Aktuality

Rozhovor s Alenou Platošovou o letošní sezóně, Bucharech a vysněné roli.

Jak se ti letos hrálo? V čem to bylo jiné oproti loňskému roku, kdy si hrála poprvé?

Letos se mi hrálo moc dobře. Všichni byli super, vzájemně jsme se podporovali a pomáhali si, přičemž letos jsem to určitě potřebovala a hlavně uvítala mnohem víc než v loňském roce, protože moje letošní role byla náročnější. Loni jsem si nemusela pamatovat tolik textu a na jevišti jsem se pohybovala mnohem méně (spíš jsem seděla a jen TO pletla), takže letošek byl pro mě herecky mnohem náročnější.

Jak se ti hrálo na Bucharech?

Na Bucharech se mi hrálo bezvadně. Měli jsme skoro plný sál, což bylo moc fajn. Porota, a vlastně celý odborný seminář s nimi i s diváky byl moc fajn, myslím, že poučný nejen pro mě, ale pro všechny, kdo se ho zúčastnili :) Musím ale přiznat, že jsem před samotným představením byla strašně nervózní. Troufám si říct, že možná víc než na naší vlastní premiéře, což bylo asi způsobeno i přítomností kamer ČT, o které jsme sice věděli dopředu, ale přece jen...představa toho, že si reportáž pak může kdokoli na netu dohledat je trošku děsivá, kdežto divadelní představení se odehraje a časem na nějaké "přešlapy" lidi zapomenou, ale televize...

Na co budeš nejvíce vzpomínat v rámci letošní sezóny?

Nejvíc určitě na veškerou zábavu, která byla nejen na zkouškách, ale i na představeních...sem tam nějaký ten přebrept, ale nejvtipnější asi byla chvíle, kdy Zdeňka o Ivana zlomila tu obrovskou stříkačku, to prostě dodnes nechápu, jak se jí mohlo podařit :-D Jinak budu samozřejmě vzpomínat i na charitativní představení, které se letos opravdu povedlo a vybrala se rekordní částka. No a na Buchary jako skvělé zakončení sezony ;)

Teď nastávají divadelní prázdniny, těšíš se na další sezónu?

Na další sezonu se určitě moc těším, jsem zvědavá, co si pro nás zase nachystáš :-D

Máš nějakou vysněnou roli?

Tak tu asi zatím nemám...jen bych určitě příště brala někoho inteligentnějšího :-D

Něco na závěr? Vzkaz, přání, postřeh ...

Určitě bych moc ráda poděkovala všem našim divákům za přízeň a podporu při představeních, protože oni jsou ti, kdo nás ženou dál ♥♥♥

I letošní Buchary se neobešly bez ocenění pro náš soubor. Čestné uznání za herecký výkon v roli Matyáše získal Martin Kowalik! Gratulujeme!!!

Povídání s Ivanem Lerchem o letošní sezóně, zkoušení s Martinem a blížících se Bucharech.

Čeká nás derniéra, zhodnoť letošní sezónu.

Ještě sice není konec, ale snad nic nezakřiknu, když řeknu, že letošní sezóna byla vydařená. Deset de facto vyprodaných představení a navíc charitativní představení, kde jsme díky divákům přispěli rekordní částkou, moc pěkné! Hra se lidem líbila a užívali si každé představení, takže my herci také... Koneckonců to je ten důvod, proč to děláme. Chtěl bych tedy touto cestou poděkovat všem divákům, co se na nás přišli podívat :o)

Jak se ti letos hrála tvá role?

Z role Frederika jsem byl po prvním přečtení trochu rozpačitý, nicméně si myslím, že jsem využil zkušeností z předešlých her, zejméná z Toma Kerwooda ze hry "A je to v pytli!", který taky musel pohotově reagovat a vymýšlet lži na nově vzniklé neočekávané situace.

Letošní hra přinesla velkou roli nejen tobě, ale i Martinovi Kowalikovi. Jak se ti s ním zkoušelo a hrálo?

Jak se mi může hrát s Martinem... samozrejmě, že skvěle. Nejvíc zkušeností jsem s ním pobral už ve zmiňované hře "A je to v pytli!" Martin je divadelně hrozně poctivý a troufnu si říct, že spolu s režisérem jako jediný ví o každé postavě, proč má přijít, kdy má přijít, s čím má přijít, co má říct a kdy má odejít.

A co jeho divadelní improvizace? Prozraď :o)

Jeho "slabá stránka" je, že se nerad učí text slovo od slova, to znamená, že vždy řekne to co má, ale pokaždé jinak, takže když jste jeho herecký kolega a čekáte na konkrétní slovíčko, na které navazujete, taky se nemusíte dočkat :o) Nicméně, když si na to zvyknete (protože vám nic jiného nezbývá a naučíte se i půlku Martinova textu) zjistíte, že je to vlastně věc k nezaplacení, protože žádné představení nesklouzne do stereotypu, je vlastně pokaždé jiné :o)

Máš nějakou vysněnou roli či roli, kterou bys nechtěl hrát?

Zatím jsem neodmítl žadnou roli, takže nestěžuju si. Každa role je výzva!

Kromě derniéry nás ještě čekají Buchary, s čím tam jedeš?

Na Buchary se těším! A jako každý rok jsem hlavně zvědavý na hodnocení odborné poroty, jde přeci jen o to se nějakým způsobem posunout dál a připravit se na další sezónu.

Ve čtvrtek 14. 3. 2019 proběhlo úspěšné charitativní představení pro Václava Daleckého a vybralo se dobrovolným vstupným neskutečných 27 530,- Kč!!!

Přímo na pódium přišel s finančním příspěvkem pan Jiří Šporek, člen představenstva fy ČIPOS, a. s., a předal tatínkovi Václava Daleckého šek v hodnotě 10 000,- Kč!

A spousta z vás, kteří se přímo nezúčastnili představení, poslala finanční příspěvek přímo na transparentní účet Václava a víme, že vás nebylo málo. Další případní dárci a lidé ochotni pomoct se nám nebo přímo rodině Daleckých stále ozývají, všem vám za to díky!

Děkujeme všem za to, že jste pomohli a pomáháte :o)

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

Ve čtvrtek 14. 3. 2019 od 19 hod. uvedeme hru Na tohle teď není pravá chvíle! ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Vaškovi Daleckému. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Zde je jeho příběh, který sepsal jeho tatínek Honza Dalecký ...

Jmenuji se Václav Dalecký. Narodil jsem se před osmi a půl lety v porodnici ve Frýdku-Místku. Až při porodu lékaři zjistili, že mám kolem krku 4x omotanou pupeční šňůru. Na svět jsem přišel udušený. Asi deset minut mě oživovali a to se povedlo, takže jsem tady. Neobešlo se to ale bez následků. Už od první chvíle bylo jasné, že nebudu normální dítě. Od narození totiž neovládám své tělo, jak bych chtěl. Říká se tomu dětská mozková obrna. U mě je to centrální kvadruparesa s dyskinetickým syndromem, dyskoordinované polykání a gastroezofageální reflux. K tomu se ještě přidala epilepsie.

Jsem veselé, citlivé a možná i chytré dítě, ale uvězněné v těle, které mě nechce poslouchat. Chodit nedokážu, sedím jen ve své speciální sedačce, kde mě musí přivázat, abych nespadl. Jsem vlastně „ležák“, ale ležet nevydržím – je to pro mě velká nuda. Naučil jsem se alespoň válet, a tak mě rodiče občas najdou na místě, kde to nečekají. Sice to byla dřina, ale naučil jsem se taky klečet a díky tomu si můžu lépe hrát. Hračky v ruce udržím jen pár sekund, vše mi padá a jsem z toho docela frustrovaný. Chci dělat to, co dělají ostatní, a když to nejde, umím se pěkně vztekat. Jsem velmi zvídavý, chci vše vysvětlit a rád naslouchám. Taky mám rád společnost lidí.

Když chci něco říct, musím na sebe nejprve upozornit, třeba křikem. Ten, kdo se mnou mluví, musí přijít na to, co vlastně chci. Komunikuji kývnutím hlavy ANO – NE, pláčem – úsměvem, zrakem (kouknu, kam potřebuju), rukama se snažím ukázat, co chci. Mluvení mi bohužel nejde, protože pořádně neovládám ani svůj jazyk, a tak mě nejčastěji najdete u jídla. I když mám velký hlad, většinu sousta z mé mixované stravy vždy vyplivnu.

Taťka to počítal a vyšlo mu, že každý den potřebuju 25 hodin péče. Neustále u mě někdo musí být – hlídat mě a kontrolovat, pomáhat mi, někdy musí být na mě i dva.

Je tedy jasné, že ke svému životu potřebuju spoustu speciálních pomůcek, které by mi ho mohly ulehčit. Taky potřebuju, aby se mé okolí přizpůsobilo mému životu, protože sám se svému okolí přizpůsobovat neumím, jak to dokáží zdravé děti. V tom všem mi pomáhají mamka s taťkou a připojuje se i můj mladší brácha Vojta, asistenční pes Matěj a vůbec celá rodina. Mnoho věcí, které ke svému životu potřebuju, stojí spoustu peněz. Ne vždy jsou mí rodiče schopni na ně našetřit. Před časem dostal tátův kamarád nápad a zařídil pro mě transparentní účet 2300325332/2010, kam mi může kdokoliv přispět. V tuto chvíli doma střádáme na dokončení rekonstrukce bytu, aby byl bezbariérový, a hlavně musíme zřídit nájezdovou plošinu. Mamka má totiž nemocná záda a nemůže mě moc zvedat. Vždy, když mě přenáší do schodů, musí si pak na nějaký čas odpočinout. Později budeme šetřit na nový invalidní vozík. U nás doma se vlastně stále na něco šetří, protože se vždy najde něco, co zrovna potřebuji…

Budete-li mě chtít také podpořit, budu velice rád a děkuji Vám. Václav

Ve dnech 27. 3. 2019 – 31. 3. 2019 se budou v Kulturním domě Michálkovice konat Ostravské Buchary, 9. ročník krajské postupové přehlídky amatérských divadelních souborů. Naše představení se v rámci přehlídky uskuteční ve středu 27. 3. 2019 v 18.15 hod. Program přehlídky je velmi pestrý, konkurence bude veliká, budeme tedy rádi, když nás přijdete podpořit!

Odborní lektoři letošního ročníku budou: 
Sylvie Vůjtková (Rubenová) - dramaturgyně, Národní divadlo moravskoslezské
Václav Klemens - umělecký šéf a režisér, Divadlo loutek Ostrava
Petr Kracik - ředitel Těšínského divadla, divadelní režisér

Více zde: https://www.buchary.cz/

 

Rozhovor s Pavlem Kučou o tom, jak se dostal k divadlu, jak se mu zkoušelo a hrálo.

Pavle, jak ses dostal k divadlu?

K divadlu jsem se dostal tak, že můj nejlepší kamarád (skoro brácha) Ivan Lerch účinkuje už několik let v proskovickém divadle. Byl jsem na několika představeních a vždycky mě to lákalo zkusit. Jelikož se za ta léta znám dobře i s tebou a tys o mé touze věděl, tak jsi mi jako blesk z čistého nebe loni nabídnul malou roli :-)

Co tě překvapilo na zkouškách?

Při zkouškách mě překvapila celková soudržnost, kolegialita a týmový duch. Za to jsem neskutečně vděčný!

Co tví herečtí kolegové, jak se ti s nimi zkoušelo, hrálo? Co sis od nich vzal?

S kolegy herci se zkoušelo skvěle, užil jsem si spoustu legrace, ale i pár napjatých okamžiků. Vzal jsem si od nich každou radu a zpětnou vazbu, která mě při každé zkoušce posunula o kus dál.

Jak se ti zkoušela a hrála tvá role?

Má role se mi zkoušela moc dobře, hodně mi sedla, i když jsem zpočátku nevěděl, jak ji uchopit. Každopádně ty jako režisér a celý kolektiv jste mi neskutečně pomohli! Tím, že nastupuji až v druhé polovině představení, tak jsem nemusel tolik “flákat” mé náročné zaměstnání a oproti kolegům jsem byl na zkouškách tak z 50 % :-)

Jak bys zhodnotil premiéru? Byl jsi třeba nervózní?

Popravdě, premiéra pro mě byla méně náročná než předešlá generálka, kde téměř nikdo nebyl :-) Samozřejmě nervozita byla, ale publikum bylo úžasné a rychle jsem se díky tomu uvolnil.

Jak se těšíš na další představení?

Na další představení už nemůžu dospat, moc se těším!

Na co bys pozval diváky do divadla?

Celá hra je úžasná a opravdu pobaví všechny věkové kategorie, tak neváhejte a doražte! Stojí to za to, slibuji vám nezapomenutelné zážitky :-)

Do záložky Fotogalerie byly přidány fotky z úspěšné premiéry 18. 1. 2019, které pro vás a pro nás nafotil náš kamarád Petr Janečka, děkujeme :o) A všem děkujeme za parádní atmosféru (nejen při premiéře)!!!

A tento dort pro nás již tradičně připravila naše věrná fanynka Katka Sládková!

Rozhovor s Davidem Michálkem o jeho nové roli v divadle a plánech do budoucna.

Letos jsi neměl být součástí nové hry, proč ses vrátil (konec listopadu 2018)?

Po návratu z Nizozemska jsem začal chodit na zkoušky, abych pomohl s kulisami a organizací nové hry.

Budeš ještě pokračovat v zahraničí?

V zahraničí pravděpodobně ještě pokračovat budu, jen nevím, kdy mě opět povolají na další montáž.

Co vlastně teď děláš?

Momentálně mě živí finanční plánování a poradenství.

V rozehrané sezóně jsi přijal, po spoustě divadelních rolí, roli nápovědy, proč?

Shodou náhod jsem se dostal až na pozici nápovědy, což je pro mne úplně nová zkušenost a jsem za ni velice vděčný. Je to podle mne ta nejnáročnější a nejnevděčnější pozice a divím se, že v předchozích letech mě lidé na pozici nápovědy nezabili. (smích) A roli nápovědy jsem přijal hlavně proto, že jsem zkrátka u toho chtěl být.

V čem je nápověda jiná než herectví? A je v něčem stejná?

Stejná není vůbec, občas ovšem za někoho zaskočím, pokud chybí a náležitě si to užívám. Nejvíce mě překvapila náročnost role nápovědy a musím poděkovat a vyzvednout všechny, kteří kdy nápovědu v našem divadle dělali, protože napovídat je fakt dřina, hlavně když hraju já :o)

Jaké to je vidět divadlo z druhé strany?

To není o tom vidět divadlo z jiné strany, ale spíš z další strany. A lákavá je pro mě i role režiséra, kterou bych si chtěl jednou vyzkoušet, ovšem nejdříve, tak za dva až tři roky, pokud k tomu bude vůbec nějaká příležitost.

Prozraď, kdo nejlépe a kdo nejhůře umí text na zkoušky? Jak jsi na tom býval ty?

Ono je to podle toho, jakou část zrovna zkoušíme, ale všichni umí text lépe, než kdy jsem ho uměl já! Já byl na učení textu vždycky lump.

Uvidíme tě na prknech příští sezónu?

Moc rád bych se objevil příští rok opět na prknech, ale vše záleží na pracovních nabídkách ze zahraničí. Než začneme zkoušet novou hru, budu to vědět, nejpozději v září.

Blíží se premiéra, na co by jsi pozval diváky?

Diváky chci pozvat na super komedii, u které se na zkouškách více než zasmějeme. Dále na nové herce, na staronové herce a na naše již prověřené herce. Tito všichni se svých rolí chopili velice dobře a máte se na co těšit! A u děkovačky možná uvidíte i mě. (smích)

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, probdělé noci, litry vypité kávy, pocit, že text vůbec neumím, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, příští pátek 18. 1. 2019 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Na tohle teď není ta pravá chvíle!" a o den později 19. 1. 2019 v 19 hod., se odehraje první repríza. A jak už bývá dobrou tradicí, po sobotním představení bude následovat zábava do brzkých ranních hodin, tak se na vás těšíme, že si s vámi sedneme, popovídáme, zazpíváme, možná i zatančíme :o)

Rezervace budou spuštěny v nejbližší době, sledujte náš Fb. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Rozhovor se staronovým hercem a velkou hereckou posilou Martinem Kowalikem.

Do nové role se k nám vrací David Michálek, tedy ne jako herec, ale protentokrát do velmi důležité role inspicienta (kde vystřídal Janu Mischingerovou). Doufejme, že se mu bude dařit stejně jako na jevišti, podrobnosti tohoto návratu přineseme v nejbližších dnech.

Během divadelní přestávky došlo v našem divadelním souboru k mnoha změnám, někteří herci si dávají z mnoha důvodů pauzu, jiní se vrátili, přišli i noví, mnoho věcí se událo. Takže:

1. Alena Krénarová se vdala, teď se jmenuje Platošová.

Na svatbě jsme byli, zahráli krátkou scénku v sestavě: Verča, Zdeňka, Ovčák a Tomáš, náramně jsme se pobavili!!! Ženich snad taky :o)

2. Vajgl se stal hrdým tatínkem malého Tobiáška, gratulujeme!!! Tímto si ale dává tatínkovskou divadelní pauzu.

3. Další pauzu, snad jen avizovanou roční, si dávají David Michálek - práce v zahraničí, David Ovčačík - oprava domu, Verča Matějová - kynologie, cestování, angličtina, Lucka Šmídová - příprava k maturitě, Markéta Kobolková - rodinný život.

4. Naopak se vrací na divadelní prkna Martin Kowalik, velká posila souboru, který s náma už odehrál dvě sezóny v rámci 1JDS (se mnou v cimrmanovských hrách nepočítaně).

5. A dále dvě úplně nové tváře, a to Jana Mischingerová (její příběh, jak se u nás ocitla, je neskutečný) a Pavel Kuča.

Se všemi nově příchozími, ale i se stávajícími, přineseme postupně rozhovory. A nejen to, budeme vás postupně seznamovat s novinkami ze zákulisí, s průběhem zkoušení nové hry a mnoho dalšího. Tak sledujete naše stránky, náš Fb, ať vám nic neunikne. Držte nám palce a doufáme, že někdy v divadle na představení naviděnou!

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí!

Pro letošní sezónu jsme vybrali francouzskou situační komedii Na tohle teď není ta pravá chvíle, kterou napsal současný francouzský autor a herec Jean-Claud Islert (více viz Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!

Tak je to tady, poslední představení úspěšné Divadelní komedie se uskuteční v sobotu 31. 3. 2018 v 19.00 hod. Bude to naše letošní 12 představení (skoro všechna vyprodána), a to jen a jen díky vám, že jste chodili a měli zájem nás vidět. Děkujeme!!!

Po derniéře bude následovat zábava do brzkých ranních hodin, tak se na vás těšíme, že si s vámi sedneme, popovídáme, zazpíváme, možná i zatančíme, že Verčo? :o)

Na krajské postupové přehlídce amatérských divadelních souborů Ostravské Buchary 2018, jsme získali letos ve velké konkurenci kvalitních představení 2 ceny, fantastické!!! Hlavně cena za hereckou souhru je ocenění pro celý soubor za herecké výkony v tomto představení!!!

Dnes začíná 8. ročník krajské postupové přehlídky amatérských souborů Ostravské Buchary. Po loňském, pro nás mimořádně vydařeném (získali jsme 4 ceny a přímý postup na celostátní přehlídku do Volyně), ročníku se opět zúčastníme. Budeme hrát v sobotu 24. 3. 2018 v 20.30 hod., v KD Ostrava- Michálkovice, tak nás přijďte podpořit nebo nám aspoň držte palce!!! Hned po představení je navíc hodnocení odbornými lektory, letos v čele s Petrem Kracíkem (dlouholetý ředitel a režisér Divadla Pod Palmovkou a jeden z nejúspěšnějších českých režisérů). Letos bude konkurence obzvláště velká, zúčastní se 12 souborů z celé Moravy. Výsledky budou vyhlášeny v neděli 25. 3. v 17.30 hod.

Oficiální stránky přehlídky: http://www.buchary.cz/rocnik-2018/

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

23. 3. 2018 od 19 hod. uvedeme hru Divadelní komedie ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Mikuláškovi Krakovskému na rehabilitační cvičení v Neurorehabilitačním centru ARCADA. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Zde je jeho příběh, který sepsal jeho tatínek Robin Krakovský ...

S manželkou, která trpěla spinální svalovou atrofií, jsme si velmi přáli miminko. Navštívili jsme tedy neuroložku, která potvrdila, že toto postižení není dědičné. Těhotenství probíhalo bez komplikací a nám se v říjnu 2010 narodil Mikulášek plánovaně císařským řezem ve 37tt. Bohužel 6. den po porodu se zjistilo, že u manželky došlo ke krvácení do mozku a 11. den zemřela.

Mikulášek se zdál být v pořádku, vyvíjel se sice pomaleji, nebyl tak pružný jako vrstevníci a chodit začal později, přesto byl usměvavé a pohodové dítě. Ve 3,5 letech při planých neštovicích upadnul do bezvědomí a rychlou záchrannou službou byl převezen na dětskou JIP do FN Ostrava. Po řadě vyšetření se na neurologii u MUDr. Staňka prokázalo nervové postižení dědičné po Mikuláškově mamince. Přesný název nemoci je axonální senzomotorická neuropatie s prevalencí postižení nervů dolních končetin, progresivní typ, což znamená, že dříve nebo později může dojít k nutnosti používat invalidní vozík.

Těsně před 4. narozeninami syn prodělal záchvat, po vyšetřeních se prokázalo, že epileptického původu. Po třech letech medikace je však nyní již bez léků i záchvatů. Mikulášek je přesto veselý a živý kluk, který rád skládá lego, jezdí si s autíčky a vláčky, miluje plavání i jízdu na kole, zajímá se o přírodu a vše spojené s dinosaury.

Na základě neurologických doporučení s Mikuláškem od roku 2015 absolvuji vždy měsíční pobyt v lázních Klimkovice a od podzimu 2016 pravidelně navštěvujeme intenzivní rehabilitační cvičení v Neurorehabilitačním centru ARCADA. Jelikož rehabilitace, která mu velmi pomáhá, není hrazena pojišťovnou, musím si ji platit sám ...

Pro neutuchající zájem o naše představení jsme pro vás spustili rezervace na další dvě představení, a to 15. 3. a 16. 3. vždy od 19:00 h. (viz záložka rezervace). Bude to už naše deváté a desáté představení!!! Děkujeme a tešíme se na vás.

Spustili jsme pro vás rezervace na další dva termíny představení, a to 22.2. a 23.2. vždy od 19:00h. Tešíme se na vás. 

Do záložky Fotogalerie byly přidány fotky z premiéry 19. 1. 2018, které pro vás a pro nás nafotil náš kamarád Petr Janečka (na fotografii vlevo dole), děkujeme :o)

Spustili jsme pro vás rezervace na další dva termíny představení, a to 25.1. a 26.1 vždy od 19:00h. Tešíme se na vás. 

Přátelé, kamarádi,

včera (10. 1. 2018) nám poslala Zdeňka (vedoucí souboru) motivační dopis před premiérou, který vám s jejím svolením předkládám (kráceno). Myslím, že je to zajímavý vhled do zákulisí souboru před premiérou. Přečtěte, zhlédněte představení a posuďte, jak se Zdeňka odlišuje či ztotožňuje se svou divadelní postavou. Díky jí za to!

Ahojte divadelní rodino,

spousta lidí se na nás velmi těší, strávili poslední dny neustálým kontrolováním webu, aby si stihli zarezervovat lístky, měli takový strach, že na ně lístky nevyjdou, že mi od rána volali a psali, kdy se spustí rezervace... Těší se na nás, protože se chtějí na naše představení přijít pobavit a zasmát a očekávají minimálně takový výkon jako loni. Našim krásným posláním je, jim toto poskytnout....vždyť, co je víc než bavit ostatní a oprostit je na tu chvíli od každodenních starostí..., a tak mě popadla malá ,,zodpovědná chvilka" vedoucí souboru... Já vím, že všichni nestíháme a máme toho hodně, ale máme cca týden do premiéry, tak do toho pojďme dát vše!

     Ano, je to náročné, ano všichni jsme teď více v divadle než doma, všichni chodíme do práce/školy, pak jsme večer do pozdních hodin na zkoušce a ráno musíme brzo vstávat..., ale všichni víme, že po prvním představení se tahle únava zlomí a po prvním potlesku a smíchu nás to dobije a zase budeme vědět, proč takhle každý rok ,,drásáme sami sebe i sebe navzájem." ;-) Věřím v to, že předvedeme minimálně takový výkon jako loni!

     Hej dík, mým úmyslem je vás motivovat, však víte :o) Papapa Zdeňka.

Foto ze zkoušky 9. 1. 2018

Rozhovor s režisérem Tomášem Matlengou vedla Zdenka Sojková.

Hej Tomáš, jak ses dostal k divadlu a od hraní až k režírování?

Divadelní vlohy mám po dědečkovi z mamčiny strany, byl to dlouholetý ochotnický herec a režisér, v padesátých letech dokonce vyhrál hlavní roli za postavu strýčka Váni na Jiráskově Hronově.  Po něm to zdědila maminka, která u něho hrála v souboru. Ale neviděl jsem je nikdy hrát na divadle, zato když byly rodinné oslavy, tak to „divadelničení“ nebralo konce! K tomu se ještě přidal strejda a bylo vymalováno :o) A k divadlu jsem se dostal pořádně až na gymnáziu, kde fungoval divadelní kroužek, ve kterém jsem působil během celého studia i roky po něm. Poté už to byl kousek do divadla v Opavě, kde jsem na amatérské scéně působil cca 12 let a tam jsem si vyzkoušel po letech hraní i režii, pokud se nepletu, režíroval jsem tam tuším 2 hry.

Co funkce režiséra vlastně obnáší?

Vybrat hru, upravit a zkrátit scénář pro naše potřeby, obsadit jednotlivé role, koordinovat termíny zkoušek, navrhnout představu scény, vymačkat z herců na zkouškách maximum, donutit je se na zkoušky učit a chodit včas, dbát na jejich souhru, přesvědčit herce o svém záměru, dát hře konečný tvar, dohlížet, ať mají herci všechny rekvizity, ať je co nejdříve postavená scéna… je toho hodně.

V souboru máš na starosti i výběr hry. Co tě inspirovalo k letošnímu výběru?

Je spousta krásných her, které bych chtěl režírovat, ale největší problém je vždy najít vhodnou hru pro přesný počet lidí v souboru, tentokrát to bylo pro 4 muže a 4 ženy. A navíc to musí být komedie. Přečetl jsem asi 12 her, které splňovaly parametry, žádná se mi nelíbila, až jsem narazil čistě náhodou v divadelní databázi na hru Divadelní komedie. Už po prvním přečtení se mi líbila a čím dál víc ji zkoušíme, tak je lepší a lepší. Kdo někdy zkoušel divadelní představení, tak uvidí, že se autorovi podařilo zachytit velmi věrně proces zkoušení :o)

V Proskovicích tě známe jako režiséra komedií, nechtěl by sis někdy zkusit režírovat i jiný žánr? Třeba drama?

To víš, že bych chtěl dělat i jiný žánr, ale rozhodli jsme se, že budeme dělat komedie, že chceme bavit lidi, že mají těch dramat v životě hodně, tak ať i my přispějeme k dobré náladě. Navíc si myslím, že to umíme, že to děláme dobře, a taky na to mám herce. Copak si dokážete představit Ovčáka či Mišálka ve vážné roli? :o)

Na co se můžeme v této sezóně těšit?

Můžete se těšit na velmi dobře napsanou divadelní komedii z divadelního zákulisí, na své oblíbené, ale i nové herce, na kvalitní herecké výkony, na souhru herců, na tradiční závěrečnou písničku (ještě jí ale musím napsat :o), na posezení po představeních, uf, to zas bude jízda!!!

Prozraď nám něco ze zákulisí :o)

Takže drby, jo? Jak chceš. Říkáš pořád „hej“, hraješ roli režisérky a kopíruješ mě ve hře. Ivan s Verčou pořád vyrušují na zkouškách. David M. jako každý rok neumí text a hraje si na asistenta režie. Vajgl se nesoustředí, jelikož podlehl Instagramu. Lucka je díky Filipovi pořád myšlenkama jinde. Ovčák je jako každý rok skeptický, chce posunout datum premiéry nejméně o půl roku. Alča mluví potichu a pořád to plete, a to doslova. Markéta pouští hudbu, kdy nemá a naopak.

A tak je to pořád! Ale všechny je mám rád, bez nich by to nešlo, bez nich bych divadlo nechtěl dělat!!! Takže se přijďte podívat, že autor Divadelní komedie věděl, o čem píše :o)

Přinášíme rozhovor s novou tváří našeho divadla, Alenou Krénarovou ze Staré Bělé.

Aleno, jak ses dostala do souboru?

Řekla bych, že čirou náhodou. Přišel za mnou Tomáš s dotazem, zda bych se nechtěla stát členem jejich divadelního souboru. Asi hodinu jsem si to rozmýšlela a pak jsem na tuto skvělou nabídku s nadšením kývla. To jsem ale ještě nevěděla, co všechno mě čeká :o)

Jak tě přijal soubor?

Myslím, že dobře. Jsou to super lidi, se kterými je sranda. Při zkouškách jsou všichni všem velmi nápomocní. A mám pocit, že jsou ke mně shovívavější než k sobě navzájem :o)

Viděla si nás loni, cos na to říkala?

Loni jsem vás samozřejmě viděla. Dokonce hned dvakrát! Bylo to super. Představení se mi líbilo, každý z herců přesně seděl na svoji roli. Kdybych mohla, šla bych na to i víckrát.

Charakterizuj svou roli, jak se ti zatím hraje?

Přijde mi jako trošku bláznivá ženská, která miluje divadlo obecně a je velmi nadšená z toho, že teď může být jeho součástí. Takže je tak trošku jako já. Rozdíl je v tom, že já nejsem tak bláznivá jako ona :o)  A zatím se mi hraje celkem dobře. Textu nemám moc, spíš je u mě důležité správné načasování :o)

Co tě při zkouškách nejvíc překvapilo?

Asi rychlost s jakou se zkouší. Tři čtené, pak hned na jeviště. To jsem nečekala, raději bych to víckrát četla, ale je mi jasné, že premiéra se blíží a je třeba pořádně zkoušet na jevišti. Taky mě překvapilo, kolik je třeba rekvizit. Také není nic jednoduchého sehnat vše, co je třeba, aby to nějak vypadalo.

Co je pro tebe zatím nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě asi zatím to, že si nejsem jistá, zda dokážu navázat na repliky ostatních. A mám samozřejmě strach, že to všem zkazím :o(

Na co bys nalákala diváky, aby přišli?

Určitě na celý skvělý divadelní soubor Proskovického divadla Nad Struhou. A pak samozřejmě na spoustu legrace, které se dočkají při zhlédnutí naší hry :o)

Zdeňko, chtěl bych se tě zeptat na prahu nové sezóny na pár věcí. Jak to loni všechno začalo?

V září se sešlo pár kamarádů s vidinou založit si vlastní soubor. Měli jsme strach a obavy, nevěděli jsme, jak se takový soubor zakládá, co to obnáší, kde budeme hrát, kolik nás bude, co budeme hrát, jak budeme první sezónu financovat a zda máme vůbec šanci se prosadit. Ale díky skvělé partě a nadšení, které v novém souboru panovalo, jsme dokázali náš společný sen zrealizovat a myslím, že velmi úspěšně.

Kdo s tím přišel, že se bude hrát v Hostinci U Psoty?

Myšlenka hrát U Psoty nás napadla hned v prvopočátku, pro mě to je takový dotek nostalgie, protože v minulosti se tam divadlo hrávalo. Samozřejmě, velký dík patří paní Polzerové (majitelka Hostince U Psoty, pozn. autora) za trpělivost a vstřícnost vzhledem k tomu, že před sezónou nevěděla, do čeho s námi jde :-D

Co byl největší problém a naopak největší zážitek minulé sezóny?

Největší problém? Asi vymyslet název divadla. A zážitek? Myslím, že celá sezóna byla jeden velký zážitek. Ale pokud mám být konkrétní, tak pro mě byl největší zážitek nacvičit s Davidem Michálkem milostnou scénu, většinou jsme se skoro potrhali smíchy :-D

Zhodnoť uplynulou sezónu z hlediska hry, představení, soutěží…

Výběr hry byl perfektní. Každý z nás hraje divadlo i proto, protože se na chvíli můžete stát někým jiným a vyblbnout se, což se loni jednoznačně podařilo. Odehráli jsme 12 představení, z toho jedno charitativní a skoro všechna představení byla vyprodaná. Zúčastnili jsme se Ostravských Bucharů, kde jsme posbírali spoustu ocenění a rozhodně jsme nečekali, že postoupíme na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně. Teď, když se nad tím zamýšlím, tak vlastně: ,,Klobouk dolů!“ Ta sezóna byla naprosto úžasná a bude těžké to zopakovat.

S čím jde soubor do nové sezóny? Co od ní očekáváš?

Do nové sezóny jdeme stejně jako loni s nadšením. Rozhodně se chceme bavit a hlavně chceme bavit vás, takže zkoušíme opět komedii, očekávám tedy spoustu zábavy a zážitků.

Co ti teď dává v divadle nejvíce zabrat? Co máš na starosti?

Nejvíce mi dává zabrat zapamatovat si text :-D Ale zřejmě se ptáš na starosti z pozice vedoucího souboru. Těch moc není, většinou si ty úkoly rozdělíme mezi sebe, mým úkolem je možná jen malilinko přihlédnout, zda to je hotovo, jsem takový hlídací pes, který někdy štěká, ale nekouše :-D (hm, asi neznám Zdeňku, pozn. autora :o)

Co bys vzkázala našim příznivcům?

Všichni se na vás moc těšíme, protože jak pravil Jan Werich: „Nejkrásnější hudba je lidský smích.“

Na letošní sezónu byla vybrána hra Divadelní komedie předního finského dramatika píšícího švédsky Bengta Ahlforse (nar. 1937). Jeho hry byly přeloženy do mnoha světových jazyků a hrány po celém světě, u nás např. Národní divadlo moravskoslezské (2009), Karlovarské městské divadlo (2011) atd. Divadelní komedii napsal v roce 1982 a premiéru měla v témže roce v helsinském Švédském divadle.

Divadelní komedie je dle jeho slov vyznáním lásky divadlu a lidem, kteří v něm pracují a zároveň střelbou do vlastních řad (ne náhodou se postava zoufalého začínajícího autora jmenuje právě Bengt).

Hra je humorným pohledem za oponu malého oblastního divadla na pozadí zkoušení nové (avšak zatím nedopsané) hry. Děj naplňuje horlivé zkoušení dosud nedopsané divadelní hry, do něhož se mísí osobní lidské problémy všech zúčastněných. Autor hry se marně pokouší během zkoušek hru dokončit, ředitelka se zuby nehty snaží udržet divadlo nad vodou, neboť po poslední nevydařené premiéře je jeho existence ohrožena a herci v krátkých záblescích náhlého osvícení mezi hodinami nesmyslných hádek a soukromých bitev lepí kousek po kousku „vlastní krví“ dohromady nový zázrak. Premiéra se podaří, aniž v to kdo doufal. Divadlo může hrát dál, jen je mu napříště pod záminkou vyváženosti důrazně doporučen bulvární repertoár…

Hra dospěje k laskavému zjištění, že ať děláme divadlo pro cokoliv a navzdory čemukoliv, nejdůležitější je, že se nenecháme ničím odradit a pořád u něj zůstáváme…:o)

Další info záložka Co vás čeká.

Plné zaujetí pří čtené zkoušce! (Foto ze zkoušky 2. 10. 2017)