Aktuality

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za čtvrteční večer. Společnými silami jsme udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme Agátce zlepšit a ulehčit její život.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 31 462,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila!

Symbolické šeky jsme přímo na pódiu předali přímo Agátce a její mamince.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 62 924,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

Vážení diváci,

dnes v 18:00 hod. spustíme rezervace na poslední dvě představení této divácky velmi úspěšné divadelní sezóny. Děkujeme za váš zájem, vážíme si toho!

Vážení diváci, v rámci divadelního zážitku můžete přispět na dobrou věc!

Ve čtvrtek 18. 4. 2024 od 19 hod. uvedeme hru Hexenschuss ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Agátce Helegdové. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je její příběh...

Agátka se narodila ve 40. týdnu bezproblémového těhotenství. Po narození nedýchala, byla kříšena. Následkem kříšení má kvadruparézu, což je postižení všech čtyř končetin.

Nyní je Agátce 16 let, je to usměvavá, velice pozitivní slečna. Navštěvuje 8. třídu speciální ZŠ s pomocí asistenta pedagoga. Ráda v zimě lyžuje na MONOSKI, v létě jezdí na koních - HIPO rehabilitace, ve vertikalizačním stojanu píše příběhy, texty k písním, ráda čte, procvičuje si přes aplikaci Duolingo angličtinu. Víkendy trávíme na horách s mechanickým vozíkem a elektropohonem.

Agátka žije v neúplné rodině, má staršího bratra Tomáše, kterému je 22 let. Studuje druhým rokem fyzioterapii v Olomouci a od malička mi hodně pomáhá. V Ostravě jsme tedy zůstaly samy, takže lehce náročnější, ale dáváme to.

Agátka již 12 let pravidelně rehabilituje ve firmě Fyzio Beskyd, s. r. o. (https://fyziobeskyd.cz) Pravidelnou ambulantní rehabilitací 1x týdně a pravidelnou intenzivní fyzioterapií 3x ročně, kdy Agátka cvičí 2 hodiny denně po dobu 3 týdnů, ujde několik kroků ve speciálních ortézách firmy POHLIG z Vídně. Ortézy nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a jejich cena se pohybuje okolo 150 000,- Kč. Nyní již máme třetí.

Fyzioterapií se snažíme docílit co největší samostatnosti a já věřím, že jednou to bude velmi samostatná žena, která bude co nejméně závislá na pomoci jiné osoby. Jsem vděčná firmě Fyzio Beskyd, s. r. o. za to, že mou dcerku dostali na nohy. Nemáme potřebu jezdit do lázní, zkoušet nové ambulance, terapie, fyzioterapeuty, protože toho nejlepšího fyzioterapeuta už 12 let MÁME.

Agátka během roku 2022 vyrostla a RTG kyčlí jasně prokázal, že je třeba operačního zásahu, aby se jí lépe a komfortněji bez bolesti chodilo. Koncem září 2022 podstoupila náročnou čtyřhodinovou operaci - derotace obou stehenních kostí, zastřešení levé kyčle a uvolnění měkkých tkání na adduktorech. Takže zásahů na jedno tělíčko až dost.

Agátka má „nové nohy“ a učí se je znovu používat, stát na nich a chodit. A my je určitě rozchodíme, to je náš plán na příštích pár měsíců.

Cena ambulantní fyzioterapie stojí 1 000,- Kč. Cena intenzivní terapie stojí 30 000,- Kč, jde o 30 jednotek.

Budeme vděčni za jakékoli přispění a předem děkujeme.

Mamka Marcela, Agátka a bratr Tom.

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Agátin transparentní účet: 2102832704/2010

nebo můžete použít tento QR kód:

Vážení příznivci amatérského divadla,

i když se letos nebudeme účastnit Bucharů jako účinkující, dovolte, abych vás i přesto pozval na tuto krajskou postupovou přehlídku amatérských divadel. Přijďte podpořit kolegy z ostatních amatérských divadel. Z vlastní zkušenosti víme, že "před plným sálem" se hraje lépe :-)

Současně můžete využít veřejně přístupné hodnocení inscenací odbornými lektory a porovnat tak svůj názor na představení.

Více informací o jednotlivých inscenacích lze nalézt na stránkách www.buchary.cz

Vážení diváci,

pro velký zájem se vám snažíme vyjít vstříc a v pondělí 8. dubna a v úterý 9. dubna v tradičním čase od 19 h pro vás chystáme další dvě reprízy divadelní hry "Hexenschuss".
Rezervace jsou již spuštěny.
Těšíme se na vás :)

Milá divadelní rodino,

děkujeme, že vás naše představení baví 🙏 Pokračujeme dál a přinášíme vám přehled chystaných termínů repríz divadelní hry "Hexenschuss".

5. 3., 6. 3., 20. 3., 21. 3., 18. 4. charitativní představení, 19. 4. - derniéra 

Vždy od 19 hod.

O spuštění rezervací vás budeme průběžně informovat.

Brzy na viděnou :)

Vážení divadelní přátelé, 

v úterý 6. 2. 2024 v 19 hod. a následně ve středu 7. 2. 2024, taktéž v 19 hod. se odehrají další dvě reprízy divadelní hry "Hexenschuss".

Těšíme se na vás!!! 

Vážení divadelní přátelé, 

v pátek 26. 1. 2024 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Hexenschuss" a o den později,  v sobotu 27. 1. 2024, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Těšíme se na vás!!! 

Rozhovor s Ivanem o jeho návratu k divadlu, specifické roli, stavbě scény a mnohém dalším.

Vrátil ses po roční pauze. Chybělo ti divadlo?

Svým způsobem ano. Tím chci říct, že ochotnické divadlo má své pro a proti. Je hodně časově náročné, to mi samozřejmě nechybělo. Na druhou stranu je to taky dobrý prostředek k odreagování, jak přijít na jiné myšlenky. Ale hlavně je to i způsob, jak trochu té radosti, odreagování a smíchu předat dál, našim divákům, a to se, doufám, povede i letos. 

Máš letos specifickou roli, prozradíš, v čem je specifická? Jak se ti hraje?

Jak už bylo zveřejněno, letošní hra se jmenuje Hexenschuss a ten žolík padl na mě. To ale znamená, že je to moje nejlehčí role, co se choreografie týče, a to počítám i roli hříbka ze školky.

Hraješ hodně s naší loňskou posilou Hankou. Jak se s ti s ní hraje?

Letos je hra postavena na Hance, ta toho nemá málo, ale Hanka je jedním slovem skvělá! Vždy připravená, s dobrou náladou a úsměvem, takže je to radost.

Hodně se letos staráš o stavbu a přípravu scény. Co vše to letos obnáší? 

Spíš jsem jen prostředník mezi představou režiséra a realitou. Každopádně jsem moc rád, že nám s tou technickou stránkou pomáhá náš kamarád Bohdan Stacha, bez něj bych si letošní scénu asi nedokázal představit. Takže mu i touto cestou patří velké díky!

Co bylo zatím na stavbě scény nejtěžší?

Nejtěžší bylo zařídit na tak malém prostoru regulérní byt 3+1, včetně koupelny.

Na co bys chtěl diváky v letošní sezóně nalákat?

Přijďte se podívat, pobavit se bláznivou komedii a užít si představení společně s námi, myslím, že se máte zase na co těšit :-) 

Stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ty předchozí a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou divadelní frašku Hexenschuss, kterou napsal britský dramatik John Graham (více viz rubrika Co vás čeká).

Soubor prošel obměnou, vrátily se některé legendy, přišly i nové tváře, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

Získali jsme na Bucharech neskutečných šest cen. Co na to říkáte?

Martin: Ještě teď na to koukám, jak z jara. Za každou z nich vidím obrovskou spoustu práce, kterou do toho, ať už jednotlivci nebo celý soubor, museli vynaložit. Ale nesmírně si vážím především dvou z nich: ceny za Vojtův herecký výkon a ceny diváků.

Lucie: Je to velký úspěch, hlavně cena diváků je podle mého největší ocenění, jaké můžeme dostat. To, že jsme se divákům líbili nejvíce, nás hřeje na srdci asi víc, než samotný postup. Mám radost i za mé kolegy a jejich ceny za herecké výkony, které jsou více než zasloužené, protože opravdu byli úžasní. Cena za scénu a kostýmy je ocenění pro všechny, protože to byla týmová práce a každý se podílel, jak nejlépe mohl. Vím, že porota oceňovala hlavně hořící krb, který prý neviděli ani ve velkých divadlech. Jsem ráda, že někdo ocenil kus tvrdé práce, kterou jsme do toho dali.

Co bylo na vašich rolích nejtěžší? 

Martin: Moje role letos nebyla vůbec těžká. Textově, charakterově ani hlasově. Jako obvykle se mi v prvních několika reprízách pletla jména ostatních herců a občas mi ve správný čas nenaskočila konkrétní slovní spojení z textu, jako "sestra Franklinova", "zbylí dědicové" a docela těžké bylo pro mě se ve správnou chvíli vytasit se slovem "podezření". Prostě ty moje obvyklé limity :o)

Lucie: Hrát velké emoce. Dora se stále něčemu poťouchle směje, má radost z vražd, zároveň je to milující sestra svých sourozenců, stále se něčemu diví, má strach z policie, pláče nebo se raduje. Prožívá dost protikladné emoce. Dostat se do těchto rozdílných poloh bylo pro mě asi nejtěžší, protože jich byla široká škála, která se často střídala. 

Kterou letošní scénu máte nejraději a proč?

Martin: Je fakt těžké vybrat. Líbilo se mi toho moc. Ale mám-li opravdu něco vybrat, tak můj monolog nad umírající slečnou Ashovou, Vojtovo: "Hrobka je určena výhradně pro naši rodinu. Jak se tam jednou usadí někdo cizí, pohrnou se tam všichni. Nakonec nám ji budou chtít znárodnit. Ne!" a Davidovo: "Nemůžu tomu uvěřit, kolik Vy máte textu" :o) A samozřejmě klobouk dolů před Dominikou a její závěrečnou sumarizací celého příběhu (prakticky bez možnosti nápovědy).

Lucie: Nevím proč, ale měla jsem pokaždé co dělat, abych se nezačala smát, když Penworthy vycházel z tajného vchodu se zbraní v ruce se slovy: "zadržte, už není kam spěchat, panu Oliverovi už nikdo nepomůže". Říkal to vždy tak vážně a dramaticky a mě to rozesmíválo. Ale asi nejoblíbenější scéna byla ta s Dominikou, když odcházím a dělám na ní své urážlivé tss. Sál se smál a já si to užívala.

Máte nějakou vtipnou historku spojenou s letošní sezónou?

Martin: Myslím, že vše už bylo řečeno v předchozích rozhovorech. Z toho nejvtipnější "z mého pohledu" bylo to, když jsme na premiéře udělali v prvních dvaceti minutách několik dějových veletočů, pár stránek přeskočili a když už se to nějak zase vrátilo do správných koleji, zůstal nám na scéně "viset" Caesar (Aleš), pro kterého to shodou okolnosti bylo první veřejné divadelní vystoupeni. Několik minut se různě jen tak poflakoval, postával u okna, a pak se způsobně a "nenápadně" došel zeptat k nápovědě, jestli už náhodou nemá odejít. Tohle myslím nic dalšího nepřebilo.

Lucie: Těch bylo! Třeba když Perry plácal Annu, která ležela omdlelá na křesle a Monika říká: "když ji budete tak plácat, tak bude mít modřiny" a Dominika v roli Anny se začala smát, pak taky David (Perry) a Míša (Monika), nešlo to udržet, smál se celý sál a my nemohli přestat. Nebo když Martin v roli Penworthyho otevřel závěť, kterou z papíru četl a zjistil, že tam není text a zbledl a začal se potit, protože z hlavy lovil, co tam asi tak je a my nechápali, co se děje. Nebo když David (Perry) volal na Doru, ale místo toho křičel "Anno, Anno, kde jste?" A Anna (Dominika) odvětila: "já jsem tady, nemyslel jste Doru?" To jsou chvíle, na které nezapomeneme a díky bože za tyhle "chyby", protože jsou kořením pro celý soubor i diváky.

Odehráli jsme v Proskovicích dvanáct představení, skoro všechna vyprodána, pošlete nějaký vzkaz našim divákům.

Martin: Byla to možná oproti úvodním očekáváním úžasná sezóna. Od nějaké druhé, třetí reprízy jsem si každé představeni nadstandardně užíval. Divadlo se hraje hlavně kvůli publiku, a to proskovické dokáže cely soubor vybičovat k těm nejlepším výkonům. Vážíme si vaší podpory. Bez vás, bychom nebyli nic.

Lucie: Děkujeme, že nám zachováváte svou přízeň, protože bez vás by žádné divadlo nebylo. Děkujeme také za vytrvalost, protože letošní představení bylo dlouhé a vyžadovalo nutnou dávku pozornosti. Děkujeme za peníze, které jsme mohli vybrat pro Marušku a děkujeme za to, že sledujete naše stránky. Příští rok v lednu naviděnou.

Rozhovor s Lojzou o jeho návratu k divadlu, hledání role, festivalu Buchary, prvním ocenění, stavbě scény a mnohém dalším.

Davide, vrátil ses po letech na prkna, která znamenají svět, jak ses těšil?

Tak určitě, těšil jsem se hodně. Já nehraji pravidelně, dávám si občas pauzu, abych se divákům neokoukal :o) Takže jsem se těšil hlavně i na to, co nás letos čeká za zajímavá hra. Jediné zklamání bylo, že s námi nebude hrát šoumen David Michálek. David nevynechal od roku 2004 ani jedinou sezónu. Vždy se spolu zdravě hecujem a vymýšlíme kulišárny. Teď si říkám, že jsme se ho nemohli zbavit dlouhých 18 let :o)

Jak bys zhodnotil letošní sezónu?

Letošní sezóna byla velice zajímavá a náročná. Přišli noví parťáci a zapadli do souboru fantasticky. Měli jsme ale problémy sejít se na zkoušky všichni, letos nás hrálo opravdu hodně. Stmelit kolektiv nám pomohlo víkendové soustředění, kde jsme vytvořili i krásné fotky do hry. Za ně patří velké díky Dominice, Katce a Vojtovi, fotky pilovali skoro do půlnoci. Ze hry jsem měl docela obavy, jestli se divákovi zalíbí. Myslím, že jsem v tomto ohledu nebyl sám. Ale nakonec vše dopadlo parádně a úspěšně. Divákům dokonce ani nevadilo, že hra byla dlouhá skoro dvě a půl hodiny. Vlastně nejdelší hra, kterou kdy soubor hrál. 

Jak se ti hrála tvoje role?

No, to ti byl stres. Říkal jsem si, jestli se vůbec naučím tolik textu. I když Dominika ho má vražedně, chladnokrevně, více :o) Učil jsem se od listopadu až do premiéry skoro každý den. A ona samotná role byla velmi náročná, dlouho jsem se s ní pral. Než jsem našel toho správného uplakánka Perryho, stálo to opravdu hodně práce. 

Získali jsme šest cen na Bucharech, co na to s odstupem říkáš?

Bomba, velký úspěch. Velké díky Tomášovi, Martinovi, Dominice, Zdeňce, Hance, Katce, Alešovi, Vojtovi, Míše, Lucce, Kamile, Martině a Ivě. A všem, kteří se jakýmkoliv činem podíleli na našem velkém úspěchu.   

Co říkáš na tvé ocenění na Bucharech, co to pro tebe znamená? Jak vysoko to řadíš?

Upřímně řečeno, po rozboru poroty po našem vystoupení na Bucharech, jsem to opravdu, ale opravdu nečekal, že nějaké ocenění dostanu. Je to pro mě absolutní úspěch, velice si toho vážím. Proto musím opět všem poděkovat, celému souboru, bez nich bych žádnou cenu nedostal. Je to  má devátá divadelní hra a mé první ocenění, ještě jednou díky!

Jako každoročně se podílíš i na stavbě scény, také jsme dostali cenu, jde hodně za tebou. Jak byla náročná?

Letos nebyla náročná jen hra, ale i scéna. Katka Sládková zařídila v práci výrobu knihoven a okna, také zařídila krb a další důležité věci. Mates Minář upravil konstrukci rámu. David Michálek zkompletoval tajné dveře. A namontoval je nechtě tak, že samy začaly zázračně vrzat. Ivan Lerch půjčil rám krbu. Soubor nalepil tapety a umístil různé prvky. A já to všechno doladil a sešrouboval. Naše scéna, jak nám i řekli ostatní soubory, je tak technicky komplikovaná, že na Bucharech, i s tříhodinovým předstihem, se stihla postavit takzvaně za deset dvanáct.

Davide, měl bys na závěr nějaký vzkaz divákům této úspěšné sezóny?

Velice si vážíme toho, že k nám chodíte v tak neskutečném počtu! Skoro pokaždé bylo vyprodáno a hnali jste nás k neskutečným výkonům. Za to vám patří velké a neskutečné díky, příští rok se pokusíme zase připravit nějaký parádní kousek!!!

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za páteční večer. Společnými silami jsme udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme Marušce zlepšit a ulehčit její život.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 26 240,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila!

Symbolické šeky jsme přímo na pódiu předali Zbyňkovi Kučerovi, tatínkovi Marušky.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 52 480,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

Vážení diváci, v rámci divadelního zážitku můžete přispět na dobrou věc!

V pátek 24. 3. 2023 od 19 hod. uvedeme hru Hrobka s vyhlídkou ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Marušce Kučerové. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je její příběh ...

Maruška se narodila předčasně 18. 2. 2009 po komplikovaném porodu, kdy musela být kříšena. Přestože vše vypadalo v pořádku a po pár dnech jsme jeli z porodnice domů v domnění, že je Maruška zdravá, nakonec to všechno bylo jinak. Po půl roce, když se Maruška nevyvíjela jako ostatní děti, podstoupila magnetickou rezonanci a zjistili poškození mozku z důvodu neokysličení u porodu. Tehdy jsme její diagnózu uslyšeli poprvé: Dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin + trvalá vada zraku, lehká mentální retardace.

Přestože tato zpráva byla pro nás nesmírně bolestivá, neztrácíme naději a sílu s touto nemocí bojovat. Maruška sice sama nesedí, nechodí a při přesunech potřebuje pomoc druhé osoby, ale snažíme se ji i tak zapojovat do běžných aktivit jako ostatní děti. Milujeme turistiku, jezdíme na kole, v zimě lyžujeme se speciální lyži Monoski. Maruščinou největší zálibou je boccia a jízda na handbike. Také se velmi rádi společně zúčastňujeme běžeckých závodů, které nám dodávají spoustu radosti a energie.

Dvakrát ročně s Maruškou podstupujeme speciální cvičení v lázních Klimkovice, jezdíme na týdenní pobyty hiporehabilitace, a také pravidelně docházíme na soukromou fyzioterapii a ergoterapii. Jen díky pravidelnému cvičení Maruška dělá pokroky, které ji posouvají dopředu a zlepšují její zdravotní stav. Bohužel tyto terapie nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a tedy jsou pro nás finančně náročné.

Maruška je naše sluníčko a velká bojovnice, která svým úsměvem dodává nám všem spoustu radosti. Proto bychom vám byli velmi vděčni za jakoukoliv pomoc a podporu.

Z celého srdce DĚKUJEME!

Marcela a Zbyněk Kučerovi

Podrobnější informace o Marušce: www.maruskakucerova.cz

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Maruščin transparentní účet: 2701396609/2010

nebo můžete použít tento QR kód:

Vážení diváci,

omlouváme se, ale dnešní představení je pro nemoc jednoho z protagonistů zrušeno. Náhradní termín bude v úterý 21. 3. 2023, vstupenky  zůstávají v platnosti. Pokud chcete  zrušit  rezervaci, použijte, prosím e-mail: rezervace@proskovickedivadlo.cz

Děkujeme za pochopení!

Tentokrát jsem si pozval k rozhovoru další důležité "postavy ze zákulisí, bez kterých by to taky nešlo". Jsou to nejen kostymérky, maskérky, kadeřnice, ale taky nepostradatelné holky pro všechno. Sestry Martina a Iva Ručkovy.

Ahoj holky, jak dlouho už jste vlastně s námi v divadle?

Již sedmou divadelní sezónu. Od hry Nerušit, prosím. Tím, že se založilo nové divadlo. Pokračování spolupráce, která nás baví.

Popište, co je vaší náplní během zkoušení nové hry?

My, na rozdíl od herců, nemusíme na čtené zkoušky. Až se začne s textem na jevišti hrát, nastává ta pravá chvíle pro nás. Začneme se domlouvat s rejžou, který nám řekne svou představu o dané postavě, kostýmu, účesu, líčení, rekvizitách. Pak vše řešíme s každým hercem osobně. Jaké máme možnosti, co se najde doma v šatníku, co si můžeme půjčit, koupit, přešít... Snažíme se, aby každý kostým byl propracován do detailu, a aby se v něm dobře hrálo. Kostým Anny se jevil, že je fajn, ale při zkoušení Dominiku zlobil čepec, tak nám ho Hanka Šurabová ušila nový. Míša/Monika byla moc černá v korzetu a sukni a až červená krajka tomu dala ten správný sexy nádech. Pan Potter/David si vzpomene na ponožkové podvazky a Katka mezi nápovědou vyrábí podvazky. Marcus/Aleš a kostým Ceasara. Tam patří velké díky Simoně Hýžové, je dokonalý. Není to o nás, ale celý soubor, rodiny, známí a kamarádi se podílí na všech přípravách. Generálkou to napětí stoupá, až graduje. Ladíme poslední detaily, tam čepice, šála, zástěra bude lepší od krve. Aby každá postava byla pro naše oči dokonalá. Letos si myslíme, že se to extra povedlo, slyšíme samou chválu. Což je velká odměna pro nás všechny.

A v den představení?

V den, kdy hrajeme, se musíme sejít o dvě hodiny dříve, než se začne hrát. Scházíme se v naší nové šatně, maskérně a salónu. Postupně chodí herci a herečky a začíná pro nás fičák. V průměru máme každá 12 minut na osobu. I během představení zůstávám k dispozici.

Která hra byla v průběhu těch let nejnáročnější na přípravu?

Shodly jsme se na tom, že letošní hra je nejvíc náročná na přípravu. Od scény, kostýmů, rekvizit, líčení, účesů. Letos je v kurzu dětsky zásyp AVIRIL. A nejvíce si to užívá Lucien/Vojta, on prostě miluje make up, cokoliv si nechá nakreslit na obličej, ale mají to v rodině. Když jsme z Vojtového tatínka na focení připravovaly starého pana Tomba, přijmul vše, co bylo potřeba. A za to mu patří velké díky. Anna/Dominika má složitější přípravu líčení, účes a hlavně ten čepec, aby pořádně držel ve vlasech. Dora/Lucie a její úžasná hustota vlasů si taky vezme svůj čas. Freda/Hanka, aby byla krásná i po sundání klobouku. Emily/Zdenka - žena, ale drsná v pánských šatech. Agatha/Kamila a její drdol. Petter/David má vlastní prostor na kostýmy, několikrát se během hry musí převleknout. Každému se snažíme vyhovět, aby se mu v roli dobře hrálo.

Zpětně také hra Špinavý obchod, tam byl nejvíce náročný David Michálek/Laura. Kostýmy, líčení během hry, zvládnout ho předělat na ženskou a zase pak na chlapa. Ale povedlo se to. David se úžasně hodil pro tuto roli. Publikum se při jeho nástupu skvěle bavilo. Taky během tří minut učesat Zdeničku a pomoct ji s převléknutím. Slovo nejde nemáme rády.

Jak to probíhá těsně před představením?

V šatně máme vždy veselo, když vyjde prostor, upečeme dobroty. V 18:40 jsou všichni dole a začne zkouška závěrečné písničky. Pak nechybí "pulečka" na jiskru v oku. Je potřeba mít před začátkem prima atmosféru. A připomínat si náušnice a prstýnky dolů. A otázka: "Máte všichni vše?" Většinou zní, že ano.

Máte nějakou perličku na závěr z letošní hry?

Jako vždy zaznělo, že ano, všechno máme. Odcházíme si sednout do hlediště hodit kontrolu, jestli je vše tak, jak má být. V tom si Míša přijde bez rukavic. Maličkost, ale smysl pro detail vám řiká, to ne, musí si je vzít. Tom/rejža má telefon u sebe, píše Katce/nápověda, ať to řekne hercům. Katka chytne první papír, co má po ruce a napíše Monika nemá rukavice, ale jediné, co dokázali na dálku přečíst, byl velký nápis EMOCE. Všichni si řekli, co se děje, co se komu nelíbí… po představení jsme se dlouho smáli. Míši to došlo hned, jak přišla na jeviště, že ji něco chybí. A pro sebe si řekla: "Marťu trefí, jak mě uvidí" :o)

Je něco, co byste chtěly říct na závěr našeho povídání?

Na začátku jsme si s Katkou (nápověda) říkaly, co si to na nás letos Tom připravil. Velka změna v žánru. To si člověk na začátku položí otázku, zvládneme to? Braly jsme to jako výzvu, jako jít na Mount Everest bez přípravy v bačkůrkách… Po tolika už úspěšně odehraných představeních. Děkujeme za tu výzvu. Zvládli jsme to, všichni, i když ne vždy to bylo lehké. Ale posunulo to naše možnosti jít dál a hlavně se nevzdávat! Má to smysl, co děláme. Celý soubor má na tom velký podíl. A největší odměna pro nás je plný sál a bouřlivý potlesk. Neváhejte přijít na poslední možná představení, každé představení je něčím originální. Taky charitativní představeni se už připravuje, letos společně rozveselíme Marušku Kučerovou. Vše se dozvíte na Fb a tady na webu. Těšíme se na vás!

Ze začátku zkoušení, někdy v září, říjnu z pohledu nápovědy celkem nic. Text nikdo neumí, zkouší se s textem v ruce. Snažím se dělat si v textu poznámky, jak jsme vymysleli kde kdo stojí atd., aby se to příště nevymýšlelo znovu. Mnoho pohybů na jevišti je docela promyšlených, aby se herci nepřekrývali, aby někdo neviděl někoho dříve než má atd. Když se začíná zkoušet bez textu, snažím se nahazovat text v případech, že někomu vypadne. Ovládám také zvuky a podkresové písně, takže je nutné si během zkoušek nazkoušet a dobře zaznamenat také tyto informace, kdy co pouštím, na jakou hlasitost a podobně.

A co během představení?

No a během představení to není již nic překvapivého, jedu prstem řádek po řádku v textu, jedním okem koukám po hercích a čekám, jestli je někdo v nesnázích a snažím se mu nenápadně, někdy již velmi nápadně, pomoct.

Prozradíš, kteří z herců uměli letos jako první text? A kdo třeba stále potřebuje radit?

Zdenička umí každoročně text nejdříve, už na čtených zkouškách do toho dává všechno, to je taková jistota nejen pro nápovědu :-) Letošní nová posila, Hanka, naopak ještě nikdy nepotřebovala ani slovíčko napovědět, to je taky moje druhá jistota :-) Ale ve střehu jsem vždy i u jejich replik. Jinak bych řekla, že napovědět potřebuje v každém představení někdo jiný docela rovnoměrně. A jelikož znám každou jejich pauzu, poznám, kdy se jedná o chtěnou dramatickou pauzu a kdy tápou, divák naštěstí ne :-).

Máš nějakou kuriozitu při napovídání z letošní hry? 

Kuriozity bych z letoška měla dvě. Hned na premiéře se herci ze strany 3 dostali asi na stranu 7, na jeviště tedy nepřišli ti, co měli přijít a neodešli ti, co měli odejít. Až po půl straně se na mě někdo z nich podíval a já je mohla textově vrátit :-) No a druhá, kdy Martin v roli Penworthyho čte poslední vůli, otevře si připravenou zapečetěnou závěť... já si mezitím chystám hudbu a nedávám moc pozor, není důvod, vše má napsáno a ostatní nic neříkají. A najednou slyším, jak říká jiný text... říkám si, proč to nečte, ale parafrázuje?...a on měl zkušební vzorek, kdy jsme vyráběli pečetě, bez jakéhokoli textu. Po chvíli jsem to pochopila a celá orosená mu začala napovídat. Jak se cítil on, když místo závěti koukal do prázdného papíru... nechci ani domýšlet. :-)

Co bylo na letošní hře nejnáročnější během zkoušek?

Letos byla nejtěžší koordinace nás všech, je nás opravdu hodně. Všichni jsme na zkoušce do premiéry byli pouze 3x... Takže hledání týmové souhry a návazností v ději bylo těžší. Dále zajištění všech rekvizit, kterých je letos opravdu hodně, technicky vymyslet scénu. Zajistit všem kostýmy a všechny detaily k nim, za to patří velké díky Martině a Ivě například. 

A co během představení?

Během představení už žádné složitosti nevnímám. Herci to mají těžší, musí být správně připraveni v zákulisí, za správnými dveřmi. I ti, co už nehrají, mají v zákulisí velice důležité úkoly, dupat, otevírat dveře, střílet, pomáhat se převlékat atd. Největší "stres" mám vždy, jestli vystřelí zbraně jak mají, jestli si skočí do řeči, kdy mají, jestli jsou všichni za oponou, než se zavírá, jestli se stihne přestavba atd. To jsou momenty, kdy jim nemůžu pomoct a jen nečinně přihlížím. 

Hodně ses (jako vždy) angažovala ve shánění a zajišťování kulis, rekvizit. Co bylo letos nejtěžší sehnat?

Nejtěžší bylo asi zajištění zbraně, jak už o tom psala Dominika. Tak, aby byla bezpečná, akorát hlučná a zejména spolehlivá... Došlo ke zpřísnění právních předpisů a získat poplašnou nebo startovací zbraň, která vypadá jako revolver není lehké. Zkoušeli jsme zvuk nahrát, to znělo, jako by si někdo prdnul, v pěkných nahrávkách z internetu zase pěli ptáčci... to byla taková, řekla bych, neverending story. Výroba knihoven, nože v zádech, zvolení tapet a tapetování byla náročná práce, ale mělo to progres. Máme letos asi nejnáročnější a nejpropracovanější scénu, takže to chtělo svůj čas.

Proč by měli letos, podle tebe, přijít diváci?

Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní (na premiéře jsme přeskočili pár stran a vraceli jsme se, jednou nezhasly světla, když měly a musely, jednou nevystřelila zbraň, když měla, jednou byla závěť čistý papír, jednou dostal "mrtvý" záchvat kašle, jednou jsme tak popletli jména, až z toho byl několikaminutový záchvat smíchu všech na jevišti...), takže kdo ví, co uvidíte vy. Přijďte se tedy podívat, čeká nás posledních pár představení! A velice se těšíme na charitativní představení, které má vždy jedinečnou atmosféru, takže na tu přijďte 100%!!!

Opora souboru, vždy připravená, plně oddaná divadlu. Co víc si v souboru přát. Zdeňka Filipovská.

Zdeni, máme po premiéře a jedné repríze, jak se ti hrálo, jaký máš pocit?

Před premiérou jsem byla nervózní, protože letos nás hraje hodně na scéně, z toho nějaké nové tváře a máme náročnější hru. Zkoušení před premiérou bylo úmorné a ten tlak byl cítit, abychom to zvládli předvést před diváky. První reprizu už jsem si užívala, myslím, že i všichni ostatní a hezky nám to šlapalo, měla jsem dobrý pocit.

Letos nehrajeme klasickou bláznivou komedii, ale spíš hororový příběh s příchutí černého humoru. Jak to vnímáš? Jak se ti hraje?

Letos je to žánrově změna. A mohu říci, že příjemná, i když jsem si to zpočátku nemyslela. Je to tajemné a jiné, diváci mohou během hry přemýšlet, kdo asi vraždí, indicie jsou různé, také hudební podkres je skvělý, nabuzuje temnější atmosféru.

Jak jsi přistupovala k roli? Ve tvém pojetí má tvá postava spoustu specifických rysů, ať už mimických, hlasových či pohybových. Spousta lidí si tě chválí.

Konečně jsem dostala příležitost si zahrát opak toho, co jsem hrála doposud. Takže se nemusím jen usmívat v hezkých šatičkách a naopak si můžu pořádně nahlas zanadávat a různě se šklebit. Což je výrazná změna a moc mě to baví :) Chvíli jsem pro roli hledala hlas, mimický projev, pohyby...až z toho během zkoušek vylezla tato Emily. A je dost hnusná, myslím. Někteří kolegové se mě prý trochu při zkouškách báli :o)

Tvá postava sní během představení spoustu jablek. Nemáš už na jablka alergii?

Abych předešla tomu, že se jich přejím ještě před premiérou, tak jsem na zkouškách "šidila" a občas ukousla myší porci. Takže jsem snědla 1-2 jablka, navíc jsem si vybírala ty menší. Při narůstající četnosti zkoušek však vzrůstala i spotřeba jablek, až do reálné spotřeby 3-4 jablka za hru. (A to jimi během hry taky šetřím :o) Pravda, od té doby jsem si jablko na svačinu vlastně nedala, byť jsem je měla ráda. Jen doufám, že po derniéře se to vrátí do starých kolejí, nerada bych tímto na jablka úplně zanevřela :o)

Máme v souboru pár nových tváří, jak se ti s nimi hraje?

Jsou všichni skvělí! Někteří si již dříve divadlo osahali, takže rychle zapadli do běhu. Sešla se opět parta prima lidí a je s nimi legrace!

Zdeni, proč by měli diváci přijít na naše představení?