Aktuality

Podmínky pro vstup do divadla

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

i pro amatérská divadla platí následující podmínky vstupu:

Pokud je přítomno více než 20 osob, musí všichni diváci starší 12 let prokázat splnění jedné z následujících podmínek vstupu:

  • prodělání laboratorně potrvzeného onemocnění covidem-19 v době ne delší než 180 dnů přede dnem návštěvy divadla,
  • aplikaci očkování proti covidu-19, přičemž od poslední dávky vakcíny (druhé u dvoudávkových vakcín, první u jednodávkových vakcín), musí uplynout nejméně 14 dní - jsme povinni kontrolovat prostřednictvím mobilní aplikace „čTečka“ při vstupu!!!

U dětí mladších 18 let, osob s kontraindikací k očkování a osob rozočkovaných lze k prokázání použít i RT-PCR test starý nejvýše 72 hodin.  

Všichni diváci musí být usazeni. 

Všichni přítomní musí mít po celou dobu nasazený respirátor bez výdechového ventilu min. třídy FFP2 (KN95 / N95).

Výjimkou je konzumace v divadelním bufetu a prostorách Hostince U Psoty.

Premiéra za dveřmi!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

scéna připravena, reflektory svítí, rekvizity na svých místech, kostýmy nažehleny, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, v pátek 28. 1. 2022 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Špinavý obchod" a o den později  v sobotu 29. 1. 2022, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza, po které bude následovat tradiční poprémirové posezení přímo v sále.

Rezervace budou spuštěny v pátek 21. 1. 2022 v podvečer, sledujte náš Fb, kde to bude upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Vendy Ciglerová: Úkol do angličtiny? Jedině o divadle, které mám ráda!

Vendy Ciglerová: Úkol do angličtiny? Jedině o divadle, které mám ráda!
, Tomáš Matlenga

Je večer, už ležím, v tom mi přijde zpráva. Venca Cigler? Co chce? Otevřu, kouknu a z displeje na mě kouká plakát s upoutávkou na naše divadlo! Krása, paráda! Píšu Vencovi, kdo to dělal? Dcera, Venda (13 roků). Ty jo, šikovná! A hned druhý den jsem ji vyzpovídal.

Vendy ahoj, jak tě napadlo, udělat takový plakát?

Dostali jsme úkol do angličtiny, ať uděláme plakát k nějaké události, filmové, divadelní, oslavě narozenin atd. A hned mě napadlo, že udělám divadlo z Proskovic.

A proč zrovna naše divadlo?

Jednak proto, že se blíží premiéra, taky, ať vám udělám ve škole propagaci, a taky proto, že vás mám ráda a ráda na vás chodím.

Musím prozradit, že Venda na nás nejen chodí, ale i pomáhá s organizací představení. Prozraď, co děláš konkrétně?

Pomáhám s taťkou nebo se strejdou Oskim kontrolovat u vchodu vstupenky, třeba i vybírám peníze a ukazuji lidem, kam si mají sednout a tak.

A přijdeš letos zase pomáhat?

Hej, Tome! Vždyť víš, že přijdu s Oskim na premiéru pomáhat. A klidně i na další, už se moc těším!

Vím, vím, jen tě zlobím :o) Tak Vendy, ještě jednou děkuji za plakát, ať se ve škole líbí, a taky za pomoc při představeních.

Nemáš zač, ráda.

Martin Kowalik: Přijďte, bude to zase jedna velká jízda!

Martin Kowalik: Přijďte, bude to zase jedna velká jízda!
, Tomáš Matlenga
Můj dlouholetý "učitelský" kolega. Vášnivý matematik. Vzorný otec. První vždy umí text. Člověk oddaný divadlu. Martin Kowalik.
 
Martine, vracíš se po pauze zpátky k divadlu, proč jsi ji měl?
 
Pauzu jsem měl z toho nejkrásnějšího možného důvodu, stal jsem se poprvé otcem :o) Sice možná docela pozdě, ale přece.
 
Proč se vracíš k divadlu a co ti nejvíce chybělo?
 
Vrátil jsem se především proto, že mi hraní už docela chybělo. A chyběla mi hlavně ta skvělá parta ochotníků, která se tu každoročně schází. A potom taky ten pocit, že si můžu pěkné povodit publikum, že divák hltá každé moje (naše) slovo, že ho dokážu(eme) něčím překvapit, rozesmát...
 
Vracíš se do známého prostředí, do souboru, který znáš. Jak se ti opět zkouší?
 
S většinou herců se už celkem dobře znám, vím, co od nich mohu čekat a hraje se mi s nimi skvěle! Učím se od nich. Občas společně přijdeme na nějaká vylepšení, se kterými snad scénář ani nepočítal. Moc si to užívám.
 
Jak se ti líbí letošní hra? A jak ti sedí tvá role?
 
Co se týká letošní hry, chvíli mi trvalo, než jsem jí přišel na chuť. Někdy si hned po prvním přečtení scénáře řekneš: "To je síla, v tom chci hrát." Někdy to trvá trochu déle a to je případ té letošní hry. Ale když vidíš, jak se ostatní kolem tebe vžívají do svých postav, jak ten příběh kolem tebe ožívá a vtahuje tě dovnitř, zjišťuješ, že to bude zase jedna velká jízda! Tímto zvu všechny, určitě přijďte, budete se bavit od začátku až do konce :o)
 
Blíží se premiéra, jak probíhají zkoušky, jak se těšíš, nějaká nervozita?
 
Máš pravdu, člověče, nějak to uteklo. Jako každoročně zjišťujeme, že bychom potřebovali ještě aspoň další měsíc na přípravu :o) Nervózní jsem, protože ještě zdaleka neumím pořádně celý text. Hlavně v druhém dějství, ve kterém prakticky neslézám z placu. Takže to pravé "těšení se" u mě ještě nenastalo. Ale to se poddá, a pak už si to budu jenom užívat :o)
 
Na co se mají diváci těšit?
 
Na výbornou komedii z předcovidového Londýna. Na skvělé herecké výkony na hranicích našich možností. Na svůdný župánek představitelky jedné z hlavních rolí. A vůbec na všechno, na co je naše úžasné publikum už celé roky zvyklé. Přijďte, bude to stát za to!

Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!

Dominika Najvert: Aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie!
, Tomáš Matlenga
Na první letošní povídání o divadle, zkouškách, práci a životě jsem si pozval novou členku našeho souboru, Dominikou Najvert.
 
Dominiko, jakou cestou ses dostala k našemu divadlu?
 
Do vašeho, nyní již našeho divadla, mě hned na první hru přivedla má dlouhodobá kamarádka a vaše fanynka Bára. Viděla jsem všechny vaše hry a bavila jsem se vždycky. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé hry dobré, až mě to na amatérské divadlo překvapilo. V září 2020 mě kontaktoval režisér Tomáš a nabídnul mi roli. Neuměla jsem se moc rychle rozhodnout, protože jsem celé dny v práci a až do večera poté rozvážím děti po kroužcích. Ale když jsem se jich ptala, zdali by zvládly ve svých 10 a 5 letech bývat pravidelně každé pondělí a čtvrtky do půl desáté samy doma, odpověděly mi, ať jdu do toho, protože já sama nemám žádný kroužek a divadlo mě přece tak baví!
 
Vím, že máš velké zkušenosti s divadlem, prozraď jaké?
 
S divadlem zkušenosti mám, zejména jako velmi kritický divák, který někdy ruší chrápáním a někdy se velmi dobře baví :-) Od 14let jsem hrála v Dividle, což bylo amatérské divadlo, ale jak říkával rád náš vedoucí a režisér Saša Rychecký - "byl to i způsob života". Tento způsob života mě provázel prakticky celé dospívání a byl pro mě velice zásadní, protože kamarády a vazby, které jsem díky Dividlu získala, mám doteď. V Dividle jsem také vedla dětský divadelní soubor, pro který jsem psala scénáře, režírovala a objížděla s dětmi nejrůznější divadelní přehlídky. S Dividlem jsme se každoročně účastnili Setkání netradičních divadel a malých jevištních forem ve Valašském Meziříčí, Setkání v Ostravě, Brnkání v Brně, ale také divadelních přehlídek a workshopů na Plumlově, v Polsku, Litvě, na Slovensku i jinde. Z divadelních her, ve kterých jsem hrála, to byla například Veselohra na mostě na motivy Václava Klimenty Klicpery, Dva muži v šachu od Miroslava Horníčka, Krysař od Viktora Dyka a celá řada spíše improvizačních her a detektivních povídek. Že se k divadlu v dospělosti vrátím v podobě Proskovického divadla Nad Struhou, by mě ještě před 2 lety ani nenapadlo.
 
Co letošní hra, co tvoje role, jak ti to sedí, jak se ti hraje s ostatními herci?
 
Letošní hra Špinavý obchod je napínavá, a jak je už zvykem pro proskovické divadlo, také velmi vtipná. S mou rolí Taniy jsem se sžila celkem rychle. Tania je pohotová, chytrá, občas životem trochu zkoušená, zejména ze strany mužského pokolení, ale umí si nakonec se vším poradit. Tím je mi blízká. Složení herců v této komedii je velmi komické. Dnes jsem se potkala s kamarádkou z gymnázia a povídaly jsme si, co je u nás nového, tak jí říkám: "Hraji znovu amatérské divadlo." Ona na to: "S kým?" A já ji říkám: "S Ivanem Lerchem, Martinem Kowalíkem, Tomášem Matlengou, Vojtou Eliášem." Při každém dalším jméně se smála čím dál hlasitěji a vypadala více překvapeně. Jsou to totiž všechno lidé, které obě dvě známe z dob studia na gymnáziu a je až neuvěřitelné, že jsme se potkali po spoustě let a tentokrát v tak nezvyklé sestavě na divadelních prknech. Je to pro mě sdělením, že když děláme něco, co máme rádi, jsou tam s námi i lidé, kteří pro nás něco znamenají. S ostatními herci jsme stále ještě ve fázi bližšího poznávání se, což je rozhodně velmi podstatné, protože aby nám to spolu na jevišti ladilo, musí tam být vzájemná chemie.
 
Jak se ti zatím zkouší? Překvapilo tě něco?
 
Zkoušky mě baví. Doufám, že se nám letos podaří, pod vlivem všech možných opatření, dotáhnout zkoušky až k výslednému uvedení. Líbí se mi možnost vnášet do ztvárnění postav i příběhu vlastní nápady. Překvapila mě jen časová náročnost zkoušek. Ale je pochopitelné, že pokud se chceme dostat ke kvalitě a jisté úrovni představení, potřebujeme na to čas a energii.
 
Na co bys pozvala lidi, aby přišli na naši hru?
 
Pozvání bych směřovala k možnosti se pobavit, odpočinout a zasmát se. To je hlavní, co může divadelní komedie divákovi přinést.
 

Jedna mimodivadelní otázka, co děláš v civilu?

 
V civilu jsem již 17 let sociální pracovnice. Pracuji jako vedoucí sociální služby pro rodiny s dětmi v Ostravě a Bílovci v neziskové organizaci Spolu pro rodinu, z. s. Jsem také předsedkyní W-spolku, z. s., což je spolek rodičů a podporovatelů Waldorfské základní školy a mateřské školy v Ostravě - Přívozu a předsedkyní spolku Noc venku, z. s., který se snaží zprostředkovávat široké veřejnosti problematiku bezdomovectví a skrze prožité zkušenosti zlepšovat postavení a možnosti lidí bez domova v naší společnosti. Neziskové a dobrovolnické organizace jsou tedy mou podstatou a provází mě životem. Věřím, že každý člověk má právo na důstojný život a mou touhou je jim to umožňovat i přes bariéry, které ve společnosti jsou.
Jinak jsem také máma dvou dětí, jednoho útulkového psiska a manželka. V naší hře je také ukryta nápověda k tomu, jak se jmenuje můj pes. Poradím vám ale, že to není Mandy, Tania, Terry, Larry, Garry, Mack, Dozer ani Harry. I když musím říct, že by to byla všechno pěkná psí jména :-)

Podzim ve znamení úprav zázemí, zkoušek a změn

, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

tak tu máme prosinec a s ním shrnutí toho nejdůležitějšího, co se u nás během podzimu v souboru stalo.

Tak zaprvé: pí Polzerová, majitelka Hostince U Psoty, nám poskytla další prostor k užívání, a  tak nám po vyklizení a vymalování vznikla krásná kulisárna, prostor, který jsme tak nutně potřebovali. Děkujeme! Zároveň s tím jsme vymalovali i šatnu herců, takže to máme jako v pohádce :o)

Zadruhé: zkoušíme, zkoušíme, zkoušíme a doufáme, že koncem ledna či začátkem února budeme mít premiéru a následně další a další představení!!! O všem budete samozřejmě včas informováni.

No a zatřetí: soubor prošel i částečnou obměnou, máme tři nové herce, Dominiku Najvert, Lucku Stiborovou a Vojtu Eliáše, se kterými přineseme postupně rozhovory, ať víte, na koho se máte těšit.

Pro tentokrát vše, přejeme Vám příjemné dny.

 

Zkoušky v plném proudu!

, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

po "divném roce", které bylo delší, než by kdokoliv z nás hádal, se v září se rozběhly zkoušky na novou sezónu, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ty "předcovidové"! A hlavně věříme, že se bude opět hrát!!!

Pro letošní sezónu jsme vybrali bláznivou veselohru "Špinavý obchod", kterou napsal známý autor komedií Robin Hawdon (např. Dokonalá svatba). Viz Co vás čeká.

V předchozích měsících se toho hodně událo, nejen v souboru, ale i v samotném sále Hostince U Psoty, který je ... o tom všem až příště :o)

Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme na představení!!!

A podívejte se na fotografie z prvních zkoušek.

Přispějme Štěpánkovi na sport

Přispějme Štěpánkovi na sport
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní fanoušci,
je nám velice líto, že nemůžeme v současné době vymýšlet termín premiéry další hry a prozatím nevíme, kdy budeme hrát. Co nám však bylo a je líto ještě více je to, že jsme loni o pouhých několik dní nestihli odehrát tradiční charitativní představení.
Charitativní divadelní představení jsme měli odehrát pro Štěpánka, jehož příběh najdete na našich webových stránkách. Bohužel na tom není v současné době spolu se svou maminkou nejlépe...
Pokud jste na charitativní představení chtěli přijít, a vaše situace to umožňuje, je zde možnost přispět.

https://www.donio.cz/StepankuSportuj

Děkujeme a těšíme se, doufáme brzy, na viděnou ❤

Začínáme, zkoušíme!!!

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii A do pyžam!, kterou napsal francouzský dramatik Marc Camoletti (více viz Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

 

 

 

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga
, Tomáš Matlenga

Opona spadla. Jeviště je vyklizené, hlediště zeje prázdnotou. Divadelní sezóna v Proskovicích skončila. Bohužel ale o trochu dřív, než všichni divadelníci očekávali, a to kvůli koronavirové epidemii, která v naší zemi propukla ve druhé polovině března.

I tak to byla ale sezóna úspěšná, což potvrzuje také režisér Tomáš Matlenga, který letos vsadil na komediální text Raye Cooneyho 1 + 1 = 3: „Máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Laťka je vysoko.“ Kromě hodnocení letošní sezóny pak Tomáš nepatrně poodkryl i plány na tu další, která odstartuje na začátku září, kdy proskovičtí divadelníci znovu usednout k textu a začnou psát zcela novou kapitolu.

Jak letošní sezónu hodnotíš? Jaká z tvého pohledu byla, než ji koronavirová epidemie zastavila?

Laťka je velmi vysoko. Myslím si, že letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším. Nejenom, že jsme odehráli deset představení, kdy byla skoro všechna vyprodaná, ale hlavně jsme měli naprosto pozitivní ohlasy od diváků. Na druhé straně nás mrzí, že stačilo pět dní a odehráli bychom i charitativní představení a hlavně plánovanou derniéru, obě představení byla dlouho dopředu taktéž vyprodaná.

Navíc vás čekal ještě výjezd na tradiční Ostravské Buchary, což je krajská postupová přehlídka amatérských divadelních souborů.

Ano. Sice bych nerad spekuloval, jak bychom dopadli, protože vždycky záleží i na úrovni ostatních souborů, ale letos jsem nám velmi věřil...

I příznivci proskovického divadla říkají, že se vám podařilo nazkoušet prozatím jednu z nejlepší inscenací. Čemu tak pozitivní hodnocení přisuzuješ?

Je pravda, že už máme s čím porovnávat, hlavně pak s komedií „Nerušit, prosím!“ Tam se totiž sešlo úplně všechno: výběr hry, prvotní euforie, obrovský zápal, úspěch u publika a hlavně „tažení“ na Bucharech, kde jsme vyhráli, co se dalo, a tím pádem jsme si udělali i nezapomenutelný výlet na celostátní přehlídku do Volyně. Kdo tam nebyl, neuvěří… (smích) Letos to bylo podobné, navíc máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Obrovsky nám pomohl také návrat Davida „Lojzy“ Lyčky a Zdeňky Filipovské, na nichž bylo vidět, jak jim divadelní prkna chybí… (úsměv)

Letos jsi vsadil na titul 1 + 1 = 3. Čím tě oslovil? A jak moc jsi do textu zasahoval?

Vrátili jsme se po třech letech do vod, které nám naprosto vyhovují, a to k Rayi Cooneymu a jeho naprosto skvělým situačním komediím, které, myslím, umíme nejlépe. Taky texty vybírám podle toho, kolik mám zrovna ten rok mužských a ženských herců a jak jsou na tom typově. No, řeknu ti, žádná sranda, hodiny a hodiny hledání a čtení… A jako vždy, i tentokrát jsem musel text krátit, hlavně kvůli času, protože většina her je tak na dvě a půl hodiny. Snažím se z toho udělat maximálně hodinu tři čtvrtě. Musím si ale dávat stále pozor, ať se neztratí logické vazby nebo souvislosti, což se při té zběsilosti Cooneyho občas stane… (smích)

Jak už jsi naznačil, na začátku sezóny se proměnil herecký soubor, kdy mimo jiné přibylo i pár nových tváří. Jak se ti s nimi pracovalo a co nového do divadla v Proskovicích přinesly?

V podstatě přišli jen dva herci úplně nepolíbení divadlem, a to Franta Hvizd a Kamila Formanová. Měli obrovskou výhodu, že právě kolem sebe viděli zkušené matadory - jak mluví, jak se na jevišti pohybují, jak se připravují… Navíc byli pokorní k tomu, když jsem já či kdokoliv jiný něco řekl k jejich výkonu, brali to jako věc, která je posunuje dál. S oběma jsem byl velmi spokojen. Navíc Kamila dostala velkou roli, ale o tom už sama v nedávném rozhovoru s tebou povídala… Ty jsi v podstatě taky u nás nováček, ale s obrovskými zkušenostmi. Přinesl jsi nadhled, zkušenost i profesionalitu ze zlínského divadla. Líbilo se mi, jak jsme vytvářeli projev tvé role, protože těch poloh tam mohlo být více, a že jsme se shodli. A hlavně na to, kolik máš zkušeností, jsi byl poslušný herec… (úsměv) A nesmím zapomenout ani na Katku, při vší úctě ke všem předešlým nápovědám je nutné zmínit, že tak profesionální nápovědu a v podstatě holku pro všechno jsme ještě neměli. Mimochodem, tvůj přínos se „zlomvazkama“ (pozn. „zlomvazka“ je drobná pozornost, kterou si herci dávají před premiérou), kterých se Katka tak nádherně zhostila, to bylo něco krásného. Myslím, že by to nakonec mohla být pěkná tradice i u nás.

Které období z toho dlouhého zkušebního procesu máš ty osobně nejraději? A kdy naopak propadáš skepsi a pochybám?

Mám rád celý proces tvorby představení. Je neuvěřitelné, jak se z ničeho, v podstatě z pár desítek stránek textu, stane něco tak úžasného, že to baví nejenom nás, ale hlavně diváky, kteří obětují svůj čas a přijdou k nám. Nádhera. Ale abych ti neutekl z otázky… Nejhorší chvíle zažívám tak týden, čtrnáct dní před premiérou, když vím, že to pořád není ono, všichni jsme unavení, a stále nutím herce zkoušet, přidávám další a další zkoušky, pořád opakujeme... A pak najednou cvak - den, dva před premiérou se to zničehonic objeví. Fakt, pravidelně! Herci by mohli vyprávět, jak jim vyhrožuji, že posunu premiéru… (smích)

Zdá se, že derniéry se v letošní sezóně už bohužel nedočkáme, nebo se pletu? Jaké jsou varianty? Budou mít diváci šanci se nějakým způsobem s úspěšnou komedií rozloučit?

V této chvíli (pozn.: rozhovor vznikal 8. června) je to, myslím, passé. Kvůli pracovnímu, osobnímu a časovému vytížení jednotlivých členů souboru jsme už nenašli možné termíny. Po tom tříměsíčním výpadku by to chtělo tak pět zkoušek, ono se nezdá, ale text je z hlavy pryč, je potřeba si připomenout pohyb po jevišti, vzpomenout si na rekvizity a tak dále… Je škoda, že jsme to nestihli ani natočit, ale co, hlavně, že jsme zdraví a jedeme dál!

Určitě už ale přemýšlíš nad sezónou další. Můžeš poodkrýt své plány a čtenáře nepatrně navnadit?

Jak jsem už naznačil, bude hodně záležet na tom, kdo bude v příští sezóně hrát, kdo se k nám vrátí a kdo naopak odejde. U nás amatérů je to vždy nevyzpytatelné. Doufám ale, že se mi podaří vybrat zase nějakou pecku, ovšem překonat tu letošní hru, to bude těžké... Něco většího se snad rýsuje na přespříští sezónu, očekává se návrat několika osobností našeho divadla s jednou opravdu klasickou divadelní komedií. Vše je v jednání, snad to vyjde. Jedno je ale jisté, do příští sezóny půjdeme zase po hlavě a na plné pecky.

Co bys na závěr všem divákům vašeho divadla vzkázal?

Zůstaňte nám věrní, cítíme vaši podporu a moc si jí vážíme. Budeme se vás opět snažit rozesmát, pobavit a budeme se těšit,  že u nás zase strávíte nezapomenutelné chvíle.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Jakub Malovaný: Potkal jsem tady celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem.

Jakub Malovaný: Potkal jsem tady celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem.
, Tomáš Matlenga
S Kubou se znám už dlouho, zažili jsme spolu hodně večerů, které se točily skoro jen a jen kolem divadla, viděl jsem díky němu nejen krásná divadelní představení ve Zlíně, ale hlavně mě vzal tzv. za kulisy, mezi herce, režiséry, umělecké šéfy, techniky, kde jsem díky němu potkal spoustu fantastických lidí a vždy se tam rád vracím. Proto jsem byl rád, že se Kuba letos rozhodl obohatit náš soubor a přinést tady trochu té zlínské atmosféry. Tak tedy povídání s Kubou o zlínském divadle, o plánech do budoucna a o jeho letošním odskoku mezi amatéry.

Kubo, jak ses dostal do zlínského divadla a co tam děláš?

Psal se podzim roku 2012, když mi najednou zazvonil telefon, ze kterého se ozvala tehdejší umělecká šéfka zlínského divadla Hanka Mikolášková. Zeptala se mě, zda bych nechtěl nastoupit jako inspicient, tedy na pozici, která se v místním uměleckém souboru zrovna uvolnila. Nabídku jsem s radostí přijal, přece jen, měl jsem čerstvě po škole, divadlo jsem měl v lásce odmalička a najednou jsem se mohl stát součástí tak skvělého kolektivu. Téměř sedm let jsem se staral o chod jednotlivých představení, prožil jsem několik nezapomenutelných a inspirativních setkání s velkými režiséry, čas od času jsem si zahrál a troufám si říct, že jsem poznal ten divadelní svět naprosto dokonale. Momentálně už v angažmá sice nejsem, ale vazby se zlínským divadlem se díky bohu nepřetrhaly. Momentálně hostuji ve třech inscenacích - v muzikálu Noc na Karlštejně, kabaretu Jednou budem dál a v dramatu Osobní poplach.

Proč si tedy odešel z tak inspirativního prostředí?

Na začátku loňského roku se mi naskytla možnost pro velkou pracovní změnu. Tím, že se víc jak deset let věnuji také publicistice a redaktorské činnosti, tak mě oslovili z Českého rozhlasu, zda bych nechtěl rozšířit jejich sportovní redakci. Já? Sport? Na Radiožurnálu? Nějak mi to nešlo dohromady, ale nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Rozhodování však nebylo vůbec jednoduché, ale v životě se má zkusit ledasco, že jo? Pořád jsem se vnitřně přesvědčoval, že divadlo z mého života nezmizí, a tak jsem vykročil. Není tomu tak dávno, co jsem ale své působení na vlnách Českého rozhlasu ukončil. Zjistil jsem, že mě to úplně nenaplňuje, že nejsem tak velký sportovní nadšenec, jak je třeba a že mě to pořád obrovsky táhne k tomu kulturnímu světu, který má pro mě osobně větší hloubku a přesah.

A co teď tedy děláš?

V momentě, kdy jsem s prací v rozhlase sekl, přišel bohužel koronavirus a ten mi trochu další plány zkomplikoval. Momentálně jsem tedy, jak se říká, na volné noze a čekám, co dalšího mě na té životní cestě potká. Držím si palce... :)))

Na koho, co, situaci, moment ve zlínském divadle nejraději vzpomínáš a proč?

Těžká otázka, na kterou nejde jednoduše odpovědět. Vzpomínám rád na všechno. Na nekonečné formování mé osobnosti, na což má divadlo skutečně velký vliv, na všechno to nové, co mi do života v prvních letech přineslo, na všechen ten stres, na krásné počiny, na velké režiséry, kteří dokázaly stvořit výjimečné inscenace, na slávu po premiérách, na večírky po derniérách, ale hlavně pak vzpomínám na tu jedinečnou partu lidí, kdy každý jeden z ní je osobnost, a to se vším všudy.

Co tě lákalo jít k nám do divadla?

To je jasné - letitá kvalita vašeho souboru, která se snoubí s obrovskou lidskostí, nadhledem a přátelstvím. S myšlenkou, zahrát si u vás, jsem si pohrával dlouho, snad od prvního představení, které jsem v Proskovicích viděl, ale díky zlínským divadelním závazkům to možné nebylo. Naděje mi svitla až s odchodem do rozhlasu.

Dá se v něčem srovnat, po Tvé letošní zkušenosti, amatérské a profiesionální divadlo?

Ty světy jsou tak odlišné a přece jsou si podobné. Základ je ale v podstatě stejný. Poctivý přístup, oddanost ke všemu, co s sebou divadlo přináší, nervy v generálkách i euforie po premiéře. V profi divadle se snad zkouší jen o něco víc systematičtěji, člověk se nemusí starat o tolik věcí kolem dokola a potká víc kuřáků... :)))

Jak se Ti s námi hrálo, na co budeš vzpomínat?

Hrálo se mi krásně. Vždyť jsem se potkal s celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem. Rád si vždycky zavzpomínám na tu radost, která v Proskovicích panuje po každé repríze, na všechny z vás - kolegy - a taky na parádní zázemí v Hostinci U Psoty.

A co bylo pro Tebe nejtěžší?

A co bylo nejtěžší? Rozhodně to dojíždění, které se ze začátku jevilo jako snadné, ale časem se to nasbíralo a v jednu chvíli jsem už ty koleje, mířící na Svinov, proklínal...

Kubo, něco na závěr?

Doufám, že se v Proskovicích bude divadlu dařit i nadále! Jsem moc vděčný za tu možnost být alespoň na chvíli jeho součástí a těším se na další zážitky! Tentokrát už ale jen z hlediště...

„Jsem šťastná, že jsem se vším probojovala a měla tu možnost a čest divadlo poznat,“ říká nováček v našem souboru, herečka Kamila Formanová.

„Jsem šťastná, že jsem se vším probojovala a měla tu možnost a čest divadlo poznat,“ říká nováček v našem souboru, herečka Kamila Formanová.
, Tomáš Matlenga

Až do letošní sezóny neměla Kamila Formanová vůbec žádné divadelní zkušenosti. Celý ten magický svět vždycky obdivovala pouze z hlediště a tak trochu i tajně snila o tom, že se jednou přece jenom na ta prkna, která znamenají svět, postaví. A stalo se. Stačil jeden telefonát.

Pro Kamilu Formanovou bylo „angažmá“ v proskovickém divadle jednou velkou výzvou. Najednou se stala součástí onoho velkého kolosu, kterým divadlo bezesporu je. A jak sama přiznává, proces zkoušení, plný nečekaných nástrah, pro ni nebyl vždy úplně jednoduchý: „Musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, jakožto naprostého nováčka mě překvapovalo téměř všechno,“ usmívá se představitelka Mary Brownové v aktuální komedii 1 + 1 = 3.

Na jevišti proskovického divadla patříš k nováčkům, v minulosti jsi tady nikdy nehrála. Chodila ses na své současné kolegy alespoň dívat?

Na představení v Proskovicích jsem se byla podívat jednou. Byl to pro mě zážitek, byla to legrace a taky jsem žasla nad úplně „profi“ podáním, takže zdejší divadlo mi v hlavě rozhodně zůstalo.

Jak došlo k tomu, že jsi na konci loňského léta místní herecký soubor rozšířila? Šlo o náhodu, ozvala ses divadelníkům sama, nebo jsi snad dostala nabídku?

Můj vstup do divadla byl zpočátku velmi pozvolný, avšak později nabral dost velké obrátky… (úsměv) Už léta jsem v hlavě nosila myšlenku zkusit si v nějakém divadle zahrát a loni v lednu jsem ji dostala až k činu. Skrze zmíněnou skvělou vzpomínku jsem oslovila proskovické divadlo, zda by náhodou někoho nového nepotřebovalo. Nicméně v lednu byla aktuální sezóna v plném proudu, proto se mi dostalo odpovědi, že se případně ozvou v září.

Jak to pokračovalo?

V září pak došlo k té pořádné turbulenci, když mi napsal herec Ivan Lerch, ať se ozvu režisérovi. Myslela jsem si, vzhledem k tomu, že jsem nebyla „amatér“ ve smyslu herců proskovického divadla, kteří jsou vlastně profíci, ale doopravdy jenom amatér, že bude náš rozhovor velmi krátký. Případně, že mi bude svěřena role typu „přijdeš, doneseš kafé a ve druhém dějství hrnek odneseš.“ Režisér Tomáš Matlenga mi ale sdělil, ať se druhý den dostavím na čtenou zkoušku. Z pondělí 16. září se tak pro mě osobně stal hrůzyplný den, na který nikdy nezapomenu… (smích) A pak už to jelo tak nějak samo. Dozvěděla jsem se, že budu hrát jednu ze stěžejních rolí, že je to prostě výzva. Ani jsem tehdy netušila, jak velká.

Vzpomeneš si ještě na pocity, které ti před první čtenou zkouškou běžely v hlavě?

Přiznám se, že jsem možná trochu váhala, jestli to přece jenom nemám rovnou vzdát a na čtenou zkoušku vůbec nepřijít. Ale protože uhýbat před výzvami či překážkami nemám obecně v životě ve zvyku, šla jsem do toho.

Prozraď, co tě na divadle obecně láká a fascinuje? Čím tě divadlo přitahuje?

Nejvíc asi možnost, vyzkoušet si životy a role jiných lidí a nahlédnout na svět z jejich perspektivy, i když jenom na omezenou dobu. V případě rolí komediálních taky možnost, udělat si ze sebe samé legraci, dovolit si být například za hysterku - diváci naší aktuální hry vědí - přestože v reálném životě si třeba tohle nedopřávám. (úsměv) Taky je moc fajn, že u divadla můžu úplně vypnout svůj život a žít jenom ten divadelní.

Jak sis užila celý ten proces zkoušení, který trval téměř půl roku? Nezalitovala jsi v určité chvíli, že ses divadlu upsala?

Zkoušení bylo zajímavé, musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, které už třeba moji kolegové mají za samozřejmé – například mluvit velmi nahlas, nestát někomu ve výhledu, znát nejen své repliky, ale i text kolegů, abych mohla navazovat, a mnoho dalších „maličkostí“. Učit se všechno najednou, to pro mě bylo velmi náročné… Nejtěžší část zkoušení přišla v lednu, krátce před premiérou. Zkoušelo se několikrát týdně mnoho hodin, k tomu jsem měla velmi náročnou práci a doma syna po úraze, takže musím přiznat, že zde se asi chvíle zalitování i objevily. Nicméně všechny tyto slabší chvilky byly mnohokrát vynahrazeny tím, co následovalo od chvíle, kdy jsme začali hrát před diváky.

Kdybys měla říct jednu jedinou věc, která tě na celém procesu zkoušení překvapila, ať už v jakémkoliv slova smyslu, co by to bylo?

Mě, jakožto naprostého nováčka, překvapovalo téměř všechno. Ale pokud mám opravdu zmínit jednu věc, tak musím zdůraznit něco, co následně, dle reakcí, překvapovalo i naše diváky, a sice ten vysoký stupeň profesionality, s jakou soubor k hraní přistupuje. Samozřejmě tím myslím především Tomáše, režiséra souboru, který na nás měl opravdu vysoké požadavky, přemýšlel nad každým detailem a nebylo situace, nad kterou by mávl rukou s tím, že jsme přece amatéři. Opravdu jsem měla pocit, že naše divadlo je profesionální. A tohle všechno mělo dle mého názoru vliv na výslednou podobu celé hry, na úspěch, který jsme zaznamenali, a na reakce diváků, které se shodovaly zejména v tom, že by od amatérského divadla vůbec neočekávali takhle vysokou kvalitu a stupeň profesionality.

Už tady padlo, že v komedii 1 + 1 = 3 nemáš zrovna malou roli, tvoje postava patří k hlavním, což s sebou nese i velkou porci textu. Jak ses s ním vypořádávala?

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala práva, tak jsem zvyklá, pamatovat si obrovské množství textů. Nemám s tím problém. Ovšem zde se nejednalo jen o to, že někam přijdu, sednu si a text odvykládám. Tady se při sdělování textu musí také hrát! To znamená – být vždy na správném místě, běhat, skákat a křičet, do toho bylo nutné sledovat texty kolegů a zavčasu na ně reagovat, mluvit dostatečně nahlas, používat rekvizity, pracovat s kostýmem… Bylo to hodně náročné, ale nakonec se to podařilo. (úsměv)

Co je podle tebe na herectví nejtěžší?

Mně osobně, nováčkovi, který má za sebou pouhou jednu sezónu, přišlo nejsložitější najít a věnovat tomu všemu tak enormní množství času. Jsem hodně pracovně vytížená nejen v jednom zaměstnání, mimo práci se věnuji ještě dobrovolnictví, přednáším na univerzitě, jsem zvyklá pravidelně sportovat, tudíž to všechno bylo zkoušením ovlivněno. Bylo taky nutné rezignovat na některé soukromé aktivity, jako například cestování nebo společenské akce. Ty poslední týdny byly zcela věnovány divadlu.

A co tě na herectví nejvíc baví?

Na zkouškách byla neskutečná zábava a legrace. Situační humor, kouzla nechtěného, různé nedokonalosti v textech. Z každé zkoušky bylo těch historek několik. No a samozřejmě jsem si užívala kontakt s diváky během představení a jejich nepředvídatelné reakce… (úsměv)

Jak tě přijali kolegové? Byli ti nápomocní v tom hledání na nelehké cestě k premiéře?

Musím říct, že všichni kolegové, a to bez výjimky, byli skvělí. To „bez výjimky“ zdůrazňuji, neboť za léta praxe v různých kolektivech je známo, že vždy se najde někdo, kdo prostě jakkoliv nesedí. Tady se to nestalo. Potkala se parta příjemných, inteligentních a přátelských lidí, ochotných pomoci, kterou vždy ráda vidím, a i v těžkém období před premiérou byla důvodem, proč jsem se do divadla těšila.

Užila sis premiéru? Co se v tobě odehrávalo krátce před tím, než jsi vešla na jeviště?

Přestože zkoušení pro mě občas nebylo lehké, následná premiéra a další reprízy mi naprosto všechno vynahradily. A co se ve mně odehrávalo, než jsem poprvé vešla na jeviště? Mám to o to složitější, že společně s kolegyní Zdeňkou Filipovskou hru začínáme, musíme mít na začátku stejnou choreografii a navíc úplně první větu hry říká moje postava. Klepala jsem se tak, že jsem měla problém trefit kliku ode dveří... (smích) Ale premiéru jsem si i přes to všechno opravdu užila, hrát najednou před diváky a vnímat jejich reakce, to bylo úžasné.

Proslýchá se, že letošní komedie patří k těm nejlepším, kterou kdy proskovické divadlo nazkoušelo. Jaké máš z dosavadní celkové divácké odezvy pocity ty?

Nádherné. Jsem šťastná, že jsem se tím vším probojovala a měla tu možnost a čest tohle zažít. Vždycky mě bavilo okolí rozesmávat, sama se směju často a ráda. Když jsme měli najednou příležitost pobavit celý sál diváků, byl to naprosto úžasný pocit. Postupně jsem si dovolila občas něco přidat. Ať už nějakou grimasu, gesto či slovo, zkrátka nervozita opadla a já si občas trochu zablbnula. Závěrečné ovace a nádherné emoce byly tou největší odměnou za všechno to vynaložené úsilí. Zpříjemnili jsme lidem život, nechali je zapomenout na denní strasti, a to je pro mě to nejdůležitější.

Všechno nyní zastavila současná situace ve společnosti, přesto není vyloučené, že plánovaná představení se ještě odehrají, až „zlé“ časy pominou. Pokud se tomu tak stane, proč by měli diváci komedii 1 + 1 = 3 stihnout?

Myslím, že letošní hra je opravdu hodně povedená. Ray Cooney je úspěšný autor, který humoristické hry opravdu umí. Navíc se do toho přidává jedinečný um a osobnosti všech herců proskovického divadla, kteří k původní hře přidávají ze sebe ještě mnohé navíc. Dle zkušeností z již odehraných repríz se diváci smějí v podstatě od začátku do konce. A takový večer určitě stojí za to si užít.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Buchary zrušeny!

, Tomáš Matlenga

Tisková zpráva organizačního štábu Ostravských bucharů z 12. 3. 2020:

Vážení účastníci Bucharů,
vzhledem k nové situaci je jasné, že Buchary se v plánovaném termínu konat nebudou.
Divadlo se hraje pro diváky...
Až se situace vyjasní, tak se pokusíme najít nějaký nový náhradní termín.
V této chvíli ovšem vůbec netušíme kdy...
S pozdravem
Petr Rada
Divadlo Devítka

Ostravské Buchary 2020 budou!

, Tomáš Matlenga

Ve dnech 18. 3. 2020 – 22. 3. 2020 se budou, i přes současnou situaci, konat v Kulturním domě Michálkovice Ostravské Buchary, 10. ročník krajské postupové přehlídky amatérských divadelních souborů. Naše představení se v rámci přehlídky uskuteční ve středu 18. 3. 2020 v 18.15 hod. Program přehlídky je velmi pestrý, konkurence bude veliká, budeme tedy rádi, když nás přijdete podpořit! Kapacita bude omezena (pod 100 osob), proto přijďte co nejdříve!

Odborní lektoři letošního ročníku budou: 

Sylvie Vůjtková - dramaturgyně, Národní divadlo moravskoslezské
Václav Klemens - umělecký šéf a režisér, Divadlo loutek Ostrava
Petr Kracik - ředitel Těšínského divadla, divadelní režisér
Věra Vojtková - pedagog, Janáčkova konzervatoř Ostrava, herečka Těšínského divadla 

 
 
Na Ostravské Buchary pojedeme již počtvrté a vždy se nám dařilo!
V roce 2017 jsme se hrou Nerušit, prosím! získali 4 ceny - soubor za inscenaci, Tomáš Matlenga za režii, David Ovčačík za herecký výkon a soubor za hereckou souhru + přímou nominaci na Celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně 2017.
V roce 2018 jsme se hrou Divadelní komedie získali 2 čestná uznání - Tomáš Matlenga za režii a soubor za hereckou souhru.
V roce 2019 se hrou Na tohle teď není pravá chvíle! získal čestné uznání - Martin Kowalik za herecký výkon.
Tak doufáme, že i letos zaujmeme porotu a hlavně diváky!!!

Představení odložena!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

vzhledem k současné situaci v Česku i ve světe a dnešnímu nařízení vlády ČR, jsme nuceni zrušit charitativní představení i derniéru.

Dobrou zprávou je, že obě představení budou odehrána v náhradních termínech, takže o nic nepřijdete! Sledujte náš web a Fb, o všem vás budeme včas informovat.

Doufejme tedy, že se situace brzy uklidní a setkáme se co nejdříve!!!

Závěr sezóny je tady!

Závěr sezóny je tady!
, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

máme za sebou deset mimořádně úspěšných představení, a to i díky vám! Čekají nás poslední dvě představení na domácí proskovické půdě, a to: ve středu 11. 3. od 19:00 hod. charitativní představení (viz níže) a v pátek 13. 3. od 19:00 hod. derniéra s následující zábavou do ranních hodin, na kterou jste srdečně zváni, popovídáme, zazpíváme, zatančíme, popijeme :o)

Na derniéru bude rezervace spuštěna v úterý 12. 3. v 17:00, pokud bude kapacita naplněna (což bude :o), bude možnost přijít také bez rezervace, přidáme židle, stoly... každého někde usadíme!

Těšíme se na vás a doufáme, že to s vámi zakončíme tak, jak se patří a pořádně to rozjedeme!!!

Charitativní představení pro Štěpánka Kaloče

Charitativní představení pro Štěpánka Kaloče
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

Ve středu 11. 3. 2020 od 19 hod. uvedeme hru 1+1=3 ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Štěpánkovi Kaločovi. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je jeho příběh ...

Štěpánek se narodil 4 měsíce před termínem ve 24. týdnu těhotenství s váhou 700 g a mírou 32 cm. V nemocnici strávil 123 dní, které se neobešly bez komplikací, ale přesto si Štěpánek vybojoval život a svůj boj nikdy nevzdá. U porodu koncem pánevním bohužel došlo k trakčnímu poranění se zlomeninou raménka stydké kosti. Následkem tohoto zranění a předčasného porodu se Štěpánek potýká s celoživotním porušením periferních nervů v oblasti míchy. Má ochrnutou pravou dolní končetinu, spasticitu levé dolní končetiny, inkontinenci moči i stolice, problémy s vyprazdňováním a poruchu růstu se sekundární deformitou páteře.

Jeho výhrou je, že po psychické stránce je v pořádku. Je to velký bojovník, který se svým postižením bojuje. Překonává bariéry, aby mohl zažívat stejné věci, ale trochu jinak, jako jeho zdraví vrstevníci. Navštěvuje soukromou speciální školu Klokánek s asistentem pedagoga. Ve škole se mu moc líbí a má kolem sebe dobré kamarády. Je to velice veselý, přátelský, citlivý a hodně vnímavý kluk, který miluje život a každá překážka je pro něj další výzvou, kterou se nebojí překonávat.

Štěpánkovi je 8 let, pravidelně rehabilituje a dojíždí na intenzivní terapie do soukromého zařízení Fyzio Beskyd, a také do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Třikrát ročně absolvuje intenzivní hiporehabilitační pobyty v Bohuslavicích u Telče a ve Strážném v Krkonoších. Jednou ročně jezdí na lázeňskou léčbu do Sanatorií Klimkovice.

Štěpánek se pohybuje převážně na invalidním mechanickém vozíku, v interiéru leze po čtyřech a ve vertikále mu chůzi umožňují protetikou vyrobené speciální ortézy na obě nohy a trojbodové berle. Vzhledem ke špatnému postavení pánve, kontrakturám a velké asymetrii páteře, není pro něj chůze ve vertikále vhodná, a mívá díky ní velké bolesti zad.

Ve volném čase rád sportuje. Chodí do posilovny Colliery Crossfit Ostrava a již dva a půl roku dělá atletiku pro ZTP, kde se zaměřuje na hod míčkem a jízdu na vozíku. Připravuje se na hod oštěpem a vrh koulí. Atletika ho moc baví a má ve sbírce pár cenných medailí. Také rád jezdí na speciální tříkolce Loped. Společně běháme a účastníme se benefičních běhů, chodíme do přírody se speciálním kočárem SPEKO a v zimě lyžujeme na speciální lyži pro hendikepované „monoski“ s Centrem hendikepovaných lyžařů v Krkonoších. V letošním roce se již účastnil dvou lyžařských kurzů, kde se učí lyžovat se stabilizátory, aby v budoucnu mohl tento sport provozovat sám bez asistence druhé osoby. Moc ho to baví a jde mu to úspěšně. Jeho velkým přáním je naučit se hrát na bubny, ale k tomu jsme se ještě vzhledem k časovým možnostem nedostali.

V současné době se zdravotním postižením Štěpánka zabývá rakouská ortopedická společnost Pohlig Austria GmbH & Co. se sídlem ve Vídni. V plánu je operace měkkých tkání a popřípadě rekonstrukce kyčelního kloubu. Po té zajištění pánve a ochrnuté nožky speciální ortézou a intenzivní rehabilitace. Na semináři NORA ve Fakultní nemocnici Motol se lékaři rovněž přiklánějí k operačnímu výkonu v co nejbližším termínu. Stále je v rozhodnutí, kde operace proběhne, zda-li v ČR v Motole nebo ve Vídni. Největším problémem je, že čeští lékaři nemohou poskytnout přesné stanovisko, jak vše bude probíhat a kdo následnou léčbu zajistí a předepíše (ortézy, rehabilitace). Bez tohoto vyjádření nemůžeme přistoupit k operačnímu výkonu, vše musí být přesně naplánováno a zajištěno. Jinak je operační výkon bez efektu. Operace ve Vídni je pro nás momentálně finančně nedostupná.  Výroba speciálních ortéz probíhá na klinice ve Vídni, přičemž tento výkon nijak neproplácí zdravotní pojišťovna. Hrazena není ani následná intenzivní rehabilitace, která již probíhá v ČR. Bohužel nám v České republice nemůže žádná protetická společnost poskytnout lepší protetické zajištění, proto nám byla nabídnuta protetika společnosti Pohlig, která je na jiné úrovni. Operace by měla zajistit lepší postavení pánve, páteře a zmírnit každodenní bolesti zad. Speciální ortéza doplnit a podpořit ztracené a oslabené funkce nohy. Také by měla zabezpečit korekci, stabilizaci a větší jistotu a mobilitu v každodenním životě. Zmiňované rozhodnutí přináší velkou časovou a finanční náročnost.

Sami nejsme schopni tyto finanční náklady plně krýt a je pro nás nezbytná pomoc rodiny, přátel, soukromých firem a nadací. Díky jejich pomoci je pro nás vše snazší a my jsme za jakoukoliv, byť i sebemenší podporu moc vděční.

Jenom vědomí, že na to vše nejsme sami, a také lidská sounáležitost, nám dávají sílu a víru v lepší dny s nekončícím bojem s celoživotním hendikepem.

Případným dárcům za jakoukoliv podporu a pomoc předem moc děkujeme, veškeré finanční prostředky jsou využity na intenzivní rehabilitace a kompenzační pomůcky.

Rodina Kaločova se Štěpánkem

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Štěpánkův transparentní účet: 2701777399/2010

„Divadlo mi umožňuje nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí,“ říká Ivan Lerch.

„Divadlo mi umožňuje nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí,“ říká Ivan Lerch.
, Tomáš Matlenga

Ivan Lerch patří zcela bez debat k velkým oporám našeho hereckého souboru, kde je od úplného začátku. Od jeho prvních krůčků na jevišti už uplynula skutečně dlouhá doba, během které dokázal nasbírat cenné zkušenosti. Dnes na něm „stojí a padá“ takřka každá hra a jinak tomu není ani letos. Opět se mu nevyhnulo velké množství textu a opět z jeviště takřka nesleze, ovšem, jak sám herec přiznává, na tuto „nálož“ už si tak nějak zvykl.

Ivane, premiéra dopadla na výbornou, stejně jako první tři reprízy. Jak si letošní divadelní sezónu užíváš?

Ano, premiéra dopadla na výbornou, i první tři reprízy měly úspěch, takže máme pochopitelně radost. Jinak letošní divadelní zkoušení mělo klasický průběh: do premiéry to byly hodiny strávené na zkouškách a nervy, jestli se nám i letos podaří pobavit publikum. Nyní už můžeme říct „ano, podařilo se nám to“, tím pádem to pravé „užívání si sezóny“ začíná až teď. Největší zadostiučinění z celé té práce je pochopitelně bouřlivý potlesk na konci každého představení a radost, že se zaplněný sál upřímně pobavil společně s námi.

Opět jste nasadili na repertoár velmi zběsilou konverzační komedii, která vyžaduje velkou koncentraci. Co bylo podle tebe na celém procesu vzniku nejnáročnější?

Hrajeme v podstatě jenom komedie a za ta léta, co funguje naše divadlo, je asi nejtěžší úkol vybrat samotnou hru, kterou jsme ještě nehráli, a stála by za to. Na starosti to má náš režisér Tomáš Matlenga a musím říct, že opět rozhodně nesáhl vedle, za což smekám klobouk. Vlastně se dá říct, že Ray Cooney, autor naší letošní hry, je náš nejoblíbenější autor. Od nikoho jiného jsme totiž nehráli tolik her, jako právě od něj a vždy měly ten největší úspěch. Jeho typ komedie je nám blízký, máme ho rádi, a taky máme zkušenosti s pravidly a zákonitostmi, které ke hře patří, což nám dost pomohlo. A co bylo podle mě na celém procesu zkoušení nejnáročnější? Samotné zkoušení, neboť v plném počtu jsme se na zkouškách sešli jen párkrát a hodně jsme toho museli dohánět před premiérou. Ale nejdůležitější je výsledek a já jsem rád, že jsme to zvládli…

Ani letos se ti nevyhnula velká role. Bylo pro tebe těžké nazkoušet postavu Johna Browna? A nacházíš v něm nějakou podobnost s Ivanem Lerchem?

Za ta léta jsem si na nálož textu nějakým způsobem zvykl, takže nazkoušet roli Johna Browna nebylo o moc jiné, než zkoušení předchozích rolí. Nějakou podobnost aktuální postavy s těmi minulými bych určitě našel, ale s Ivanem Lerchem rozhodně ne. Nejsem ani ženatý, ani nevedu dvojí život.

Jak už jsi zmínil, velkou odměnou je bouřlivá divácká odezva. Dokonce se proslýchá, že jde o vaši nejlepší komedii v posledních letech. Cítíš to podobně?

Jestli se proslýchá, že jde o naši nejlepší komedii v posledních letech, tak je to jen dobře a těší nás to. Ale nechci nějakou hru upřednostňovat před jinými, protože na každou mám krásné vzpomínky, a taky byly úspěšné. Co ale můžu říct je to, že se nám hraje dobře a v hodně situacích se musíme držet, abychom se nesmáli s publikem…

Patříš k letitým oporám souboru. Dokážeš srovnat svoji první premiéru v místním divadle s premiérou letošní? V čem jsi herecky dospěl? Jaké zásadní změny na sobě vnímáš?

Shodou okolností byla naše první hra od stejného autora, tedy od Raye Cooneyho, takže obě premiéry byly dosti podobné. Hra "Nerušit, prosím" byla ale asi technicky náročnější. Vzpomínám na ni moc rád, protože tehdy se sešlo snad úplně všechno a nakonec jsme s ní udělali historický úspěch, když jsme postoupili až na celostátní přehlídku do Volyně. Jestli jsem herecky dospěl, to nevím, ale co je pro mě jiné je to, že i s tím velkým množstvím textu lépe vnímám hru jako celek a nesoustředím se jenom na sebe.

Mimochodem, zavzpomínej na svůj herecký debut na divadelních prknech? Kdy to bylo a v jaké hře? Jak jsi tento okamžik vnímal?

Svůj herecký debut budu mít v hlavě navěky… Bylo to ve hře "Brouk v hlavě" a hrál jsem postavu Romaina Tournela, mladého francouzského milovníka, který měl pár stránek textu. Kývl jsem na něco, co mi zdaleka nebylo přirozené. Nejsem extrovert a jsem velký trémista. Až když jsem viděl plný sál lidí, tak mi teprve všechno došlo a chtěl jsem z divadla utéct, nebo alespoň spustit požární poplach. Zkušení divadelní kolegové mě podrželi, nebo spíš chytli na útěku, vysvětlili mi, že to odehrát prostě musím a hodili mě na plac. Mlha přede mnou, mlha za mnou, v duchu jsem si jen opakoval text, a když přišla moje chvíle, tak jsem vše odříkal jako u maturity z matematiky. Nic romantického v tom nebylo, ovšem to bylo to poslední, na co jsem v tu chvíli myslel. Nějak to samozřejmě „dopadlo“ a zpětně mi došlo, že to tak špatné nebylo, díky čemuž jsem ve hraní postupně našel krásu a radost.

Na divadle je hezké, že člověk pořád poznává něco nového. Letos se například na jevišti potkáváš s celou řadou nových hereckých kolegů. Jak se ti s nimi hraje? A obohatili tě něčím?

Hraje se mi s nimi výborně. Každá nová krev je vždy velká neznámá a letos jsme měli skutečně značné změny. Vrátili se Zdeňka Filipovská a David „Lojza“ Lyčka, přišly nové tváře, Kamča Formanová, Franta Hvizd a Kuba Malovaný a v neposlední řadě i nová nápověda Kačka Sládková. Všichni se svých rolí zhostili s chutí a energií, takže je opravdu radost s nimi hrát. My, jakožto ochotníci, hrajeme divadlo jen a jen pro radost, nic víc z toho nemáme, takže nálada v kolektivu je dost podstatná a já za sebe můžu s klidným srdcem říct, že jsme se opět sešli. Potkala se výjimečně skvělá parta lidí, se kterou je nejenom radost hrát, ale i trávit volný čas.

Dokážeš říct, co ti divadlo dává? A co ti naopak bere?

Co mi divadlo bere? Rozhodně čas. Je to neskutečný žrout času. Do okamžiku, než v lednu slavnostně odpremiérujeme představení, uplyne hodin a hodin strávených na zkouškách, nicméně to k tomu samozřejmě patří. A co mi divadlo dává, je nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí. Na pročištění hlavy je divadlo asi nejlepší. Dále mi dává velkou radost z toho, že upřímně pobavíte lidi, co se na vás přijdou podívat, a taky zvláštní vnitřní uspokojení při našem každoročním charitativním představení, které má nepopsatelnou atmosféru a náboj. A pak mi divadlo dává ještě jednu věc – tu nejpodstatnější – výjimečné přátelé.

Skvělá divácká odezva je tou nejlepší pozvánkou na aktuální představení. Přesto, kdybys měl čtenáře pozvat čistě sám za sebe, proč by měli do proskovického divadla přijít?

Určitě by měli představení vidět kvůli hereckým výkonům všech mých kolegů, kteří mě opravdu stále udivují a baví. Například Lojza rád přehrává a jeho farmář se jen tak nevidí, hlavně pak ta jeho francouzština je prostě nenapodobitelná… David Michálek se s rolí homosexuála dokonale sžil a stačí, když se jen přesouvá po scéně, tak se musím kousat do jazyku, abych se nesmál… A fantastické holky se svými hysterickými záchvaty, které vyústí ve rvačku, to je taky něco… No, co víc od správné komedie chtít, že jo?

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Děkujeme, děkujeme!

, Tomáš Matlenga

Dvě vyprodaná představení, dvakrát bouřlivé publikum, dvakrát "standing ovation" ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!

Těšíme na další představení, na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!

David Michálek: Začínám být nervózní, ale těším se!

David Michálek: Začínám být nervózní, ale těším se!
, Tomáš Matlenga

Povídání s Davidem o hraní, zkoušení, hereckých parťácích a blížící se premiéře.

Davide, po roce tě uvidíme opět na prknech, těšil ses?

Těšil jsem se a moc. Po minulé hře, kde jsem dělal „jen“ nápovědu, jsem moc rád, že se mohu objevit opět před publikem.

Máme nové (i staronové) tváře v divadle, jak se ti s nimi zkouší, co na ně říkáš?

Když budu mluvit o Zdeňce Filipovské, tak tam je to od začátku očekávání vynikajícího výkonu a na zkouškách to podle toho taky tak vypadá. U Kamily a Franty jsem ze začátku dost pochyboval, že zvládnou své role tak, jak jsme zvyklí u ostatních herců, ale postupně se natolik zlepšili a jsou tak výborní, že mé pochybnosti úplně vymizely a začal jsem pochybovat o svém úsudku :o)

Jak se ti hraje konkrétně s Lojzou (pozn. David Lyčka)?

S Lojzou? Lojza je blázen, psychopat a neskutečný živel! Je to nevyzpytatelný člověk a všichni jsme neustále napjatí, co zase vymyslí za blbost. Ale bez něj bychom nezažili tolik srandy :o) Je to s ním super a všichni ho žereme!

Co je, kromě hraní, tvoje náplň v divadle?

Kromě hraní se starám o osvětlení a technické záležitosti, samozřejmě mi s tím pomáhají i ostatní.

Je ještě třeba něco před premiérou na poslední chvíli dodělat?

No, udělat už toho moc nemusíme. Namontujeme ještě pár světel, doladíme, co se rozladilo a můžeme jít na to!

Blíží se premiéra, těšíš se? Popiš, jak vypadají v této fázi zkoušky.

Samozřejmě, že se těším. To jsou otázky, hej Tomáš :o) Zkoušky jsou čím dál napjatější, dokonalejší a strašně rychle to utíká a já už chytám nervózu! Dále dochystáváme rekvizity, kulisy a kostýmy tak, aby to bylo na představení co nejlepší!

Tak Davide, na co bys pozval diváky? Na co se mají oni těšit?

Pozval bych je na super partu úžasných herců, kteří jim zahrají krásnou komedii plnou zvratů, nepředvídatelných situací a hlavně "srandézních" hovorů :o)

Premiéra se blíží!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, probdělé noci, litry vypité kávy, pocit, že text vůbec neumím, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, netradičně ve čtvrtek 30. 1. 2020 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "1+1=3 (Jeden a jedna jsou tři)" a o den později  v pátek 31. 1. 2020 taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Rezervace budou spuštěny pravděpodobně v pátek 24. 1. v 17.00, ale sledujte náš Fb, kde to bude případně upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Katka Sládková: Mám stále větší pocit, že mě potřebují :o)

Katka Sládková: Mám stále větší pocit, že mě potřebují :o)
, Tomáš Matlenga

Nápověda je v divadle velmi důležitá. Stejně tak řídit herce, aby byli včas na jevišti, měli všechny rekvizity a stáli tam, kde na jevišti mají být. Taky umět přesně pustit světla a hudbu. Toto vše má tuto sezónu na starosti Katka Sládková.

Katko, obligátní otázka, jak ses dostala k divadlu?

Obligátní, ale zajímavá. Velkým obdivovatelem tohoto souboru jsem již mnoho let, loňské představení jsem viděla asi 8x :-) Nicméně, díky častému cestování a časové náročnosti bývalého zaměstnání, a také absurdní představě, že bych někdy vstoupila na jeviště jako herečka, by asi ani mě, ani nikoho jiného nenapadlo, že bych mohla být jakkoli nápomocna. Nicméně před létem jsem zaměstnání změnila a zrovna Tomáš začínal zjišťovat, kdo bude a kdo nebude další sezónu hrát. A jelikož David (loňská nápověda) letos již hraje, zeptal se mě, kdyby nikoho neměl, jestli bych si dokázala představit, že bych věnovala nějaký čas divadlu a dělala jim nápovědu. Moje první reakce byla: Časově asi ano, ale vadilo by mi, že to představení nikdy neuvidím. Jeho okamžitá reakce byla: Ano, stejně jako žádný z herců. Pak jsme se k této diskuzi nicméně již nevrátili a týden před první zkouškou měl Tomáš obsazené všechny role, včetně nápovědy. Asi 5 hodin před první zkouškou mi přišla zpráva, jestli bych jim nepomohla, že jim nápověda odřekla. A já prostě neumím říkat ne :-) Ale nelituji, naopak!

Co je tvou hlavní náplní na zkouškách? A co tě čeká během představení?

Tak jelikož jsem úplný nováček a ještě nejsme u konce zkoušení, možná ani nevím, co mě ještě čeká a nemine. Ale asi už tuším :-) Nápovědu vnímám jako spojnici mezi režisérem a herci. Zapisuji si pohyby herců, změny textu, kdy pustit jakou hudbu nebo připravím tahák na zkoušky. A co dělám na zkouškách? No, na těch čtených jsem měla pocit, že jsem úplně zbytečná, ale v momentě, když herci odložili text, tak mám pocit, že se jim tam docela hodím :-). Snažím se napovídat jak nejlépe umím (občas jsem rychlejší a slyším: "já vím"), a taky se snažím moc často se nesmát (což mi dělá někdy problémy :-)). Během představení očekávám, že herci budou již dokonale umět text a já se budu soustředit jen na zvukové efekty :-)

A co tě nejvíce překvapilo na zkouškách, v zákulisí, v chodu divadla?

Tušila jsem, že je to velká dřina, ale že až taková? Můj respekt k hercům, ale i režisérovi roste každou zkouškou, toho textu je opravdu hodně. Překvapilo mě ale třeba i jak časově náročné je postavit scénu, vytapetovat, vyřešit technické záležitosti nebo třeba KOUPIT SPRÁVNÝ ZÁMEK DO DVEŘÍ ;-) Nad těmito věcmi jsem jako divák nikdy neuvažovala. 

Jak tě na zkouškách poslouchají herci?

Herci musí poslouchat režiséra, ne mě :-) Nemůžu říct, že někdo text umí a někdo ne, každá zkouška je jiná. Ale je pravda, že tolik očního kontaktu jsem možná neměla za celý rok, jako za doposavadní zkoušení. :-)

Je něco, čeho se obáváš na představeních?

Obávám se, že špatně pustím nějaký zvuk, nebo že mě uslyšíte, když budu napovídat.

Co ti divadlo dává? A co bere?

Divadlo mi na 100 % jen mnoho dává a nic mi nebere! Volný čas, který zde trávím je k nezaplacení.

Nějaký vzkaz na závěr?

Určitě přijďte na úžasné představení, které pro vás připravujeme, ale ne jen na premiéru :-)  Vidět to jednou nestačí ;-) A užijte si Vánoce, my se budeme pilně připravovat, jelikož premiéra bude za dveřmi (to už je i teď!). 

František Hvizd: Čeká mě ještě hodně práce.

František Hvizd: Čeká mě ještě hodně práce.
, Tomáš Matlenga
Františka znám už skoro tři roky a znám ho jako výborného moderátora Chytrého kvízu. Vycítil jsem divadelní vlohy, proto jsem ho oslovil k hraní divadla. Franta neváhal, a tak mohl vzniknout rozhovor o tom, proč se rozhodl hrát divadlo, o moderování a prvních zkouškách na prknech ...
 
Franto, jak se tedy stane, že člověk začne hrát divadlo? Co rozhodlo?
 
Ještě před pár měsíci by mě ani nenapadlo, že bych si někdy mohl v divadle zahrát. Vše se změnilo jednoho sobotního večera, kdy jsem byl pozván k Ivanovi na grilovačku. Byl tam i Tomáš (režisér) a po prvotním oťukávání začaly ty pravé divadelní námluvy. Tomáš zkušeně počkal, až otevřeme druhou láhev rumu a šel nekompromisně na věc. Dlouho jsem odolával, ovšem, když mi slíbil nehynoucí slávu a spousty vášnivých fanynek, řekl jsem mu své první herecké ano :-)
 
Chodil ses dívat na představení? Co tě zaujalo?
 
Viděl jsem poslední dvě hry, Divadelní komedii a Na tohle teď není ta pravá chvíle. Na prvním představení mě mile překvapily výkony herců a celková kvalita. Skoro profi představení. A navíc jsem se výborně bavil. U druhé hry to platilo stejně, takže jsem ji pro jistotu viděl dvakrát.
 
Co tě děláš v civilním životě za práci?
 
Mým pracovním chlebem je prodej nových osobních vozidel jedné nejmenované japonské značky na autosalonu v Hrabové. Tahle značka měla kdysi reklamní slogan o třech slovech se třemi zápory "Nic není nemožné" :o) . Kromě toho jednou týdně moderuju Chytrý kvíz, díky kterému sem potkal Tomáše, Ivana a Katku.
 
Jak ses dostal k moderování Chytrého kvízu? Co tě na tom baví?
 
Nejdříve jsem ho začal v Řízkárně hrát a po nějaké době jsem se začal zajímat o druhou stranu, co to obnáší postavit se před ty lidi a týden co týden je provázet kvízovým večerem. I díky shodě náhod se mi to podařilo. Nejdříve jen jako krátkodobý záskok, který se záhy změnil v permanentní moderování. A co mě na tom baví? Je to perfektní pocit, když si do ruky vezmu mikrofon, začnu mluvit a všechny oči v místnosti mě sledují a poslouchají co říkám. Je super, když své hráče dokážu bavit a hlavně pobavit. Tak doufám, že i díky mě mají zajímavý večer a úplně "nejlepčejší" je, když další úterý příjdou znovu. A díky kvízu jsem taky potkal spoustu nových lidí, se kterými se vídám i mimo kvíz.
 
Zpátky k divadlu? Jak se ti zkouší? Co je zatím nejtěžší?
 
Zatím je to sranda :o) Pevně věřím, že to bude sranda po celou dobu, nicméně je mi jasné, že s blížící se premiérou to bude náročnější. Hodně mě překvapilo, jak např. Ivan už na první čtené zkoušce vplul do své role, zatímco já byl rád, že přečtu svůj text ve správnou chvíli. Jak říká pan režisér, divadlo se hraje i bez textu a zde mě čeká hodně práce. Sakra, co mám dělat na tom pódiu, když mluví někdo jiný? A mí kolegové? Za mě super. Na každé zkoušce je hodně srandy, radíme si, teda oni radí mě a poznáváme se.
 
Jakou hraješ roli?
 
Co se týká mé role, prozradím jen to známé, hraju detektiva seržanta Porterhouse. Jaký bude, na to si počkejte na premiéru. Zatím se spolu seznamujeme :o)
 
A na co bys pozval diváky?
 
Hra bude bláznivá, rychlá, plná vtipných situací, která mě baví a moc se těším, až si ji poprvé zahrajeme celou. Pokud jste měli možnost vidět některé předchozí vystoupení našeho souboru, nesmí vám utéct ani tohle. A jestli jste doposud neměli tu čest, tak se těšte. Uvidíte odhodlané lidi, kteří udělají vše proto, ať se výborně bavíte. A první divák, který smíchy spadne ze své židle, má u mě pivo.
 
Franto, co závěrem?
 
Teď už čekám jen na tu slávu, fanynky a toho prvního spadlého.
(to ještě neviděl 140 lidí spadnout najednou, už vím,co domluvím na premiéru :o), pozn. autora)

Zdeňka Filipovská: Bylo mi po divadle smutno!

Zdeňka Filipovská: Bylo mi po divadle smutno!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor se Zdeňkou Filipovskou o návratu k divadlu, zkoušení a nové roli.

Zdeni, vracíš se po mnoha letech k divadlu, cos mezitím dělala?

Vracím se za vámi, pravda, po trošku delší odmlce, po šesti letech. A co jsem dělala? Plodila a naplno vychovávala novou hereckou generaci :o)

Chodila ses dívat na představení?

Tak určitě, když okolnosti dovolily, šla jsem na představení. Neviděla jsem, pravda, úplně všechny, ale většinu ano a moc jsem si to užívala!

Co rozhodlo, že ses vrátila?

Vrátila jsem se z důvodu, že mi jednak bylo po divadle a lidech okolo něj smutno, a taky proto, že po těch letech na rodičáku s dětmi už to vážně chtělo změnu, jinak by to bylo na Opavu! A hlavně už je druhé dítko ve věku, kdy zvládne delší hlídání.

Jak se ti po pauze zkouší? Co je nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě opět nastartovat mozek do učení textu, jde to podstatně hůř než dřív! A hlavně, s dětmi ten čas na učení téměř není. Nebo alespoň ne v mnou přijatelné hodině :o)

Jak se cítíš po letech na zkouškách? Co noví herečtí kolegové?

Na zkouškách se cítím fajn, přepnu se do jiného světa, učím se prostě roli, pohyb na pódiu, řeší se kulisy atd. S novými kolegy se ještě potřebuji oťukat blíže, ale zdají se být všichni fajn. A se starými si, zejména vtipkování, vyloženě užívám :o)

Hraješ jednu ze dvou hlavních ženských rolí, jak Ti zatím sedí hra a role?

Hra je teda pěkný šrumec! Role, nooo ehm... si myslím, že se časem poddá :o)

Na co bys pozvala diváky?

Zvu vás, milí diváci, na skvělou komedii plnou vtipných scén. Uděláme maximum pro to, abyste odcházeli s příjemně namasírovanou bránicí :o)
Moc se na vás všechny opět těším!

Vzhůru do nové sezóny!

Vzhůru do nové sezóny!
, Tomáš Matlenga

I během této divadelní přestávky došlo v našem divadelním souboru k několika změnám, někteří herci si dávají z mnoha důvodů pauzu, jiní se vrátili, přišli i noví, mnoho věcí se událo. Takže:

Tato sezóna hlásí návrat dvou velkých divadelních opor našeho souboru, a to Zdeňky Filipovské a Davida "Lojzy" Lyčky.

Z pozice nápovědy do role herce se přesunuje nezmar divadelních prken David Michálek. Naopak funkci nápovědy, inspicienta, mistra zvuku bude tuto sezónu zastávat divadelní nadšenec Katka Sládková.

Přivítáme i tři nové tváře, kterými jsou "krmeliňačka" Kamila Formanová, dlouholetý moderátor "Chytrého kvízu" a srdcem i duší rocker František Hvizd a zkušený inspicient a herec Městského divadla Zlín, redaktor Českého rozhlasu a příležitostný spisovatel Jakub Malovaný.

Naopak nás po mnoha letech z důvodu mateřské dovolené opouští herecká opora, vedoucí souboru a dobrá duše divadla Zdeňka Sojková, také z důvodu otcovských povinností mužská herecká opora Martin Kowalik. Oběma gratulujeme, přejeme krásné dny a brzký návrat na prkna, která znamenají svět!!!

A z časových důvodů kariéru ukončila Alena Platošová a Pavel Kuča.

Se všemi nově příchozími, ale i se stávajícími, přineseme postupně rozhovory. A nejen to, budeme vás postupně seznamovat s novinkami ze zákulisí, s průběhem zkoušení nové hry a mnoho dalšího. Tak sledujte naše stránky, náš FB, ať vám nic neunikne. Držte nám palce a doufáme, že někdy v divadle na představení naviděnou! 

 

 

 

Začínáme!!! Zkoušíme!!!

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii 1+1=3 (Jeden a jedna jsou tři), kterou napsal současný britský autor Ray Cooney (více viz Co vás čeká), ke kterému se vracíme po dvou letech (Nerušit, prosím).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišli i nové tváře a výrazné posily, některé opory si splní mateřské povinnosti, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!

Divadlo z Trnávky: Peklo v hotelu Westminster

, Tomáš Matlenga

Drobná chybička v ubytovacím pořádku zkomplikuje plánované víkendové zálety ...

Rádi bychom vás pozvali na představení divadelníků z Trnávky, které se uskuteční dne 18. 5. 2019 v 19.00 hod. v Hostinci u Psoty, vstupné dobrovolné. Jedná se o bláznivou komedii z pera nám známeho autora Raye Cooneyho.

Alena Platošová: Letošní role pro mě byla mnohem náročnější!

, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Alenou Platošovou o letošní sezóně, Bucharech a vysněné roli.

Jak se ti letos hrálo? V čem to bylo jiné oproti loňskému roku, kdy si hrála poprvé?

Letos se mi hrálo moc dobře. Všichni byli super, vzájemně jsme se podporovali a pomáhali si, přičemž letos jsem to určitě potřebovala a hlavně uvítala mnohem víc než v loňském roce, protože moje letošní role byla náročnější. Loni jsem si nemusela pamatovat tolik textu a na jevišti jsem se pohybovala mnohem méně (spíš jsem seděla a jen TO pletla), takže letošek byl pro mě herecky mnohem náročnější.

Jak se ti hrálo na Bucharech?

Na Bucharech se mi hrálo bezvadně. Měli jsme skoro plný sál, což bylo moc fajn. Porota, a vlastně celý odborný seminář s nimi i s diváky byl moc fajn, myslím, že poučný nejen pro mě, ale pro všechny, kdo se ho zúčastnili :) Musím ale přiznat, že jsem před samotným představením byla strašně nervózní. Troufám si říct, že možná víc než na naší vlastní premiéře, což bylo asi způsobeno i přítomností kamer ČT, o které jsme sice věděli dopředu, ale přece jen...představa toho, že si reportáž pak může kdokoli na netu dohledat je trošku děsivá, kdežto divadelní představení se odehraje a časem na nějaké "přešlapy" lidi zapomenou, ale televize...

Na co budeš nejvíce vzpomínat v rámci letošní sezóny?

Nejvíc určitě na veškerou zábavu, která byla nejen na zkouškách, ale i na představeních...sem tam nějaký ten přebrept, ale nejvtipnější asi byla chvíle, kdy Zdeňka o Ivana zlomila tu obrovskou stříkačku, to prostě dodnes nechápu, jak se jí mohlo podařit :-D Jinak budu samozřejmě vzpomínat i na charitativní představení, které se letos opravdu povedlo a vybrala se rekordní částka. No a na Buchary jako skvělé zakončení sezony ;)

Teď nastávají divadelní prázdniny, těšíš se na další sezónu?

Na další sezonu se určitě moc těším, jsem zvědavá, co si pro nás zase nachystáš :-D

Máš nějakou vysněnou roli?

Tak tu asi zatím nemám...jen bych určitě příště brala někoho inteligentnějšího :-D

Něco na závěr? Vzkaz, přání, postřeh ...

Určitě bych moc ráda poděkovala všem našim divákům za přízeň a podporu při představeních, protože oni jsou ti, kdo nás ženou dál ♥♥♥

Martin Kowalik oceněn na Bucharech!

, Tomáš Matlenga

I letošní Buchary se neobešly bez ocenění pro náš soubor. Čestné uznání za herecký výkon v roli Matyáše získal Martin Kowalik! Gratulujeme!!!

Ivan Lerch: Každé představení je jiné.

, Tomáš Matlenga

Povídání s Ivanem Lerchem o letošní sezóně, zkoušení s Martinem a blížících se Bucharech.

Čeká nás derniéra, zhodnoť letošní sezónu.

Ještě sice není konec, ale snad nic nezakřiknu, když řeknu, že letošní sezóna byla vydařená. Deset de facto vyprodaných představení a navíc charitativní představení, kde jsme díky divákům přispěli rekordní částkou, moc pěkné! Hra se lidem líbila a užívali si každé představení, takže my herci také... Koneckonců to je ten důvod, proč to děláme. Chtěl bych tedy touto cestou poděkovat všem divákům, co se na nás přišli podívat :o)

Jak se ti letos hrála tvá role?

Z role Frederika jsem byl po prvním přečtení trochu rozpačitý, nicméně si myslím, že jsem využil zkušeností z předešlých her, zejméná z Toma Kerwooda ze hry "A je to v pytli!", který taky musel pohotově reagovat a vymýšlet lži na nově vzniklé neočekávané situace.

Letošní hra přinesla velkou roli nejen tobě, ale i Martinovi Kowalikovi. Jak se ti s ním zkoušelo a hrálo?

Jak se mi může hrát s Martinem... samozrejmě, že skvěle. Nejvíc zkušeností jsem s ním pobral už ve zmiňované hře "A je to v pytli!" Martin je divadelně hrozně poctivý a troufnu si říct, že spolu s režisérem jako jediný ví o každé postavě, proč má přijít, kdy má přijít, s čím má přijít, co má říct a kdy má odejít.

A co jeho divadelní improvizace? Prozraď :o)

Jeho "slabá stránka" je, že se nerad učí text slovo od slova, to znamená, že vždy řekne to co má, ale pokaždé jinak, takže když jste jeho herecký kolega a čekáte na konkrétní slovíčko, na které navazujete, taky se nemusíte dočkat :o) Nicméně, když si na to zvyknete (protože vám nic jiného nezbývá a naučíte se i půlku Martinova textu) zjistíte, že je to vlastně věc k nezaplacení, protože žádné představení nesklouzne do stereotypu, je vlastně pokaždé jiné :o)

Máš nějakou vysněnou roli či roli, kterou bys nechtěl hrát?

Zatím jsem neodmítl žadnou roli, takže nestěžuju si. Každa role je výzva!

Kromě derniéry nás ještě čekají Buchary, s čím tam jedeš?

Na Buchary se těším! A jako každý rok jsem hlavně zvědavý na hodnocení odborné poroty, jde přeci jen o to se nějakým způsobem posunout dál a připravit se na další sezónu.