Aktuality

Získali jsme na Bucharech neskutečných šest cen. Co na to říkáte?

Martin: Ještě teď na to koukám, jak z jara. Za každou z nich vidím obrovskou spoustu práce, kterou do toho, ať už jednotlivci nebo celý soubor, museli vynaložit. Ale nesmírně si vážím především dvou z nich: ceny za Vojtův herecký výkon a ceny diváků.

Lucie: Je to velký úspěch, hlavně cena diváků je podle mého největší ocenění, jaké můžeme dostat. To, že jsme se divákům líbili nejvíce, nás hřeje na srdci asi víc, než samotný postup. Mám radost i za mé kolegy a jejich ceny za herecké výkony, které jsou více než zasloužené, protože opravdu byli úžasní. Cena za scénu a kostýmy je ocenění pro všechny, protože to byla týmová práce a každý se podílel, jak nejlépe mohl. Vím, že porota oceňovala hlavně hořící krb, který prý neviděli ani ve velkých divadlech. Jsem ráda, že někdo ocenil kus tvrdé práce, kterou jsme do toho dali.

Co bylo na vašich rolích nejtěžší? 

Martin: Moje role letos nebyla vůbec těžká. Textově, charakterově ani hlasově. Jako obvykle se mi v prvních několika reprízách pletla jména ostatních herců a občas mi ve správný čas nenaskočila konkrétní slovní spojení z textu, jako "sestra Franklinova", "zbylí dědicové" a docela těžké bylo pro mě se ve správnou chvíli vytasit se slovem "podezření". Prostě ty moje obvyklé limity :o)

Lucie: Hrát velké emoce. Dora se stále něčemu poťouchle směje, má radost z vražd, zároveň je to milující sestra svých sourozenců, stále se něčemu diví, má strach z policie, pláče nebo se raduje. Prožívá dost protikladné emoce. Dostat se do těchto rozdílných poloh bylo pro mě asi nejtěžší, protože jich byla široká škála, která se často střídala. 

Kterou letošní scénu máte nejraději a proč?

Martin: Je fakt těžké vybrat. Líbilo se mi toho moc. Ale mám-li opravdu něco vybrat, tak můj monolog nad umírající slečnou Ashovou, Vojtovo: "Hrobka je určena výhradně pro naši rodinu. Jak se tam jednou usadí někdo cizí, pohrnou se tam všichni. Nakonec nám ji budou chtít znárodnit. Ne!" a Davidovo: "Nemůžu tomu uvěřit, kolik Vy máte textu" :o) A samozřejmě klobouk dolů před Dominikou a její závěrečnou sumarizací celého příběhu (prakticky bez možnosti nápovědy).

Lucie: Nevím proč, ale měla jsem pokaždé co dělat, abych se nezačala smát, když Penworthy vycházel z tajného vchodu se zbraní v ruce se slovy: "zadržte, už není kam spěchat, panu Oliverovi už nikdo nepomůže". Říkal to vždy tak vážně a dramaticky a mě to rozesmíválo. Ale asi nejoblíbenější scéna byla ta s Dominikou, když odcházím a dělám na ní své urážlivé tss. Sál se smál a já si to užívala.

Máte nějakou vtipnou historku spojenou s letošní sezónou?

Martin: Myslím, že vše už bylo řečeno v předchozích rozhovorech. Z toho nejvtipnější "z mého pohledu" bylo to, když jsme na premiéře udělali v prvních dvaceti minutách několik dějových veletočů, pár stránek přeskočili a když už se to nějak zase vrátilo do správných koleji, zůstal nám na scéně "viset" Caesar (Aleš), pro kterého to shodou okolnosti bylo první veřejné divadelní vystoupeni. Několik minut se různě jen tak poflakoval, postával u okna, a pak se způsobně a "nenápadně" došel zeptat k nápovědě, jestli už náhodou nemá odejít. Tohle myslím nic dalšího nepřebilo.

Lucie: Těch bylo! Třeba když Perry plácal Annu, která ležela omdlelá na křesle a Monika říká: "když ji budete tak plácat, tak bude mít modřiny" a Dominika v roli Anny se začala smát, pak taky David (Perry) a Míša (Monika), nešlo to udržet, smál se celý sál a my nemohli přestat. Nebo když Martin v roli Penworthyho otevřel závěť, kterou z papíru četl a zjistil, že tam není text a zbledl a začal se potit, protože z hlavy lovil, co tam asi tak je a my nechápali, co se děje. Nebo když David (Perry) volal na Doru, ale místo toho křičel "Anno, Anno, kde jste?" A Anna (Dominika) odvětila: "já jsem tady, nemyslel jste Doru?" To jsou chvíle, na které nezapomeneme a díky bože za tyhle "chyby", protože jsou kořením pro celý soubor i diváky.

Odehráli jsme v Proskovicích dvanáct představení, skoro všechna vyprodána, pošlete nějaký vzkaz našim divákům.

Martin: Byla to možná oproti úvodním očekáváním úžasná sezóna. Od nějaké druhé, třetí reprízy jsem si každé představeni nadstandardně užíval. Divadlo se hraje hlavně kvůli publiku, a to proskovické dokáže cely soubor vybičovat k těm nejlepším výkonům. Vážíme si vaší podpory. Bez vás, bychom nebyli nic.

Lucie: Děkujeme, že nám zachováváte svou přízeň, protože bez vás by žádné divadlo nebylo. Děkujeme také za vytrvalost, protože letošní představení bylo dlouhé a vyžadovalo nutnou dávku pozornosti. Děkujeme za peníze, které jsme mohli vybrat pro Marušku a děkujeme za to, že sledujete naše stránky. Příští rok v lednu naviděnou.

Rozhovor s Lojzou o jeho návratu k divadlu, hledání role, festivalu Buchary, prvním ocenění, stavbě scény a mnohém dalším.

Davide, vrátil ses po letech na prkna, která znamenají svět, jak ses těšil?

Tak určitě, těšil jsem se hodně. Já nehraji pravidelně, dávám si občas pauzu, abych se divákům neokoukal :o) Takže jsem se těšil hlavně i na to, co nás letos čeká za zajímavá hra. Jediné zklamání bylo, že s námi nebude hrát šoumen David Michálek. David nevynechal od roku 2004 ani jedinou sezónu. Vždy se spolu zdravě hecujem a vymýšlíme kulišárny. Teď si říkám, že jsme se ho nemohli zbavit dlouhých 18 let :o)

Jak bys zhodnotil letošní sezónu?

Letošní sezóna byla velice zajímavá a náročná. Přišli noví parťáci a zapadli do souboru fantasticky. Měli jsme ale problémy sejít se na zkoušky všichni, letos nás hrálo opravdu hodně. Stmelit kolektiv nám pomohlo víkendové soustředění, kde jsme vytvořili i krásné fotky do hry. Za ně patří velké díky Dominice, Katce a Vojtovi, fotky pilovali skoro do půlnoci. Ze hry jsem měl docela obavy, jestli se divákovi zalíbí. Myslím, že jsem v tomto ohledu nebyl sám. Ale nakonec vše dopadlo parádně a úspěšně. Divákům dokonce ani nevadilo, že hra byla dlouhá skoro dvě a půl hodiny. Vlastně nejdelší hra, kterou kdy soubor hrál. 

Jak se ti hrála tvoje role?

No, to ti byl stres. Říkal jsem si, jestli se vůbec naučím tolik textu. I když Dominika ho má vražedně, chladnokrevně, více :o) Učil jsem se od listopadu až do premiéry skoro každý den. A ona samotná role byla velmi náročná, dlouho jsem se s ní pral. Než jsem našel toho správného uplakánka Perryho, stálo to opravdu hodně práce. 

Získali jsme šest cen na Bucharech, co na to s odstupem říkáš?

Bomba, velký úspěch. Velké díky Tomášovi, Martinovi, Dominice, Zdeňce, Hance, Katce, Alešovi, Vojtovi, Míše, Lucce, Kamile, Martině a Ivě. A všem, kteří se jakýmkoliv činem podíleli na našem velkém úspěchu.   

Co říkáš na tvé ocenění na Bucharech, co to pro tebe znamená? Jak vysoko to řadíš?

Upřímně řečeno, po rozboru poroty po našem vystoupení na Bucharech, jsem to opravdu, ale opravdu nečekal, že nějaké ocenění dostanu. Je to pro mě absolutní úspěch, velice si toho vážím. Proto musím opět všem poděkovat, celému souboru, bez nich bych žádnou cenu nedostal. Je to  má devátá divadelní hra a mé první ocenění, ještě jednou díky!

Jako každoročně se podílíš i na stavbě scény, také jsme dostali cenu, jde hodně za tebou. Jak byla náročná?

Letos nebyla náročná jen hra, ale i scéna. Katka Sládková zařídila v práci výrobu knihoven a okna, také zařídila krb a další důležité věci. Mates Minář upravil konstrukci rámu. David Michálek zkompletoval tajné dveře. A namontoval je nechtě tak, že samy začaly zázračně vrzat. Ivan Lerch půjčil rám krbu. Soubor nalepil tapety a umístil různé prvky. A já to všechno doladil a sešrouboval. Naše scéna, jak nám i řekli ostatní soubory, je tak technicky komplikovaná, že na Bucharech, i s tříhodinovým předstihem, se stihla postavit takzvaně za deset dvanáct.

Davide, měl bys na závěr nějaký vzkaz divákům této úspěšné sezóny?

Velice si vážíme toho, že k nám chodíte v tak neskutečném počtu! Skoro pokaždé bylo vyprodáno a hnali jste nás k neskutečným výkonům. Za to vám patří velké a neskutečné díky, příští rok se pokusíme zase připravit nějaký parádní kousek!!!

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za páteční večer. Společnými silami jsme udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme Marušce zlepšit a ulehčit její život.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 26 240,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila!

Symbolické šeky jsme přímo na pódiu předali Zbyňkovi Kučerovi, tatínkovi Marušky.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 52 480,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

Vážení diváci, v rámci divadelního zážitku můžete přispět na dobrou věc!

V pátek 24. 3. 2023 od 19 hod. uvedeme hru Hrobka s vyhlídkou ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Marušce Kučerové. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je její příběh ...

Maruška se narodila předčasně 18. 2. 2009 po komplikovaném porodu, kdy musela být kříšena. Přestože vše vypadalo v pořádku a po pár dnech jsme jeli z porodnice domů v domnění, že je Maruška zdravá, nakonec to všechno bylo jinak. Po půl roce, když se Maruška nevyvíjela jako ostatní děti, podstoupila magnetickou rezonanci a zjistili poškození mozku z důvodu neokysličení u porodu. Tehdy jsme její diagnózu uslyšeli poprvé: Dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin + trvalá vada zraku, lehká mentální retardace.

Přestože tato zpráva byla pro nás nesmírně bolestivá, neztrácíme naději a sílu s touto nemocí bojovat. Maruška sice sama nesedí, nechodí a při přesunech potřebuje pomoc druhé osoby, ale snažíme se ji i tak zapojovat do běžných aktivit jako ostatní děti. Milujeme turistiku, jezdíme na kole, v zimě lyžujeme se speciální lyži Monoski. Maruščinou největší zálibou je boccia a jízda na handbike. Také se velmi rádi společně zúčastňujeme běžeckých závodů, které nám dodávají spoustu radosti a energie.

Dvakrát ročně s Maruškou podstupujeme speciální cvičení v lázních Klimkovice, jezdíme na týdenní pobyty hiporehabilitace, a také pravidelně docházíme na soukromou fyzioterapii a ergoterapii. Jen díky pravidelnému cvičení Maruška dělá pokroky, které ji posouvají dopředu a zlepšují její zdravotní stav. Bohužel tyto terapie nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a tedy jsou pro nás finančně náročné.

Maruška je naše sluníčko a velká bojovnice, která svým úsměvem dodává nám všem spoustu radosti. Proto bychom vám byli velmi vděčni za jakoukoliv pomoc a podporu.

Z celého srdce DĚKUJEME!

Marcela a Zbyněk Kučerovi

Podrobnější informace o Marušce: www.maruskakucerova.cz

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Maruščin transparentní účet: 2701396609/2010

nebo můžete použít tento QR kód:

Vážení diváci,

omlouváme se, ale dnešní představení je pro nemoc jednoho z protagonistů zrušeno. Náhradní termín bude v úterý 21. 3. 2023, vstupenky  zůstávají v platnosti. Pokud chcete  zrušit  rezervaci, použijte, prosím e-mail: rezervace@proskovickedivadlo.cz

Děkujeme za pochopení!

Tentokrát jsem si pozval k rozhovoru další důležité "postavy ze zákulisí, bez kterých by to taky nešlo". Jsou to nejen kostymérky, maskérky, kadeřnice, ale taky nepostradatelné holky pro všechno. Sestry Martina a Iva Ručkovy.

Ahoj holky, jak dlouho už jste vlastně s námi v divadle?

Již sedmou divadelní sezónu. Od hry Nerušit, prosím. Tím, že se založilo nové divadlo. Pokračování spolupráce, která nás baví.

Popište, co je vaší náplní během zkoušení nové hry?

My, na rozdíl od herců, nemusíme na čtené zkoušky. Až se začne s textem na jevišti hrát, nastává ta pravá chvíle pro nás. Začneme se domlouvat s rejžou, který nám řekne svou představu o dané postavě, kostýmu, účesu, líčení, rekvizitách. Pak vše řešíme s každým hercem osobně. Jaké máme možnosti, co se najde doma v šatníku, co si můžeme půjčit, koupit, přešít... Snažíme se, aby každý kostým byl propracován do detailu, a aby se v něm dobře hrálo. Kostým Anny se jevil, že je fajn, ale při zkoušení Dominiku zlobil čepec, tak nám ho Hanka Šurabová ušila nový. Míša/Monika byla moc černá v korzetu a sukni a až červená krajka tomu dala ten správný sexy nádech. Pan Potter/David si vzpomene na ponožkové podvazky a Katka mezi nápovědou vyrábí podvazky. Marcus/Aleš a kostým Ceasara. Tam patří velké díky Simoně Hýžové, je dokonalý. Není to o nás, ale celý soubor, rodiny, známí a kamarádi se podílí na všech přípravách. Generálkou to napětí stoupá, až graduje. Ladíme poslední detaily, tam čepice, šála, zástěra bude lepší od krve. Aby každá postava byla pro naše oči dokonalá. Letos si myslíme, že se to extra povedlo, slyšíme samou chválu. Což je velká odměna pro nás všechny.

A v den představení?

V den, kdy hrajeme, se musíme sejít o dvě hodiny dříve, než se začne hrát. Scházíme se v naší nové šatně, maskérně a salónu. Postupně chodí herci a herečky a začíná pro nás fičák. V průměru máme každá 12 minut na osobu. I během představení zůstávám k dispozici.

Která hra byla v průběhu těch let nejnáročnější na přípravu?

Shodly jsme se na tom, že letošní hra je nejvíc náročná na přípravu. Od scény, kostýmů, rekvizit, líčení, účesů. Letos je v kurzu dětsky zásyp AVIRIL. A nejvíce si to užívá Lucien/Vojta, on prostě miluje make up, cokoliv si nechá nakreslit na obličej, ale mají to v rodině. Když jsme z Vojtového tatínka na focení připravovaly starého pana Tomba, přijmul vše, co bylo potřeba. A za to mu patří velké díky. Anna/Dominika má složitější přípravu líčení, účes a hlavně ten čepec, aby pořádně držel ve vlasech. Dora/Lucie a její úžasná hustota vlasů si taky vezme svůj čas. Freda/Hanka, aby byla krásná i po sundání klobouku. Emily/Zdenka - žena, ale drsná v pánských šatech. Agatha/Kamila a její drdol. Petter/David má vlastní prostor na kostýmy, několikrát se během hry musí převleknout. Každému se snažíme vyhovět, aby se mu v roli dobře hrálo.

Zpětně také hra Špinavý obchod, tam byl nejvíce náročný David Michálek/Laura. Kostýmy, líčení během hry, zvládnout ho předělat na ženskou a zase pak na chlapa. Ale povedlo se to. David se úžasně hodil pro tuto roli. Publikum se při jeho nástupu skvěle bavilo. Taky během tří minut učesat Zdeničku a pomoct ji s převléknutím. Slovo nejde nemáme rády.

Jak to probíhá těsně před představením?

V šatně máme vždy veselo, když vyjde prostor, upečeme dobroty. V 18:40 jsou všichni dole a začne zkouška závěrečné písničky. Pak nechybí "pulečka" na jiskru v oku. Je potřeba mít před začátkem prima atmosféru. A připomínat si náušnice a prstýnky dolů. A otázka: "Máte všichni vše?" Většinou zní, že ano.

Máte nějakou perličku na závěr z letošní hry?

Jako vždy zaznělo, že ano, všechno máme. Odcházíme si sednout do hlediště hodit kontrolu, jestli je vše tak, jak má být. V tom si Míša přijde bez rukavic. Maličkost, ale smysl pro detail vám řiká, to ne, musí si je vzít. Tom/rejža má telefon u sebe, píše Katce/nápověda, ať to řekne hercům. Katka chytne první papír, co má po ruce a napíše Monika nemá rukavice, ale jediné, co dokázali na dálku přečíst, byl velký nápis EMOCE. Všichni si řekli, co se děje, co se komu nelíbí… po představení jsme se dlouho smáli. Míši to došlo hned, jak přišla na jeviště, že ji něco chybí. A pro sebe si řekla: "Marťu trefí, jak mě uvidí" :o)

Je něco, co byste chtěly říct na závěr našeho povídání?

Na začátku jsme si s Katkou (nápověda) říkaly, co si to na nás letos Tom připravil. Velka změna v žánru. To si člověk na začátku položí otázku, zvládneme to? Braly jsme to jako výzvu, jako jít na Mount Everest bez přípravy v bačkůrkách… Po tolika už úspěšně odehraných představeních. Děkujeme za tu výzvu. Zvládli jsme to, všichni, i když ne vždy to bylo lehké. Ale posunulo to naše možnosti jít dál a hlavně se nevzdávat! Má to smysl, co děláme. Celý soubor má na tom velký podíl. A největší odměna pro nás je plný sál a bouřlivý potlesk. Neváhejte přijít na poslední možná představení, každé představení je něčím originální. Taky charitativní představeni se už připravuje, letos společně rozveselíme Marušku Kučerovou. Vše se dozvíte na Fb a tady na webu. Těšíme se na vás!

Ze začátku zkoušení, někdy v září, říjnu z pohledu nápovědy celkem nic. Text nikdo neumí, zkouší se s textem v ruce. Snažím se dělat si v textu poznámky, jak jsme vymysleli kde kdo stojí atd., aby se to příště nevymýšlelo znovu. Mnoho pohybů na jevišti je docela promyšlených, aby se herci nepřekrývali, aby někdo neviděl někoho dříve než má atd. Když se začíná zkoušet bez textu, snažím se nahazovat text v případech, že někomu vypadne. Ovládám také zvuky a podkresové písně, takže je nutné si během zkoušek nazkoušet a dobře zaznamenat také tyto informace, kdy co pouštím, na jakou hlasitost a podobně.

A co během představení?

No a během představení to není již nic překvapivého, jedu prstem řádek po řádku v textu, jedním okem koukám po hercích a čekám, jestli je někdo v nesnázích a snažím se mu nenápadně, někdy již velmi nápadně, pomoct.

Prozradíš, kteří z herců uměli letos jako první text? A kdo třeba stále potřebuje radit?

Zdenička umí každoročně text nejdříve, už na čtených zkouškách do toho dává všechno, to je taková jistota nejen pro nápovědu :-) Letošní nová posila, Hanka, naopak ještě nikdy nepotřebovala ani slovíčko napovědět, to je taky moje druhá jistota :-) Ale ve střehu jsem vždy i u jejich replik. Jinak bych řekla, že napovědět potřebuje v každém představení někdo jiný docela rovnoměrně. A jelikož znám každou jejich pauzu, poznám, kdy se jedná o chtěnou dramatickou pauzu a kdy tápou, divák naštěstí ne :-).

Máš nějakou kuriozitu při napovídání z letošní hry? 

Kuriozity bych z letoška měla dvě. Hned na premiéře se herci ze strany 3 dostali asi na stranu 7, na jeviště tedy nepřišli ti, co měli přijít a neodešli ti, co měli odejít. Až po půl straně se na mě někdo z nich podíval a já je mohla textově vrátit :-) No a druhá, kdy Martin v roli Penworthyho čte poslední vůli, otevře si připravenou zapečetěnou závěť... já si mezitím chystám hudbu a nedávám moc pozor, není důvod, vše má napsáno a ostatní nic neříkají. A najednou slyším, jak říká jiný text... říkám si, proč to nečte, ale parafrázuje?...a on měl zkušební vzorek, kdy jsme vyráběli pečetě, bez jakéhokoli textu. Po chvíli jsem to pochopila a celá orosená mu začala napovídat. Jak se cítil on, když místo závěti koukal do prázdného papíru... nechci ani domýšlet. :-)

Co bylo na letošní hře nejnáročnější během zkoušek?

Letos byla nejtěžší koordinace nás všech, je nás opravdu hodně. Všichni jsme na zkoušce do premiéry byli pouze 3x... Takže hledání týmové souhry a návazností v ději bylo těžší. Dále zajištění všech rekvizit, kterých je letos opravdu hodně, technicky vymyslet scénu. Zajistit všem kostýmy a všechny detaily k nim, za to patří velké díky Martině a Ivě například. 

A co během představení?

Během představení už žádné složitosti nevnímám. Herci to mají těžší, musí být správně připraveni v zákulisí, za správnými dveřmi. I ti, co už nehrají, mají v zákulisí velice důležité úkoly, dupat, otevírat dveře, střílet, pomáhat se převlékat atd. Největší "stres" mám vždy, jestli vystřelí zbraně jak mají, jestli si skočí do řeči, kdy mají, jestli jsou všichni za oponou, než se zavírá, jestli se stihne přestavba atd. To jsou momenty, kdy jim nemůžu pomoct a jen nečinně přihlížím. 

Hodně ses (jako vždy) angažovala ve shánění a zajišťování kulis, rekvizit. Co bylo letos nejtěžší sehnat?

Nejtěžší bylo asi zajištění zbraně, jak už o tom psala Dominika. Tak, aby byla bezpečná, akorát hlučná a zejména spolehlivá... Došlo ke zpřísnění právních předpisů a získat poplašnou nebo startovací zbraň, která vypadá jako revolver není lehké. Zkoušeli jsme zvuk nahrát, to znělo, jako by si někdo prdnul, v pěkných nahrávkách z internetu zase pěli ptáčci... to byla taková, řekla bych, neverending story. Výroba knihoven, nože v zádech, zvolení tapet a tapetování byla náročná práce, ale mělo to progres. Máme letos asi nejnáročnější a nejpropracovanější scénu, takže to chtělo svůj čas.

Proč by měli letos, podle tebe, přijít diváci?

Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní (na premiéře jsme přeskočili pár stran a vraceli jsme se, jednou nezhasly světla, když měly a musely, jednou nevystřelila zbraň, když měla, jednou byla závěť čistý papír, jednou dostal "mrtvý" záchvat kašle, jednou jsme tak popletli jména, až z toho byl několikaminutový záchvat smíchu všech na jevišti...), takže kdo ví, co uvidíte vy. Přijďte se tedy podívat, čeká nás posledních pár představení! A velice se těšíme na charitativní představení, které má vždy jedinečnou atmosféru, takže na tu přijďte 100%!!!

Opora souboru, vždy připravená, plně oddaná divadlu. Co víc si v souboru přát. Zdeňka Filipovská.

Zdeni, máme po premiéře a jedné repríze, jak se ti hrálo, jaký máš pocit?

Před premiérou jsem byla nervózní, protože letos nás hraje hodně na scéně, z toho nějaké nové tváře a máme náročnější hru. Zkoušení před premiérou bylo úmorné a ten tlak byl cítit, abychom to zvládli předvést před diváky. První reprizu už jsem si užívala, myslím, že i všichni ostatní a hezky nám to šlapalo, měla jsem dobrý pocit.

Letos nehrajeme klasickou bláznivou komedii, ale spíš hororový příběh s příchutí černého humoru. Jak to vnímáš? Jak se ti hraje?

Letos je to žánrově změna. A mohu říci, že příjemná, i když jsem si to zpočátku nemyslela. Je to tajemné a jiné, diváci mohou během hry přemýšlet, kdo asi vraždí, indicie jsou různé, také hudební podkres je skvělý, nabuzuje temnější atmosféru.

Jak jsi přistupovala k roli? Ve tvém pojetí má tvá postava spoustu specifických rysů, ať už mimických, hlasových či pohybových. Spousta lidí si tě chválí.

Konečně jsem dostala příležitost si zahrát opak toho, co jsem hrála doposud. Takže se nemusím jen usmívat v hezkých šatičkách a naopak si můžu pořádně nahlas zanadávat a různě se šklebit. Což je výrazná změna a moc mě to baví :) Chvíli jsem pro roli hledala hlas, mimický projev, pohyby...až z toho během zkoušek vylezla tato Emily. A je dost hnusná, myslím. Někteří kolegové se mě prý trochu při zkouškách báli :o)

Tvá postava sní během představení spoustu jablek. Nemáš už na jablka alergii?

Abych předešla tomu, že se jich přejím ještě před premiérou, tak jsem na zkouškách "šidila" a občas ukousla myší porci. Takže jsem snědla 1-2 jablka, navíc jsem si vybírala ty menší. Při narůstající četnosti zkoušek však vzrůstala i spotřeba jablek, až do reálné spotřeby 3-4 jablka za hru. (A to jimi během hry taky šetřím :o) Pravda, od té doby jsem si jablko na svačinu vlastně nedala, byť jsem je měla ráda. Jen doufám, že po derniéře se to vrátí do starých kolejí, nerada bych tímto na jablka úplně zanevřela :o)

Máme v souboru pár nových tváří, jak se ti s nimi hraje?

Jsou všichni skvělí! Někteří si již dříve divadlo osahali, takže rychle zapadli do běhu. Sešla se opět parta prima lidí a je s nimi legrace!

Zdeni, proč by měli diváci přijít na naše představení?

Dvě vyprodaná představení, dvakrát skvělé publikum, ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!

Těšíme se na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!

Sledujte náš Fb, webové stránky, kde budou zveřejňovány další termíny, novinky ze zákulisí a mnoho dalšího.

Rezervace na 13. a 14. února budou spuštěny tuto středu 1.2.2023 kolem 18h.

Pár fotografií z premiéry (foto Lukáš Janečka)

Před premiérou jsem si pozval na povídání naši další novou posilu, Hanku Czyž, která má s divadlem velmi bohaté zkušenosti.

Ahoj Hani, tradiční otázka na úvod pro "nováčky",  jak ses dostala k nám do divadla?

Minulou sezónu jsem viděla představení Špinavý obchod. Líbilo se mi to tak moc, že jsem si na to zašla i podruhé. Říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybych mohla hrát v tomhle divadelním souboru. A moje přání bylo vyslyšeno hned následující sezónu, když jste hledali ještě někoho pro jednu ženskou roli. Dozvěděla jsem se to od kamarádky Dominiky Najvert, která už hrála právě ve hře Špinavý obchod.   

A hrála jsi už někde?

Hrála jsem od 15 let během celé střední školy v ochotnickém divadelním souboru Dividlo, odkud znám Dominiku, a také Vojtu Eliáše. Bylo to velice krásné a intenzivní divadelní období, kdy jsme jezdili po různých divadelních přehlídkách a workshopech v Česku i v zahraničí. Mnohá moje přátelství navázaná v té době přetrvávají dodnes. Z představení nejvíce vzpomínám na Veselohru na mostě na motivy V. K. Klicpery a na Dva muže v šachu od M. Horníčka. Potom jsem hrála ještě jeden rok v divadelním souboru Mladá scéna v Ústí nad Labem. Tento soubor se zaměřuje na klasická domácí i zahraniční díla a pohádky, které hraje hlavně pro děti a mládež. Představení jsou netradiční hlavně tím, že mají důraz na výtvarnou složku, bohaté kostýmy a hodně světelných efektů. Jezdili jsme s inscenacemi po celém Česku. Také na toto hraní ráda vzpomínám. Pak jsem měla dlouhou pauzu od divadla až doteď.

Proč jsi chtěla znovu hrát?

Vrátit se k divadlu jsem si přála už dříve. Ale byly jiné věci a priority, k tomu malé děti atd. Vzpomínala jsem často na to své dřívější ochotničení, jak mě bavilo učit se nějakou roli, nacvičovat s ostatními představení, na tu touhu všech, aby všechno klaplo…Na tu nervozitu před představením, následnou radost z reakcí publika, když zazněl smích, potlesk…Dokonce jsem si alespoň doma u seriálů rozebírala pro sebe různé herečky, jak tu danou roli hrají, jak moc se do toho vžily, někdy i jak bych to asi zahrála já :o) Možná tím, že mám vystudovanou psychologii, tak ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

Co Tě láká na divadle?

Na divadle mě láká úplně všechno – od seznamování se s danou hrou a postavami, přes zkoušení hry až po představení před diváky. Líbí se mi ta synergie, která vzniká postupně mezi herci a jejich postavami, a legrace, která při zkouškách často bývá. Také spolupráce všech na pódiu, všichni táhnou „za jeden provaz“ a mají společný cíl – odehrát to společně co nejlépe. A úžasná je ta energie mezi herci a diváky, která se při představeních přelévá, tzn. při napínavé scéně je cítit opravdu napětí v sále, nebo se diváci zasmějí, kde doufáme, že to vyzní vtipně apod. My jím svým hraním něco vysíláme a oni nám to svými reakcemi vrací. Myslím, že se lidé chodí do divadla především odreagovat, pobavit a oprostit se od starostí a všeho „venku“ a mě obrovsky naplňuje, že k tomu mohu přispět. Divadlo má podle mě velký smysl.   

Jak Tě přijal nový soubor? Znala jsi jen Dominiku a Vojtu...

Ano, znala jsem Dominiku a Vojtu, takže to bylo nádherné setkání po mnoha letech opět na divadelních prknech. Ostatní členové jsou bezvadní a přátelští a měla jsem od začátku pocit, že se známe už roky. Nejvíce jsem se asi obávala, jaký bude režisér :o) Ale hned po seznámení s Tebou ze mě obava „spadla“, protože se s Tebou fakt krásně pracuje. Jsi vždycky pozitivní, navedeš herce, jak by sis to představoval, poradíš, když je potřeba, ale zároveň necháváš hercům i volnost, pokud si sami chtějí s něčím přijít nebo něco vymyslet.

Představ nám svou roli.

Dostala jsem ve hře menší roli, která je ale myslím velmi zajímavá. Je to role úspěšné spisovatelky Fredy alias Ermyntrudy, které prozatím vždycky všechno vyšlo, a která umí vystupovat velice mile a přátelsky, ale její "pravá" tvář je poněkud odlišná. Když byla první čtená zkouška, byla jsem úplně napjatá, co všechno vymyslí a jak to rozehraje s rodinou Tombů ve snaze získat dědictví. Bohužel její „éra“ skončí dříve, než pořádně začne :o)

Jak zatím hodnotíš zkoušky?

Každá zkouška nás vždycky posune o kus dopředu. Zároveň jsme si myslím všichni užívali celý ten proces od čtených zkoušek přes „osahávání“ si pódia s textem v ruce až po hraní bez textu, kdy jsme už více vnímali vlastní i ostatní role. I když napětí před premiérou samozřejmě stoupá, vím, že všichni do toho dáváme maximum a podržíme jeden druhého.

Hani, co děláš v civilním životě?

V současnosti jsem asi nejvíce máma, protože jsem s mladším synem ještě na rodičovské dovolené. Druhému synovi je 7 let. Také už částečně pracuji pro firmu, kam se budu tento rok vracet do práce. Je to francouzská nadnárodní firma zabývající se výrobou tepla a elektrické energie. Já pracuji na personálním útvaru jako specialistka pro vzdělávání a rozvoj zaměstnanců a jako interní koučka. Pokud mi to čas dovolí, tak i mimo firmu lektoruji a koučuji. Takže práce s lidmi a mezi lidmi je se mnou spjatá, asi i proto mě tolik baví divadlo, které je především o mezilidském spolupůsobení.  

Vážení diváci,

rezervace jsou spuštěny.

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

Na první letošní povídání o divadle, zkouškách a práci, jsem si pozval novou členku našeho souboru, Míšu Zdráhalovou.

Míšo, jak ses dostala k nám do divadla?

Jsme od dětství kamarádky s Dominikou Najvert a v období našeho dospívání jsme spolu hrály v amatérském divadelním souboru Dividlo. Byla jsem pozvána na představení Špinavý obchod a moc jsem si ho užila. Když mi pak Dominika nabídla roli v chystané nové hře, cítila jsem to jako příležitost oživit své herecké dovednosti.

Jak dlouho jsi hrála v souboru Dividlo?

Dva roky, bylo mi kolem šestnácti let.

Co Tě baví na divadle?

Baví mě možnost vzít na sebe roli, kterou bych v běžném životě nezažila. Baví mě slaďování energií různých osobností v souboru a jejich rolí a humorné situace, které z toho často vzejdou.

Jak Tě přijal nový soubor? A znala jsi někoho kromě Dominiky?

Znala jsem Vojtu Eliáše, který také hrál v Dividle, a také Martina Kowalíka, který byl na gymnáziu mým učitelem matematiky :) V souboru se cítím přirozeně a přijatě.

Jak se Ti líbí role, kterou hraješ?

Svou rolí jsem byla na začátku překvapena a vlastně i zaskočena. Sarkastickou mrchu si užívám, nymfomanka už je mé osobnosti cizejší :)))

Co zkoušky?

Zkoušky jsou pro mě často táhlé a zdlouhavé, ale věřím, že do premiéry budeme dobře připraveni.

Na závěr, co děláš v civilním životě?

V civilním životě jsem máma dvou dětí a pracuji jako terapeutka a mentorka osobního rozvoje.

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou detektivní konverzační komedii Hrobka s vyhlídkou, kterou napsal britský dramatik Norman Robbins (více viz rubrika Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátily se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

Derniéra za námi, tedy i letošní sezóna. Opona se naposledy zavřela, kulisy a rekvizity uklizeny, sál Hostince U Psoty osiřel ... Na konci sezóny jsem si tedy pozval k rozhovoru dva z nejzkušenějších herců našeho souboru, Zdeňku a Ivana.

Máme po derniéře, jak jste si ji užili?

Zdeňka: Derniéru jsem si opravdu užila, jinak to ani s tak skvěle sehraným týmem a veselou hrou nešlo! Navíc nás přišlo podpořit spousta kamarádů a rodinných příslušníků, což udělalo fajn atmosféru. Člověk tak trochu očekává, že po této hře již bude mít zasloužený čas i na jiné aktivity či rodinu :)

Ivan: Derniéra byla dokonalá, skvělé publikum a příjemná atmosféra. Bývá zvykem, že při derniéře si herci navzájem připraví kanadské žertíky, které ovšem nesmějí narušit děj představení. A nejinak tomu bylo i letos. Ale co mě opravdu dostalo, tak letos se do těchto žertíků zapojili i diváci. A to, když si v druhé polovině David žádá od diváků zpátky své "kozy" (balónky), tak je, podle očekávání, oba vždy dostane. Ovšem při derniéře byl doslova zaplavený balónky jako hráč NHL čepicemi při hattricku. Přiznám se, že ve dvou balóncích navíc jsem měl trochu prsty, ale když jsem viděl to množství, co na Davida letí, radostí jsem zamáčkl slzu. Radostí nad tím, jak jsme s našimi diváky naladěni na stejnou vlnu, za což jim taky děkuji.  

Zkuste zhodnotit letošní sezónu, co bylo třeba nejnáročnější?

Zdeňka: Letošní sezona začala nejistě, kvůli různým restrikcím a omezením jsme netušili, zda vůbec budeme moci zkoušet či hrát, bylo to náročné se sejít v plném počtu na zkoušky, nicméně jsme to zvládli. Pro mě osobně to byla dost velká výzva, skloubit dvě malé děti, práci a zkoušení po večerech... Moc tímto děkuji své rodině, že při mě stáli a pomáhali :)

Ivan: Letošní sezóna byla nejtěžší tím, že jsme do ní vstupovali v době, kdy byl COVID ještě v plném proudu. Takže s velkou nejistotou, jestli vůbec budeme moci hrát, za jakých okolností atd. Nicméně věřili jsme a naštěstí to vyšlo. Organizace představení byla trochu náročnější, museli jsme stále sledovat a dodržovat veškerá opatření. Ale všemu jsme se přizpůsobili a upravili tak, aby to bylo co nejpříjemnější pro nás i pro diváky. Např. jsme úplně poprvé, za dobu fungování divadla, zavedli přestávku v půlce představení a fungovalo to.

Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek sezóny? Proč?

Zdeňka: Těch bylo více... Ale nejvíce emotivní bylo charitativní vystoupení pro malého Lukáška Foldynu, kdy se pro něj vybrala nádherná částka a pevně věřím, že pomůže Lukáškovi a bude dělat další pokroky! Má úžasnou podporu rodiny.

Ivan: Nejsilnější zážitek sezóny pro mě bylo charitativní představení. Ono má vždy trochu jiný náboj, protože nejde jen o tom pobavit diváky a pobavit sebe, ale je rozšířené o další faktor, a to společně někomu pomoci. Letos jsem z toho měl malinko obavy, protože doba není ideální a každý ma svých starostí dost. O to víc jsem byl překvapen a potěšen, když jsem se dozvěděl, jakou částku se nám podařilo vybrat. A aby té euforie nebylo málo, tak celou tu fantastickou částku zdvojnásobila firma ČIPOS Ostrava, a. s.. No, nálada fantastická! A myslím si, že když jsme schopni uspořádat charitativní představení, tak můžeme naši sezónu považovat za úspěšnou.

Co letošní hra, role, jak se vám hrálo?

Zdeňka: Letošní hra mě fakticky bavila. Byla, pravda, trochu náročnější co se textu týče. A role? Neměla jsem problém.

Ivan: Za mě se letošní hra moc povedla, měl jsi obzvlášť šťastnou ruku, to klobouk dolu před tebou Tome. Ale hodně tomu taky pomohlo, že jsme si ji drobně upravili podle našich představ jako divadelní soubor. Každý se ni nějak podepsal po svém (úplně nejvíc asi David a jeho neuvěřitelné ztvárnění Tiny Turner), a to tomu dalo tu synergii. A bylo vidět, že se hrou bavíme i my a myslím, že se nám to podařilo přenést na diváky. Já jsem si užíval i menší textové nálože, příjemná změna.

V souboru byli tři noví herci. Jak zapadli, jak se vám s nimi hrálo?

Zdeňka: Byli prostě úžasní! Dominika a Vojta již měli nějaké zkušenosti s divadlem, takže přinášeli nové nápady do hry. Lucku jsem znala trochu z dřívějška, takže jsem byla ráda, že se naše cesty opět protly. Sedli mi osobnostně a hrálo se mi s nimi bez jakýchkoliv problémů. Shrnuto - jsou milí, sympatičtí, tak trochu praštění, prostě sví a budu ráda, když je budu potkávat i nadále (i mimo divadlo) :)

Ivan: Myslím, že zapadli naprosto dokonale. Vojta a Dominika jsou sice v našem souboru noví, ale herecké zkušenosti už měli, takže přinesli nový náboj a energii, a to se podepsalo na hře samotné. Lucka samozřejmě taky, a pokud ji už školka přestane bavit, tak ochranka je jasná volba :-)  

Lákal by vás i jiný divadelní žánr než komedie?

Zdeňka: Komedie je mi nejsympatičtější. Nicméně asi ano, je to výzva.

Ivan: Nemám moc potřebu zkoušet jiný žánr. S divadlem jsem se potkal vlastně náhodou a jsem za to rád, ale divadlem jako koníčkem se chci smát společně s tebou, s kolegy, s diváky, takže komedie mi stačí.

Na závěr máte prostor cokoliv říct, vzkázat...

Zdeňka: Závěrem bych ráda poděkovala všem lidem, kteří pomáhali nebo se jakkoliv zapojili do chodu divadla, a také divákům, ať už pravidelně naše divadlo navštěvujících, či nově příchozích. A taky režisérovi, že mi dal tu příležitost si znovu zahrát! Sešla se zase skvělá parta. Díky ♥.

Ivan: Na závěr bych chtěl všem ještě jednou poděkovat za skvělou sezónu!

Davide, jak zatím hodnotíš sezónu?

Sezónu hodnotím jako naprosto úžasnou. Začali jsme zkoušet v době, kdy jsme nevěděli, zda budeme vůbec hrát, poznal jsem nové, úžasné lidi, kteří se k nám letos do hereckého kolektivu přidali, diváci se při představeních baví, takže za mě super!

Ve hře "Špinavý obchod" hraješ, pokud se nepletu, už svou třetí dvojroli. Co je pro tebe na hraní dvojrole nejtěžší? 

Letos to neberu úplně jako dvojroli. Hraji sice Larryho, pak Lauru, ale je to v podstatě pořád jedna postava, jen převlečená za někoho jiného. Daleko větší výzva byla před lety hra "Brouk v hlavě", kde jsem hrál dvě naprosto rozdílné postavy. No a nejtěžší na tom bylo úplně se přepnout v hlavě z hloupého sluhy na váženého majitele pojišťovací společnosti, a to během tří vteřin, včetně převlečení kostýmu. Takže letos je to brnkačka, když mám na převleky tolik času.

Laura, má docela velký prostor, jak se ti hraje?

Laura se mi hraje báječně, chůze na podpatcích mi jde, šaty jsou vzdušné a krásně větrají, paruka lehce lochtá. Ale mám trošku strach, aby mi to převlékání do ženských šatů nezůstalo :o)

Jedním z vrcholů představení, aspoň podle ohlasu diváků, je taneční výstup Laury. Kdo ti s ním pomáhal? A jak se ti tančí na podpatcích?

Choreografii mi v podstatě kompletně sestavila Verunka Dostálová, udělali jsme si dvě soukromé zkoušky a Lauřino vystoupení bylo na světě. No upřímně, bez Verči bych tam asi jen stál a otvíral hubu. No a tančí se mi výborně, jsem totiž rodilý tanečník :o)

Čekají nás poslední tři představení, jak se těšíš?

Těším se na každé představení. Smích a potlesk obecenstva mě neskutečně nabíjí energií a za to jim moc děkuji!

Vím, že hned po derniéře odjíždíš na delší dobu do zahraničí.

Odjíždím zhruba 5 týdnů do Antverp, vydělat si nějaké penízky.

Co bys chtěl na závěr říct, vzkázat?

Jsem šťastný, že se vše letos konečně povedlo a my se mohli zase postavit před plný sál. A všem lidem bych chtěl popřát, aby si bez omezení užívali s rodinou a přáteli vše, co jim vykouzlí úsměv na rtech a zvedne náladu. Mějte se rádi, buďte na sebe hodní a věřím, že se příští rok u nové hry zase všichni budeme smát!

Přišel nám otevřený dopis jako poděkování za uspořádání charitativního představení. Rádi zveřejňujeme!

Milí divadelníci,

ještě jednou bych rád za všechno poděkoval Tomovi, hercům i všem, kteří se na celém večeru podíleli a upřímně, byl pro mně nezapomenutelný a úžasný. Jen mne mrzí, že jsem nebyl schopen na pódiu poděkovat tak, jak jsem chtěl. Síla okamžiku byla obrovská a já nebyl schopen nic víc říct, úplně mne to pohltilo. To, co jste pro našeho Lukáška uspořádali je nádherná nevídaná věc a všichni v divadle jste velcí frajeři s velkým srdcem. Takové chvíle dobrosrdečnosti hojí ty velké rány na duši. Zároveň jste nám celou touto akcí dodali zase sílu na to, nepolevit v našem dalším úsilí. Moc si toho všeho vážíme!

Zdravím vás z Kladna (hyperbarické komory)

Jan Foldyna, tatínek Lukáška

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za včerejší večer. V této těžké době jsme společnými silami udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme malému Lukáškovi zlepšit a ulehčit jeho druhý start do života.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 32 080,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila. Symbolický šek přímo na pódiu předal Honzovi Foldynovi, tatínkovi Lukáška, projektový manažer společnosti Ing. Jakub Havránek a za diváky a divadlo celý soubor.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 64 160,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!