase sílu na to, nepolevit v našem dalším úsilí. Moc si toho všeho vážíme!
Zdravím vás z Kladna (hyperbarické komory)
Jan Foldyna, tatínek Lukáška
Děkujeme, večer s charitativním představením byl nad očekáváním!

Milí divadelní přátelé,
chtěli bychom vám velmi poděkovat za včerejší večer. V této těžké době jsme společnými silami udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme malému Lukáškovi zlepšit a ulehčit jeho druhý start do života.
Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 32 080,- Kč.
A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila. Symbolický šek přímo na pódiu předal Honzovi Foldynovi, tatínkovi Lukáška, projektový manažer společnosti Ing. Jakub Havránek a za diváky a divadlo celý soubor.
Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 64 160,- Kč!!!
Moooc děkujeme!!!
Poslední 4 představení před derniérou
Vážení diváci,
spustili jsme rezervace na poslední 4 představení před derniérou.
Čtvrtek 10. 3. 2022 v 19:00 hod. - Charitativní představení (viz níže)
Pátek 11. 3. 2022 v 19:00 hod.
Úterý 15. 3. 2022 v 19:00 hod.
Středa 16. 3. 2022 v 19:00 hod.
http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/
Těšíme se na vás!
Charitativní představení pro Lukáška Foldynu

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!
Ve čtvrtek 10. 3. 2022 od 19 hod. uvedeme hru Špinavý obchod ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Lukáškovi Foldynovi. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!
Tady je jeho příběh ...




Rodina Foldynova s Lukáškem
Podrobnější informace o Lukáškovi: https://druha-sance-pro-lukiho.webnode.cz/
V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Lukáškův transparentní účet: 2800839460/2010
Podmínky pro návštěvu divadla dle vládních nařízení.
Vážení diváci,
od čtvrtka 10. února 2022 již není nutné předkládat pro vstup do divadla certifikát o očkování či prodělání nemoci. V platnosti stále zůstává povinnost nosit respirátor ve všech prostorách divadla.
- Pokud byste respirátor zapomněli, můžete si jej koupit u vchodu do divadla.
- Při vstupu do divadla použijte dezinfekci na ruce, která je k dispozici u vchodu.
- Pozorujete-li na sobě příznaky nemoci, do divadla nechoďte.
- Pokud jste byli v kontaktu s osobou, které byla diagnostikována nemoc covid-19, zůstaňte prosím doma.
Těšíme se na vás.
Lucie Stiborová: Hrát divadlo byl vždycky můj sen!


Vojta Eliáš: Dřeli jsme, ať to vypadá dobře!

Po obou představeních za mnou chodili diváci a ptali se mě, kde jsme našli herce, který tak výborně a s bravurou ztvárnil Hasáka Harryho. K rozhovoru jsem si tedy pozval Vojtu, aby nám o sobě a o divadle něco pověděl.
Vojto ahoj, tak máme po premiéře a jedné repríze, jaké máš pocity?
Boží!!! Kdy zase hrajeme? :o)
Vím, že máš mnohaleté divadelní zkušenosti, povídej.
Jsem odchovancem Dividla Ostrava. Také jsem hrál jsem s Cirkusem trochu jinak, ale to je hroooozně dávno, cca 20 let...
A jak ses dostal k nám do divadla?
Do divadla mě navezla Dominka (Najvert, pozn. autora), že prý vypadl herec během zkoušení, takže potřebují náhradu…a už to bylo :o)
Jak tě přijal soubor?
S otevřenou náručí, jsou to moc fajn lidi.
A jak se ti zkoušelo?
Zkoušelo se to trochu na punk, přišel jsem pár týdnů před premiérou do rozjeté hry, takže začátek byl těžší. Ale brzy se ukázalo, že nás to všechny baví a jsme nachystaní dřít, ať to vypadá dobře!
Co bylo pro tebe na zkouškách nejnáročnější?
Nečumět směrem na diváky, rejža mi to říkal asi 100krát! :o)
Vojto, prozraď, co děláš v civilním životě?
Pracuji jako produktový manažer pro jachting a vodní sporty.
Chtěl bys něco vzkázat na závěr divákům?
Díky moc vám všem, kteří jste k nám přišli nebo teprve přijdete se společně zasmát a pobavit!
Foto ze zkoušky.
Úspěšná premiéra i první repríza! Děkujeme!

I přes omezující opatření dvě vyprodaná představení, dvakrát bouřlivé publikum, ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!
Těšíme se na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!
Sledujte náš Fb, webové stránky, kde budou zveřejňovány další termíny, novinky ze zákulisí, podmínky vstupu a mnoho dalšího.
Pár fotografií z premiéry, více v záložce FOTOGRAFIE.
Minianketa mezi generálkou a premiérou

Včera proběhla úspěšná generálka, den zbývá do premiéry, tak jsem bleskově vyzpovídal všechny aktéry, i sebe.
Jak se těšíte na premiéru a co od ní očekáváte?
Katka Sládková: Teším se, zejména na závěrečnou píseň, protože to bude znamenat, že jsme to dali. A těším se moc taky proto, protože generálka byla parádní!
Dominika Najvert: Očekávám, že si to vzájemně užijeme. My i publikum. Těším se na jejich reakce a zajímá mě, kdy se budou během představení, nejvíce smát.
Lucie Stiborová: Na premiéru se moc těším a očekávám, že konečně zjistíme, jak se hra líbí publiku a dostaneme zpětnou vazbu. Hrát pro prázdné hlediště zkrátka není ono.
David Michálek: Nejvíce se těším na smích a potlesk diváků. Očekávám, že se budou bavit nejen diváci, ale i my herci, a že si to parádně všichni užijeme.
Martin Kowalik: Těším se! A očekávám, že se konečně ani jednou nezaseknu.
Vojta Eliáš: Těším se na diváky a jejich smích.
Ivan Lerch: Na premiéru se těším, těším se, že pobavíme diváky a společně si představení užijeme..., ale zároveň ve mě začíná narůstat nervozita :o)
Zdeňka Filipovská: Těším se na diváky a snad i na hodně smíchu!
Katka Sládková: Teď, po 7 zkouškách za posledních 10 dní se těším na to volno, možnost dělat po půl roce v pondělí cokoli jiného, než jet do Proskovic. Ale už teď je mi nad Slunce jasné, že mi to vlastně bude chybět :o)
Dominika Najvert: V pondělí nebude zkouška? ...ta informace mě teď úplně dostala! To vůbec netuším, co budu dělat. Ale zkusím to říct doma, třeba je něco napadne :o)
Lucie Stiborová: Budu se věnovat dceři a budu se těšit na další sezónu.
David Michálek: No, v pondělí koupím sobě švihadlo a potýrám tělo, no a večer si půjdu zahrát šipky :o)
Martin Kowalik: Jak nebude zkouška? Co budu sakra celý večer dělat?
Vojta Eliáš: Dám si drink a budu vzpomínat, jaké by to asi bylo na zkoušce.
Ivan Lerch: Každé pondělí hraju squash, takže po půl roce se po zápase v klidu vysprchuju a v klidu pojedu domů odpočívat :o)
Zdeňka Filipovská: Dám si asi s dětmi večerníčky.
Tomáš Matlenga: Vezmu skialpy, vyrazím do Beskyd a večer se vrhnu na kupu rozečtených knih :o)
Podmínky pro vstup do divadla
Vážení divadelní přátelé,
i pro amatérská divadla platí následující podmínky vstupu:
Pokud je přítomno více než 20 osob, musí všichni diváci starší 12 let prokázat splnění jedné z následujících podmínek vstupu:
- prodělání laboratorně potrvzeného onemocnění covidem-19 v době ne delší než 180 dnů přede dnem návštěvy divadla,
- aplikaci očkování proti covidu-19, přičemž od poslední dávky vakcíny (druhé u dvoudávkových vakcín, první u jednodávkových vakcín), musí uplynout nejméně 14 dní - jsme povinni kontrolovat prostřednictvím mobilní aplikace „čTečka“ při vstupu!!!
U dětí mladších 18 let, osob s kontraindikací k očkování a osob rozočkovaných lze k prokázání použít i RT-PCR test starý nejvýše 72 hodin.
Všichni diváci musí být usazeni.
Všichni přítomní musí mít po celou dobu nasazený respirátor bez výdechového ventilu min. třídy FFP2 (KN95 / N95).
Výjimkou je konzumace v divadelním bufetu a prostorách Hostince U Psoty.
Premiéra za dveřmi!!!
Vážení divadelní přátelé, kamarádi,
scéna připravena, reflektory svítí, rekvizity na svých místech, kostýmy nažehleny, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, v pátek 28. 1. 2022 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Špinavý obchod" a o den později v sobotu 29. 1. 2022, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza, po které bude následovat tradiční poprémirové posezení přímo v sále.
Rezervace budou spuštěny v pátek 21. 1. 2022 v podvečer, sledujte náš Fb, kde to bude upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!!
Vendy Ciglerová: Úkol do angličtiny? Jedině o divadle, které mám ráda!

Je večer, už ležím, v tom mi přijde zpráva. Venca Cigler? Co chce? Otevřu, kouknu a z displeje na mě kouká plakát s upoutávkou na naše divadlo! Krása, paráda! Píšu Vencovi, kdo to dělal? Dcera, Venda (13 roků). Ty jo, šikovná! A hned druhý den jsem ji vyzpovídal.
Vendy ahoj, jak tě napadlo, udělat takový plakát?
Dostali jsme úkol do angličtiny, ať uděláme plakát k nějaké události, filmové, divadelní, oslavě narozenin atd. A hned mě napadlo, že udělám divadlo z Proskovic.
A proč zrovna naše divadlo?
Jednak proto, že se blíží premiéra, taky, ať vám udělám ve škole propagaci, a taky proto, že vás mám ráda a ráda na vás chodím.
Musím prozradit, že Venda na nás nejen chodí, ale i pomáhá s organizací představení. Prozraď, co děláš konkrétně?
Pomáhám s taťkou nebo se strejdou Oskim kontrolovat u vchodu vstupenky, třeba i vybírám peníze a ukazuji lidem, kam si mají sednout a tak.
A přijdeš letos zase pomáhat?
Hej, Tome! Vždyť víš, že přijdu s Oskim na premiéru pomáhat. A klidně i na další, už se moc těším!
Vím, vím, jen tě zlobím :o) Tak Vendy, ještě jednou děkuji za plakát, ať se ve škole líbí, a taky za pomoc při představeních.
Nemáš zač, ráda.
Martin Kowalik: Přijďte, bude to zase jedna velká jízda!

Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!

Jedna mimodivadelní otázka, co děláš v civilu?
Podzim ve znamení úprav zázemí, zkoušek a změn
Milí divadelní přátelé,
tak tu máme prosinec a s ním shrnutí toho nejdůležitějšího, co se u nás během podzimu v souboru stalo.
Tak zaprvé: pí Polzerová, majitelka Hostince U Psoty, nám poskytla další prostor k užívání, a tak nám po vyklizení a vymalování vznikla krásná kulisárna, prostor, který jsme tak nutně potřebovali. Děkujeme! Zároveň s tím jsme vymalovali i šatnu herců, takže to máme jako v pohádce :o)
Zadruhé: zkoušíme, zkoušíme, zkoušíme a doufáme, že koncem ledna či začátkem února budeme mít premiéru a následně další a další představení!!! O všem budete samozřejmě včas informováni.
No a zatřetí: soubor prošel i částečnou obměnou, máme tři nové herce, Dominiku Najvert, Lucku Stiborovou a Vojtu Eliáše, se kterými přineseme postupně rozhovory, ať víte, na koho se máte těšit.
Pro tentokrát vše, přejeme Vám příjemné dny.
Zkoušky v plném proudu!
Milí divadelní přátelé,
po "divném roce", které bylo delší, než by kdokoliv z nás hádal, se v září se rozběhly zkoušky na novou sezónu, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ty "předcovidové"! A hlavně věříme, že se bude opět hrát!!!
Pro letošní sezónu jsme vybrali bláznivou veselohru "Špinavý obchod", kterou napsal známý autor komedií Robin Hawdon (např. Dokonalá svatba). Viz Co vás čeká.
V předchozích měsících se toho hodně událo, nejen v souboru, ale i v samotném sále Hostince U Psoty, který je ... o tom všem až příště :o)
Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme na představení!!!
A podívejte se na fotografie z prvních zkoušek.
Přispějme Štěpánkovi na sport

Milí divadelní fanoušci,
je nám velice líto, že nemůžeme v současné době vymýšlet termín premiéry další hry a prozatím nevíme, kdy budeme hrát. Co nám však bylo a je líto ještě více je to, že jsme loni o pouhých několik dní nestihli odehrát tradiční charitativní představení.
Charitativní divadelní představení jsme měli odehrát pro Štěpánka, jehož příběh najdete na našich webových stránkách. Bohužel na tom není v současné době spolu se svou maminkou nejlépe...
Pokud jste na charitativní představení chtěli přijít, a vaše situace to umožňuje, je zde možnost přispět.
https://www.donio.cz/StepankuS
Děkujeme a těšíme se, doufáme brzy, na viděnou ️
Začínáme, zkoušíme!!!
Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!
Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii A do pyžam!, kterou napsal francouzský dramatik Marc Camoletti (více viz Co vás čeká).
Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!
„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga

Opona spadla. Jeviště je vyklizené, hlediště zeje prázdnotou. Divadelní sezóna v Proskovicích skončila. Bohužel ale o trochu dřív, než všichni divadelníci očekávali, a to kvůli koronavirové epidemii, která v naší zemi propukla ve druhé polovině března.
I tak to byla ale sezóna úspěšná, což potvrzuje také režisér Tomáš Matlenga, který letos vsadil na komediální text Raye Cooneyho 1 + 1 = 3: „Máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Laťka je vysoko.“ Kromě hodnocení letošní sezóny pak Tomáš nepatrně poodkryl i plány na tu další, která odstartuje na začátku září, kdy proskovičtí divadelníci znovu usednout k textu a začnou psát zcela novou kapitolu.
Jak letošní sezónu hodnotíš? Jaká z tvého pohledu byla, než ji koronavirová epidemie zastavila?
Laťka je velmi vysoko. Myslím si, že letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším. Nejenom, že jsme odehráli deset představení, kdy byla skoro všechna vyprodaná, ale hlavně jsme měli naprosto pozitivní ohlasy od diváků. Na druhé straně nás mrzí, že stačilo pět dní a odehráli bychom i charitativní představení a hlavně plánovanou derniéru, obě představení byla dlouho dopředu taktéž vyprodaná.
Navíc vás čekal ještě výjezd na tradiční Ostravské Buchary, což je krajská postupová přehlídka amatérských divadelních souborů.
Ano. Sice bych nerad spekuloval, jak bychom dopadli, protože vždycky záleží i na úrovni ostatních souborů, ale letos jsem nám velmi věřil...
I příznivci proskovického divadla říkají, že se vám podařilo nazkoušet prozatím jednu z nejlepší inscenací. Čemu tak pozitivní hodnocení přisuzuješ?
Je pravda, že už máme s čím porovnávat, hlavně pak s komedií „Nerušit, prosím!“ Tam se totiž sešlo úplně všechno: výběr hry, prvotní euforie, obrovský zápal, úspěch u publika a hlavně „tažení“ na Bucharech, kde jsme vyhráli, co se dalo, a tím pádem jsme si udělali i nezapomenutelný výlet na celostátní přehlídku do Volyně. Kdo tam nebyl, neuvěří… (smích) Letos to bylo podobné, navíc máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Obrovsky nám pomohl také návrat Davida „Lojzy“ Lyčky a Zdeňky Filipovské, na nichž bylo vidět, jak jim divadelní prkna chybí… (úsměv)
Letos jsi vsadil na titul 1 + 1 = 3. Čím tě oslovil? A jak moc jsi do textu zasahoval?
Vrátili jsme se po třech letech do vod, které nám naprosto vyhovují, a to k Rayi Cooneymu a jeho naprosto skvělým situačním komediím, které, myslím, umíme nejlépe. Taky texty vybírám podle toho, kolik mám zrovna ten rok mužských a ženských herců a jak jsou na tom typově. No, řeknu ti, žádná sranda, hodiny a hodiny hledání a čtení… A jako vždy, i tentokrát jsem musel text krátit, hlavně kvůli času, protože většina her je tak na dvě a půl hodiny. Snažím se z toho udělat maximálně hodinu tři čtvrtě. Musím si ale dávat stále pozor, ať se neztratí logické vazby nebo souvislosti, což se při té zběsilosti Cooneyho občas stane… (smích)
Jak už jsi naznačil, na začátku sezóny se proměnil herecký soubor, kdy mimo jiné přibylo i pár nových tváří. Jak se ti s nimi pracovalo a co nového do divadla v Proskovicích přinesly?
V podstatě přišli jen dva herci úplně nepolíbení divadlem, a to Franta Hvizd a Kamila Formanová. Měli obrovskou výhodu, že právě kolem sebe viděli zkušené matadory - jak mluví, jak se na jevišti pohybují, jak se připravují… Navíc byli pokorní k tomu, když jsem já či kdokoliv jiný něco řekl k jejich výkonu, brali to jako věc, která je posunuje dál. S oběma jsem byl velmi spokojen. Navíc Kamila dostala velkou roli, ale o tom už sama v nedávném rozhovoru s tebou povídala… Ty jsi v podstatě taky u nás nováček, ale s obrovskými zkušenostmi. Přinesl jsi nadhled, zkušenost i profesionalitu ze zlínského divadla. Líbilo se mi, jak jsme vytvářeli projev tvé role, protože těch poloh tam mohlo být více, a že jsme se shodli. A hlavně na to, kolik máš zkušeností, jsi byl poslušný herec… (úsměv) A nesmím zapomenout ani na Katku, při vší úctě ke všem předešlým nápovědám je nutné zmínit, že tak profesionální nápovědu a v podstatě holku pro všechno jsme ještě neměli. Mimochodem, tvůj přínos se „zlomvazkama“ (pozn. „zlomvazka“ je drobná pozornost, kterou si herci dávají před premiérou), kterých se Katka tak nádherně zhostila, to bylo něco krásného. Myslím, že by to nakonec mohla být pěkná tradice i u nás.
Které období z toho dlouhého zkušebního procesu máš ty osobně nejraději? A kdy naopak propadáš skepsi a pochybám?
Mám rád celý proces tvorby představení. Je neuvěřitelné, jak se z ničeho, v podstatě z pár desítek stránek textu, stane něco tak úžasného, že to baví nejenom nás, ale hlavně diváky, kteří obětují svůj čas a přijdou k nám. Nádhera. Ale abych ti neutekl z otázky… Nejhorší chvíle zažívám tak týden, čtrnáct dní před premiérou, když vím, že to pořád není ono, všichni jsme unavení, a stále nutím herce zkoušet, přidávám další a další zkoušky, pořád opakujeme... A pak najednou cvak - den, dva před premiérou se to zničehonic objeví. Fakt, pravidelně! Herci by mohli vyprávět, jak jim vyhrožuji, že posunu premiéru… (smích)
Zdá se, že derniéry se v letošní sezóně už bohužel nedočkáme, nebo se pletu? Jaké jsou varianty? Budou mít diváci šanci se nějakým způsobem s úspěšnou komedií rozloučit?
V této chvíli (pozn.: rozhovor vznikal 8. června) je to, myslím, passé. Kvůli pracovnímu, osobnímu a časovému vytížení jednotlivých členů souboru jsme už nenašli možné termíny. Po tom tříměsíčním výpadku by to chtělo tak pět zkoušek, ono se nezdá, ale text je z hlavy pryč, je potřeba si připomenout pohyb po jevišti, vzpomenout si na rekvizity a tak dále… Je škoda, že jsme to nestihli ani natočit, ale co, hlavně, že jsme zdraví a jedeme dál!
Určitě už ale přemýšlíš nad sezónou další. Můžeš poodkrýt své plány a čtenáře nepatrně navnadit?
Jak jsem už naznačil, bude hodně záležet na tom, kdo bude v příští sezóně hrát, kdo se k nám vrátí a kdo naopak odejde. U nás amatérů je to vždy nevyzpytatelné. Doufám ale, že se mi podaří vybrat zase nějakou pecku, ovšem překonat tu letošní hru, to bude těžké... Něco většího se snad rýsuje na přespříští sezónu, očekává se návrat několika osobností našeho divadla s jednou opravdu klasickou divadelní komedií. Vše je v jednání, snad to vyjde. Jedno je ale jisté, do příští sezóny půjdeme zase po hlavě a na plné pecky.
Co bys na závěr všem divákům vašeho divadla vzkázal?
Zůstaňte nám věrní, cítíme vaši podporu a moc si jí vážíme. Budeme se vás opět snažit rozesmát, pobavit a budeme se těšit, že u nás zase strávíte nezapomenutelné chvíle.
Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)
Jakub Malovaný: Potkal jsem tady celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem.

Kubo, jak ses dostal do zlínského divadla a co tam děláš?
Psal se podzim roku 2012, když mi najednou zazvonil telefon, ze kterého se ozvala tehdejší umělecká šéfka zlínského divadla Hanka Mikolášková. Zeptala se mě, zda bych nechtěl nastoupit jako inspicient, tedy na pozici, která se v místním uměleckém souboru zrovna uvolnila. Nabídku jsem s radostí přijal, přece jen, měl jsem čerstvě po škole, divadlo jsem měl v lásce odmalička a najednou jsem se mohl stát součástí tak skvělého kolektivu. Téměř sedm let jsem se staral o chod jednotlivých představení, prožil jsem několik nezapomenutelných a inspirativních setkání s velkými režiséry, čas od času jsem si zahrál a troufám si říct, že jsem poznal ten divadelní svět naprosto dokonale. Momentálně už v angažmá sice nejsem, ale vazby se zlínským divadlem se díky bohu nepřetrhaly. Momentálně hostuji ve třech inscenacích - v muzikálu Noc na Karlštejně, kabaretu Jednou budem dál a v dramatu Osobní poplach.
Proč si tedy odešel z tak inspirativního prostředí?
Na začátku loňského roku se mi naskytla možnost pro velkou pracovní změnu. Tím, že se víc jak deset let věnuji také publicistice a redaktorské činnosti, tak mě oslovili z Českého rozhlasu, zda bych nechtěl rozšířit jejich sportovní redakci. Já? Sport? Na Radiožurnálu? Nějak mi to nešlo dohromady, ale nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Rozhodování však nebylo vůbec jednoduché, ale v životě se má zkusit ledasco, že jo? Pořád jsem se vnitřně přesvědčoval, že divadlo z mého života nezmizí, a tak jsem vykročil. Není tomu tak dávno, co jsem ale své působení na vlnách Českého rozhlasu ukončil. Zjistil jsem, že mě to úplně nenaplňuje, že nejsem tak velký sportovní nadšenec, jak je třeba a že mě to pořád obrovsky táhne k tomu kulturnímu světu, který má pro mě osobně větší hloubku a přesah.
A co teď tedy děláš?
V momentě, kdy jsem s prací v rozhlase sekl, přišel bohužel koronavirus a ten mi trochu další plány zkomplikoval. Momentálně jsem tedy, jak se říká, na volné noze a čekám, co dalšího mě na té životní cestě potká. Držím si palce... :)))
Na koho, co, situaci, moment ve zlínském divadle nejraději vzpomínáš a proč?
Těžká otázka, na kterou nejde jednoduše odpovědět. Vzpomínám rád na všechno. Na nekonečné formování mé osobnosti, na což má divadlo skutečně velký vliv, na všechno to nové, co mi do života v prvních letech přineslo, na všechen ten stres, na krásné počiny, na velké režiséry, kteří dokázaly stvořit výjimečné inscenace, na slávu po premiérách, na večírky po derniérách, ale hlavně pak vzpomínám na tu jedinečnou partu lidí, kdy každý jeden z ní je osobnost, a to se vším všudy.
Co tě lákalo jít k nám do divadla?
To je jasné - letitá kvalita vašeho souboru, která se snoubí s obrovskou lidskostí, nadhledem a přátelstvím. S myšlenkou, zahrát si u vás, jsem si pohrával dlouho, snad od prvního představení, které jsem v Proskovicích viděl, ale díky zlínským divadelním závazkům to možné nebylo. Naděje mi svitla až s odchodem do rozhlasu.
Dá se v něčem srovnat, po Tvé letošní zkušenosti, amatérské a profiesionální divadlo?
Ty světy jsou tak odlišné a přece jsou si podobné. Základ je ale v podstatě stejný. Poctivý přístup, oddanost ke všemu, co s sebou divadlo přináší, nervy v generálkách i euforie po premiéře. V profi divadle se snad zkouší jen o něco víc systematičtěji, člověk se nemusí starat o tolik věcí kolem dokola a potká víc kuřáků... :)))
Jak se Ti s námi hrálo, na co budeš vzpomínat?
Hrálo se mi krásně. Vždyť jsem se potkal s celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem. Rád si vždycky zavzpomínám na tu radost, která v Proskovicích panuje po každé repríze, na všechny z vás - kolegy - a taky na parádní zázemí v Hostinci U Psoty.
A co bylo pro Tebe nejtěžší?
A co bylo nejtěžší? Rozhodně to dojíždění, které se ze začátku jevilo jako snadné, ale časem se to nasbíralo a v jednu chvíli jsem už ty koleje, mířící na Svinov, proklínal...
Kubo, něco na závěr?
Doufám, že se v Proskovicích bude divadlu dařit i nadále! Jsem moc vděčný za tu možnost být alespoň na chvíli jeho součástí a těším se na další zážitky! Tentokrát už ale jen z hlediště...
„Jsem šťastná, že jsem se vším probojovala a měla tu možnost a čest divadlo poznat,“ říká nováček v našem souboru, herečka Kamila Formanová.

Až do letošní sezóny neměla Kamila Formanová vůbec žádné divadelní zkušenosti. Celý ten magický svět vždycky obdivovala pouze z hlediště a tak trochu i tajně snila o tom, že se jednou přece jenom na ta prkna, která znamenají svět, postaví. A stalo se. Stačil jeden telefonát.
Pro Kamilu Formanovou bylo „angažmá“ v proskovickém divadle jednou velkou výzvou. Najednou se stala součástí onoho velkého kolosu, kterým divadlo bezesporu je. A jak sama přiznává, proces zkoušení, plný nečekaných nástrah, pro ni nebyl vždy úplně jednoduchý: „Musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, jakožto naprostého nováčka mě překvapovalo téměř všechno,“ usmívá se představitelka Mary Brownové v aktuální komedii 1 + 1 = 3.
Na jevišti proskovického divadla patříš k nováčkům, v minulosti jsi tady nikdy nehrála. Chodila ses na své současné kolegy alespoň dívat?
Na představení v Proskovicích jsem se byla podívat jednou. Byl to pro mě zážitek, byla to legrace a taky jsem žasla nad úplně „profi“ podáním, takže zdejší divadlo mi v hlavě rozhodně zůstalo.
Jak došlo k tomu, že jsi na konci loňského léta místní herecký soubor rozšířila? Šlo o náhodu, ozvala ses divadelníkům sama, nebo jsi snad dostala nabídku?
Můj vstup do divadla byl zpočátku velmi pozvolný, avšak později nabral dost velké obrátky… (úsměv) Už léta jsem v hlavě nosila myšlenku zkusit si v nějakém divadle zahrát a loni v lednu jsem ji dostala až k činu. Skrze zmíněnou skvělou vzpomínku jsem oslovila proskovické divadlo, zda by náhodou někoho nového nepotřebovalo. Nicméně v lednu byla aktuální sezóna v plném proudu, proto se mi dostalo odpovědi, že se případně ozvou v září.
Jak to pokračovalo?
V září pak došlo k té pořádné turbulenci, když mi napsal herec Ivan Lerch, ať se ozvu režisérovi. Myslela jsem si, vzhledem k tomu, že jsem nebyla „amatér“ ve smyslu herců proskovického divadla, kteří jsou vlastně profíci, ale doopravdy jenom amatér, že bude náš rozhovor velmi krátký. Případně, že mi bude svěřena role typu „přijdeš, doneseš kafé a ve druhém dějství hrnek odneseš.“ Režisér Tomáš Matlenga mi ale sdělil, ať se druhý den dostavím na čtenou zkoušku. Z pondělí 16. září se tak pro mě osobně stal hrůzyplný den, na který nikdy nezapomenu… (smích) A pak už to jelo tak nějak samo. Dozvěděla jsem se, že budu hrát jednu ze stěžejních rolí, že je to prostě výzva. Ani jsem tehdy netušila, jak velká.
Vzpomeneš si ještě na pocity, které ti před první čtenou zkouškou běžely v hlavě?
Přiznám se, že jsem možná trochu váhala, jestli to přece jenom nemám rovnou vzdát a na čtenou zkoušku vůbec nepřijít. Ale protože uhýbat před výzvami či překážkami nemám obecně v životě ve zvyku, šla jsem do toho.
Prozraď, co tě na divadle obecně láká a fascinuje? Čím tě divadlo přitahuje?
Nejvíc asi možnost, vyzkoušet si životy a role jiných lidí a nahlédnout na svět z jejich perspektivy, i když jenom na omezenou dobu. V případě rolí komediálních taky možnost, udělat si ze sebe samé legraci, dovolit si být například za hysterku - diváci naší aktuální hry vědí - přestože v reálném životě si třeba tohle nedopřávám. (úsměv) Taky je moc fajn, že u divadla můžu úplně vypnout svůj život a žít jenom ten divadelní.
Jak sis užila celý ten proces zkoušení, který trval téměř půl roku? Nezalitovala jsi v určité chvíli, že ses divadlu upsala?
Zkoušení bylo zajímavé, musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, které už třeba moji kolegové mají za samozřejmé – například mluvit velmi nahlas, nestát někomu ve výhledu, znát nejen své repliky, ale i text kolegů, abych mohla navazovat, a mnoho dalších „maličkostí“. Učit se všechno najednou, to pro mě bylo velmi náročné… Nejtěžší část zkoušení přišla v lednu, krátce před premiérou. Zkoušelo se několikrát týdně mnoho hodin, k tomu jsem měla velmi náročnou práci a doma syna po úraze, takže musím přiznat, že zde se asi chvíle zalitování i objevily. Nicméně všechny tyto slabší chvilky byly mnohokrát vynahrazeny tím, co následovalo od chvíle, kdy jsme začali hrát před diváky.
Kdybys měla říct jednu jedinou věc, která tě na celém procesu zkoušení překvapila, ať už v jakémkoliv slova smyslu, co by to bylo?
Mě, jakožto naprostého nováčka, překvapovalo téměř všechno. Ale pokud mám opravdu zmínit jednu věc, tak musím zdůraznit něco, co následně, dle reakcí, překvapovalo i naše diváky, a sice ten vysoký stupeň profesionality, s jakou soubor k hraní přistupuje. Samozřejmě tím myslím především Tomáše, režiséra souboru, který na nás měl opravdu vysoké požadavky, přemýšlel nad každým detailem a nebylo situace, nad kterou by mávl rukou s tím, že jsme přece amatéři. Opravdu jsem měla pocit, že naše divadlo je profesionální. A tohle všechno mělo dle mého názoru vliv na výslednou podobu celé hry, na úspěch, který jsme zaznamenali, a na reakce diváků, které se shodovaly zejména v tom, že by od amatérského divadla vůbec neočekávali takhle vysokou kvalitu a stupeň profesionality.
Už tady padlo, že v komedii 1 + 1 = 3 nemáš zrovna malou roli, tvoje postava patří k hlavním, což s sebou nese i velkou porci textu. Jak ses s ním vypořádávala?
Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala práva, tak jsem zvyklá, pamatovat si obrovské množství textů. Nemám s tím problém. Ovšem zde se nejednalo jen o to, že někam přijdu, sednu si a text odvykládám. Tady se při sdělování textu musí také hrát! To znamená – být vždy na správném místě, běhat, skákat a křičet, do toho bylo nutné sledovat texty kolegů a zavčasu na ně reagovat, mluvit dostatečně nahlas, používat rekvizity, pracovat s kostýmem… Bylo to hodně náročné, ale nakonec se to podařilo. (úsměv)
Co je podle tebe na herectví nejtěžší?
Mně osobně, nováčkovi, který má za sebou pouhou jednu sezónu, přišlo nejsložitější najít a věnovat tomu všemu tak enormní množství času. Jsem hodně pracovně vytížená nejen v jednom zaměstnání, mimo práci se věnuji ještě dobrovolnictví, přednáším na univerzitě, jsem zvyklá pravidelně sportovat, tudíž to všechno bylo zkoušením ovlivněno. Bylo taky nutné rezignovat na některé soukromé aktivity, jako například cestování nebo společenské akce. Ty poslední týdny byly zcela věnovány divadlu.
A co tě na herectví nejvíc baví?
Na zkouškách byla neskutečná zábava a legrace. Situační humor, kouzla nechtěného, různé nedokonalosti v textech. Z každé zkoušky bylo těch historek několik. No a samozřejmě jsem si užívala kontakt s diváky během představení a jejich nepředvídatelné reakce… (úsměv)
Jak tě přijali kolegové? Byli ti nápomocní v tom hledání na nelehké cestě k premiéře?
Musím říct, že všichni kolegové, a to bez výjimky, byli skvělí. To „bez výjimky“ zdůrazňuji, neboť za léta praxe v různých kolektivech je známo, že vždy se najde někdo, kdo prostě jakkoliv nesedí. Tady se to nestalo. Potkala se parta příjemných, inteligentních a přátelských lidí, ochotných pomoci, kterou vždy ráda vidím, a i v těžkém období před premiérou byla důvodem, proč jsem se do divadla těšila.
Užila sis premiéru? Co se v tobě odehrávalo krátce před tím, než jsi vešla na jeviště?
Přestože zkoušení pro mě občas nebylo lehké, následná premiéra a další reprízy mi naprosto všechno vynahradily. A co se ve mně odehrávalo, než jsem poprvé vešla na jeviště? Mám to o to složitější, že společně s kolegyní Zdeňkou Filipovskou hru začínáme, musíme mít na začátku stejnou choreografii a navíc úplně první větu hry říká moje postava. Klepala jsem se tak, že jsem měla problém trefit kliku ode dveří... (smích) Ale premiéru jsem si i přes to všechno opravdu užila, hrát najednou před diváky a vnímat jejich reakce, to bylo úžasné.
Proslýchá se, že letošní komedie patří k těm nejlepším, kterou kdy proskovické divadlo nazkoušelo. Jaké máš z dosavadní celkové divácké odezvy pocity ty?
Nádherné. Jsem šťastná, že jsem se tím vším probojovala a měla tu možnost a čest tohle zažít. Vždycky mě bavilo okolí rozesmávat, sama se směju často a ráda. Když jsme měli najednou příležitost pobavit celý sál diváků, byl to naprosto úžasný pocit. Postupně jsem si dovolila občas něco přidat. Ať už nějakou grimasu, gesto či slovo, zkrátka nervozita opadla a já si občas trochu zablbnula. Závěrečné ovace a nádherné emoce byly tou největší odměnou za všechno to vynaložené úsilí. Zpříjemnili jsme lidem život, nechali je zapomenout na denní strasti, a to je pro mě to nejdůležitější.
Všechno nyní zastavila současná situace ve společnosti, přesto není vyloučené, že plánovaná představení se ještě odehrají, až „zlé“ časy pominou. Pokud se tomu tak stane, proč by měli diváci komedii 1 + 1 = 3 stihnout?
Myslím, že letošní hra je opravdu hodně povedená. Ray Cooney je úspěšný autor, který humoristické hry opravdu umí. Navíc se do toho přidává jedinečný um a osobnosti všech herců proskovického divadla, kteří k původní hře přidávají ze sebe ještě mnohé navíc. Dle zkušeností z již odehraných repríz se diváci smějí v podstatě od začátku do konce. A takový večer určitě stojí za to si užít.
Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)
Buchary zrušeny!
Tisková zpráva organizačního štábu Ostravských bucharů z 12. 3. 2020:
Vážení účastníci Bucharů,
vzhledem k nové situaci je jasné, že Buchary se v plánovaném termínu konat nebudou.
Divadlo se hraje pro diváky...
Až se situace vyjasní, tak se pokusíme najít nějaký nový náhradní termín.
V této chvíli ovšem vůbec netušíme kdy...
S pozdravem
Petr Rada
Divadlo Devítka
Ostravské Buchary 2020 budou!
Ve dnech 18. 3. 2020 – 22. 3. 2020 se budou, i přes současnou situaci, konat v Kulturním domě Michálkovice Ostravské Buchary, 10. ročník krajské postupové přehlídky amatérských divadelních souborů. Naše představení se v rámci přehlídky uskuteční ve středu 18. 3. 2020 v 18.15 hod. Program přehlídky je velmi pestrý, konkurence bude veliká, budeme tedy rádi, když nás přijdete podpořit! Kapacita bude omezena (pod 100 osob), proto přijďte co nejdříve!
Odborní lektoři letošního ročníku budou:
Sylvie Vůjtková - dramaturgyně, Národní divadlo moravskoslezské
Václav Klemens - umělecký šéf a režisér, Divadlo loutek Ostrava
Petr Kracik - ředitel Těšínského divadla, divadelní režisér
Věra Vojtková - pedagog, Janáčkova konzervatoř Ostrava, herečka Těšínského divadla

Představení odložena!
Vážení divadelní přátelé,
vzhledem k současné situaci v Česku i ve světe a dnešnímu nařízení vlády ČR, jsme nuceni zrušit charitativní představení i derniéru.
Dobrou zprávou je, že obě představení budou odehrána v náhradních termínech, takže o nic nepřijdete! Sledujte náš web a Fb, o všem vás budeme včas informovat.
Doufejme tedy, že se situace brzy uklidní a setkáme se co nejdříve!!!
Závěr sezóny je tady!

Vážení divadelní přátelé,
máme za sebou deset mimořádně úspěšných představení, a to i díky vám! Čekají nás poslední dvě představení na domácí proskovické půdě, a to: ve středu 11. 3. od 19:00 hod. charitativní představení (viz níže) a v pátek 13. 3. od 19:00 hod. derniéra s následující zábavou do ranních hodin, na kterou jste srdečně zváni, popovídáme, zazpíváme, zatančíme, popijeme :o)
Na derniéru bude rezervace spuštěna v úterý 12. 3. v 17:00, pokud bude kapacita naplněna (což bude :o), bude možnost přijít také bez rezervace, přidáme židle, stoly... každého někde usadíme!
Těšíme se na vás a doufáme, že to s vámi zakončíme tak, jak se patří a pořádně to rozjedeme!!!
Charitativní představení pro Štěpánka Kaloče

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!
Ve středu 11. 3. 2020 od 19 hod. uvedeme hru 1+1=3 ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Štěpánkovi Kaločovi. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!
Tady je jeho příběh ...
Štěpánek se narodil 4 měsíce před termínem ve 24. týdnu těhotenství s váhou 700 g a mírou 32 cm. V nemocnici strávil 123 dní, které se neobešly bez komplikací, ale přesto si Štěpánek vybojoval život a svůj boj nikdy nevzdá. U porodu koncem pánevním bohužel došlo k trakčnímu poranění se zlomeninou raménka stydké kosti. Následkem tohoto zranění a předčasného porodu se Štěpánek potýká s celoživotním porušením periferních nervů v oblasti míchy. Má ochrnutou pravou dolní končetinu, spasticitu levé dolní končetiny, inkontinenci moči i stolice, problémy s vyprazdňováním a poruchu růstu se sekundární deformitou páteře.
Jeho výhrou je, že po psychické stránce je v pořádku. Je to velký bojovník, který se svým postižením bojuje. Překonává bariéry, aby mohl zažívat stejné věci, ale trochu jinak, jako jeho zdraví vrstevníci. Navštěvuje soukromou speciální školu Klokánek s asistentem pedagoga. Ve škole se mu moc líbí a má kolem sebe dobré kamarády. Je to velice veselý, přátelský, citlivý a hodně vnímavý kluk, který miluje život a každá překážka je pro něj další výzvou, kterou se nebojí překonávat.
Štěpánkovi je 8 let, pravidelně rehabilituje a dojíždí na intenzivní terapie do soukromého zařízení Fyzio Beskyd, a také do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Třikrát ročně absolvuje intenzivní hiporehabilitační pobyty v Bohuslavicích u Telče a ve Strážném v Krkonoších. Jednou ročně jezdí na lázeňskou léčbu do Sanatorií Klimkovice.
Štěpánek se pohybuje převážně na invalidním mechanickém vozíku, v interiéru leze po čtyřech a ve vertikále mu chůzi umožňují protetikou vyrobené speciální ortézy na obě nohy a trojbodové berle. Vzhledem ke špatnému postavení pánve, kontrakturám a velké asymetrii páteře, není pro něj chůze ve vertikále vhodná, a mívá díky ní velké bolesti zad.
Ve volném čase rád sportuje. Chodí do posilovny Colliery Crossfit Ostrava a již dva a půl roku dělá atletiku pro ZTP, kde se zaměřuje na hod míčkem a jízdu na vozíku. Připravuje se na hod oštěpem a vrh koulí. Atletika ho moc baví a má ve sbírce pár cenných medailí. Také rád jezdí na speciální tříkolce Loped. Společně běháme a účastníme se benefičních běhů, chodíme do přírody se speciálním kočárem SPEKO a v zimě lyžujeme na speciální lyži pro hendikepované „monoski“ s Centrem hendikepovaných lyžařů v Krkonoších. V letošním roce se již účastnil dvou lyžařských kurzů, kde se učí lyžovat se stabilizátory, aby v budoucnu mohl tento sport provozovat sám bez asistence druhé osoby. Moc ho to baví a jde mu to úspěšně. Jeho velkým přáním je naučit se hrát na bubny, ale k tomu jsme se ještě vzhledem k časovým možnostem nedostali.
V současné době se zdravotním postižením Štěpánka zabývá rakouská ortopedická společnost Pohlig Austria GmbH & Co. se sídlem ve Vídni. V plánu je operace měkkých tkání a popřípadě rekonstrukce kyčelního kloubu. Po té zajištění pánve a ochrnuté nožky speciální ortézou a intenzivní rehabilitace. Na semináři NORA ve Fakultní nemocnici Motol se lékaři rovněž přiklánějí k operačnímu výkonu v co nejbližším termínu. Stále je v rozhodnutí, kde operace proběhne, zda-li v ČR v Motole nebo ve Vídni. Největším problémem je, že čeští lékaři nemohou poskytnout přesné stanovisko, jak vše bude probíhat a kdo následnou léčbu zajistí a předepíše (ortézy, rehabilitace). Bez tohoto vyjádření nemůžeme přistoupit k operačnímu výkonu, vše musí být přesně naplánováno a zajištěno. Jinak je operační výkon bez efektu. Operace ve Vídni je pro nás momentálně finančně nedostupná. Výroba speciálních ortéz probíhá na klinice ve Vídni, přičemž tento výkon nijak neproplácí zdravotní pojišťovna. Hrazena není ani následná intenzivní rehabilitace, která již probíhá v ČR. Bohužel nám v České republice nemůže žádná protetická společnost poskytnout lepší protetické zajištění, proto nám byla nabídnuta protetika společnosti Pohlig, která je na jiné úrovni. Operace by měla zajistit lepší postavení pánve, páteře a zmírnit každodenní bolesti zad. Speciální ortéza doplnit a podpořit ztracené a oslabené funkce nohy. Také by měla zabezpečit korekci, stabilizaci a větší jistotu a mobilitu v každodenním životě. Zmiňované rozhodnutí přináší velkou časovou a finanční náročnost.
Sami nejsme schopni tyto finanční náklady plně krýt a je pro nás nezbytná pomoc rodiny, přátel, soukromých firem a nadací. Díky jejich pomoci je pro nás vše snazší a my jsme za jakoukoliv, byť i sebemenší podporu moc vděční.
Jenom vědomí, že na to vše nejsme sami, a také lidská sounáležitost, nám dávají sílu a víru v lepší dny s nekončícím bojem s celoživotním hendikepem.
Případným dárcům za jakoukoliv podporu a pomoc předem moc děkujeme, veškeré finanční prostředky jsou využity na intenzivní rehabilitace a kompenzační pomůcky.
Rodina Kaločova se Štěpánkem
V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Štěpánkův transparentní účet: 2701777399/2010
„Divadlo mi umožňuje nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí,“ říká Ivan Lerch.

Ivan Lerch patří zcela bez debat k velkým oporám našeho hereckého souboru, kde je od úplného začátku. Od jeho prvních krůčků na jevišti už uplynula skutečně dlouhá doba, během které dokázal nasbírat cenné zkušenosti. Dnes na něm „stojí a padá“ takřka každá hra a jinak tomu není ani letos. Opět se mu nevyhnulo velké množství textu a opět z jeviště takřka nesleze, ovšem, jak sám herec přiznává, na tuto „nálož“ už si tak nějak zvykl.
Ivane, premiéra dopadla na výbornou, stejně jako první tři reprízy. Jak si letošní divadelní sezónu užíváš?
Ano, premiéra dopadla na výbornou, i první tři reprízy měly úspěch, takže máme pochopitelně radost. Jinak letošní divadelní zkoušení mělo klasický průběh: do premiéry to byly hodiny strávené na zkouškách a nervy, jestli se nám i letos podaří pobavit publikum. Nyní už můžeme říct „ano, podařilo se nám to“, tím pádem to pravé „užívání si sezóny“ začíná až teď. Největší zadostiučinění z celé té práce je pochopitelně bouřlivý potlesk na konci každého představení a radost, že se zaplněný sál upřímně pobavil společně s námi.
Opět jste nasadili na repertoár velmi zběsilou konverzační komedii, která vyžaduje velkou koncentraci. Co bylo podle tebe na celém procesu vzniku nejnáročnější?
Hrajeme v podstatě jenom komedie a za ta léta, co funguje naše divadlo, je asi nejtěžší úkol vybrat samotnou hru, kterou jsme ještě nehráli, a stála by za to. Na starosti to má náš režisér Tomáš Matlenga a musím říct, že opět rozhodně nesáhl vedle, za což smekám klobouk. Vlastně se dá říct, že Ray Cooney, autor naší letošní hry, je náš nejoblíbenější autor. Od nikoho jiného jsme totiž nehráli tolik her, jako právě od něj a vždy měly ten největší úspěch. Jeho typ komedie je nám blízký, máme ho rádi, a taky máme zkušenosti s pravidly a zákonitostmi, které ke hře patří, což nám dost pomohlo. A co bylo podle mě na celém procesu zkoušení nejnáročnější? Samotné zkoušení, neboť v plném počtu jsme se na zkouškách sešli jen párkrát a hodně jsme toho museli dohánět před premiérou. Ale nejdůležitější je výsledek a já jsem rád, že jsme to zvládli…
Ani letos se ti nevyhnula velká role. Bylo pro tebe těžké nazkoušet postavu Johna Browna? A nacházíš v něm nějakou podobnost s Ivanem Lerchem?
Za ta léta jsem si na nálož textu nějakým způsobem zvykl, takže nazkoušet roli Johna Browna nebylo o moc jiné, než zkoušení předchozích rolí. Nějakou podobnost aktuální postavy s těmi minulými bych určitě našel, ale s Ivanem Lerchem rozhodně ne. Nejsem ani ženatý, ani nevedu dvojí život.
Jak už jsi zmínil, velkou odměnou je bouřlivá divácká odezva. Dokonce se proslýchá, že jde o vaši nejlepší komedii v posledních letech. Cítíš to podobně?
Jestli se proslýchá, že jde o naši nejlepší komedii v posledních letech, tak je to jen dobře a těší nás to. Ale nechci nějakou hru upřednostňovat před jinými, protože na každou mám krásné vzpomínky, a taky byly úspěšné. Co ale můžu říct je to, že se nám hraje dobře a v hodně situacích se musíme držet, abychom se nesmáli s publikem…
Patříš k letitým oporám souboru. Dokážeš srovnat svoji první premiéru v místním divadle s premiérou letošní? V čem jsi herecky dospěl? Jaké zásadní změny na sobě vnímáš?
Shodou okolností byla naše první hra od stejného autora, tedy od Raye Cooneyho, takže obě premiéry byly dosti podobné. Hra "Nerušit, prosím" byla ale asi technicky náročnější. Vzpomínám na ni moc rád, protože tehdy se sešlo snad úplně všechno a nakonec jsme s ní udělali historický úspěch, když jsme postoupili až na celostátní přehlídku do Volyně. Jestli jsem herecky dospěl, to nevím, ale co je pro mě jiné je to, že i s tím velkým množstvím textu lépe vnímám hru jako celek a nesoustředím se jenom na sebe.
Mimochodem, zavzpomínej na svůj herecký debut na divadelních prknech? Kdy to bylo a v jaké hře? Jak jsi tento okamžik vnímal?
Svůj herecký debut budu mít v hlavě navěky… Bylo to ve hře "Brouk v hlavě" a hrál jsem postavu Romaina Tournela, mladého francouzského milovníka, který měl pár stránek textu. Kývl jsem na něco, co mi zdaleka nebylo přirozené. Nejsem extrovert a jsem velký trémista. Až když jsem viděl plný sál lidí, tak mi teprve všechno došlo a chtěl jsem z divadla utéct, nebo alespoň spustit požární poplach. Zkušení divadelní kolegové mě podrželi, nebo spíš chytli na útěku, vysvětlili mi, že to odehrát prostě musím a hodili mě na plac. Mlha přede mnou, mlha za mnou, v duchu jsem si jen opakoval text, a když přišla moje chvíle, tak jsem vše odříkal jako u maturity z matematiky. Nic romantického v tom nebylo, ovšem to bylo to poslední, na co jsem v tu chvíli myslel. Nějak to samozřejmě „dopadlo“ a zpětně mi došlo, že to tak špatné nebylo, díky čemuž jsem ve hraní postupně našel krásu a radost.
Na divadle je hezké, že člověk pořád poznává něco nového. Letos se například na jevišti potkáváš s celou řadou nových hereckých kolegů. Jak se ti s nimi hraje? A obohatili tě něčím?
Hraje se mi s nimi výborně. Každá nová krev je vždy velká neznámá a letos jsme měli skutečně značné změny. Vrátili se Zdeňka Filipovská a David „Lojza“ Lyčka, přišly nové tváře, Kamča Formanová, Franta Hvizd a Kuba Malovaný a v neposlední řadě i nová nápověda Kačka Sládková. Všichni se svých rolí zhostili s chutí a energií, takže je opravdu radost s nimi hrát. My, jakožto ochotníci, hrajeme divadlo jen a jen pro radost, nic víc z toho nemáme, takže nálada v kolektivu je dost podstatná a já za sebe můžu s klidným srdcem říct, že jsme se opět sešli. Potkala se výjimečně skvělá parta lidí, se kterou je nejenom radost hrát, ale i trávit volný čas.
Dokážeš říct, co ti divadlo dává? A co ti naopak bere?
Co mi divadlo bere? Rozhodně čas. Je to neskutečný žrout času. Do okamžiku, než v lednu slavnostně odpremiérujeme představení, uplyne hodin a hodin strávených na zkouškách, nicméně to k tomu samozřejmě patří. A co mi divadlo dává, je nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí. Na pročištění hlavy je divadlo asi nejlepší. Dále mi dává velkou radost z toho, že upřímně pobavíte lidi, co se na vás přijdou podívat, a taky zvláštní vnitřní uspokojení při našem každoročním charitativním představení, které má nepopsatelnou atmosféru a náboj. A pak mi divadlo dává ještě jednu věc – tu nejpodstatnější – výjimečné přátelé.
Skvělá divácká odezva je tou nejlepší pozvánkou na aktuální představení. Přesto, kdybys měl čtenáře pozvat čistě sám za sebe, proč by měli do proskovického divadla přijít?
Určitě by měli představení vidět kvůli hereckým výkonům všech mých kolegů, kteří mě opravdu stále udivují a baví. Například Lojza rád přehrává a jeho farmář se jen tak nevidí, hlavně pak ta jeho francouzština je prostě nenapodobitelná… David Michálek se s rolí homosexuála dokonale sžil a stačí, když se jen přesouvá po scéně, tak se musím kousat do jazyku, abych se nesmál… A fantastické holky se svými hysterickými záchvaty, které vyústí ve rvačku, to je taky něco… No, co víc od správné komedie chtít, že jo?
Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)