Aktuality

Začínáme, zkoušíme!!!

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí a hlavně bez omezení, jak pro vás, tak pro nás! Nebojíme se, jdeme do toho, protože věříme, že se sezóna vydaří a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii A do pyžam!, kterou napsal francouzský dramatik Marc Camoletti (více viz Co vás čeká).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišly i nové tváře a výrazné posily, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

 

 

 

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga

„Laťka je velmi vysoko, letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším,“ říká režisér proskovického divadla Tomáš Matlenga
, Tomáš Matlenga

Opona spadla. Jeviště je vyklizené, hlediště zeje prázdnotou. Divadelní sezóna v Proskovicích skončila. Bohužel ale o trochu dřív, než všichni divadelníci očekávali, a to kvůli koronavirové epidemii, která v naší zemi propukla ve druhé polovině března.

I tak to byla ale sezóna úspěšná, což potvrzuje také režisér Tomáš Matlenga, který letos vsadil na komediální text Raye Cooneyho 1 + 1 = 3: „Máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Laťka je vysoko.“ Kromě hodnocení letošní sezóny pak Tomáš nepatrně poodkryl i plány na tu další, která odstartuje na začátku září, kdy proskovičtí divadelníci znovu usednout k textu a začnou psát zcela novou kapitolu.

Jak letošní sezónu hodnotíš? Jaká z tvého pohledu byla, než ji koronavirová epidemie zastavila?

Laťka je velmi vysoko. Myslím si, že letošní sezóna patřila k těm nejzdařilejším. Nejenom, že jsme odehráli deset představení, kdy byla skoro všechna vyprodaná, ale hlavně jsme měli naprosto pozitivní ohlasy od diváků. Na druhé straně nás mrzí, že stačilo pět dní a odehráli bychom i charitativní představení a hlavně plánovanou derniéru, obě představení byla dlouho dopředu taktéž vyprodaná.

Navíc vás čekal ještě výjezd na tradiční Ostravské Buchary, což je krajská postupová přehlídka amatérských divadelních souborů.

Ano. Sice bych nerad spekuloval, jak bychom dopadli, protože vždycky záleží i na úrovni ostatních souborů, ale letos jsem nám velmi věřil...

I příznivci proskovického divadla říkají, že se vám podařilo nazkoušet prozatím jednu z nejlepší inscenací. Čemu tak pozitivní hodnocení přisuzuješ?

Je pravda, že už máme s čím porovnávat, hlavně pak s komedií „Nerušit, prosím!“ Tam se totiž sešlo úplně všechno: výběr hry, prvotní euforie, obrovský zápal, úspěch u publika a hlavně „tažení“ na Bucharech, kde jsme vyhráli, co se dalo, a tím pádem jsme si udělali i nezapomenutelný výlet na celostátní přehlídku do Volyně. Kdo tam nebyl, neuvěří… (smích) Letos to bylo podobné, navíc máme tým opravdu velmi zkušených herců, ke kterým skvěle zapadli dva úplní nováčci a nechali se v dobrém slova smyslu strhnout. Obrovsky nám pomohl také návrat Davida „Lojzy“ Lyčky a Zdeňky Filipovské, na nichž bylo vidět, jak jim divadelní prkna chybí… (úsměv)

Letos jsi vsadil na titul 1 + 1 = 3. Čím tě oslovil? A jak moc jsi do textu zasahoval?

Vrátili jsme se po třech letech do vod, které nám naprosto vyhovují, a to k Rayi Cooneymu a jeho naprosto skvělým situačním komediím, které, myslím, umíme nejlépe. Taky texty vybírám podle toho, kolik mám zrovna ten rok mužských a ženských herců a jak jsou na tom typově. No, řeknu ti, žádná sranda, hodiny a hodiny hledání a čtení… A jako vždy, i tentokrát jsem musel text krátit, hlavně kvůli času, protože většina her je tak na dvě a půl hodiny. Snažím se z toho udělat maximálně hodinu tři čtvrtě. Musím si ale dávat stále pozor, ať se neztratí logické vazby nebo souvislosti, což se při té zběsilosti Cooneyho občas stane… (smích)

Jak už jsi naznačil, na začátku sezóny se proměnil herecký soubor, kdy mimo jiné přibylo i pár nových tváří. Jak se ti s nimi pracovalo a co nového do divadla v Proskovicích přinesly?

V podstatě přišli jen dva herci úplně nepolíbení divadlem, a to Franta Hvizd a Kamila Formanová. Měli obrovskou výhodu, že právě kolem sebe viděli zkušené matadory - jak mluví, jak se na jevišti pohybují, jak se připravují… Navíc byli pokorní k tomu, když jsem já či kdokoliv jiný něco řekl k jejich výkonu, brali to jako věc, která je posunuje dál. S oběma jsem byl velmi spokojen. Navíc Kamila dostala velkou roli, ale o tom už sama v nedávném rozhovoru s tebou povídala… Ty jsi v podstatě taky u nás nováček, ale s obrovskými zkušenostmi. Přinesl jsi nadhled, zkušenost i profesionalitu ze zlínského divadla. Líbilo se mi, jak jsme vytvářeli projev tvé role, protože těch poloh tam mohlo být více, a že jsme se shodli. A hlavně na to, kolik máš zkušeností, jsi byl poslušný herec… (úsměv) A nesmím zapomenout ani na Katku, při vší úctě ke všem předešlým nápovědám je nutné zmínit, že tak profesionální nápovědu a v podstatě holku pro všechno jsme ještě neměli. Mimochodem, tvůj přínos se „zlomvazkama“ (pozn. „zlomvazka“ je drobná pozornost, kterou si herci dávají před premiérou), kterých se Katka tak nádherně zhostila, to bylo něco krásného. Myslím, že by to nakonec mohla být pěkná tradice i u nás.

Které období z toho dlouhého zkušebního procesu máš ty osobně nejraději? A kdy naopak propadáš skepsi a pochybám?

Mám rád celý proces tvorby představení. Je neuvěřitelné, jak se z ničeho, v podstatě z pár desítek stránek textu, stane něco tak úžasného, že to baví nejenom nás, ale hlavně diváky, kteří obětují svůj čas a přijdou k nám. Nádhera. Ale abych ti neutekl z otázky… Nejhorší chvíle zažívám tak týden, čtrnáct dní před premiérou, když vím, že to pořád není ono, všichni jsme unavení, a stále nutím herce zkoušet, přidávám další a další zkoušky, pořád opakujeme... A pak najednou cvak - den, dva před premiérou se to zničehonic objeví. Fakt, pravidelně! Herci by mohli vyprávět, jak jim vyhrožuji, že posunu premiéru… (smích)

Zdá se, že derniéry se v letošní sezóně už bohužel nedočkáme, nebo se pletu? Jaké jsou varianty? Budou mít diváci šanci se nějakým způsobem s úspěšnou komedií rozloučit?

V této chvíli (pozn.: rozhovor vznikal 8. června) je to, myslím, passé. Kvůli pracovnímu, osobnímu a časovému vytížení jednotlivých členů souboru jsme už nenašli možné termíny. Po tom tříměsíčním výpadku by to chtělo tak pět zkoušek, ono se nezdá, ale text je z hlavy pryč, je potřeba si připomenout pohyb po jevišti, vzpomenout si na rekvizity a tak dále… Je škoda, že jsme to nestihli ani natočit, ale co, hlavně, že jsme zdraví a jedeme dál!

Určitě už ale přemýšlíš nad sezónou další. Můžeš poodkrýt své plány a čtenáře nepatrně navnadit?

Jak jsem už naznačil, bude hodně záležet na tom, kdo bude v příští sezóně hrát, kdo se k nám vrátí a kdo naopak odejde. U nás amatérů je to vždy nevyzpytatelné. Doufám ale, že se mi podaří vybrat zase nějakou pecku, ovšem překonat tu letošní hru, to bude těžké... Něco většího se snad rýsuje na přespříští sezónu, očekává se návrat několika osobností našeho divadla s jednou opravdu klasickou divadelní komedií. Vše je v jednání, snad to vyjde. Jedno je ale jisté, do příští sezóny půjdeme zase po hlavě a na plné pecky.

Co bys na závěr všem divákům vašeho divadla vzkázal?

Zůstaňte nám věrní, cítíme vaši podporu a moc si jí vážíme. Budeme se vás opět snažit rozesmát, pobavit a budeme se těšit,  že u nás zase strávíte nezapomenutelné chvíle.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Jakub Malovaný: Potkal jsem tady celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem.

Jakub Malovaný: Potkal jsem tady celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem.
, Tomáš Matlenga
S Kubou se znám už dlouho, zažili jsme spolu hodně večerů, které se točily skoro jen a jen kolem divadla, viděl jsem díky němu nejen krásná divadelní představení ve Zlíně, ale hlavně mě vzal tzv. za kulisy, mezi herce, režiséry, umělecké šéfy, techniky, kde jsem díky němu potkal spoustu fantastických lidí a vždy se tam rád vracím. Proto jsem byl rád, že se Kuba letos rozhodl obohatit náš soubor a přinést tady trochu té zlínské atmosféry. Tak tedy povídání s Kubou o zlínském divadle, o plánech do budoucna a o jeho letošním odskoku mezi amatéry.

Kubo, jak ses dostal do zlínského divadla a co tam děláš?

Psal se podzim roku 2012, když mi najednou zazvonil telefon, ze kterého se ozvala tehdejší umělecká šéfka zlínského divadla Hanka Mikolášková. Zeptala se mě, zda bych nechtěl nastoupit jako inspicient, tedy na pozici, která se v místním uměleckém souboru zrovna uvolnila. Nabídku jsem s radostí přijal, přece jen, měl jsem čerstvě po škole, divadlo jsem měl v lásce odmalička a najednou jsem se mohl stát součástí tak skvělého kolektivu. Téměř sedm let jsem se staral o chod jednotlivých představení, prožil jsem několik nezapomenutelných a inspirativních setkání s velkými režiséry, čas od času jsem si zahrál a troufám si říct, že jsem poznal ten divadelní svět naprosto dokonale. Momentálně už v angažmá sice nejsem, ale vazby se zlínským divadlem se díky bohu nepřetrhaly. Momentálně hostuji ve třech inscenacích - v muzikálu Noc na Karlštejně, kabaretu Jednou budem dál a v dramatu Osobní poplach.

Proč si tedy odešel z tak inspirativního prostředí?

Na začátku loňského roku se mi naskytla možnost pro velkou pracovní změnu. Tím, že se víc jak deset let věnuji také publicistice a redaktorské činnosti, tak mě oslovili z Českého rozhlasu, zda bych nechtěl rozšířit jejich sportovní redakci. Já? Sport? Na Radiožurnálu? Nějak mi to nešlo dohromady, ale nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Rozhodování však nebylo vůbec jednoduché, ale v životě se má zkusit ledasco, že jo? Pořád jsem se vnitřně přesvědčoval, že divadlo z mého života nezmizí, a tak jsem vykročil. Není tomu tak dávno, co jsem ale své působení na vlnách Českého rozhlasu ukončil. Zjistil jsem, že mě to úplně nenaplňuje, že nejsem tak velký sportovní nadšenec, jak je třeba a že mě to pořád obrovsky táhne k tomu kulturnímu světu, který má pro mě osobně větší hloubku a přesah.

A co teď tedy děláš?

V momentě, kdy jsem s prací v rozhlase sekl, přišel bohužel koronavirus a ten mi trochu další plány zkomplikoval. Momentálně jsem tedy, jak se říká, na volné noze a čekám, co dalšího mě na té životní cestě potká. Držím si palce... :)))

Na koho, co, situaci, moment ve zlínském divadle nejraději vzpomínáš a proč?

Těžká otázka, na kterou nejde jednoduše odpovědět. Vzpomínám rád na všechno. Na nekonečné formování mé osobnosti, na což má divadlo skutečně velký vliv, na všechno to nové, co mi do života v prvních letech přineslo, na všechen ten stres, na krásné počiny, na velké režiséry, kteří dokázaly stvořit výjimečné inscenace, na slávu po premiérách, na večírky po derniérách, ale hlavně pak vzpomínám na tu jedinečnou partu lidí, kdy každý jeden z ní je osobnost, a to se vším všudy.

Co tě lákalo jít k nám do divadla?

To je jasné - letitá kvalita vašeho souboru, která se snoubí s obrovskou lidskostí, nadhledem a přátelstvím. S myšlenkou, zahrát si u vás, jsem si pohrával dlouho, snad od prvního představení, které jsem v Proskovicích viděl, ale díky zlínským divadelním závazkům to možné nebylo. Naděje mi svitla až s odchodem do rozhlasu.

Dá se v něčem srovnat, po Tvé letošní zkušenosti, amatérské a profiesionální divadlo?

Ty světy jsou tak odlišné a přece jsou si podobné. Základ je ale v podstatě stejný. Poctivý přístup, oddanost ke všemu, co s sebou divadlo přináší, nervy v generálkách i euforie po premiéře. V profi divadle se snad zkouší jen o něco víc systematičtěji, člověk se nemusí starat o tolik věcí kolem dokola a potká víc kuřáků... :)))

Jak se Ti s námi hrálo, na co budeš vzpomínat?

Hrálo se mi krásně. Vždyť jsem se potkal s celou řadou oddaných divadelníků, kteří jsou mezi amatéry profíci každým coulem. Rád si vždycky zavzpomínám na tu radost, která v Proskovicích panuje po každé repríze, na všechny z vás - kolegy - a taky na parádní zázemí v Hostinci U Psoty.

A co bylo pro Tebe nejtěžší?

A co bylo nejtěžší? Rozhodně to dojíždění, které se ze začátku jevilo jako snadné, ale časem se to nasbíralo a v jednu chvíli jsem už ty koleje, mířící na Svinov, proklínal...

Kubo, něco na závěr?

Doufám, že se v Proskovicích bude divadlu dařit i nadále! Jsem moc vděčný za tu možnost být alespoň na chvíli jeho součástí a těším se na další zážitky! Tentokrát už ale jen z hlediště...

„Jsem šťastná, že jsem se vším probojovala a měla tu možnost a čest divadlo poznat,“ říká nováček v našem souboru, herečka Kamila Formanová.

„Jsem šťastná, že jsem se vším probojovala a měla tu možnost a čest divadlo poznat,“ říká nováček v našem souboru, herečka Kamila Formanová.
, Tomáš Matlenga

Až do letošní sezóny neměla Kamila Formanová vůbec žádné divadelní zkušenosti. Celý ten magický svět vždycky obdivovala pouze z hlediště a tak trochu i tajně snila o tom, že se jednou přece jenom na ta prkna, která znamenají svět, postaví. A stalo se. Stačil jeden telefonát.

Pro Kamilu Formanovou bylo „angažmá“ v proskovickém divadle jednou velkou výzvou. Najednou se stala součástí onoho velkého kolosu, kterým divadlo bezesporu je. A jak sama přiznává, proces zkoušení, plný nečekaných nástrah, pro ni nebyl vždy úplně jednoduchý: „Musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, jakožto naprostého nováčka mě překvapovalo téměř všechno,“ usmívá se představitelka Mary Brownové v aktuální komedii 1 + 1 = 3.

Na jevišti proskovického divadla patříš k nováčkům, v minulosti jsi tady nikdy nehrála. Chodila ses na své současné kolegy alespoň dívat?

Na představení v Proskovicích jsem se byla podívat jednou. Byl to pro mě zážitek, byla to legrace a taky jsem žasla nad úplně „profi“ podáním, takže zdejší divadlo mi v hlavě rozhodně zůstalo.

Jak došlo k tomu, že jsi na konci loňského léta místní herecký soubor rozšířila? Šlo o náhodu, ozvala ses divadelníkům sama, nebo jsi snad dostala nabídku?

Můj vstup do divadla byl zpočátku velmi pozvolný, avšak později nabral dost velké obrátky… (úsměv) Už léta jsem v hlavě nosila myšlenku zkusit si v nějakém divadle zahrát a loni v lednu jsem ji dostala až k činu. Skrze zmíněnou skvělou vzpomínku jsem oslovila proskovické divadlo, zda by náhodou někoho nového nepotřebovalo. Nicméně v lednu byla aktuální sezóna v plném proudu, proto se mi dostalo odpovědi, že se případně ozvou v září.

Jak to pokračovalo?

V září pak došlo k té pořádné turbulenci, když mi napsal herec Ivan Lerch, ať se ozvu režisérovi. Myslela jsem si, vzhledem k tomu, že jsem nebyla „amatér“ ve smyslu herců proskovického divadla, kteří jsou vlastně profíci, ale doopravdy jenom amatér, že bude náš rozhovor velmi krátký. Případně, že mi bude svěřena role typu „přijdeš, doneseš kafé a ve druhém dějství hrnek odneseš.“ Režisér Tomáš Matlenga mi ale sdělil, ať se druhý den dostavím na čtenou zkoušku. Z pondělí 16. září se tak pro mě osobně stal hrůzyplný den, na který nikdy nezapomenu… (smích) A pak už to jelo tak nějak samo. Dozvěděla jsem se, že budu hrát jednu ze stěžejních rolí, že je to prostě výzva. Ani jsem tehdy netušila, jak velká.

Vzpomeneš si ještě na pocity, které ti před první čtenou zkouškou běžely v hlavě?

Přiznám se, že jsem možná trochu váhala, jestli to přece jenom nemám rovnou vzdát a na čtenou zkoušku vůbec nepřijít. Ale protože uhýbat před výzvami či překážkami nemám obecně v životě ve zvyku, šla jsem do toho.

Prozraď, co tě na divadle obecně láká a fascinuje? Čím tě divadlo přitahuje?

Nejvíc asi možnost, vyzkoušet si životy a role jiných lidí a nahlédnout na svět z jejich perspektivy, i když jenom na omezenou dobu. V případě rolí komediálních taky možnost, udělat si ze sebe samé legraci, dovolit si být například za hysterku - diváci naší aktuální hry vědí - přestože v reálném životě si třeba tohle nedopřávám. (úsměv) Taky je moc fajn, že u divadla můžu úplně vypnout svůj život a žít jenom ten divadelní.

Jak sis užila celý ten proces zkoušení, který trval téměř půl roku? Nezalitovala jsi v určité chvíli, že ses divadlu upsala?

Zkoušení bylo zajímavé, musela jsem se naučit ohromné množství nových věcí, které už třeba moji kolegové mají za samozřejmé – například mluvit velmi nahlas, nestát někomu ve výhledu, znát nejen své repliky, ale i text kolegů, abych mohla navazovat, a mnoho dalších „maličkostí“. Učit se všechno najednou, to pro mě bylo velmi náročné… Nejtěžší část zkoušení přišla v lednu, krátce před premiérou. Zkoušelo se několikrát týdně mnoho hodin, k tomu jsem měla velmi náročnou práci a doma syna po úraze, takže musím přiznat, že zde se asi chvíle zalitování i objevily. Nicméně všechny tyto slabší chvilky byly mnohokrát vynahrazeny tím, co následovalo od chvíle, kdy jsme začali hrát před diváky.

Kdybys měla říct jednu jedinou věc, která tě na celém procesu zkoušení překvapila, ať už v jakémkoliv slova smyslu, co by to bylo?

Mě, jakožto naprostého nováčka, překvapovalo téměř všechno. Ale pokud mám opravdu zmínit jednu věc, tak musím zdůraznit něco, co následně, dle reakcí, překvapovalo i naše diváky, a sice ten vysoký stupeň profesionality, s jakou soubor k hraní přistupuje. Samozřejmě tím myslím především Tomáše, režiséra souboru, který na nás měl opravdu vysoké požadavky, přemýšlel nad každým detailem a nebylo situace, nad kterou by mávl rukou s tím, že jsme přece amatéři. Opravdu jsem měla pocit, že naše divadlo je profesionální. A tohle všechno mělo dle mého názoru vliv na výslednou podobu celé hry, na úspěch, který jsme zaznamenali, a na reakce diváků, které se shodovaly zejména v tom, že by od amatérského divadla vůbec neočekávali takhle vysokou kvalitu a stupeň profesionality.

Už tady padlo, že v komedii 1 + 1 = 3 nemáš zrovna malou roli, tvoje postava patří k hlavním, což s sebou nese i velkou porci textu. Jak ses s ním vypořádávala?

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala práva, tak jsem zvyklá, pamatovat si obrovské množství textů. Nemám s tím problém. Ovšem zde se nejednalo jen o to, že někam přijdu, sednu si a text odvykládám. Tady se při sdělování textu musí také hrát! To znamená – být vždy na správném místě, běhat, skákat a křičet, do toho bylo nutné sledovat texty kolegů a zavčasu na ně reagovat, mluvit dostatečně nahlas, používat rekvizity, pracovat s kostýmem… Bylo to hodně náročné, ale nakonec se to podařilo. (úsměv)

Co je podle tebe na herectví nejtěžší?

Mně osobně, nováčkovi, který má za sebou pouhou jednu sezónu, přišlo nejsložitější najít a věnovat tomu všemu tak enormní množství času. Jsem hodně pracovně vytížená nejen v jednom zaměstnání, mimo práci se věnuji ještě dobrovolnictví, přednáším na univerzitě, jsem zvyklá pravidelně sportovat, tudíž to všechno bylo zkoušením ovlivněno. Bylo taky nutné rezignovat na některé soukromé aktivity, jako například cestování nebo společenské akce. Ty poslední týdny byly zcela věnovány divadlu.

A co tě na herectví nejvíc baví?

Na zkouškách byla neskutečná zábava a legrace. Situační humor, kouzla nechtěného, různé nedokonalosti v textech. Z každé zkoušky bylo těch historek několik. No a samozřejmě jsem si užívala kontakt s diváky během představení a jejich nepředvídatelné reakce… (úsměv)

Jak tě přijali kolegové? Byli ti nápomocní v tom hledání na nelehké cestě k premiéře?

Musím říct, že všichni kolegové, a to bez výjimky, byli skvělí. To „bez výjimky“ zdůrazňuji, neboť za léta praxe v různých kolektivech je známo, že vždy se najde někdo, kdo prostě jakkoliv nesedí. Tady se to nestalo. Potkala se parta příjemných, inteligentních a přátelských lidí, ochotných pomoci, kterou vždy ráda vidím, a i v těžkém období před premiérou byla důvodem, proč jsem se do divadla těšila.

Užila sis premiéru? Co se v tobě odehrávalo krátce před tím, než jsi vešla na jeviště?

Přestože zkoušení pro mě občas nebylo lehké, následná premiéra a další reprízy mi naprosto všechno vynahradily. A co se ve mně odehrávalo, než jsem poprvé vešla na jeviště? Mám to o to složitější, že společně s kolegyní Zdeňkou Filipovskou hru začínáme, musíme mít na začátku stejnou choreografii a navíc úplně první větu hry říká moje postava. Klepala jsem se tak, že jsem měla problém trefit kliku ode dveří... (smích) Ale premiéru jsem si i přes to všechno opravdu užila, hrát najednou před diváky a vnímat jejich reakce, to bylo úžasné.

Proslýchá se, že letošní komedie patří k těm nejlepším, kterou kdy proskovické divadlo nazkoušelo. Jaké máš z dosavadní celkové divácké odezvy pocity ty?

Nádherné. Jsem šťastná, že jsem se tím vším probojovala a měla tu možnost a čest tohle zažít. Vždycky mě bavilo okolí rozesmávat, sama se směju často a ráda. Když jsme měli najednou příležitost pobavit celý sál diváků, byl to naprosto úžasný pocit. Postupně jsem si dovolila občas něco přidat. Ať už nějakou grimasu, gesto či slovo, zkrátka nervozita opadla a já si občas trochu zablbnula. Závěrečné ovace a nádherné emoce byly tou největší odměnou za všechno to vynaložené úsilí. Zpříjemnili jsme lidem život, nechali je zapomenout na denní strasti, a to je pro mě to nejdůležitější.

Všechno nyní zastavila současná situace ve společnosti, přesto není vyloučené, že plánovaná představení se ještě odehrají, až „zlé“ časy pominou. Pokud se tomu tak stane, proč by měli diváci komedii 1 + 1 = 3 stihnout?

Myslím, že letošní hra je opravdu hodně povedená. Ray Cooney je úspěšný autor, který humoristické hry opravdu umí. Navíc se do toho přidává jedinečný um a osobnosti všech herců proskovického divadla, kteří k původní hře přidávají ze sebe ještě mnohé navíc. Dle zkušeností z již odehraných repríz se diváci smějí v podstatě od začátku do konce. A takový večer určitě stojí za to si užít.

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Buchary zrušeny!

, Tomáš Matlenga

Tisková zpráva organizačního štábu Ostravských bucharů z 12. 3. 2020:

Vážení účastníci Bucharů,
vzhledem k nové situaci je jasné, že Buchary se v plánovaném termínu konat nebudou.
Divadlo se hraje pro diváky...
Až se situace vyjasní, tak se pokusíme najít nějaký nový náhradní termín.
V této chvíli ovšem vůbec netušíme kdy...
S pozdravem
Petr Rada
Divadlo Devítka

Ostravské Buchary 2020 budou!

, Tomáš Matlenga

Ve dnech 18. 3. 2020 – 22. 3. 2020 se budou, i přes současnou situaci, konat v Kulturním domě Michálkovice Ostravské Buchary, 10. ročník krajské postupové přehlídky amatérských divadelních souborů. Naše představení se v rámci přehlídky uskuteční ve středu 18. 3. 2020 v 18.15 hod. Program přehlídky je velmi pestrý, konkurence bude veliká, budeme tedy rádi, když nás přijdete podpořit! Kapacita bude omezena (pod 100 osob), proto přijďte co nejdříve!

Odborní lektoři letošního ročníku budou: 

Sylvie Vůjtková - dramaturgyně, Národní divadlo moravskoslezské
Václav Klemens - umělecký šéf a režisér, Divadlo loutek Ostrava
Petr Kracik - ředitel Těšínského divadla, divadelní režisér
Věra Vojtková - pedagog, Janáčkova konzervatoř Ostrava, herečka Těšínského divadla 

 
 
Na Ostravské Buchary pojedeme již počtvrté a vždy se nám dařilo!
V roce 2017 jsme se hrou Nerušit, prosím! získali 4 ceny - soubor za inscenaci, Tomáš Matlenga za režii, David Ovčačík za herecký výkon a soubor za hereckou souhru + přímou nominaci na Celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně 2017.
V roce 2018 jsme se hrou Divadelní komedie získali 2 čestná uznání - Tomáš Matlenga za režii a soubor za hereckou souhru.
V roce 2019 se hrou Na tohle teď není pravá chvíle! získal čestné uznání - Martin Kowalik za herecký výkon.
Tak doufáme, že i letos zaujmeme porotu a hlavně diváky!!!

Představení odložena!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

vzhledem k současné situaci v Česku i ve světe a dnešnímu nařízení vlády ČR, jsme nuceni zrušit charitativní představení i derniéru.

Dobrou zprávou je, že obě představení budou odehrána v náhradních termínech, takže o nic nepřijdete! Sledujte náš web a Fb, o všem vás budeme včas informovat.

Doufejme tedy, že se situace brzy uklidní a setkáme se co nejdříve!!!

Závěr sezóny je tady!

Závěr sezóny je tady!
, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé,

máme za sebou deset mimořádně úspěšných představení, a to i díky vám! Čekají nás poslední dvě představení na domácí proskovické půdě, a to: ve středu 11. 3. od 19:00 hod. charitativní představení (viz níže) a v pátek 13. 3. od 19:00 hod. derniéra s následující zábavou do ranních hodin, na kterou jste srdečně zváni, popovídáme, zazpíváme, zatančíme, popijeme :o)

Na derniéru bude rezervace spuštěna v úterý 12. 3. v 17:00, pokud bude kapacita naplněna (což bude :o), bude možnost přijít také bez rezervace, přidáme židle, stoly... každého někde usadíme!

Těšíme se na vás a doufáme, že to s vámi zakončíme tak, jak se patří a pořádně to rozjedeme!!!

Charitativní představení pro Štěpánka Kaloče

Charitativní představení pro Štěpánka Kaloče
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

Ve středu 11. 3. 2020 od 19 hod. uvedeme hru 1+1=3 ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Štěpánkovi Kaločovi. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je jeho příběh ...

Štěpánek se narodil 4 měsíce před termínem ve 24. týdnu těhotenství s váhou 700 g a mírou 32 cm. V nemocnici strávil 123 dní, které se neobešly bez komplikací, ale přesto si Štěpánek vybojoval život a svůj boj nikdy nevzdá. U porodu koncem pánevním bohužel došlo k trakčnímu poranění se zlomeninou raménka stydké kosti. Následkem tohoto zranění a předčasného porodu se Štěpánek potýká s celoživotním porušením periferních nervů v oblasti míchy. Má ochrnutou pravou dolní končetinu, spasticitu levé dolní končetiny, inkontinenci moči i stolice, problémy s vyprazdňováním a poruchu růstu se sekundární deformitou páteře.

Jeho výhrou je, že po psychické stránce je v pořádku. Je to velký bojovník, který se svým postižením bojuje. Překonává bariéry, aby mohl zažívat stejné věci, ale trochu jinak, jako jeho zdraví vrstevníci. Navštěvuje soukromou speciální školu Klokánek s asistentem pedagoga. Ve škole se mu moc líbí a má kolem sebe dobré kamarády. Je to velice veselý, přátelský, citlivý a hodně vnímavý kluk, který miluje život a každá překážka je pro něj další výzvou, kterou se nebojí překonávat.

Štěpánkovi je 8 let, pravidelně rehabilituje a dojíždí na intenzivní terapie do soukromého zařízení Fyzio Beskyd, a také do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Třikrát ročně absolvuje intenzivní hiporehabilitační pobyty v Bohuslavicích u Telče a ve Strážném v Krkonoších. Jednou ročně jezdí na lázeňskou léčbu do Sanatorií Klimkovice.

Štěpánek se pohybuje převážně na invalidním mechanickém vozíku, v interiéru leze po čtyřech a ve vertikále mu chůzi umožňují protetikou vyrobené speciální ortézy na obě nohy a trojbodové berle. Vzhledem ke špatnému postavení pánve, kontrakturám a velké asymetrii páteře, není pro něj chůze ve vertikále vhodná, a mívá díky ní velké bolesti zad.

Ve volném čase rád sportuje. Chodí do posilovny Colliery Crossfit Ostrava a již dva a půl roku dělá atletiku pro ZTP, kde se zaměřuje na hod míčkem a jízdu na vozíku. Připravuje se na hod oštěpem a vrh koulí. Atletika ho moc baví a má ve sbírce pár cenných medailí. Také rád jezdí na speciální tříkolce Loped. Společně běháme a účastníme se benefičních běhů, chodíme do přírody se speciálním kočárem SPEKO a v zimě lyžujeme na speciální lyži pro hendikepované „monoski“ s Centrem hendikepovaných lyžařů v Krkonoších. V letošním roce se již účastnil dvou lyžařských kurzů, kde se učí lyžovat se stabilizátory, aby v budoucnu mohl tento sport provozovat sám bez asistence druhé osoby. Moc ho to baví a jde mu to úspěšně. Jeho velkým přáním je naučit se hrát na bubny, ale k tomu jsme se ještě vzhledem k časovým možnostem nedostali.

V současné době se zdravotním postižením Štěpánka zabývá rakouská ortopedická společnost Pohlig Austria GmbH & Co. se sídlem ve Vídni. V plánu je operace měkkých tkání a popřípadě rekonstrukce kyčelního kloubu. Po té zajištění pánve a ochrnuté nožky speciální ortézou a intenzivní rehabilitace. Na semináři NORA ve Fakultní nemocnici Motol se lékaři rovněž přiklánějí k operačnímu výkonu v co nejbližším termínu. Stále je v rozhodnutí, kde operace proběhne, zda-li v ČR v Motole nebo ve Vídni. Největším problémem je, že čeští lékaři nemohou poskytnout přesné stanovisko, jak vše bude probíhat a kdo následnou léčbu zajistí a předepíše (ortézy, rehabilitace). Bez tohoto vyjádření nemůžeme přistoupit k operačnímu výkonu, vše musí být přesně naplánováno a zajištěno. Jinak je operační výkon bez efektu. Operace ve Vídni je pro nás momentálně finančně nedostupná.  Výroba speciálních ortéz probíhá na klinice ve Vídni, přičemž tento výkon nijak neproplácí zdravotní pojišťovna. Hrazena není ani následná intenzivní rehabilitace, která již probíhá v ČR. Bohužel nám v České republice nemůže žádná protetická společnost poskytnout lepší protetické zajištění, proto nám byla nabídnuta protetika společnosti Pohlig, která je na jiné úrovni. Operace by měla zajistit lepší postavení pánve, páteře a zmírnit každodenní bolesti zad. Speciální ortéza doplnit a podpořit ztracené a oslabené funkce nohy. Také by měla zabezpečit korekci, stabilizaci a větší jistotu a mobilitu v každodenním životě. Zmiňované rozhodnutí přináší velkou časovou a finanční náročnost.

Sami nejsme schopni tyto finanční náklady plně krýt a je pro nás nezbytná pomoc rodiny, přátel, soukromých firem a nadací. Díky jejich pomoci je pro nás vše snazší a my jsme za jakoukoliv, byť i sebemenší podporu moc vděční.

Jenom vědomí, že na to vše nejsme sami, a také lidská sounáležitost, nám dávají sílu a víru v lepší dny s nekončícím bojem s celoživotním hendikepem.

Případným dárcům za jakoukoliv podporu a pomoc předem moc děkujeme, veškeré finanční prostředky jsou využity na intenzivní rehabilitace a kompenzační pomůcky.

Rodina Kaločova se Štěpánkem

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Štěpánkův transparentní účet: 2701777399/2010

„Divadlo mi umožňuje nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí,“ říká Ivan Lerch.

„Divadlo mi umožňuje nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí,“ říká Ivan Lerch.
, Tomáš Matlenga

Ivan Lerch patří zcela bez debat k velkým oporám našeho hereckého souboru, kde je od úplného začátku. Od jeho prvních krůčků na jevišti už uplynula skutečně dlouhá doba, během které dokázal nasbírat cenné zkušenosti. Dnes na něm „stojí a padá“ takřka každá hra a jinak tomu není ani letos. Opět se mu nevyhnulo velké množství textu a opět z jeviště takřka nesleze, ovšem, jak sám herec přiznává, na tuto „nálož“ už si tak nějak zvykl.

Ivane, premiéra dopadla na výbornou, stejně jako první tři reprízy. Jak si letošní divadelní sezónu užíváš?

Ano, premiéra dopadla na výbornou, i první tři reprízy měly úspěch, takže máme pochopitelně radost. Jinak letošní divadelní zkoušení mělo klasický průběh: do premiéry to byly hodiny strávené na zkouškách a nervy, jestli se nám i letos podaří pobavit publikum. Nyní už můžeme říct „ano, podařilo se nám to“, tím pádem to pravé „užívání si sezóny“ začíná až teď. Největší zadostiučinění z celé té práce je pochopitelně bouřlivý potlesk na konci každého představení a radost, že se zaplněný sál upřímně pobavil společně s námi.

Opět jste nasadili na repertoár velmi zběsilou konverzační komedii, která vyžaduje velkou koncentraci. Co bylo podle tebe na celém procesu vzniku nejnáročnější?

Hrajeme v podstatě jenom komedie a za ta léta, co funguje naše divadlo, je asi nejtěžší úkol vybrat samotnou hru, kterou jsme ještě nehráli, a stála by za to. Na starosti to má náš režisér Tomáš Matlenga a musím říct, že opět rozhodně nesáhl vedle, za což smekám klobouk. Vlastně se dá říct, že Ray Cooney, autor naší letošní hry, je náš nejoblíbenější autor. Od nikoho jiného jsme totiž nehráli tolik her, jako právě od něj a vždy měly ten největší úspěch. Jeho typ komedie je nám blízký, máme ho rádi, a taky máme zkušenosti s pravidly a zákonitostmi, které ke hře patří, což nám dost pomohlo. A co bylo podle mě na celém procesu zkoušení nejnáročnější? Samotné zkoušení, neboť v plném počtu jsme se na zkouškách sešli jen párkrát a hodně jsme toho museli dohánět před premiérou. Ale nejdůležitější je výsledek a já jsem rád, že jsme to zvládli…

Ani letos se ti nevyhnula velká role. Bylo pro tebe těžké nazkoušet postavu Johna Browna? A nacházíš v něm nějakou podobnost s Ivanem Lerchem?

Za ta léta jsem si na nálož textu nějakým způsobem zvykl, takže nazkoušet roli Johna Browna nebylo o moc jiné, než zkoušení předchozích rolí. Nějakou podobnost aktuální postavy s těmi minulými bych určitě našel, ale s Ivanem Lerchem rozhodně ne. Nejsem ani ženatý, ani nevedu dvojí život.

Jak už jsi zmínil, velkou odměnou je bouřlivá divácká odezva. Dokonce se proslýchá, že jde o vaši nejlepší komedii v posledních letech. Cítíš to podobně?

Jestli se proslýchá, že jde o naši nejlepší komedii v posledních letech, tak je to jen dobře a těší nás to. Ale nechci nějakou hru upřednostňovat před jinými, protože na každou mám krásné vzpomínky, a taky byly úspěšné. Co ale můžu říct je to, že se nám hraje dobře a v hodně situacích se musíme držet, abychom se nesmáli s publikem…

Patříš k letitým oporám souboru. Dokážeš srovnat svoji první premiéru v místním divadle s premiérou letošní? V čem jsi herecky dospěl? Jaké zásadní změny na sobě vnímáš?

Shodou okolností byla naše první hra od stejného autora, tedy od Raye Cooneyho, takže obě premiéry byly dosti podobné. Hra "Nerušit, prosím" byla ale asi technicky náročnější. Vzpomínám na ni moc rád, protože tehdy se sešlo snad úplně všechno a nakonec jsme s ní udělali historický úspěch, když jsme postoupili až na celostátní přehlídku do Volyně. Jestli jsem herecky dospěl, to nevím, ale co je pro mě jiné je to, že i s tím velkým množstvím textu lépe vnímám hru jako celek a nesoustředím se jenom na sebe.

Mimochodem, zavzpomínej na svůj herecký debut na divadelních prknech? Kdy to bylo a v jaké hře? Jak jsi tento okamžik vnímal?

Svůj herecký debut budu mít v hlavě navěky… Bylo to ve hře "Brouk v hlavě" a hrál jsem postavu Romaina Tournela, mladého francouzského milovníka, který měl pár stránek textu. Kývl jsem na něco, co mi zdaleka nebylo přirozené. Nejsem extrovert a jsem velký trémista. Až když jsem viděl plný sál lidí, tak mi teprve všechno došlo a chtěl jsem z divadla utéct, nebo alespoň spustit požární poplach. Zkušení divadelní kolegové mě podrželi, nebo spíš chytli na útěku, vysvětlili mi, že to odehrát prostě musím a hodili mě na plac. Mlha přede mnou, mlha za mnou, v duchu jsem si jen opakoval text, a když přišla moje chvíle, tak jsem vše odříkal jako u maturity z matematiky. Nic romantického v tom nebylo, ovšem to bylo to poslední, na co jsem v tu chvíli myslel. Nějak to samozřejmě „dopadlo“ a zpětně mi došlo, že to tak špatné nebylo, díky čemuž jsem ve hraní postupně našel krásu a radost.

Na divadle je hezké, že člověk pořád poznává něco nového. Letos se například na jevišti potkáváš s celou řadou nových hereckých kolegů. Jak se ti s nimi hraje? A obohatili tě něčím?

Hraje se mi s nimi výborně. Každá nová krev je vždy velká neznámá a letos jsme měli skutečně značné změny. Vrátili se Zdeňka Filipovská a David „Lojza“ Lyčka, přišly nové tváře, Kamča Formanová, Franta Hvizd a Kuba Malovaný a v neposlední řadě i nová nápověda Kačka Sládková. Všichni se svých rolí zhostili s chutí a energií, takže je opravdu radost s nimi hrát. My, jakožto ochotníci, hrajeme divadlo jen a jen pro radost, nic víc z toho nemáme, takže nálada v kolektivu je dost podstatná a já za sebe můžu s klidným srdcem říct, že jsme se opět sešli. Potkala se výjimečně skvělá parta lidí, se kterou je nejenom radost hrát, ale i trávit volný čas.

Dokážeš říct, co ti divadlo dává? A co ti naopak bere?

Co mi divadlo bere? Rozhodně čas. Je to neskutečný žrout času. Do okamžiku, než v lednu slavnostně odpremiérujeme představení, uplyne hodin a hodin strávených na zkouškách, nicméně to k tomu samozřejmě patří. A co mi divadlo dává, je nevšední vytržení ze všední reality a únik od každodenních starostí. Na pročištění hlavy je divadlo asi nejlepší. Dále mi dává velkou radost z toho, že upřímně pobavíte lidi, co se na vás přijdou podívat, a taky zvláštní vnitřní uspokojení při našem každoročním charitativním představení, které má nepopsatelnou atmosféru a náboj. A pak mi divadlo dává ještě jednu věc – tu nejpodstatnější – výjimečné přátelé.

Skvělá divácká odezva je tou nejlepší pozvánkou na aktuální představení. Přesto, kdybys měl čtenáře pozvat čistě sám za sebe, proč by měli do proskovického divadla přijít?

Určitě by měli představení vidět kvůli hereckým výkonům všech mých kolegů, kteří mě opravdu stále udivují a baví. Například Lojza rád přehrává a jeho farmář se jen tak nevidí, hlavně pak ta jeho francouzština je prostě nenapodobitelná… David Michálek se s rolí homosexuála dokonale sžil a stačí, když se jen přesouvá po scéně, tak se musím kousat do jazyku, abych se nesmál… A fantastické holky se svými hysterickými záchvaty, které vyústí ve rvačku, to je taky něco… No, co víc od správné komedie chtít, že jo?

Autor: Jakub Malovaný (www.jakubmalovany.cz)

Děkujeme, děkujeme!

, Tomáš Matlenga

Dvě vyprodaná představení, dvakrát bouřlivé publikum, dvakrát "standing ovation" ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!

Těšíme na další představení, na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!

David Michálek: Začínám být nervózní, ale těším se!

David Michálek: Začínám být nervózní, ale těším se!
, Tomáš Matlenga

Povídání s Davidem o hraní, zkoušení, hereckých parťácích a blížící se premiéře.

Davide, po roce tě uvidíme opět na prknech, těšil ses?

Těšil jsem se a moc. Po minulé hře, kde jsem dělal „jen“ nápovědu, jsem moc rád, že se mohu objevit opět před publikem.

Máme nové (i staronové) tváře v divadle, jak se ti s nimi zkouší, co na ně říkáš?

Když budu mluvit o Zdeňce Filipovské, tak tam je to od začátku očekávání vynikajícího výkonu a na zkouškách to podle toho taky tak vypadá. U Kamily a Franty jsem ze začátku dost pochyboval, že zvládnou své role tak, jak jsme zvyklí u ostatních herců, ale postupně se natolik zlepšili a jsou tak výborní, že mé pochybnosti úplně vymizely a začal jsem pochybovat o svém úsudku :o)

Jak se ti hraje konkrétně s Lojzou (pozn. David Lyčka)?

S Lojzou? Lojza je blázen, psychopat a neskutečný živel! Je to nevyzpytatelný člověk a všichni jsme neustále napjatí, co zase vymyslí za blbost. Ale bez něj bychom nezažili tolik srandy :o) Je to s ním super a všichni ho žereme!

Co je, kromě hraní, tvoje náplň v divadle?

Kromě hraní se starám o osvětlení a technické záležitosti, samozřejmě mi s tím pomáhají i ostatní.

Je ještě třeba něco před premiérou na poslední chvíli dodělat?

No, udělat už toho moc nemusíme. Namontujeme ještě pár světel, doladíme, co se rozladilo a můžeme jít na to!

Blíží se premiéra, těšíš se? Popiš, jak vypadají v této fázi zkoušky.

Samozřejmě, že se těším. To jsou otázky, hej Tomáš :o) Zkoušky jsou čím dál napjatější, dokonalejší a strašně rychle to utíká a já už chytám nervózu! Dále dochystáváme rekvizity, kulisy a kostýmy tak, aby to bylo na představení co nejlepší!

Tak Davide, na co bys pozval diváky? Na co se mají oni těšit?

Pozval bych je na super partu úžasných herců, kteří jim zahrají krásnou komedii plnou zvratů, nepředvídatelných situací a hlavně "srandézních" hovorů :o)

Premiéra se blíží!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, probdělé noci, litry vypité kávy, pocit, že text vůbec neumím, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, netradičně ve čtvrtek 30. 1. 2020 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "1+1=3 (Jeden a jedna jsou tři)" a o den později  v pátek 31. 1. 2020 taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Rezervace budou spuštěny pravděpodobně v pátek 24. 1. v 17.00, ale sledujte náš Fb, kde to bude případně upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Katka Sládková: Mám stále větší pocit, že mě potřebují :o)

Katka Sládková: Mám stále větší pocit, že mě potřebují :o)
, Tomáš Matlenga

Nápověda je v divadle velmi důležitá. Stejně tak řídit herce, aby byli včas na jevišti, měli všechny rekvizity a stáli tam, kde na jevišti mají být. Taky umět přesně pustit světla a hudbu. Toto vše má tuto sezónu na starosti Katka Sládková.

Katko, obligátní otázka, jak ses dostala k divadlu?

Obligátní, ale zajímavá. Velkým obdivovatelem tohoto souboru jsem již mnoho let, loňské představení jsem viděla asi 8x :-) Nicméně, díky častému cestování a časové náročnosti bývalého zaměstnání, a také absurdní představě, že bych někdy vstoupila na jeviště jako herečka, by asi ani mě, ani nikoho jiného nenapadlo, že bych mohla být jakkoli nápomocna. Nicméně před létem jsem zaměstnání změnila a zrovna Tomáš začínal zjišťovat, kdo bude a kdo nebude další sezónu hrát. A jelikož David (loňská nápověda) letos již hraje, zeptal se mě, kdyby nikoho neměl, jestli bych si dokázala představit, že bych věnovala nějaký čas divadlu a dělala jim nápovědu. Moje první reakce byla: Časově asi ano, ale vadilo by mi, že to představení nikdy neuvidím. Jeho okamžitá reakce byla: Ano, stejně jako žádný z herců. Pak jsme se k této diskuzi nicméně již nevrátili a týden před první zkouškou měl Tomáš obsazené všechny role, včetně nápovědy. Asi 5 hodin před první zkouškou mi přišla zpráva, jestli bych jim nepomohla, že jim nápověda odřekla. A já prostě neumím říkat ne :-) Ale nelituji, naopak!

Co je tvou hlavní náplní na zkouškách? A co tě čeká během představení?

Tak jelikož jsem úplný nováček a ještě nejsme u konce zkoušení, možná ani nevím, co mě ještě čeká a nemine. Ale asi už tuším :-) Nápovědu vnímám jako spojnici mezi režisérem a herci. Zapisuji si pohyby herců, změny textu, kdy pustit jakou hudbu nebo připravím tahák na zkoušky. A co dělám na zkouškách? No, na těch čtených jsem měla pocit, že jsem úplně zbytečná, ale v momentě, když herci odložili text, tak mám pocit, že se jim tam docela hodím :-). Snažím se napovídat jak nejlépe umím (občas jsem rychlejší a slyším: "já vím"), a taky se snažím moc často se nesmát (což mi dělá někdy problémy :-)). Během představení očekávám, že herci budou již dokonale umět text a já se budu soustředit jen na zvukové efekty :-)

A co tě nejvíce překvapilo na zkouškách, v zákulisí, v chodu divadla?

Tušila jsem, že je to velká dřina, ale že až taková? Můj respekt k hercům, ale i režisérovi roste každou zkouškou, toho textu je opravdu hodně. Překvapilo mě ale třeba i jak časově náročné je postavit scénu, vytapetovat, vyřešit technické záležitosti nebo třeba KOUPIT SPRÁVNÝ ZÁMEK DO DVEŘÍ ;-) Nad těmito věcmi jsem jako divák nikdy neuvažovala. 

Jak tě na zkouškách poslouchají herci?

Herci musí poslouchat režiséra, ne mě :-) Nemůžu říct, že někdo text umí a někdo ne, každá zkouška je jiná. Ale je pravda, že tolik očního kontaktu jsem možná neměla za celý rok, jako za doposavadní zkoušení. :-)

Je něco, čeho se obáváš na představeních?

Obávám se, že špatně pustím nějaký zvuk, nebo že mě uslyšíte, když budu napovídat.

Co ti divadlo dává? A co bere?

Divadlo mi na 100 % jen mnoho dává a nic mi nebere! Volný čas, který zde trávím je k nezaplacení.

Nějaký vzkaz na závěr?

Určitě přijďte na úžasné představení, které pro vás připravujeme, ale ne jen na premiéru :-)  Vidět to jednou nestačí ;-) A užijte si Vánoce, my se budeme pilně připravovat, jelikož premiéra bude za dveřmi (to už je i teď!). 

František Hvizd: Čeká mě ještě hodně práce.

František Hvizd: Čeká mě ještě hodně práce.
, Tomáš Matlenga
Františka znám už skoro tři roky a znám ho jako výborného moderátora Chytrého kvízu. Vycítil jsem divadelní vlohy, proto jsem ho oslovil k hraní divadla. Franta neváhal, a tak mohl vzniknout rozhovor o tom, proč se rozhodl hrát divadlo, o moderování a prvních zkouškách na prknech ...
 
Franto, jak se tedy stane, že člověk začne hrát divadlo? Co rozhodlo?
 
Ještě před pár měsíci by mě ani nenapadlo, že bych si někdy mohl v divadle zahrát. Vše se změnilo jednoho sobotního večera, kdy jsem byl pozván k Ivanovi na grilovačku. Byl tam i Tomáš (režisér) a po prvotním oťukávání začaly ty pravé divadelní námluvy. Tomáš zkušeně počkal, až otevřeme druhou láhev rumu a šel nekompromisně na věc. Dlouho jsem odolával, ovšem, když mi slíbil nehynoucí slávu a spousty vášnivých fanynek, řekl jsem mu své první herecké ano :-)
 
Chodil ses dívat na představení? Co tě zaujalo?
 
Viděl jsem poslední dvě hry, Divadelní komedii a Na tohle teď není ta pravá chvíle. Na prvním představení mě mile překvapily výkony herců a celková kvalita. Skoro profi představení. A navíc jsem se výborně bavil. U druhé hry to platilo stejně, takže jsem ji pro jistotu viděl dvakrát.
 
Co tě děláš v civilním životě za práci?
 
Mým pracovním chlebem je prodej nových osobních vozidel jedné nejmenované japonské značky na autosalonu v Hrabové. Tahle značka měla kdysi reklamní slogan o třech slovech se třemi zápory "Nic není nemožné" :o) . Kromě toho jednou týdně moderuju Chytrý kvíz, díky kterému sem potkal Tomáše, Ivana a Katku.
 
Jak ses dostal k moderování Chytrého kvízu? Co tě na tom baví?
 
Nejdříve jsem ho začal v Řízkárně hrát a po nějaké době jsem se začal zajímat o druhou stranu, co to obnáší postavit se před ty lidi a týden co týden je provázet kvízovým večerem. I díky shodě náhod se mi to podařilo. Nejdříve jen jako krátkodobý záskok, který se záhy změnil v permanentní moderování. A co mě na tom baví? Je to perfektní pocit, když si do ruky vezmu mikrofon, začnu mluvit a všechny oči v místnosti mě sledují a poslouchají co říkám. Je super, když své hráče dokážu bavit a hlavně pobavit. Tak doufám, že i díky mě mají zajímavý večer a úplně "nejlepčejší" je, když další úterý příjdou znovu. A díky kvízu jsem taky potkal spoustu nových lidí, se kterými se vídám i mimo kvíz.
 
Zpátky k divadlu? Jak se ti zkouší? Co je zatím nejtěžší?
 
Zatím je to sranda :o) Pevně věřím, že to bude sranda po celou dobu, nicméně je mi jasné, že s blížící se premiérou to bude náročnější. Hodně mě překvapilo, jak např. Ivan už na první čtené zkoušce vplul do své role, zatímco já byl rád, že přečtu svůj text ve správnou chvíli. Jak říká pan režisér, divadlo se hraje i bez textu a zde mě čeká hodně práce. Sakra, co mám dělat na tom pódiu, když mluví někdo jiný? A mí kolegové? Za mě super. Na každé zkoušce je hodně srandy, radíme si, teda oni radí mě a poznáváme se.
 
Jakou hraješ roli?
 
Co se týká mé role, prozradím jen to známé, hraju detektiva seržanta Porterhouse. Jaký bude, na to si počkejte na premiéru. Zatím se spolu seznamujeme :o)
 
A na co bys pozval diváky?
 
Hra bude bláznivá, rychlá, plná vtipných situací, která mě baví a moc se těším, až si ji poprvé zahrajeme celou. Pokud jste měli možnost vidět některé předchozí vystoupení našeho souboru, nesmí vám utéct ani tohle. A jestli jste doposud neměli tu čest, tak se těšte. Uvidíte odhodlané lidi, kteří udělají vše proto, ať se výborně bavíte. A první divák, který smíchy spadne ze své židle, má u mě pivo.
 
Franto, co závěrem?
 
Teď už čekám jen na tu slávu, fanynky a toho prvního spadlého.
(to ještě neviděl 140 lidí spadnout najednou, už vím,co domluvím na premiéru :o), pozn. autora)

Zdeňka Filipovská: Bylo mi po divadle smutno!

Zdeňka Filipovská: Bylo mi po divadle smutno!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor se Zdeňkou Filipovskou o návratu k divadlu, zkoušení a nové roli.

Zdeni, vracíš se po mnoha letech k divadlu, cos mezitím dělala?

Vracím se za vámi, pravda, po trošku delší odmlce, po šesti letech. A co jsem dělala? Plodila a naplno vychovávala novou hereckou generaci :o)

Chodila ses dívat na představení?

Tak určitě, když okolnosti dovolily, šla jsem na představení. Neviděla jsem, pravda, úplně všechny, ale většinu ano a moc jsem si to užívala!

Co rozhodlo, že ses vrátila?

Vrátila jsem se z důvodu, že mi jednak bylo po divadle a lidech okolo něj smutno, a taky proto, že po těch letech na rodičáku s dětmi už to vážně chtělo změnu, jinak by to bylo na Opavu! A hlavně už je druhé dítko ve věku, kdy zvládne delší hlídání.

Jak se ti po pauze zkouší? Co je nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě opět nastartovat mozek do učení textu, jde to podstatně hůř než dřív! A hlavně, s dětmi ten čas na učení téměř není. Nebo alespoň ne v mnou přijatelné hodině :o)

Jak se cítíš po letech na zkouškách? Co noví herečtí kolegové?

Na zkouškách se cítím fajn, přepnu se do jiného světa, učím se prostě roli, pohyb na pódiu, řeší se kulisy atd. S novými kolegy se ještě potřebuji oťukat blíže, ale zdají se být všichni fajn. A se starými si, zejména vtipkování, vyloženě užívám :o)

Hraješ jednu ze dvou hlavních ženských rolí, jak Ti zatím sedí hra a role?

Hra je teda pěkný šrumec! Role, nooo ehm... si myslím, že se časem poddá :o)

Na co bys pozvala diváky?

Zvu vás, milí diváci, na skvělou komedii plnou vtipných scén. Uděláme maximum pro to, abyste odcházeli s příjemně namasírovanou bránicí :o)
Moc se na vás všechny opět těším!

Vzhůru do nové sezóny!

Vzhůru do nové sezóny!
, Tomáš Matlenga

I během této divadelní přestávky došlo v našem divadelním souboru k několika změnám, někteří herci si dávají z mnoha důvodů pauzu, jiní se vrátili, přišli i noví, mnoho věcí se událo. Takže:

Tato sezóna hlásí návrat dvou velkých divadelních opor našeho souboru, a to Zdeňky Filipovské a Davida "Lojzy" Lyčky.

Z pozice nápovědy do role herce se přesunuje nezmar divadelních prken David Michálek. Naopak funkci nápovědy, inspicienta, mistra zvuku bude tuto sezónu zastávat divadelní nadšenec Katka Sládková.

Přivítáme i tři nové tváře, kterými jsou "krmeliňačka" Kamila Formanová, dlouholetý moderátor "Chytrého kvízu" a srdcem i duší rocker František Hvizd a zkušený inspicient a herec Městského divadla Zlín, redaktor Českého rozhlasu a příležitostný spisovatel Jakub Malovaný.

Naopak nás po mnoha letech z důvodu mateřské dovolené opouští herecká opora, vedoucí souboru a dobrá duše divadla Zdeňka Sojková, také z důvodu otcovských povinností mužská herecká opora Martin Kowalik. Oběma gratulujeme, přejeme krásné dny a brzký návrat na prkna, která znamenají svět!!!

A z časových důvodů kariéru ukončila Alena Platošová a Pavel Kuča.

Se všemi nově příchozími, ale i se stávajícími, přineseme postupně rozhovory. A nejen to, budeme vás postupně seznamovat s novinkami ze zákulisí, s průběhem zkoušení nové hry a mnoho dalšího. Tak sledujte naše stránky, náš FB, ať vám nic neunikne. Držte nám palce a doufáme, že někdy v divadle na představení naviděnou! 

 

 

 

Začínáme!!! Zkoušíme!!!

, Tomáš Matlenga

Tak nám skončilo léto a stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ta předchozí!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou situační komedii 1+1=3 (Jeden a jedna jsou tři), kterou napsal současný britský autor Ray Cooney (více viz Co vás čeká), ke kterému se vracíme po dvou letech (Nerušit, prosím).

Soubor prošel výraznou obměnou, vrátili se některé legendy, přišli i nové tváře a výrazné posily, některé opory si splní mateřské povinnosti, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!

Divadlo z Trnávky: Peklo v hotelu Westminster

, Tomáš Matlenga

Drobná chybička v ubytovacím pořádku zkomplikuje plánované víkendové zálety ...

Rádi bychom vás pozvali na představení divadelníků z Trnávky, které se uskuteční dne 18. 5. 2019 v 19.00 hod. v Hostinci u Psoty, vstupné dobrovolné. Jedná se o bláznivou komedii z pera nám známeho autora Raye Cooneyho.

Alena Platošová: Letošní role pro mě byla mnohem náročnější!

, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Alenou Platošovou o letošní sezóně, Bucharech a vysněné roli.

Jak se ti letos hrálo? V čem to bylo jiné oproti loňskému roku, kdy si hrála poprvé?

Letos se mi hrálo moc dobře. Všichni byli super, vzájemně jsme se podporovali a pomáhali si, přičemž letos jsem to určitě potřebovala a hlavně uvítala mnohem víc než v loňském roce, protože moje letošní role byla náročnější. Loni jsem si nemusela pamatovat tolik textu a na jevišti jsem se pohybovala mnohem méně (spíš jsem seděla a jen TO pletla), takže letošek byl pro mě herecky mnohem náročnější.

Jak se ti hrálo na Bucharech?

Na Bucharech se mi hrálo bezvadně. Měli jsme skoro plný sál, což bylo moc fajn. Porota, a vlastně celý odborný seminář s nimi i s diváky byl moc fajn, myslím, že poučný nejen pro mě, ale pro všechny, kdo se ho zúčastnili :) Musím ale přiznat, že jsem před samotným představením byla strašně nervózní. Troufám si říct, že možná víc než na naší vlastní premiéře, což bylo asi způsobeno i přítomností kamer ČT, o které jsme sice věděli dopředu, ale přece jen...představa toho, že si reportáž pak může kdokoli na netu dohledat je trošku děsivá, kdežto divadelní představení se odehraje a časem na nějaké "přešlapy" lidi zapomenou, ale televize...

Na co budeš nejvíce vzpomínat v rámci letošní sezóny?

Nejvíc určitě na veškerou zábavu, která byla nejen na zkouškách, ale i na představeních...sem tam nějaký ten přebrept, ale nejvtipnější asi byla chvíle, kdy Zdeňka o Ivana zlomila tu obrovskou stříkačku, to prostě dodnes nechápu, jak se jí mohlo podařit :-D Jinak budu samozřejmě vzpomínat i na charitativní představení, které se letos opravdu povedlo a vybrala se rekordní částka. No a na Buchary jako skvělé zakončení sezony ;)

Teď nastávají divadelní prázdniny, těšíš se na další sezónu?

Na další sezonu se určitě moc těším, jsem zvědavá, co si pro nás zase nachystáš :-D

Máš nějakou vysněnou roli?

Tak tu asi zatím nemám...jen bych určitě příště brala někoho inteligentnějšího :-D

Něco na závěr? Vzkaz, přání, postřeh ...

Určitě bych moc ráda poděkovala všem našim divákům za přízeň a podporu při představeních, protože oni jsou ti, kdo nás ženou dál ♥♥♥

Martin Kowalik oceněn na Bucharech!

, Tomáš Matlenga

I letošní Buchary se neobešly bez ocenění pro náš soubor. Čestné uznání za herecký výkon v roli Matyáše získal Martin Kowalik! Gratulujeme!!!

Ivan Lerch: Každé představení je jiné.

, Tomáš Matlenga

Povídání s Ivanem Lerchem o letošní sezóně, zkoušení s Martinem a blížících se Bucharech.

Čeká nás derniéra, zhodnoť letošní sezónu.

Ještě sice není konec, ale snad nic nezakřiknu, když řeknu, že letošní sezóna byla vydařená. Deset de facto vyprodaných představení a navíc charitativní představení, kde jsme díky divákům přispěli rekordní částkou, moc pěkné! Hra se lidem líbila a užívali si každé představení, takže my herci také... Koneckonců to je ten důvod, proč to děláme. Chtěl bych tedy touto cestou poděkovat všem divákům, co se na nás přišli podívat :o)

Jak se ti letos hrála tvá role?

Z role Frederika jsem byl po prvním přečtení trochu rozpačitý, nicméně si myslím, že jsem využil zkušeností z předešlých her, zejméná z Toma Kerwooda ze hry "A je to v pytli!", který taky musel pohotově reagovat a vymýšlet lži na nově vzniklé neočekávané situace.

Letošní hra přinesla velkou roli nejen tobě, ale i Martinovi Kowalikovi. Jak se ti s ním zkoušelo a hrálo?

Jak se mi může hrát s Martinem... samozrejmě, že skvěle. Nejvíc zkušeností jsem s ním pobral už ve zmiňované hře "A je to v pytli!" Martin je divadelně hrozně poctivý a troufnu si říct, že spolu s režisérem jako jediný ví o každé postavě, proč má přijít, kdy má přijít, s čím má přijít, co má říct a kdy má odejít.

A co jeho divadelní improvizace? Prozraď :o)

Jeho "slabá stránka" je, že se nerad učí text slovo od slova, to znamená, že vždy řekne to co má, ale pokaždé jinak, takže když jste jeho herecký kolega a čekáte na konkrétní slovíčko, na které navazujete, taky se nemusíte dočkat :o) Nicméně, když si na to zvyknete (protože vám nic jiného nezbývá a naučíte se i půlku Martinova textu) zjistíte, že je to vlastně věc k nezaplacení, protože žádné představení nesklouzne do stereotypu, je vlastně pokaždé jiné :o)

Máš nějakou vysněnou roli či roli, kterou bys nechtěl hrát?

Zatím jsem neodmítl žadnou roli, takže nestěžuju si. Každa role je výzva!

Kromě derniéry nás ještě čekají Buchary, s čím tam jedeš?

Na Buchary se těším! A jako každý rok jsem hlavně zvědavý na hodnocení odborné poroty, jde přeci jen o to se nějakým způsobem posunout dál a připravit se na další sezónu.

Letošní charitativní představení bylo opět úspěšné!!!

, Tomáš Matlenga

Ve čtvrtek 14. 3. 2019 proběhlo úspěšné charitativní představení pro Václava Daleckého a vybralo se dobrovolným vstupným neskutečných 27 530,- Kč!!!

 

Přímo na pódium přišel s finančním příspěvkem pan Jiří Šporek, člen představenstva fy ČIPOS, a. s., a předal tatínkovi Václava Daleckého šek v hodnotě 10 000,- Kč!

A spousta z vás, kteří se přímo nezúčastnili představení, poslala finanční příspěvek přímo na transparentní účet Václava a víme, že vás nebylo málo. Další případní dárci a lidé ochotni pomoct se nám nebo přímo rodině Daleckých stále ozývají, všem vám za to díky!

Děkujeme všem za to, že jste pomohli a pomáháte :o)

Charitativní představení pro Václava Daleckého

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci, koupí divadelního zážitku u nás můžete přispět na dobrou věc!

Ve čtvrtek 14. 3. 2019 od 19 hod. uvedeme hru Na tohle teď není pravá chvíle! ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Vaškovi Daleckému. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Zde je jeho příběh, který sepsal jeho tatínek Honza Dalecký ...

Jmenuji se Václav Dalecký. Narodil jsem se před osmi a půl lety v porodnici ve Frýdku-Místku. Až při porodu lékaři zjistili, že mám kolem krku 4x omotanou pupeční šňůru. Na svět jsem přišel udušený. Asi deset minut mě oživovali a to se povedlo, takže jsem tady. Neobešlo se to ale bez následků. Už od první chvíle bylo jasné, že nebudu normální dítě. Od narození totiž neovládám své tělo, jak bych chtěl. Říká se tomu dětská mozková obrna. U mě je to centrální kvadruparesa s dyskinetickým syndromem, dyskoordinované polykání a gastroezofageální reflux. K tomu se ještě přidala epilepsie.

Jsem veselé, citlivé a možná i chytré dítě, ale uvězněné v těle, které mě nechce poslouchat. Chodit nedokážu, sedím jen ve své speciální sedačce, kde mě musí přivázat, abych nespadl. Jsem vlastně „ležák“, ale ležet nevydržím – je to pro mě velká nuda. Naučil jsem se alespoň válet, a tak mě rodiče občas najdou na místě, kde to nečekají. Sice to byla dřina, ale naučil jsem se taky klečet a díky tomu si můžu lépe hrát. Hračky v ruce udržím jen pár sekund, vše mi padá a jsem z toho docela frustrovaný. Chci dělat to, co dělají ostatní, a když to nejde, umím se pěkně vztekat. Jsem velmi zvídavý, chci vše vysvětlit a rád naslouchám. Taky mám rád společnost lidí.

Když chci něco říct, musím na sebe nejprve upozornit, třeba křikem. Ten, kdo se mnou mluví, musí přijít na to, co vlastně chci. Komunikuji kývnutím hlavy ANO – NE, pláčem – úsměvem, zrakem (kouknu, kam potřebuju), rukama se snažím ukázat, co chci. Mluvení mi bohužel nejde, protože pořádně neovládám ani svůj jazyk, a tak mě nejčastěji najdete u jídla. I když mám velký hlad, většinu sousta z mé mixované stravy vždy vyplivnu.

Taťka to počítal a vyšlo mu, že každý den potřebuju 25 hodin péče. Neustále u mě někdo musí být – hlídat mě a kontrolovat, pomáhat mi, někdy musí být na mě i dva.

Je tedy jasné, že ke svému životu potřebuju spoustu speciálních pomůcek, které by mi ho mohly ulehčit. Taky potřebuju, aby se mé okolí přizpůsobilo mému životu, protože sám se svému okolí přizpůsobovat neumím, jak to dokáží zdravé děti. V tom všem mi pomáhají mamka s taťkou a připojuje se i můj mladší brácha Vojta, asistenční pes Matěj a vůbec celá rodina. Mnoho věcí, které ke svému životu potřebuju, stojí spoustu peněz. Ne vždy jsou mí rodiče schopni na ně našetřit. Před časem dostal tátův kamarád nápad a zařídil pro mě transparentní účet 2300325332/2010, kam mi může kdokoliv přispět. V tuto chvíli doma střádáme na dokončení rekonstrukce bytu, aby byl bezbariérový, a hlavně musíme zřídit nájezdovou plošinu. Mamka má totiž nemocná záda a nemůže mě moc zvedat. Vždy, když mě přenáší do schodů, musí si pak na nějaký čas odpočinout. Později budeme šetřit na nový invalidní vozík. U nás doma se vlastně stále na něco šetří, protože se vždy najde něco, co zrovna potřebuji…

Budete-li mě chtít také podpořit, budu velice rád a děkuji Vám. Václav

 

Ostravské Buchary 2019 už klepou na dveře!

, Tomáš Matlenga

Ve dnech 27. 3. 2019 – 31. 3. 2019 se budou v Kulturním domě Michálkovice konat Ostravské Buchary, 9. ročník krajské postupové přehlídky amatérských divadelních souborů. Naše představení se v rámci přehlídky uskuteční ve středu 27. 3. 2019 v 18.15 hod. Program přehlídky je velmi pestrý, konkurence bude veliká, budeme tedy rádi, když nás přijdete podpořit!

Odborní lektoři letošního ročníku budou: 
Sylvie Vůjtková (Rubenová) - dramaturgyně, Národní divadlo moravskoslezské
Václav Klemens - umělecký šéf a režisér, Divadlo loutek Ostrava
Petr Kracik - ředitel Těšínského divadla, divadelní režisér

 
 
Na Ostravské Buchary pojedeme již potřetí a vždy se nám dařilo!
V roce 2017 jsme se hrou Nerušit, prosím! získali 4 ceny - soubor za inscenaci, Tomáš Matlenga za režii, David Ovčačík za herecký výkon a soubor za hereckou souhru + přímou nominaci na Celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně 2017.
V roce 2018 jsme se hrou Divadelní komedie získali 2 čestná uznání - Tomáš Matlenga za režii a soubor za hereckou souhru.
Tak doufáme, že i letos zaujmeme porotu a hlavně diváky!!!

Pavel Kuča: Každá zkouška mě posunula o kus dál!

Pavel Kuča: Každá zkouška mě posunula o kus dál!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Pavlem Kučou o tom, jak se dostal k divadlu, jak se mu zkoušelo a hrálo.

Pavle, jak ses dostal k divadlu?

K divadlu jsem se dostal tak, že můj nejlepší kamarád (skoro brácha) Ivan Lerch účinkuje už několik let v proskovickém divadle. Byl jsem na několika představeních a vždycky mě to lákalo zkusit. Jelikož se za ta léta znám dobře i s tebou a tys o mé touze věděl, tak jsi mi jako blesk z čistého nebe loni nabídnul malou roli :-)

Co tě překvapilo na zkouškách?

Při zkouškách mě překvapila celková soudržnost, kolegialita a týmový duch. Za to jsem neskutečně vděčný!

Co tví herečtí kolegové, jak se ti s nimi zkoušelo, hrálo? Co sis od nich vzal?

S kolegy herci se zkoušelo skvěle, užil jsem si spoustu legrace, ale i pár napjatých okamžiků. Vzal jsem si od nich každou radu a zpětnou vazbu, která mě při každé zkoušce posunula o kus dál.

Jak se ti zkoušela a hrála tvá role?

Má role se mi zkoušela moc dobře, hodně mi sedla, i když jsem zpočátku nevěděl, jak ji uchopit. Každopádně ty jako režisér a celý kolektiv jste mi neskutečně pomohli! Tím, že nastupuji až v druhé polovině představení, tak jsem nemusel tolik “flákat” mé náročné zaměstnání a oproti kolegům jsem byl na zkouškách tak z 50 % :-)

Jak bys zhodnotil premiéru? Byl jsi třeba nervózní?

Popravdě, premiéra pro mě byla méně náročná než předešlá generálka, kde téměř nikdo nebyl :-) Samozřejmě nervozita byla, ale publikum bylo úžasné a rychle jsem se díky tomu uvolnil.

Jak se těšíš na další představení?

Na další představení už nemůžu dospat, moc se těším!

Na co bys pozval diváky do divadla?

Celá hra je úžasná a opravdu pobaví všechny věkové kategorie, tak neváhejte a doražte! Stojí to za to, slibuji vám nezapomenutelné zážitky :-)

 

Fotografie z premiéry.

Fotografie z premiéry.
, Tomáš Matlenga

Do záložky Fotogalerie byly přidány fotky z úspěšné premiéry 18. 1. 2019, které pro vás a pro nás nafotil náš kamarád Petr Janečka, děkujeme :o) A všem děkujeme za parádní atmosféru (nejen při premiéře)!!!

A tento dort pro nás již tradičně připravila naše věrná fanynka Katka Sládková!

David Michálek: Na učení textu jsem byl vždycky lump!

David Michálek: Na učení textu jsem byl vždycky lump!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Davidem Michálkem o jeho nové roli v divadle a plánech do budoucna.

Letos jsi neměl být součástí nové hry, proč ses vrátil (konec listopadu 2018)?

Po návratu z Nizozemska jsem začal chodit na zkoušky, abych pomohl s kulisami a organizací nové hry.

Budeš ještě pokračovat v zahraničí?

V zahraničí pravděpodobně ještě pokračovat budu, jen nevím, kdy mě opět povolají na další montáž.

Co vlastně teď děláš?

Momentálně mě živí finanční plánování a poradenství.

V rozehrané sezóně jsi přijal, po spoustě divadelních rolí, roli nápovědy, proč?

Shodou náhod jsem se dostal až na pozici nápovědy, což je pro mne úplně nová zkušenost a jsem za ni velice vděčný. Je to podle mne ta nejnáročnější a nejnevděčnější pozice a divím se, že v předchozích letech mě lidé na pozici nápovědy nezabili. (smích) A roli nápovědy jsem přijal hlavně proto, že jsem zkrátka u toho chtěl být.

V čem je nápověda jiná než herectví? A je v něčem stejná?

Stejná není vůbec, občas ovšem za někoho zaskočím, pokud chybí a náležitě si to užívám. Nejvíce mě překvapila náročnost role nápovědy a musím poděkovat a vyzvednout všechny, kteří kdy nápovědu v našem divadle dělali, protože napovídat je fakt dřina, hlavně když hraju já :o)

Jaké to je vidět divadlo z druhé strany?

To není o tom vidět divadlo z jiné strany, ale spíš z další strany. A lákavá je pro mě i role režiséra, kterou bych si chtěl jednou vyzkoušet, ovšem nejdříve, tak za dva až tři roky, pokud k tomu bude vůbec nějaká příležitost.

Prozraď, kdo nejlépe a kdo nejhůře umí text na zkoušky? Jak jsi na tom býval ty?

Ono je to podle toho, jakou část zrovna zkoušíme, ale všichni umí text lépe, než kdy jsem ho uměl já! Já byl na učení textu vždycky lump.

Uvidíme tě na prknech příští sezónu?

Moc rád bych se objevil příští rok opět na prknech, ale vše záleží na pracovních nabídkách ze zahraničí. Než začneme zkoušet novou hru, budu to vědět, nejpozději v září.

Blíží se premiéra, na co by jsi pozval diváky?

Diváky chci pozvat na super komedii, u které se na zkouškách více než zasmějeme. Dále na nové herce, na staronové herce a na naše již prověřené herce. Tito všichni se svých rolí chopili velice dobře a máte se na co těšit! A u děkovačky možná uvidíte i mě. (smích)

Premiéra se blíží!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, probdělé noci, litry vypité kávy, pocit, že text vůbec neumím, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, příští pátek 18. 1. 2019 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Na tohle teď není ta pravá chvíle!" a o den později 19. 1. 2019 v 19 hod., se odehraje první repríza. A jak už bývá dobrou tradicí, po sobotním představení bude následovat zábava do brzkých ranních hodin, tak se na vás těšíme, že si s vámi sedneme, popovídáme, zazpíváme, možná i zatančíme :o)

Rezervace budou spuštěny v nejbližší době, sledujte náš Fb. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

Martin Kowalik: Jako obvykle to bude pecka!

Martin Kowalik: Jako obvykle to bude pecka!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor se staronovým hercem a velkou hereckou posilou Martinem Kowalikem.

 
Martine, co děláš v civilním životě? Jaké jsou Tvé koníčky (teda kromě divadla)?
 
V civilním životě jsem učitel na gymnáziu. Mezi koníčky patří sport (fotbal, badminton, cyklistika, ...) literatura (historické krimi, sci-fi, fantasy, ...) Magic the Gathering a další.
 
Tak po pár letech zase hraješ. Co a kde jsi doteď hrál?
 
K divadlu si mě vlastně dostal ty, jak si jistě vzpomínáš. Když jsme ještě byli kolegové na gymnáziu, hráli jsme každoročně pro studenty "Cimrmany". Také jsi mě před cca 5 lety doporučil do původního proskovickeho divadla 1JDS, kde jsme společně sehráli dvě sezóny. Tam jsem si zahrál pana Spettiguea v "Charleyově tetě" a Harryho v "A je to v pytli". Po rozdělení jsem rok zůstal u 1JDS, kde jsem si střihl "Shakespeara".
 
Co říkáš na nové divadelní prostředí a novou hru?
 
Prostředí je super, na place se potkavam se starými známými, jako např. se Zdeňkou a hlavně s Ivanem, se kterým si na prknech vždy výborné rozumím. Hra je super a až se nám text dostane do krve, bude to pecka jako obvykle.
 
Jak se ti letos zkouší?
 
Jako obvykle je u zkoušení velká legrace. V průběhu zkoušek nás napadají různá vylepšení, která se často dají do hry zapracovat, takže divák se opravdu má na co těšit!
 
Na co bys pozval diváky, na co se mají těšit?
 
Nechci dopředu prozrazovat zápletku, ale mohu slíbit, že jako vždy  to bude bláznivé, zamotané a plné vtipných dialogů. Takže se na diváky už moc těšíme!!!