Aktuality

HANA CZYŽ: Ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

HANA CZYŽ: Ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.
, Tomáš Matlenga

Před premiérou jsem si pozval na povídání naši další novou posilu, Hanku Czyž, která má s divadlem velmi bohaté zkušenosti.

Ahoj Hani, tradiční otázka na úvod pro "nováčky",  jak ses dostala k nám do divadla?

Minulou sezónu jsem viděla představení Špinavý obchod. Líbilo se mi to tak moc, že jsem si na to zašla i podruhé. Říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybych mohla hrát v tomhle divadelním souboru. A moje přání bylo vyslyšeno hned následující sezónu, když jste hledali ještě někoho pro jednu ženskou roli. Dozvěděla jsem se to od kamarádky Dominiky Najvert, která už hrála právě ve hře Špinavý obchod.   

A hrála jsi už někde?

Hrála jsem od 15 let během celé střední školy v ochotnickém divadelním souboru Dividlo, odkud znám Dominiku, a také Vojtu Eliáše. Bylo to velice krásné a intenzivní divadelní období, kdy jsme jezdili po různých divadelních přehlídkách a workshopech v Česku i v zahraničí. Mnohá moje přátelství navázaná v té době přetrvávají dodnes. Z představení nejvíce vzpomínám na Veselohru na mostě na motivy V. K. Klicpery a na Dva muže v šachu od M. Horníčka. Potom jsem hrála ještě jeden rok v divadelním souboru Mladá scéna v Ústí nad Labem. Tento soubor se zaměřuje na klasická domácí i zahraniční díla a pohádky, které hraje hlavně pro děti a mládež. Představení jsou netradiční hlavně tím, že mají důraz na výtvarnou složku, bohaté kostýmy a hodně světelných efektů. Jezdili jsme s inscenacemi po celém Česku. Také na toto hraní ráda vzpomínám. Pak jsem měla dlouhou pauzu od divadla až doteď.

Proč jsi chtěla znovu hrát?

Vrátit se k divadlu jsem si přála už dříve. Ale byly jiné věci a priority, k tomu malé děti atd. Vzpomínala jsem často na to své dřívější ochotničení, jak mě bavilo učit se nějakou roli, nacvičovat s ostatními představení, na tu touhu všech, aby všechno klaplo…Na tu nervozitu před představením, následnou radost z reakcí publika, když zazněl smích, potlesk…Dokonce jsem si alespoň doma u seriálů rozebírala pro sebe různé herečky, jak tu danou roli hrají, jak moc se do toho vžily, někdy i jak bych to asi zahrála já :o) Možná tím, že mám vystudovanou psychologii, tak ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

Co Tě láká na divadle?

Na divadle mě láká úplně všechno – od seznamování se s danou hrou a postavami, přes zkoušení hry až po představení před diváky. Líbí se mi ta synergie, která vzniká postupně mezi herci a jejich postavami, a legrace, která při zkouškách často bývá. Také spolupráce všech na pódiu, všichni táhnou „za jeden provaz“ a mají společný cíl – odehrát to společně co nejlépe. A úžasná je ta energie mezi herci a diváky, která se při představeních přelévá, tzn. při napínavé scéně je cítit opravdu napětí v sále, nebo se diváci zasmějí, kde doufáme, že to vyzní vtipně apod. My jím svým hraním něco vysíláme a oni nám to svými reakcemi vrací. Myslím, že se lidé chodí do divadla především odreagovat, pobavit a oprostit se od starostí a všeho „venku“ a mě obrovsky naplňuje, že k tomu mohu přispět. Divadlo má podle mě velký smysl.   

Jak Tě přijal nový soubor? Znala jsi jen Dominiku a Vojtu...

Ano, znala jsem Dominiku a Vojtu, takže to bylo nádherné setkání po mnoha letech opět na divadelních prknech. Ostatní členové jsou bezvadní a přátelští a měla jsem od začátku pocit, že se známe už roky. Nejvíce jsem se asi obávala, jaký bude režisér :o) Ale hned po seznámení s Tebou ze mě obava „spadla“, protože se s Tebou fakt krásně pracuje. Jsi vždycky pozitivní, navedeš herce, jak by sis to představoval, poradíš, když je potřeba, ale zároveň necháváš hercům i volnost, pokud si sami chtějí s něčím přijít nebo něco vymyslet.

Představ nám svou roli.

Dostala jsem ve hře menší roli, která je ale myslím velmi zajímavá. Je to role úspěšné spisovatelky Fredy alias Ermyntrudy, které prozatím vždycky všechno vyšlo, a která umí vystupovat velice mile a přátelsky, ale její "pravá" tvář je poněkud odlišná. Když byla první čtená zkouška, byla jsem úplně napjatá, co všechno vymyslí a jak to rozehraje s rodinou Tombů ve snaze získat dědictví. Bohužel její „éra“ skončí dříve, než pořádně začne :o)

Jak zatím hodnotíš zkoušky?

Každá zkouška nás vždycky posune o kus dopředu. Zároveň jsme si myslím všichni užívali celý ten proces od čtených zkoušek přes „osahávání“ si pódia s textem v ruce až po hraní bez textu, kdy jsme už více vnímali vlastní i ostatní role. I když napětí před premiérou samozřejmě stoupá, vím, že všichni do toho dáváme maximum a podržíme jeden druhého.

Hani, co děláš v civilním životě?

V současnosti jsem asi nejvíce máma, protože jsem s mladším synem ještě na rodičovské dovolené. Druhému synovi je 7 let. Také už částečně pracuji pro firmu, kam se budu tento rok vracet do práce. Je to francouzská nadnárodní firma zabývající se výrobou tepla a elektrické energie. Já pracuji na personálním útvaru jako specialistka pro vzdělávání a rozvoj zaměstnanců a jako interní koučka. Pokud mi to čas dovolí, tak i mimo firmu lektoruji a koučuji. Takže práce s lidmi a mezi lidmi je se mnou spjatá, asi i proto mě tolik baví divadlo, které je především o mezilidském spolupůsobení.  

 

Premiéra se blíží!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, herci trpí výpadky paměti, nápověda je na roztrhání, režisér na infarkt, ale scéna připravena, reflektory svítí, rekvizity na svých místech, kostýmy nažehleny, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, v pátek 27. 1. 2023 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Hrobka s vyhlídkou" a o den později,  v sobotu 28. 1. 2023, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Rezervace budou spuštěny v neděli 22. 1. 2023 kolem 15:00, sledujte náš Fb, kde to bude upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

ALEŠ MECHEL: DIVADLO MÁ NEOPAKOVATELNOU ATMOSFÉRU.

ALEŠ MECHEL: DIVADLO MÁ NEOPAKOVATELNOU ATMOSFÉRU.
, Tomáš Matlenga
K dalšímu povídání jsem si pozval našeho nového člena, mistra divadelních inovací a nositele nezaměnitelného hlasu, Aleše Mechela.
 
Aleši ahoj, co tě přivedlo k nám do divadla?
 
Bo Lojza říkal ať přijdu, že je to fajne. A měl pravdu! 
 
Co tě lákalo na divadle?
 
Divadlo má neopakovatelnou atmosféru a navíc to "poznání nepoznaného". Zároveň jsem měl potřebu obohatit mysl a pamět. A taky to tajemno za oponou...
 
Hrál jsi už někde?
 
Nikde jsem nehrál, byť "prkna" jsem si již měl možnost vyzkoušet při koncertech (v kapele MAPP, pozn. autora).
 
Co hraješ a jak se ti tvá role hraje?
 
Měl jsem štěstí na menší roli Caesara a jelikož to není Caesar, tak se mi hraje dobře.
 
Jak zatím zvládáš zkoušky, mezi tak zkušenými herci? Co je pro tebe zatím nejtěžší?
 
Když jsem začal, bylo pro mě všechno nové a stresující - nekazit to ostatním, nezdržovat a mluvit, byl-li jsem o to žádán a tam, kde to vyžaduje scénář. 
 
Na závěr, co děláš v civilním životě?
 
Myslím, že nejčastěji řidiče mých dětí, ale jinak se věnuji práci s hutním materiálem.

KAMILA FORMANOVÁ: CHTĚLA BYCH DÁT DO ROLE VŠE, AŤ JE AUTENTICKÁ. COŽ ALE ZNAMENÁ BÝT DOCELA OPAK SEBE SAMÉ.

KAMILA FORMANOVÁ: CHTĚLA BYCH DÁT DO ROLE VŠE, AŤ JE AUTENTICKÁ. COŽ ALE ZNAMENÁ BÝT DOCELA OPAK SEBE SAMÉ.
, Tomáš Matlenga
Povídání s Kamilou o návratech, roli, souboru a o očekáváních před premiérou.
 
 
Kamilo, vracíš se po nějaké době k divadlu, proč sis dala pauzu?
 
Po divadelní sezóně 2019/2020, kdy jsme hráli divácky velmi úspěšnou hru 1 + 1 = 3, nám všem dal roční pauzu covid. Z důvodu vysoké časové náročnosti, kterou s sebou divadlo nese, jsem měla docela problém skloubit divadelní aktivity s pracovními, proto jsem další sezónu nehrála.
 
Proč ses vrátila k divadlu? Co tě táhlo zpátky?
 
Před současnou sezónou mě oslovily mému srdci milé divadelní kolegyně, zda bych se opět nechtěla zkusit režisérovi Tomáši Matlengovi přihlásit. To jsem udělala, a to hlavně pro super partu, která v divadle je, a kvůli zážitkům z každého představení, které během mého prvního působení v divadle byly úžasné.
 
Jakou hraješ letos roli?
 
Před svým prvním působením v divadle v r. 2019 jsem si přála dostat tu úplně nejmenší roli...ale nakonec jsem byla v jedné z hlavních :-) Tentokrát jsem měla, zejména kvůli obavám z obdobných časových problémů, stejné přání, a režisér mi vyhověl. Letos tedy hraji pokojskou Agátu, která již 40 let slouží v (poněkud zvláštní) rodině Tombů. Agáta je žena "z lidu", která domácnost čerstvě zemřelého pana Tomba vede pevnou rukou. Vzhledem k tomu, že hraji v podstatě starou ženu, která je jednoduchá a svérázná, s čímž je spojen i její slovník, musím přiznat, že to pro mě není úplně jednoduché:-) Agáta sice na scéně není tak často jako ostatní, ale chtěla bych i tak do role dát vše tak, ať je autentická. Což ale znamená být docela opak sebe samé. V minulé roli jsem přece jen hrála postavu mě bližší, kde jsem mohla uplatnit samu sebe. Zde je to o úplném převtělení :-)  Ale samozřejmě je to pro mě o to větší výzva.
 
Za tu dobu, co si nehrála, se soubor se docela obměnil...
 
Ano, z mého prvního působení jsme v současné hře jen 3 původní herci. Dále herci, kteří v divadle působili loni, a zbytek jsou herci noví. Nevím, zda je to divadelním ovzduším :-), nebo zkušeným výběrem režiséra, ale opět se tu sešla skvělá parta nadšenců, kteří se snaží o společnou věc, jsou vždy nápomocni, a je tady legrace a zábava.
 
Jak se těšíš na premiéru, na hraní před publikem?
 
Na premiéru nové hry Hrobka s vyhlídkou se těším moc, stejně tak na další reprízy. Mám ještě v paměti skvělou atmosféru hraní z bývalé hry, jak jsme se i my herci na pódiu bavili, krásné reakce publika, a věřím, že tohle zanedlouho zažijeme znovu.
 
Proč by měli diváci přijít na novou hru?
 
Letošní hra Hrobka s vyhlídkou je kriminální komedií britského autora Normana Robbinse. Po sérii typických konverzačních a situačních komedií, které naše divadlo v posledních letech uvádělo, je to letos žánr lehce jiný. Možná ne s až tak třeskutým humorem, zato z mého pohledu je to humor velmi zábavný, často skrytý v jednotlivých reakcích postav, které však hovoří zcela vážně. Dalším důvodem k návštěvě představení je letoší poměrně vysoký počet herců (10), což hru velmi oživí, jak různými typy postav, tak třeba i kostýmy. Zajímavá by pro diváky mohla být i scéna, kterou se snažíme vytvořit do posledního detailu. Nebudou chybět ani akční scény :-) a vraždění všemi možnými prostředky - od jedu po střelné zbraně :-)
A právě proto, že je letos hra od těch minulých trošku odlišná, bude jistě pro diváky zajímavé se přijít podívat, jak jsme tuto výzvu zvládli.

Míša Zdráhalová: Cítím příležitost oživit své herecké dovednosti.

Míša Zdráhalová: Cítím příležitost oživit své herecké dovednosti.
, Tomáš Matlenga

Na první letošní povídání o divadle, zkouškách a práci, jsem si pozval novou členku našeho souboru, Míšu Zdráhalovou.

Míšo, jak ses dostala k nám do divadla?

Jsme od dětství kamarádky s Dominikou Najvert a v období našeho dospívání jsme spolu hrály v amatérském divadelním souboru Dividlo. Byla jsem pozvána na představení Špinavý obchod a moc jsem si ho užila. Když mi pak Dominika nabídla roli v chystané nové hře, cítila jsem to jako příležitost oživit své herecké dovednosti.

Jak dlouho jsi hrála v souboru Dividlo?

Dva roky, bylo mi kolem šestnácti let.

Co Tě baví na divadle?

Baví mě možnost vzít na sebe roli, kterou bych v běžném životě nezažila. Baví mě slaďování energií různých osobností v souboru a jejich rolí a humorné situace, které z toho často vzejdou.

Jak Tě přijal nový soubor? A znala jsi někoho kromě Dominiky?

Znala jsem Vojtu Eliáše, který také hrál v Dividle, a také Martina Kowalíka, který byl na gymnáziu mým učitelem matematiky :) V souboru se cítím přirozeně a přijatě.

Jak se Ti líbí role, kterou hraješ?

Svou rolí jsem byla na začátku překvapena a vlastně i zaskočena. Sarkastickou mrchu si užívám, nymfomanka už je mé osobnosti cizejší :)))

Co zkoušky?

Zkoušky jsou pro mě často táhlé a zdlouhavé, ale věřím, že do premiéry budeme dobře připraveni.

Na závěr, co děláš v civilním životě?

V civilním životě jsem máma dvou dětí a pracuji jako terapeutka a mentorka osobního rozvoje.

Pár fotek z prvních zkoušek

, Tomáš Matlenga

Začali jsme další divadelní sezónu

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou detektivní konverzační komedii Hrobka s vyhlídkou, kterou napsal britský dramatik Norman Robbins (více viz rubrika Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátily se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

Dvojrozhovor se Zdeňkou Filipovskou a Ivanem Lerchem o derniéře, sezóně, souboru a mnohém dalším.

Dvojrozhovor se Zdeňkou Filipovskou a Ivanem Lerchem o derniéře, sezóně, souboru a mnohém dalším.
, Tomáš Matlenga

Derniéra za námi, tedy i letošní sezóna. Opona se naposledy zavřela, kulisy a rekvizity uklizeny, sál Hostince U Psoty osiřel ... Na konci sezóny jsem si tedy pozval k rozhovoru dva z nejzkušenějších herců našeho souboru, Zdeňku a Ivana.

Máme po derniéře, jak jste si ji užili?

Zdeňka: Derniéru jsem si opravdu užila, jinak to ani s tak skvěle sehraným týmem a veselou hrou nešlo! Navíc nás přišlo podpořit spousta kamarádů a rodinných příslušníků, což udělalo fajn atmosféru. Člověk tak trochu očekává, že po této hře již bude mít zasloužený čas i na jiné aktivity či rodinu :)

Ivan: Derniéra byla dokonalá, skvělé publikum a příjemná atmosféra. Bývá zvykem, že při derniéře si herci navzájem připraví kanadské žertíky, které ovšem nesmějí narušit děj představení. A nejinak tomu bylo i letos. Ale co mě opravdu dostalo, tak letos se do těchto žertíků zapojili i diváci. A to, když si v druhé polovině David žádá od diváků zpátky své "kozy" (balónky), tak je, podle očekávání, oba vždy dostane. Ovšem při derniéře byl doslova zaplavený balónky jako hráč NHL čepicemi při hattricku. Přiznám se, že ve dvou balóncích navíc jsem měl trochu prsty, ale když jsem viděl to množství, co na Davida letí, radostí jsem zamáčkl slzu. Radostí nad tím, jak jsme s našimi diváky naladěni na stejnou vlnu, za což jim taky děkuji.  

Zkuste zhodnotit letošní sezónu, co bylo třeba nejnáročnější?

Zdeňka: Letošní sezona začala nejistě, kvůli různým restrikcím a omezením jsme netušili, zda vůbec budeme moci zkoušet či hrát, bylo to náročné se sejít v plném počtu na zkoušky, nicméně jsme to zvládli. Pro mě osobně to byla dost velká výzva, skloubit dvě malé děti, práci a zkoušení po večerech... Moc tímto děkuji své rodině, že při mě stáli a pomáhali :)

Ivan: Letošní sezóna byla nejtěžší tím, že jsme do ní vstupovali v době, kdy byl COVID ještě v plném proudu. Takže s velkou nejistotou, jestli vůbec budeme moci hrát, za jakých okolností atd. Nicméně věřili jsme a naštěstí to vyšlo. Organizace představení byla trochu náročnější, museli jsme stále sledovat a dodržovat veškerá opatření. Ale všemu jsme se přizpůsobili a upravili tak, aby to bylo co nejpříjemnější pro nás i pro diváky. Např. jsme úplně poprvé, za dobu fungování divadla, zavedli přestávku v půlce představení a fungovalo to.

Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek sezóny? Proč?

Zdeňka: Těch bylo více... Ale nejvíce emotivní bylo charitativní vystoupení pro malého Lukáška Foldynu, kdy se pro něj vybrala nádherná částka a pevně věřím, že pomůže Lukáškovi a bude dělat další pokroky! Má úžasnou podporu rodiny.

Ivan: Nejsilnější zážitek sezóny pro mě bylo charitativní představení. Ono má vždy trochu jiný náboj, protože nejde jen o tom pobavit diváky a pobavit sebe, ale je rozšířené o další faktor, a to společně někomu pomoci. Letos jsem z toho měl malinko obavy, protože doba není ideální a každý ma svých starostí dost. O to víc jsem byl překvapen a potěšen, když jsem se dozvěděl, jakou částku se nám podařilo vybrat. A aby té euforie nebylo málo, tak celou tu fantastickou částku zdvojnásobila firma ČIPOS Ostrava, a. s.. No, nálada fantastická! A myslím si, že když jsme schopni uspořádat charitativní představení, tak můžeme naši sezónu považovat za úspěšnou.

Co letošní hra, role, jak se vám hrálo?

Zdeňka: Letošní hra mě fakticky bavila. Byla, pravda, trochu náročnější co se textu týče. A role? Neměla jsem problém.

Ivan: Za mě se letošní hra moc povedla, měl jsi obzvlášť šťastnou ruku, to klobouk dolu před tebou Tome. Ale hodně tomu taky pomohlo, že jsme si ji drobně upravili podle našich představ jako divadelní soubor. Každý se ni nějak podepsal po svém (úplně nejvíc asi David a jeho neuvěřitelné ztvárnění Tiny Turner), a to tomu dalo tu synergii. A bylo vidět, že se hrou bavíme i my a myslím, že se nám to podařilo přenést na diváky. Já jsem si užíval i menší textové nálože, příjemná změna.

V souboru byli tři noví herci. Jak zapadli, jak se vám s nimi hrálo?

Zdeňka: Byli prostě úžasní! Dominika a Vojta již měli nějaké zkušenosti s divadlem, takže přinášeli nové nápady do hry. Lucku jsem znala trochu z dřívějška, takže jsem byla ráda, že se naše cesty opět protly. Sedli mi osobnostně a hrálo se mi s nimi bez jakýchkoliv problémů. Shrnuto - jsou milí, sympatičtí, tak trochu praštění, prostě sví a budu ráda, když je budu potkávat i nadále (i mimo divadlo) :)

Ivan: Myslím, že zapadli naprosto dokonale. Vojta a Dominika jsou sice v našem souboru noví, ale herecké zkušenosti už měli, takže přinesli nový náboj a energii, a to se podepsalo na hře samotné. Lucka samozřejmě taky, a pokud ji už školka přestane bavit, tak ochranka je jasná volba :-)  

Lákal by vás i jiný divadelní žánr než komedie?

Zdeňka: Komedie je mi nejsympatičtější. Nicméně asi ano, je to výzva.

Ivan: Nemám moc potřebu zkoušet jiný žánr. S divadlem jsem se potkal vlastně náhodou a jsem za to rád, ale divadlem jako koníčkem se chci smát společně s tebou, s kolegy, s diváky, takže komedie mi stačí.

Na závěr máte prostor cokoliv říct, vzkázat...

Zdeňka: Závěrem bych ráda poděkovala všem lidem, kteří pomáhali nebo se jakkoliv zapojili do chodu divadla, a také divákům, ať už pravidelně naše divadlo navštěvujících, či nově příchozích. A taky režisérovi, že mi dal tu příležitost si znovu zahrát! Sešla se zase skvělá parta. Díky .

Ivan: Na závěr bych chtěl všem ještě jednou poděkovat za skvělou sezónu!

David Michálek: Jsem šťastný, že jsme se zase mohli postavit před plný sál!

David Michálek: Jsem šťastný, že jsme se zase mohli postavit před plný sál!
, Tomáš Matlenga

Davide, jak zatím hodnotíš sezónu?

Sezónu hodnotím jako naprosto úžasnou. Začali jsme zkoušet v době, kdy jsme nevěděli, zda budeme vůbec hrát, poznal jsem nové, úžasné lidi, kteří se k nám letos do hereckého kolektivu přidali, diváci se při představeních baví, takže za mě super!

Ve hře "Špinavý obchod" hraješ, pokud se nepletu, už svou třetí dvojroli. Co je pro tebe na hraní dvojrole nejtěžší? 

Letos to neberu úplně jako dvojroli. Hraji sice Larryho, pak Lauru, ale je to v podstatě pořád jedna postava, jen převlečená za někoho jiného. Daleko větší výzva byla před lety hra "Brouk v hlavě", kde jsem hrál dvě naprosto rozdílné postavy. No a nejtěžší na tom bylo úplně se přepnout v hlavě z hloupého sluhy na váženého majitele pojišťovací společnosti, a to během tří vteřin, včetně převlečení kostýmu. Takže letos je to brnkačka, když mám na převleky tolik času.

Laura, má docela velký prostor, jak se ti hraje?

Laura se mi hraje báječně, chůze na podpatcích mi jde, šaty jsou vzdušné a krásně větrají, paruka lehce lochtá. Ale mám trošku strach, aby mi to převlékání do ženských šatů nezůstalo :o)

Jedním z vrcholů představení, aspoň podle ohlasu diváků, je taneční výstup Laury. Kdo ti s ním pomáhal? A jak se ti tančí na podpatcích?

Choreografii mi v podstatě kompletně sestavila Verunka Dostálová, udělali jsme si dvě soukromé zkoušky a Lauřino vystoupení bylo na světě. No upřímně, bez Verči bych tam asi jen stál a otvíral hubu. No a tančí se mi výborně, jsem totiž rodilý tanečník :o)

Čekají nás poslední tři představení, jak se těšíš?

Těším se na každé představení. Smích a potlesk obecenstva mě neskutečně nabíjí energií a za to jim moc děkuji!

Vím, že hned po derniéře odjíždíš na delší dobu do zahraničí.

Odjíždím zhruba 5 týdnů do Antverp, vydělat si nějaké penízky.

Co bys chtěl na závěr říct, vzkázat?

Jsem šťastný, že se vše letos konečně povedlo a my se mohli zase postavit před plný sál. A všem lidem bych chtěl popřát, aby si bez omezení užívali s rodinou a přáteli vše, co jim vykouzlí úsměv na rtech a zvedne náladu. Mějte se rádi, buďte na sebe hodní a věřím, že se příští rok u nové hry zase všichni budeme smát!

 

Aktuální pokyny pro návštěvu divadla

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,
od pondělí 14. března 2022 již neplatí pro návštěvu divadla žádná mimořádná opatření.

Těšíme se na vaši návštěvu!

Otevřeny dopis od tatínka Lukáška za charitativní představení

Otevřeny dopis od tatínka Lukáška za charitativní představení
, Tomáš Matlenga

Přišel nám otevřený dopis jako poděkování za uspořádání charitativního představení. Rádi zveřejňujeme!

Milí divadelníci,

ještě jednou bych rád za všechno poděkoval Tomovi, hercům i všem, kteří se na celém večeru podíleli a upřímně, byl pro mně nezapomenutelný a úžasný. Jen mne mrzí, že jsem nebyl schopen na pódiu poděkovat tak, jak jsem chtěl. Síla okamžiku byla obrovská a já nebyl schopen nic víc říct, úplně mne to pohltilo. To, co jste pro našeho Lukáška uspořádali je nádherná nevídaná věc a všichni v divadle jste velcí frajeři s velkým srdcem. Takové chvíle dobrosrdečnosti hojí ty velké rány na duši. Zároveň jste nám celou touto akcí dodali zase sílu na to, nepolevit v našem dalším úsilí. Moc si toho všeho vážíme!

Zdravím vás z Kladna (hyperbarické komory)

Jan Foldyna, tatínek Lukáška

Děkujeme, večer s charitativním představením byl nad očekáváním!

Děkujeme, večer s charitativním představením byl nad očekáváním!
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za včerejší večer. V této těžké době jsme společnými silami udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme malému Lukáškovi zlepšit a ulehčit jeho druhý start do života.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 32 080,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila. Symbolický šek přímo na pódiu předal Honzovi Foldynovi, tatínkovi Lukáška, projektový manažer společnosti Ing. Jakub Havránek a za diváky a divadlo celý soubor.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 64 160,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

 

 

Poslední 4 představení před derniérou

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

spustili jsme rezervace na poslední 4 představení před derniérou.

Čtvrtek 10. 3. 2022 v 19:00 hod. - Charitativní představení (viz níže)

Pátek 11. 3. 2022 v 19:00 hod.

Úterý 15. 3. 2022 v 19:00 hod.

Středa 16. 3. 2022 v 19:00 hod.

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

Charitativní představení pro Lukáška Foldynu

Charitativní představení pro Lukáška Foldynu
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

Ve čtvrtek 10. 3. 2022 od 19 hod. uvedeme hru Špinavý obchod ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Lukáškovi Foldynovi. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je jeho příběh ...

Ahoj všichni. Jmenuji se Lukášek a jsou mi 3 roky. Narodil jsem se jako úplně zdravé miminko, moc rád jsem si hrál s hračkami a se svými rodiči. Byl jsem vždy plný energie a miloval jsem plavání, na které jsem chodil se svoji maminkou. Také jsem začal pomalu povídat a než se mi stala tragická nehoda, dokázal jsem říci pár slůvek. Byl jsem moc šťastný kluk, který se těšil ze života. Bohužel jen do osudného letního odpoledne, kdy se mi změnil celý můj život.
Bylo to 27. 5. 2020, venku svítilo krásně sluníčko a my jsme odjeli s maminkou a tatínkem za babičkou a dědečkem na zahrádku. Moc jsem se těšil, protože je mám velmi rád. V plánu bylo natírání plotu, který se měl poté postavit kolem bazénu. Já jsem si hrál s prarodiči a rodiče natírali plot. Protože jsem byl od malička velmi čiperný kluk, v nestřeženém okamžiku jsem se sám vydal na průzkum k bazénu, který mě vždy velmi lákal. Prarodiče si toho bohužel nevšimli, tak jsem v zápalu nadšení do bazénu spadnul. Jsem ještě moc malý a neuvědomil jsem si, že se mnou není maminka, která mě vždy při plavání drží a dohlíží, aby se mi nic nestalo. Začal jsem se brzy topit a i když jsem se moc snažil, nedokázal jsem se dostat zpět.
Když prarodiče zjistili, že nejsem v jejich blízkosti, začali mě okamžitě společně s mými rodiči hledat. Jejich cesta brzy vedla k bazénu, ve které jsem však již ležel bezvládně na hladině. Tatínek pro mě okamžitě skočil, vytáhl mě a maminka zahájila resuscitaci a dědeček s babičkou zavolali rychlou záchrannou službu. I když sanitka dorazila za pět minut, ještě nějakou dobu trvalo než mě oživili a začalo mi zase srdíčko tlouct.
Následovala rychlá cesta do FN v Ostravě. Mé tělíčko však bylo tak slabé, že se rozhodlo přestat bojovat. Za pomoci zdravotníků a myšlenky, že si přeji své rodiče ještě spatřit, mi po osmi minutách začalo srdíčko opět tlouct.
Můj stav byl přesto velmi kritický. V umělém spánku jsem strávil deset dní a dýchal jsem jen díky vysokofrekvenčnímu plicnímu ventilátoru. Bojoval jsem o každý další den svého života...
Po odpojení od ventilátoru a následném probuzení jsem zjistil, že bohužel vůbec nic nevidím, ani mé ručičky a nožičky mě neposlouchaly, jen jsem bezvládně ležel. Stravu jsem dostával přes hadičku zavedenou nosem až do žaludku. Abych neměl bolesti, dostával jsem vysoké dávky léků a opiátů. Díky tomu jsem si však na nich vypracoval závislost, ze které jsem se těžko a dlouho dostával. Jak moc mi opiáty chyběly, skřípal jsem zoubky a propínal jsem se v křečích. Tyto chvíle byly pro mne i mé milující rodiče velkým utrpením.
Přibližně po třech týdnech na pediatrickém oddělení resuscitační a intenzivní péče ve FN v Ostravě jsem byl převezen do Městské nemocnice Fifejdy, kde jsem podstoupil dvanáct hyperbarických komor. Tato terapie mi velmi pomohla, pomalu jsem začal dělat první pokroky. Představte si, že jsem dokázal pusinkou přijmout alespoň malé množství kašovité stravy, to byla pro mě velká úleva. Na druhé straně u mě však docházelo k mimovolnému pohybu nožiček a ručiček, které jsem nedokázal ovládat. Znamenalo to, že můj mozek je poškozený více, než se očekávalo. Na EEG (vyšetření mozku), které jsem podstoupil, se objevila křivka, která ukazovala, že se u mě bohužel vyvinula epilepsie.
Nakonec, když pro mě lékaři již více nedokázali udělat, jsem byl po absolvování všech hyperbarických komor propuštěn domů. Úsilím mých milujících rodičů jsem se úplně zbavil hadičky, kterou jsem dostával stravu. Měsíc na to jsem s maminkou odjel do Hamzovy odborné léčebny, kde jsem začal dělat další pokroky. Přetáčel jsem se na bříško, dával jsem si ruce do pusinky a dokonce jsem dokázal sledovat svou maminku, která o mě celý pobyt s láskou pečovala. Zde jsem strávil dva měsíce.
Nyní je to již téměř rok a půl, co se mi obrátil celý můj život vzhůru nohama. Během toho času jsem podstoupil mnoho intenzivních neurorehabilitací, pobytů v léčebně a dalších procedur k mému uzdravení. Mohu se Vám pochlubit, že díky tomu se dokážu plazit po bříšku, také se sám posadím, hraju si se svými hračkami, sleduji okolí a momentálně se snažím svým způsobem lézt také po čtyřech. Všichni jsou šťastní, že se usmívám, sleduji s radostí okolí, ale když mi něco nejde, dokážu se i pořádně rozzlobit.
Má obrovská přání se však ještě nesplnila. Rád bych se dokázal sám postavit a udělat svůj první krůček, také bych rád začal opět mluvit a říci “maminko”, “tatínku” a úplně se uzdravit. To však obnáší ještě obrovský kus práce.
Podle lékařů do tří let od úrazu udělám největší pokroky, ke splnění mých přání tak zbývá pouze 1,5 roku. Proto teď nemohu polevit a musím společně s mými rodiči bojovat dál. Naskytla se mi nová naděje, která spočívá v aplikaci kmenových buněk, které pomohly jiným dětem se stejným problémem. Tyto nevyhraněné buňky putují po těle a opravují vše, co je špatně. Nemohu polevit ani v intenzivních rehabilitacích a dalších léčebných procedurách. Potřebovat budu také nezbytné zdravotní pomůcky. To všechno však, kromě velkého úsilí bojovat a nevzdat se, obnáší velkou finanční částku, kterou moji rodiče bohužel nemají.
Proto Vás velmi prosím o pomoc. Pomozte mi, prosím Vás, splnit má velká přání, postavit se na nožičky, udělat svůj první krůček a začít opět mluvit.
Má maminka říká, že zázraky se dějí, jen je zapotřebí věřit. A když je člověk v beznadějné situaci, může poprosit ostatní o pomoc.

Rodina Foldynova s Lukáškem

Podrobnější informace o Lukáškovi: https://druha-sance-pro-lukiho.webnode.cz/

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Lukáškův transparentní účet: 2800839460/2010

Podmínky pro návštěvu divadla dle vládních nařízení.

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,
od čtvrtka 10. února 2022 již není nutné předkládat pro vstup do divadla certifikát o očkování či prodělání nemoci. V platnosti stále zůstává povinnost nosit respirátor ve všech prostorách divadla.

  • Pokud byste respirátor zapomněli, můžete si jej koupit u vchodu do divadla.
  • Při vstupu do divadla použijte dezinfekci na ruce, která je k dispozici u vchodu.
  • Pozorujete-li na sobě příznaky nemoci, do divadla nechoďte.
  • Pokud jste byli v kontaktu s osobou, které byla diagnostikována nemoc covid-19, zůstaňte prosím doma.

Těšíme se na vás.

Lucie Stiborová: Hrát divadlo byl vždycky můj sen!

Lucie Stiborová: Hrát divadlo byl vždycky můj sen!
, Tomáš Matlenga
Lucko, jak jsi prožívala premiéru? A to nejen divadelní, ale i tu svou hereckou.
 
Mám menší roli, tak snad proto jsem nebyla nervózní, samotnou mě to překvapilo. Líbily se mi hlavně reakce publika, je fajn mít tu odezvu ve formě smíchu. Držela jsem palce hlavně svým kolegům, někteří z nich měli na naučení kvanta textu, mají můj neskutečný obdiv!
 
Vím, že jsi divadlo nikde nehrála, jakou cestou ses dostala k nám?
 
Ne, nikdy jsem nehrála v divadle, pokud tedy nepočítám večerníčky, které jsme hráli pro děti na táboře. To spíš ale byla drsná improvizace. Hrát divadlo byl ale vždycky můj sen a protože sny se mají plnit, tak jsem se po zjištění, že do divadelního souboru v Proskovicích hledají herce, ozvala panu režisérovi, dali jsem si kávu, probrali potřebné věci a jsem tu.
 
Jak probíhala tvá adaptace do divadelního prostředí?
 
Soubor mě přijal úplně přirozeně jako dalšího člena, cítila jsem se velice příjemně. Velkou oporu jsem vnímala od mého mafiánského bosse Martina, Ivana, ale i Vojty, který mě vždy povzbuzoval. 
 
Co zkoušky, byly pro tebe náročné?
 
Zkoušek bylo hodně, ne vždy jsem účastnila, protože má role byla opravdu malá, ale ke konci, když už šlo pomalu do tuhého, jsem věděla, že musíme všichni táhnout za jeden provaz a že si nemohu dovolit chybět. A pro mě na zkouškách bylo nejnáročnější se nesmát, zůstat v roli. Tenhle trénink kamenné tváře mi dal zabrat o:)
 
Byla v něčem těžká tvá role Dozer?
 
Nejtěžší na roli bylo být drsná, což ze svého života neznám, ale zároveň to byla skvělá příležitost si to zkusit, takhle se projevit.
 
Lucko, jakou máš práci?
 
Provozuji komunitní lesní mateřskou školku Zahrada u lišky Elišky v Ostravě Výškovich, pracuji tedy převážně s dětmi, takže chápeš, že zahrát si ochranku londýnského mafiánského bosse byla opravdu výzva. Navíc si dodělávám psychoterapeutický výcvik analytické psychologie, dělám kineziogii a pracuji s  ženami v rámci setkávání se na ženských kruzích na různá témata. 
 
Ná závěr tradiční otázka. Chtěla bys předat našim příznivcům nějaký vzkaz, poděkování ...
 
Chtěla bych touto cestou pozvat všechny, kteří se chtějí od srdce zasmát na naše představení, protože doba moc k smíchu není, a proto je třeba si dopřávat takovýchto zážitků co nejvíce. Zároveň bych Ti chtěla poděkovat za trpělivost a vedení našeho souboru. A taky mé dceři, která byla poslední dobou často někde na hlídání. Její potlesk v publiku patřil pro mě mezi ty nejvíce cenné!

Vojta Eliáš: Dřeli jsme, ať to vypadá dobře!

Vojta Eliáš: Dřeli jsme, ať to vypadá dobře!
, Tomáš Matlenga

Po obou představeních za mnou chodili diváci a ptali se mě, kde jsme našli herce, který tak výborně a s bravurou ztvárnil Hasáka Harryho. K rozhovoru jsem si tedy pozval Vojtu, aby nám o sobě a o divadle něco pověděl.

Vojto ahoj, tak máme po premiéře a jedné repríze, jaké máš pocity?

Boží!!! Kdy zase hrajeme? :o)

Vím, že máš mnohaleté divadelní zkušenosti, povídej.

Jsem odchovancem Dividla Ostrava. Také jsem hrál jsem s Cirkusem trochu jinak, ale to je hroooozně dávno, cca 20 let...

A jak ses dostal k nám do divadla?

Do divadla mě navezla Dominka (Najvert, pozn. autora), že prý vypadl herec během zkoušení, takže potřebují náhradu…a už to bylo :o)

Jak tě přijal soubor?

S otevřenou náručí, jsou to moc fajn lidi.

A jak se ti zkoušelo?

Zkoušelo se to trochu na punk, přišel jsem pár týdnů před premiérou do rozjeté hry, takže začátek byl těžší. Ale brzy se ukázalo, že nás to všechny baví a jsme nachystaní dřít, ať to vypadá dobře!

Co bylo pro tebe na zkouškách nejnáročnější?

Nečumět směrem na diváky, rejža mi to říkal asi 100krát! :o)

Vojto, prozraď, co děláš v civilním životě?

Pracuji jako produktový manažer pro jachting a vodní sporty.

Chtěl bys něco vzkázat na závěr divákům?

Díky moc vám všem, kteří jste k nám přišli nebo teprve přijdete se společně zasmát a pobavit!

                                     Foto ze zkoušky.

Úspěšná premiéra i první repríza! Děkujeme!

Úspěšná premiéra i první repríza! Děkujeme!
, Tomáš Matlenga

I přes omezující opatření dvě vyprodaná představení, dvakrát bouřlivé publikum, ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!

Těšíme se na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!

Sledujte náš Fb, webové stránky, kde budou zveřejňovány další termíny, novinky ze zákulisí, podmínky vstupu a mnoho dalšího.

Pár fotografií z premiéry, více v záložce FOTOGRAFIE.

Minianketa mezi generálkou a premiérou

Minianketa mezi generálkou a premiérou
, Tomáš Matlenga

Včera proběhla úspěšná generálka, den zbývá do premiéry, tak jsem bleskově vyzpovídal všechny aktéry, i sebe.

Jak se těšíte na premiéru a co od ní očekáváte?

Katka Sládková: Teším se, zejména na závěrečnou píseň, protože to bude znamenat, že jsme to dali. A těším se moc taky proto, protože generálka byla parádní!

Dominika Najvert: Očekávám, že si to vzájemně užijeme. My i publikum. Těším se na jejich reakce a zajímá mě, kdy se budou během představení, nejvíce smát.

Lucie Stiborová: Na premiéru se moc těším a očekávám, že konečně zjistíme, jak se hra líbí publiku a dostaneme zpětnou vazbu. Hrát pro prázdné hlediště zkrátka není ono.

David Michálek: Nejvíce se těším na smích a potlesk diváků. Očekávám, že se budou bavit nejen diváci, ale i my herci, a že si to parádně všichni užijeme.

Martin Kowalik: Těším se! A očekávám, že se konečně ani jednou nezaseknu.

Vojta Eliáš: Těším se na diváky a jejich smích.

Ivan Lerch: Na premiéru se těším, těším se, že pobavíme diváky a společně si představení užijeme..., ale zároveň ve mě začíná narůstat nervozita :o)

Zdeňka Filipovská: Těším se na diváky a snad i na hodně smíchu!

Tomáš Matlenga: Těším se moc, hlavně na to, až si na premiéře sednu dozadu do hlediště a budu mít, doufám, z reakcí diváků pocit dobře odvedené práce celého souboru!
 
Co budete dělat v pondělí po premiéře, když po půlroce nebude zkouška?

Katka Sládková: Teď, po 7 zkouškách za posledních 10 dní se těším na to volno, možnost dělat po půl roce v pondělí cokoli jiného, než jet do Proskovic. Ale už teď je mi nad Slunce jasné, že mi to vlastně bude chybět :o)

Dominika Najvert: V pondělí nebude zkouška? ...ta informace mě teď úplně dostala! To vůbec netuším, co budu dělat. Ale zkusím to říct doma, třeba je něco napadne :o)

Lucie Stiborová: Budu se věnovat dceři a budu se těšit na další sezónu.

David Michálek: No, v pondělí koupím sobě švihadlo a potýrám tělo, no a večer si půjdu zahrát šipky :o)

Martin Kowalik: Jak nebude zkouška? Co budu sakra celý večer dělat?

Vojta Eliáš: Dám si drink a budu vzpomínat, jaké by to asi bylo na zkoušce.

Ivan Lerch: Každé pondělí hraju squash, takže po půl roce se po zápase v klidu vysprchuju a v klidu pojedu domů odpočívat :o)

Zdeňka Filipovská: Dám si asi s dětmi večerníčky.

Tomáš Matlenga: Vezmu skialpy, vyrazím do Beskyd a večer se vrhnu na kupu rozečtených knih :o)

Podmínky pro vstup do divadla

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

i pro amatérská divadla platí následující podmínky vstupu:

Pokud je přítomno více než 20 osob, musí všichni diváci starší 12 let prokázat splnění jedné z následujících podmínek vstupu:

  • prodělání laboratorně potrvzeného onemocnění covidem-19 v době ne delší než 180 dnů přede dnem návštěvy divadla,
  • aplikaci očkování proti covidu-19, přičemž od poslední dávky vakcíny (druhé u dvoudávkových vakcín, první u jednodávkových vakcín), musí uplynout nejméně 14 dní - jsme povinni kontrolovat prostřednictvím mobilní aplikace „čTečka“ při vstupu!!!

U dětí mladších 18 let, osob s kontraindikací k očkování a osob rozočkovaných lze k prokázání použít i RT-PCR test starý nejvýše 72 hodin.  

Všichni diváci musí být usazeni. 

Všichni přítomní musí mít po celou dobu nasazený respirátor bez výdechového ventilu min. třídy FFP2 (KN95 / N95).

Výjimkou je konzumace v divadelním bufetu a prostorách Hostince U Psoty.

Premiéra za dveřmi!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

scéna připravena, reflektory svítí, rekvizity na svých místech, kostýmy nažehleny, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, v pátek 28. 1. 2022 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Špinavý obchod" a o den později  v sobotu 29. 1. 2022, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza, po které bude následovat tradiční poprémirové posezení přímo v sále.

Rezervace budou spuštěny v pátek 21. 1. 2022 v podvečer, sledujte náš Fb, kde to bude upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Vendy Ciglerová: Úkol do angličtiny? Jedině o divadle, které mám ráda!

Vendy Ciglerová: Úkol do angličtiny? Jedině o divadle, které mám ráda!
, Tomáš Matlenga

Je večer, už ležím, v tom mi přijde zpráva. Venca Cigler? Co chce? Otevřu, kouknu a z displeje na mě kouká plakát s upoutávkou na naše divadlo! Krása, paráda! Píšu Vencovi, kdo to dělal? Dcera, Venda (13 roků). Ty jo, šikovná! A hned druhý den jsem ji vyzpovídal.

Vendy ahoj, jak tě napadlo, udělat takový plakát?

Dostali jsme úkol do angličtiny, ať uděláme plakát k nějaké události, filmové, divadelní, oslavě narozenin atd. A hned mě napadlo, že udělám divadlo z Proskovic.

A proč zrovna naše divadlo?

Jednak proto, že se blíží premiéra, taky, ať vám udělám ve škole propagaci, a taky proto, že vás mám ráda a ráda na vás chodím.

Musím prozradit, že Venda na nás nejen chodí, ale i pomáhá s organizací představení. Prozraď, co děláš konkrétně?

Pomáhám s taťkou nebo se strejdou Oskim kontrolovat u vchodu vstupenky, třeba i vybírám peníze a ukazuji lidem, kam si mají sednout a tak.

A přijdeš letos zase pomáhat?

Hej, Tome! Vždyť víš, že přijdu s Oskim na premiéru pomáhat. A klidně i na další, už se moc těším!

Vím, vím, jen tě zlobím :o) Tak Vendy, ještě jednou děkuji za plakát, ať se ve škole líbí, a taky za pomoc při představeních.

Nemáš zač, ráda.

Martin Kowalik: Přijďte, bude to zase jedna velká jízda!

Martin Kowalik: Přijďte, bude to zase jedna velká jízda!
, Tomáš Matlenga
Můj dlouholetý "učitelský" kolega. Vášnivý matematik. Vzorný otec. První vždy umí text. Člověk oddaný divadlu. Martin Kowalik.
 
Martine, vracíš se po pauze zpátky k divadlu, proč jsi ji měl?
 
Pauzu jsem měl z toho nejkrásnějšího možného důvodu, stal jsem se poprvé otcem :o) Sice možná docela pozdě, ale přece.
 
Proč se vracíš k divadlu a co ti nejvíce chybělo?
 
Vrátil jsem se především proto, že mi hraní už docela chybělo. A chyběla mi hlavně ta skvělá parta ochotníků, která se tu každoročně schází. A potom taky ten pocit, že si můžu pěkné povodit publikum, že divák hltá každé moje (naše) slovo, že ho dokážu(eme) něčím překvapit, rozesmát...
 
Vracíš se do známého prostředí, do souboru, který znáš. Jak se ti opět zkouší?
 
S většinou herců se už celkem dobře znám, vím, co od nich mohu čekat a hraje se mi s nimi skvěle! Učím se od nich. Občas společně přijdeme na nějaká vylepšení, se kterými snad scénář ani nepočítal. Moc si to užívám.
 
Jak se ti líbí letošní hra? A jak ti sedí tvá role?
 
Co se týká letošní hry, chvíli mi trvalo, než jsem jí přišel na chuť. Někdy si hned po prvním přečtení scénáře řekneš: "To je síla, v tom chci hrát." Někdy to trvá trochu déle a to je případ té letošní hry. Ale když vidíš, jak se ostatní kolem tebe vžívají do svých postav, jak ten příběh kolem tebe ožívá a vtahuje tě dovnitř, zjišťuješ, že to bude zase jedna velká jízda! Tímto zvu všechny, určitě přijďte, budete se bavit od začátku až do konce :o)
 
Blíží se premiéra, jak probíhají zkoušky, jak se těšíš, nějaká nervozita?
 
Máš pravdu, člověče, nějak to uteklo. Jako každoročně zjišťujeme, že bychom potřebovali ještě aspoň další měsíc na přípravu :o) Nervózní jsem, protože ještě zdaleka neumím pořádně celý text. Hlavně v druhém dějství, ve kterém prakticky neslézám z placu. Takže to pravé "těšení se" u mě ještě nenastalo. Ale to se poddá, a pak už si to budu jenom užívat :o)
 
Na co se mají diváci těšit?
 
Na výbornou komedii z předcovidového Londýna. Na skvělé herecké výkony na hranicích našich možností. Na svůdný župánek představitelky jedné z hlavních rolí. A vůbec na všechno, na co je naše úžasné publikum už celé roky zvyklé. Přijďte, bude to stát za to!

Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!

Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!
, Tomáš Matlenga
Na první letošní povídání o divadle, zkouškách, práci a životě jsem si pozval novou členku našeho souboru, Dominikou Najvert.
 
Dominiko, jakou cestou ses dostala k našemu divadlu?
 
Do vašeho, nyní již našeho divadla, mě hned na první hru přivedla má dlouhodobá kamarádka a vaše fanynka Bára. Viděla jsem všechny vaše hry a bavila jsem se vždycky. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé hry dobré, až mě to na amatérské divadlo překvapilo. V září 2020 mě kontaktoval režisér Tomáš a nabídnul mi roli. Neuměla jsem se moc rychle rozhodnout, protože jsem celé dny v práci a až do večera poté rozvážím děti po kroužcích. Ale když jsem se jich ptala, zdali by zvládly ve svých 10 a 5 letech bývat pravidelně každé pondělí a čtvrtky do půl desáté samy doma, odpověděly mi, ať jdu do toho, protože já sama nemám žádný kroužek a divadlo mě přece tak baví!
 
Vím, že máš velké zkušenosti s divadlem, prozraď jaké?
 
S divadlem zkušenosti mám, zejména jako velmi kritický divák, který někdy ruší chrápáním a někdy se velmi dobře baví :-) Od 14let jsem hrála v Dividle, což bylo amatérské divadlo, ale jak říkával rád náš vedoucí a režisér Saša Rychecký - "byl to i způsob života". Tento způsob života mě provázel prakticky celé dospívání a byl pro mě velice zásadní, protože kamarády a vazby, které jsem díky Dividlu získala, mám doteď. V Dividle jsem také vedla dětský divadelní soubor, pro který jsem psala scénáře, režírovala a objížděla s dětmi nejrůznější divadelní přehlídky. S Dividlem jsme se každoročně účastnili Setkání netradičních divadel a malých jevištních forem ve Valašském Meziříčí, Setkání v Ostravě, Brnkání v Brně, ale také divadelních přehlídek a workshopů na Plumlově, v Polsku, Litvě, na Slovensku i jinde. Z divadelních her, ve kterých jsem hrála, to byla například Veselohra na mostě na motivy Václava Klimenty Klicpery, Dva muži v šachu od Miroslava Horníčka, Krysař od Viktora Dyka a celá řada spíše improvizačních her a detektivních povídek. Že se k divadlu v dospělosti vrátím v podobě Proskovického divadla Nad Struhou, by mě ještě před 2 lety ani nenapadlo.
 
Co letošní hra, co tvoje role, jak ti to sedí, jak se ti hraje s ostatními herci?
 
Letošní hra Špinavý obchod je napínavá, a jak je už zvykem pro proskovické divadlo, také velmi vtipná. S mou rolí Taniy jsem se sžila celkem rychle. Tania je pohotová, chytrá, občas životem trochu zkoušená, zejména ze strany mužského pokolení, ale umí si nakonec se vším poradit. Tím je mi blízká. Složení herců v této komedii je velmi komické. Dnes jsem se potkala s kamarádkou z gymnázia a povídaly jsme si, co je u nás nového, tak jí říkám: "Hraji znovu amatérské divadlo." Ona na to: "S kým?" A já ji říkám: "S Ivanem Lerchem, Martinem Kowalíkem, Tomášem Matlengou, Vojtou Eliášem." Při každém dalším jméně se smála čím dál hlasitěji a vypadala více překvapeně. Jsou to totiž všechno lidé, které obě dvě známe z dob studia na gymnáziu a je až neuvěřitelné, že jsme se potkali po spoustě let a tentokrát v tak nezvyklé sestavě na divadelních prknech. Je to pro mě sdělením, že když děláme něco, co máme rádi, jsou tam s námi i lidé, kteří pro nás něco znamenají. S ostatními herci jsme stále ještě ve fázi bližšího poznávání se, což je rozhodně velmi podstatné, protože aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie.
 
Jak se ti zatím zkouší? Překvapilo tě něco?
 
Zkoušky mě baví. Doufám, že se nám letos podaří, pod vlivem všech možných opatření, dotáhnout zkoušky až k výslednému uvedení. Líbí se mi možnost vnášet do ztvárnění postav i příběhu vlastní nápady. Překvapila mě jen časová náročnost zkoušek. Ale je pochopitelné, že pokud se chceme dostat ke kvalitě a jisté úrovni představení, potřebujeme na to čas a energii.
 
Na co bys pozvala lidi, aby přišli na naši hru?
 
Pozvání bych směřovala k možnosti se pobavit, odpočinout a zasmát se. To je hlavní, co může divadelní komedie divákovi přinést.
 

Jedna mimodivadelní otázka, co děláš v civilu?

 
V civilu jsem již 17 let sociální pracovnice. Pracuji jako vedoucí sociální služby pro rodiny s dětmi v Ostravě a Bílovci v neziskové organizaci Spolu pro rodinu, z. s. Jsem také předsedkyní W-spolku, z. s., což je spolek rodičů a podporovatelů Waldorfské základní školy a mateřské školy v Ostravě - Přívozu a předsedkyní spolku Noc venku, z. s., který se snaží zprostředkovávat široké veřejnosti problematiku bezdomovectví a skrze prožité zkušenosti zlepšovat postavení a možnosti lidí bez domova v naší společnosti. Neziskové a dobrovolnické organizace jsou tedy mou podstatou a provází mě životem. Věřím, že každý člověk má právo na důstojný život a mou touhou je jim to umožňovat i přes bariéry, které ve společnosti jsou.
Jinak jsem také máma dvou dětí, jednoho útulkového psiska a manželka. V naší hře je také ukryta nápověda k tomu, jak se jmenuje můj pes. Poradím vám ale, že to není Mandy, Tania, Terry, Larry, Garry, Mack, Dozer ani Harry. I když musím říct, že by to byla všechno pěkná psí jména :-)

Podzim ve znamení úprav zázemí, zkoušek a změn

, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

tak tu máme prosinec a s ním shrnutí toho nejdůležitějšího, co se u nás během podzimu v souboru stalo.

Tak zaprvé: pí Polzerová, majitelka Hostince U Psoty, nám poskytla další prostor k užívání, a  tak nám po vyklizení a vymalování vznikla krásná kulisárna, prostor, který jsme tak nutně potřebovali. Děkujeme! Zároveň s tím jsme vymalovali i šatnu herců, takže to máme jako v pohádce :o)

Zadruhé: zkoušíme, zkoušíme, zkoušíme a doufáme, že koncem ledna či začátkem února budeme mít premiéru a následně další a další představení!!! O všem budete samozřejmě včas informováni.

No a zatřetí: soubor prošel i částečnou obměnou, máme tři nové herce, Dominiku Najvert, Lucku Stiborovou a Vojtu Eliáše, se kterými přineseme postupně rozhovory, ať víte, na koho se máte těšit.

Pro tentokrát vše, přejeme Vám příjemné dny.

 

Zkoušky v plném proudu!

, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

po "divném roce", které bylo delší, než by kdokoliv z nás hádal, se v září se rozběhly zkoušky na novou sezónu, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ty "předcovidové"! A hlavně věříme, že se bude opět hrát!!!

Pro letošní sezónu jsme vybrali bláznivou veselohru "Špinavý obchod", kterou napsal známý autor komedií Robin Hawdon (např. Dokonalá svatba). Viz Co vás čeká.

V předchozích měsících se toho hodně událo, nejen v souboru, ale i v samotném sále Hostince U Psoty, který je ... o tom všem až příště :o)

Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme na představení!!!

A podívejte se na fotografie z prvních zkoušek.

Přispějme Štěpánkovi na sport

Přispějme Štěpánkovi na sport
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní fanoušci,
je nám velice líto, že nemůžeme v současné době vymýšlet termín premiéry další hry a prozatím nevíme, kdy budeme hrát. Co nám však bylo a je líto ještě více je to, že jsme loni o pouhých několik dní nestihli odehrát tradiční charitativní představení.
Charitativní divadelní představení jsme měli odehrát pro Štěpánka, jehož příběh najdete na našich webových stránkách. Bohužel na tom není v současné době spolu se svou maminkou nejlépe...
Pokud jste na charitativní představení chtěli přijít, a vaše situace to umožňuje, je zde možnost přispět.

https://www.donio.cz/StepankuSportuj

Děkujeme a těšíme se, doufáme brzy, na viděnou ❤

Začínáme, zkoušíme!!!

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii A do pyžam!, kterou napsal francouzský dramatik Marc Camoletti (více viz Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

 

 

 

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga
, Tomáš Matlenga

Opona spadla. Jeviště je vyklizené, hlediště zeje prázdnotou. Divadelní sezóna v Proskovicích skončila. Bohužel ale o trochu dřív, než všichni divadelníci očekávali, a to kvůli koronavirové epidemii, která v naší zemi propukla ve druhé polovině března.

I tak to byla ale sezóna úspěšná, což potvrzuje také režisér Tomáš Matlenga, který letos vsadil na komediální text Raye Cooneyho 1 + 1 = 3: „Máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Laťka je vysoko.“ Kromě hodnocení letošní sezóny pak Tomáš nepatrně poodkryl i plány na tu další, která odstartuje na začátku září, kdy proskovičtí divadelníci znovu usednout k textu a začnou psát zcela novou kapitolu.

Jak letošní sezónu hodnotíš? Jaká z tvého pohledu byla, než ji koronavirová epidemie zastavila?

Laťka je velmi vysoko. Myslím si, že letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším. Nejenom, že jsme odehráli deset představení, kdy byla skoro všechna vyprodaná, ale hlavně jsme měli naprosto pozitivní ohlasy od diváků. Na druhé straně nás mrzí, že stačilo pět dní a odehráli bychom i charitativní představení a hlavně plánovanou derniéru, obě představení byla dlouho dopředu taktéž vyprodaná.

Navíc vás čekal ještě výjezd na tradiční Ostravské Buchary, což je krajská postupová přehlídka amatérských divadelních souborů.

Ano. Sice bych nerad spekuloval, jak bychom dopadli, protože vždycky záleží i na úrovni ostatních souborů, ale letos jsem nám velmi věřil...

I příznivci proskovického divadla říkají, že se vám podařilo nazkoušet prozatím jednu z nejlepší inscenací. Čemu tak pozitivní hodnocení přisuzuješ?

Je pravda, že už máme s čím porovnávat, hlavně pak s komedií „Nerušit, prosím!“ Tam se totiž sešlo úplně všechno: výběr hry, prvotní euforie, obrovský zápal, úspěch u publika a hlavně „tažení“ na Bucharech, kde jsme vyhráli, co se dalo, a tím pádem jsme si udělali i nezapomenutelný výlet na celostátní přehlídku do Volyně. Kdo tam nebyl, neuvěří… (smích) Letos to bylo podobné, navíc máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Obrovsky nám pomohl také návrat Davida „Lojzy“ Lyčky a Zdeňky Filipovské, na nichž bylo vidět, jak jim divadelní prkna chybí… (úsměv)

Letos jsi vsadil na titul 1 + 1 = 3. Čím tě oslovil? A jak moc jsi do textu zasahoval?

Vrátili jsme se po třech letech do vod, které nám naprosto vyhovují, a to k Rayi Cooneymu a jeho naprosto skvělým situačním komediím, které, myslím, umíme nejlépe. Taky texty vybírám podle toho, kolik mám zrovna ten rok mužských a ženských herců a jak jsou na tom typově. No, řeknu ti, žádná sranda, hodiny a hodiny hledání a čtení… A jako vždy, i tentokrát jsem musel text krátit, hlavně kvůli času, protože většina her je tak na dvě a půl hodiny. Snažím se z toho udělat maximálně hodinu tři čtvrtě. Musím si ale dávat stále pozor, ať se neztratí logické vazby nebo souvislosti, což se při té zběsilosti Cooneyho občas stane… (smích)

Jak už jsi naznačil, na začátku sezóny se proměnil herecký soubor, kdy mimo jiné přibylo i pár nových tváří. Jak se ti s nimi pracovalo a co nového do divadla v Proskovicích přinesly?

V podstatě přišli jen dva herci úplně nepolíbení divadlem, a to Franta Hvizd a Kamila Formanová. Měli obrovskou výhodu, že právě kolem sebe viděli zkušené matadory - jak mluví, jak se na jevišti pohybují, jak se připravují… Navíc byli pokorní k tomu, když jsem já či kdokoliv jiný něco řekl k jejich výkonu, brali to jako věc, která je posunuje dál. S oběma jsem byl velmi spokojen. Navíc Kamila dostala velkou roli, ale o tom už sama v nedávném rozhovoru s tebou povídala… Ty jsi v podstatě taky u nás nováček, ale s obrovskými zkušenostmi. Přinesl jsi nadhled, zkušenost i profesionalitu ze zlínského divadla. Líbilo se mi, jak jsme vytvářeli projev tvé role, protože těch poloh tam mohlo být více, a že jsme se shodli. A hlavně na to, kolik máš zkušeností, jsi byl poslušný herec… (úsměv) A nesmím zapomenout ani na Katku, při vší úctě ke všem předešlým nápovědám je nutné zmínit, že tak profesionální nápovědu a v podstatě holku pro všechno jsme ještě neměli. Mimochodem, tvůj přínos se „zlomvazkama“ (pozn. „zlomvazka“ je drobná pozornost, kterou si herci dávají před premiérou), kterých se Katka tak nádherně zhostila, to bylo něco krásného. Myslím, že by to nakonec mohla být pěkná tradice i u nás.

Které období z toho dlouhého zkušebního procesu máš ty osobně nejraději? A kdy naopak propadáš skepsi a pochybám?

Mám rád celý proces tvorby představení. Je neuvěřitelné, jak se z ničeho, v podstatě z pár desítek stránek textu, stane něco tak úžasného, že to baví nejenom nás, ale hlavně diváky, kteří obětují svůj čas a přijdou k nám. Nádhera. Ale abych ti neutekl z otázky… Nejhorší chvíle zažívám tak týden, čtrnáct dní před premiérou, když vím, že to pořád není ono, všichni jsme unavení, a stále nutím herce zkoušet, přidávám další a další zkoušky, pořád opakujeme... A pak najednou cvak - den, dva před premiérou se to zničehonic objeví. Fakt, pravidelně! Herci by mohli vyprávět, jak jim vyhrožuji, že posunu premiéru… (smích)

Zdá se, že derniéry se v letošní sezóně už bohužel nedočkáme, nebo se pletu? Jaké jsou varianty? Budou mít diváci šanci se nějakým způsobem s úspěšnou komedií rozloučit?

V této chvíli (pozn.: rozhovor vznikal 8. června) je to, myslím, passé. Kvůli pracovnímu, osobnímu a časovému vytížení jednotlivých členů souboru jsme už nenašli možné termíny. Po tom tříměsíčním výpadku by to chtělo tak pět zkoušek, ono se nezdá, ale text je z hlavy pryč, je potřeba si připomenout pohyb po jevišti, vzpomenout si na rekvizity a tak dále… Je škoda, že jsme to nestihli ani natočit, ale co, hlavně, že jsme zdraví a jedeme dál!

Určitě už ale přemýšlíš nad sezónou další. Můžeš poodkrýt své plány a čtenáře nepatrně navnadit?

Jak jsem už naznačil, bude hodně záležet na tom, kdo bude v příští sezóně hrát, kdo se k nám vrátí a kdo naopak odejde. U nás amatérů je to vždy nevyzpytatelné. Doufám ale, že se mi podaří vybrat zase nějakou pecku, ovšem překonat tu letošní hru, to bude těžké... Něco většího se snad rýsuje na přespříští sezónu, očekává se návrat několika osobností našeho divadla s jednou opravdu klasickou divadelní komedií. Vše je v jednání, snad to vyjde. Jedno je ale jisté, do příští sezóny půjdeme zase po hlavě a na plné pecky.

Co bys na závěr všem divákům vašeho divadla vzkázal?

Zůstaňte nám věrní, cítíme vaši podporu a moc si jí vážíme. Budeme se vás opět snažit rozesmát, pobavit a budeme se těšit,  že u nás zase strávíte nezapomenutelné chvíle.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)