Aktuality

Termíny

, Martin Kowalik

Milá divadelní rodino, děkujeme, že vás naše představení baví 🙏 Pokračujeme dál a přinášíme vám přehled chystaných termínů repríz divadelní hry "Hexenschuss".

5.3. , 6.3. , 20.3. , 21.3. , 18.4.charitativní , 19.4.derniéra 

vždy od 19h

o spuštění rezervací vás budeme průběžně informovat

Brzy na viděnou :)

Martin Kowalik: Vím, je třeba dát mým snahám o improvizaci pevnější mantinely.

Martin Kowalik: Vím, je třeba dát mým snahám o improvizaci pevnější mantinely.
, Tomáš Matlenga
Letošní sezóna se slibně rozjela, jak ji zatím hodnotíš?
 

Myslím, že možná až nad očekávání výborně. Lidé chodí ve velkém počtu a baví se. A to je vlastně ten hlavní důvod, proč to všechno děláme.

Můžeš říct pár slov o postavě, jak se ti hraje, co s ní máš třeba společné či odlišné... A co je na tvé roli nejtěžší?
 

Tak jednak mám raději, když do hry moje postava vstupuje dřív, než po cca 15 minutách. Je to jako ve fotbale nastoupit do rozehraného zápasu :o) Dále je Leonard na můj vkus trochu moc uřvaný, cholerický. Z druhé strany mám stejně jako on rád doma spíš klid, takže nečekané nebo nezvané návštěvy to se mnou také mají občas těžké. Vyjma půvabných letušek, samozřejmě... :o)

Hraješ manželský pár s Hankou, jak se ti s ní zkouší?
 

Hanka je na zkouškách velice poctivá. Text ovládla jako jedna z prvních. Dost o něm uvažuje, navrhla i několik úprav, které byly podle mně jen k dobru.  Hanka je s každou další reprízou lepší a lepší a s kým jsem se o tom po představení bavil, nikdo nevěří, že v divadle rozehrává teprve svou druhou sezónu. Na mně je občas maličko přísná, pokud se býť jen nepatrně odchýlím od přesného textu. Ale to je jen dobře, sem tam je třeba dát mým snahám o improvizaci pevnější mantinely :o)

Na co bys diváky nalákal?
 

Na vypiplanou scénu, jako někde v profi divadle. Na herecké výkony tradičně na samé hranici našich možností. Na jedinečnou atmosféru, která na vás dýchne hned od úvodních okamžiku. Na výborné víno a domácí chlebíčky, které vám zpříjemní přestávku mezi dvěma dějstvími. Přijďte na dobré divadlo.

Cokoliv bys chtěl říct nakonec...
 
Cokoliv? Třeba matematický vtip? Dobře, tak třeba tento. Přijde učitel matematiky do fotolabu, že chce z obrázku vytisknout fotografii. Prodavač se ho zeptá: "Devět krát třináct?" A učitel na to: "117, proč se ptáte?" 
 
Co jiného čekat od učitele matematiky :o) Děkuji za rozhovor.

Další dvě reprízy na obzoru

, Martin Kowalik

Vážení divadelní přátelé, 

v úterý 6. 2. 2024 v 19 hod. a následně ve středu 7. 2. 2024, taktéž v 19 hod. se odehrají další dvě reprízy divadelní hry "Hexenschuss".

Těšíme se na vás!!! 

PREMIÉRA SE BLÍŽÍ!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, 

pátek 26. 1. 2024 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Hexenschuss" a o den později,  v sobotu 27. 1. 2024, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Těšíme se na vás!!! 

Ivan Lerch: Myslím, že se máte zase na co těšit!

Ivan Lerch: Myslím, že se máte zase na co těšit!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Ivanem o jeho návratu k divadlu, specifické roli, stavbě scény a mnohém dalším.

Vrátil ses po roční pauze. Chybělo ti divadlo?

Svým způsobem ano. Tím chci říct, že ochotnické divadlo má své pro a proti. Je hodně časově náročné, to mi samozřejmě nechybělo. Na druhou stranu je to taky dobrý prostředek k odreagování, jak přijít na jiné myšlenky. Ale hlavně je to i způsob, jak trochu té radosti, odreagování a smíchu předat dál, našim divákům, a to se, doufám, povede i letos. 

Máš letos specifickou roli, prozradíš, v čem je specifická? Jak se ti hraje?

Jak už bylo zveřejněno, letošní hra se jmenuje Hexenschuss a ten žolík padl na mě. To ale znamená, že je to moje nejlehčí role, co se choreografie týče, a to počítám i roli hříbka ze školky.

Hraješ hodně s naší loňskou posilou Hankou. Jak se s ti s ní hraje?

Letos je hra postavena na Hance, ta toho nemá málo, ale Hanka je jedním slovem skvělá! Vždy připravená, s dobrou náladou a úsměvem, takže je to radost.

Hodně se letos staráš o stavbu a přípravu scény. Co vše to letos obnáší? 

Spíš jsem jen prostředník mezi představou režiséra a realitou. Každopádně jsem moc rád, že nám s tou technickou stránkou pomáhá náš kamarád Bohdan Stacha, bez něj bych si letošní scénu asi nedokázal představit. Takže mu i touto cestou patří velké díky!

Co bylo zatím na stavbě scény nejtěžší?

Nejtěžší bylo zařídit na tak malém prostoru regulérní byt 3+1, včetně koupelny.

Na co bys chtěl diváky v letošní sezóně nalákat?

Přijďte se podívat, pobavit se bláznivou komedii a užít si představení společně s námi, myslím, že se máte zase na co těšit :-) 

Otevíráme další divadelní sezónu

, Tomáš Matlenga

Stojíme na prahu nové divadelní sezóny, která bude, doufejme, stejně úspěšná, jako ty předchozí a odehrajeme pro vás co nejvíce představení!

Pro letošní sezónu jsme vybrali známou divadelní frašku Hexenschuss, kterou napsal britský dramatik John Graham (více viz rubrika Co vás čeká).

Soubor prošel obměnou, vrátily se některé legendy, přišly i nové tváře, ale o tom až příště. Tak nám držte palce a doufáme, že se uvidíme někdy na představení!  

ROZHOVOR S TOMÁŠEM MATLENGOU

ROZHOVOR S TOMÁŠEM MATLENGOU
, Tomáš Matlenga
Je mi velkým potěšením zveřejnit rozhovor s našim režisérem, člověkem, který hru vybírá, vidí to, co ostatní si nedovedou ani představit a věří ve společný výkon od první čtené zkoušky. Nejvíce mu do jeho "neviditelné" role všichni "kecají", přijímají jeho rady a představy, či je naopak odmítají přijmout a jdou si tvrdě za svým :-) Je to člověk, který vidí představení nejvíce krát.
 
Tome, asi není tajemstvím, že divadlo je s Tebou spjato již dlouho a že k režii ses propracoval z pozice herce. Zasteskne se ti někdy po druhé straně barikády?
 
Tak tak, hrál jsem od gymnaziálních let, pak jsem byl v opavském souboru OPAL, kde jsem 12 let hrál a tam jsem poprvé čichl k režii. Od roku 2003 už jenom režíruji, ale během zkoušek se nahraju dost a dost. Je ale pravda, že čím je lepší soubor, tak toho mého hraní na zkouškách ubývá, herci to zvládají sami, ví, co a jak a já je jen usměrňuji.
 
Co tě na režii nejvíce baví?
 
Třeba vytváření rolí, já s něčím přijdu, herec s něčím přijde a vzájemnou konzultací dáváme té roli podobu tak, aby to pro mě i herce bylo uvěřitelné, příjemné, abychom se všichni tím hraním bavili. A tedy nejen vytváření charakteru role, ale asi nejvíce mě baví, jak ze scénáře, z několika desítek stran popsaného papíru, vznikne postupně divadelní představení s herci, kulisami, hudbou... 
 
Víme, že v amatérském divadle se role velice prolínají, každý dělá co může a ještě trošku navíc. Režisér je tedy i dramaturg atd. Jak přistupuješ k výběru hry? Proč ta letošní? Věděl jsi od začátku, že chceš změnit po pár letech žánr? Věřil jsi hře hned? Nebo jsi občas pochyboval, že to dáme?
 
Většinou vybírám hry podle toho, kdo se mi nahlásí, že chce další sezónu hrát. Letos to tedy nakonec bylo 6 holek a 4 kluci. Podle toho tedy hru vybírám, aby si zahráli ti, co chtějí. Proto to vždycky nebude ta nejlepší hra, kterou bych chtěl režírovat. Ale vždy věřím, že i se slabší hrou dokážeme s tímto souborem nevídané věci, třeba jako letos. Přečetl jsem před sezónou asi 8 scénářů, žádný se mi nelíbil. Musím ale něco vybrat, čtu je znovu, a v ten moment se mi začala ta Hrobka docela líbit, začal jsem si při čtení představovat jednotlivé herce, jak to hrají a řekl jsem, jo, to dáme. Byla to tedy velká změna oproti minulým rokům, kdy jsme hráli situační komedie, ale myslím, že jsme to nakonec zvládli velmi slušně, o čemž svědčí nejen reakce diváků, ale i 6 cen z Bucharů.
 
Jak se ti letos pracovalo? Od výběru hry, po Buchary? Co byla největší výzva? 
 
Největší výzva bylo dát 10 herců dohromady na zkoušku, což se letos podařilo jen velmi vzácně. A taky přesvědčit některé herce, že hra nebude propadák, někteří jí moc nevěřili. Nedivil jsem se, po všech těch bláznivinách, kdy publikum řvalo smíchy vstoupit do vod černé konverzační detektivní komedie... To byla ta výzva, že to dáme!
 
V čem byl tento rok unikátní? Kdybys měl jmenovat jednu věc/zážitek, kterou si z letošní sezóny budeš pamatovat i za 10 let, co to bude? 
 
Budu si pamatovat, že 3 týdny před premiérou jsem si utrhl achilovku a závěrečné zkoušky jsem strávil o berlích nebo na vozíčku. Taky v podstatě veškerá představení byla o berlích, úvodní písnička z pod jevištěm, minimální čas s týmem před představením, jelikož do suterénu jsem se nedostal... to vše si budu pamatovat.
 
Na co jsi letos nejvíce hrdý? Kdo je pro tebe největším překvapením, kdo udělal herecky velký posun? 
 
Hrdý jsem na celý soubor za těch úžasných 12 představení v Proskovicích, pak i za vystoupení na Bucharech. Těch 6 cen jde za všemi, kdo se na představení podíleli, jsou to desítky lidí, bez nichž by to představení nevzniklo. A posun udělali všichni, úroveň divadla stále kvalitativně roste, což je vždy velká výzva, aby další sezóna byla zase o chlup lepší, než ta předchozí. K čemuž se tímto zavazuji :o)
 

Dvojrozhovor s Martinem Kowalikem a Lucií Stiborovou o Bucharech, rolích, vtipných scénách a mnohém dalším.

Dvojrozhovor s Martinem Kowalikem a Lucií Stiborovou o Bucharech, rolích, vtipných scénách a mnohém dalším.
, Tomáš Matlenga

Získali jsme na Bucharech neskutečných šest cen. Co na to říkáte?

Martin: Ještě teď na to koukám, jak z jara. Za každou z nich vidím obrovskou spoustu práce, kterou do toho, ať už jednotlivci nebo celý soubor, museli vynaložit. Ale nesmírně si vážím především dvou z nich: ceny za Vojtův herecký výkon a ceny diváků.

Lucie: Je to velký úspěch, hlavně cena diváků je podle mého největší ocenění, jaké můžeme dostat. To, že jsme se divákům líbili nejvíce, nás hřeje na srdci asi víc, než samotný postup. Mám radost i za mé kolegy a jejich ceny za herecké výkony, které jsou více než zasloužené, protože opravdu byli úžasní. Cena za scénu a kostýmy je ocenění pro všechny, protože to byla týmová práce a každý se podílel, jak nejlépe mohl. Vím, že porota oceňovala hlavně hořící krb, který prý neviděli ani ve velkých divadlech. Jsem ráda, že někdo ocenil kus tvrdé práce, kterou jsme do toho dali.

Co bylo na vašich rolích nejtěžší? 

Martin: Moje role letos nebyla vůbec těžká. Textově, charakterově ani hlasově. Jako obvykle se mi v prvních několika reprízách pletla jména ostatních herců a občas mi ve správný čas nenaskočila konkrétní slovní spojení z textu, jako "sestra Franklinova", "zbylí dědicové" a docela těžké bylo pro mě se ve správnou chvíli vytasit se slovem "podezření". Prostě ty moje obvyklé limity :o)

Lucie: Hrát velké emoce. Dora se stále něčemu poťouchle směje, má radost z vražd, zároveň je to milující sestra svých sourozenců, stále se něčemu diví, má strach z policie, pláče nebo se raduje. Prožívá dost protikladné emoce. Dostat se do těchto rozdílných poloh bylo pro mě asi nejtěžší, protože jich byla široká škála, která se často střídala. 

Kterou letošní scénu máte nejraději a proč?

Martin: Je fakt těžké vybrat. Líbilo se mi toho moc. Ale mám-li opravdu něco vybrat, tak můj monolog nad umírající slečnou Ashovou, Vojtovo: "Hrobka je určena výhradně pro naši rodinu. Jak se tam jednou usadí někdo cizí, pohrnou se tam všichni. Nakonec nám ji budou chtít znárodnit. Ne!" a Davidovo: "Nemůžu tomu uvěřit, kolik Vy máte textu" :o) A samozřejmě klobouk dolů před Dominikou a její závěrečnou sumarizací celého příběhu (prakticky bez možnosti nápovědy).

Lucie: Nevím proč, ale měla jsem pokaždé co dělat, abych se nezačala smát, když Penworthy vycházel z tajného vchodu se zbraní v ruce se slovy: "zadržte, už není kam spěchat, panu Oliverovi už nikdo nepomůže". Říkal to vždy tak vážně a dramaticky a mě to rozesmíválo. Ale asi nejoblíbenější scéna byla ta s Dominikou, když odcházím a dělám na ní své urážlivé tss. Sál se smál a já si to užívala.

Máte nějakou vtipnou historku spojenou s letošní sezónou?

Martin: Myslím, že vše už bylo řečeno v předchozích rozhovorech. Z toho nejvtipnější "z mého pohledu" bylo to, když jsme na premiéře udělali v prvních dvaceti minutách několik dějových veletočů, pár stránek přeskočili a když už se to nějak zase vrátilo do správných koleji, zůstal nám na scéně "viset" Caesar (Aleš), pro kterého to shodou okolnosti bylo první veřejné divadelní vystoupeni. Několik minut se různě jen tak poflakoval, postával u okna, a pak se způsobně a "nenápadně" došel zeptat k nápovědě, jestli už náhodou nemá odejít. Tohle myslím nic dalšího nepřebilo.

Lucie: Těch bylo! Třeba když Perry plácal Annu, která ležela omdlelá na křesle a Monika říká: "když ji budete tak plácat, tak bude mít modřiny" a Dominika v roli Anny se začala smát, pak taky David (Perry) a Míša (Monika), nešlo to udržet, smál se celý sál a my nemohli přestat. Nebo když Martin v roli Penworthyho otevřel závěť, kterou z papíru četl a zjistil, že tam není text a zbledl a začal se potit, protože z hlavy lovil, co tam asi tak je a my nechápali, co se děje. Nebo když David (Perry) volal na Doru, ale místo toho křičel "Anno, Anno, kde jste?" A Anna (Dominika) odvětila: "já jsem tady, nemyslel jste Doru?" To jsou chvíle, na které nezapomeneme a díky bože za tyhle "chyby", protože jsou kořením pro celý soubor i diváky.

Odehráli jsme v Proskovicích dvanáct představení, skoro všechna vyprodána, pošlete nějaký vzkaz našim divákům.

Martin: Byla to možná oproti úvodním očekáváním úžasná sezóna. Od nějaké druhé, třetí reprízy jsem si každé představeni nadstandardně užíval. Divadlo se hraje hlavně kvůli publiku, a to proskovické dokáže cely soubor vybičovat k těm nejlepším výkonům. Vážíme si vaší podpory. Bez vás, bychom nebyli nic.

Lucie: Děkujeme, že nám zachováváte svou přízeň, protože bez vás by žádné divadlo nebylo. Děkujeme také za vytrvalost, protože letošní představení bylo dlouhé a vyžadovalo nutnou dávku pozornosti. Děkujeme za peníze, které jsme mohli vybrat pro Marušku a děkujeme za to, že sledujete naše stránky. Příští rok v lednu naviděnou.

David „Lojza“ Lyčka: Velice si vážíme toho, že k nám chodíte v tak neskutečném počtu!

David „Lojza“ Lyčka: Velice si vážíme toho, že k nám chodíte v tak neskutečném počtu!
, Tomáš Matlenga

Rozhovor s Lojzou o jeho návratu k divadlu, hledání role, festivalu Buchary, prvním ocenění, stavbě scény a mnohém dalším.

Davide, vrátil ses po letech na prkna, která znamenají svět, jak ses těšil?

Tak určitě, těšil jsem se hodně. Já nehraji pravidelně, dávám si občas pauzu, abych se divákům neokoukal :o) Takže jsem se těšil hlavně i na to, co nás letos čeká za zajímavá hra. Jediné zklamání bylo, že s námi nebude hrát šoumen David Michálek. David nevynechal od roku 2004 ani jedinou sezónu. Vždy se spolu zdravě hecujem a vymýšlíme kulišárny. Teď si říkám, že jsme se ho nemohli zbavit dlouhých 18 let :o)

Jak bys zhodnotil letošní sezónu?

Letošní sezóna byla velice zajímavá a náročná. Přišli noví parťáci a zapadli do souboru fantasticky. Měli jsme ale problémy sejít se na zkoušky všichni, letos nás hrálo opravdu hodně. Stmelit kolektiv nám pomohlo víkendové soustředění, kde jsme vytvořili i krásné fotky do hry. Za ně patří velké díky Dominice, Katce a Vojtovi, fotky pilovali skoro do půlnoci. Ze hry jsem měl docela obavy, jestli se divákovi zalíbí. Myslím, že jsem v tomto ohledu nebyl sám. Ale nakonec vše dopadlo parádně a úspěšně. Divákům dokonce ani nevadilo, že hra byla dlouhá skoro dvě a půl hodiny. Vlastně nejdelší hra, kterou kdy soubor hrál. 

Jak se ti hrála tvoje role?

No, to ti byl stres. Říkal jsem si, jestli se vůbec naučím tolik textu. I když Dominika ho má vražedně, chladnokrevně, více :o) Učil jsem se od listopadu až do premiéry skoro každý den. A ona samotná role byla velmi náročná, dlouho jsem se s ní pral. Než jsem našel toho správného uplakánka Perryho, stálo to opravdu hodně práce. 

Získali jsme šest cen na Bucharech, co na to s odstupem říkáš?

Bomba, velký úspěch. Velké díky Tomášovi, Martinovi, Dominice, Zdeňce, Hance, Katce, Alešovi, Vojtovi, Míše, Lucce, Kamile, Martině a Ivě. A všem, kteří se jakýmkoliv činem podíleli na našem velkém úspěchu.   

Co říkáš na tvé ocenění na Bucharech, co to pro tebe znamená? Jak vysoko to řadíš?

Upřímně řečeno, po rozboru poroty po našem vystoupení na Bucharech, jsem to opravdu, ale opravdu nečekal, že nějaké ocenění dostanu. Je to pro mě absolutní úspěch, velice si toho vážím. Proto musím opět všem poděkovat, celému souboru, bez nich bych žádnou cenu nedostal. Je to  má devátá divadelní hra a mé první ocenění, ještě jednou díky!

Jako každoročně se podílíš i na stavbě scény, také jsme dostali cenu, jde hodně za tebou. Jak byla náročná?

Letos nebyla náročná jen hra, ale i scéna. Katka Sládková zařídila v práci výrobu knihoven a okna, také zařídila krb a další důležité věci. Mates Minář upravil konstrukci rámu. David Michálek zkompletoval tajné dveře. A namontoval je nechtě tak, že samy začaly zázračně vrzat. Ivan Lerch půjčil rám krbu. Soubor nalepil tapety a umístil různé prvky. A já to všechno doladil a sešrouboval. Naše scéna, jak nám i řekli ostatní soubory, je tak technicky komplikovaná, že na Bucharech, i s tříhodinovým předstihem, se stihla postavit takzvaně za deset dvanáct.

Davide, měl bys na závěr nějaký vzkaz divákům této úspěšné sezóny?

Velice si vážíme toho, že k nám chodíte v tak neskutečném počtu! Skoro pokaždé bylo vyprodáno a hnali jste nás k neskutečným výkonům. Za to vám patří velké a neskutečné díky, příští rok se pokusíme zase připravit nějaký parádní kousek!!!

 

Velký úspěch na Bucharech!!!

Velký úspěch na Bucharech!!!
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

včera večer byly uděleny ceny na přehlídce OSTRAVSKÉ BUCHARY (postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla v Moravskoslezském kraji) a získali jsme neuvěřitelných šest ocenění, tři ceny a tři čestná uznání!!!

David Lyčka - čestné uznání za herecký výkon

Dominika Najvert  - čestné uznání za herecký výkon

Soubor - čestné uznání za scénografii

Vojtěch Eliáš - cena za herecký výkon

Soubor - cena za kostýmy

Cena diváků (hlasování  diváků  po  každém  představení)

 

Ač se na scénografii a kostýmech podílel celý soubor, tak čestné uznání za scénografii míří především za Davidem Lyčkou a Katkou Sládkovou a cena za kostýmy za Ivou a Martinou Ručkovými.

Všechny ceny jsou odměnou za velké množství práce nejen každého z jedinců, ale také zásluhou celého souboru, velkého týmu našich přátel a kamarádů, kteří se podíleli na vzniku představení, a také zásluhou vás diváků, kteří nás podporujete na všech představeních, protože pro vás to hlavně všechno děláme! Proto si také nejvíce ceníme Ceny diváků!

Děkujeme za podporu!

                                 Foto s porotou

 

 

 

 

Již zítra na Bucharech

Již zítra na Bucharech
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

již zítra budem od 18:00 hod. hrát na postupové divadelní přehlídce Ostravské Buchary. Budeme rádi, když nás přijdete podpořit. Pokud ne, tak nám aspon držte palce :o)

Děkujeme!

OSTRAVSKÉ BUCHARY jsou postupovou přehlídkou amatérského činoherního a hudebního divadla v Moravskoslezském kraji, která je začleněná do celorepublikové postupové přehlídky Divadelní Piknik Volyně. Ta je koncipována jako celostátní soutěžní přehlídka amatérských divadelních souborů dospělých, které ve své inscenační praxi reflektují zákonitosti divadla jako uměleckého druhu a jejichž adresátem je dospělé publikum. Pořadatelem přehlídky je Divadlo DEVÍTKA, z pověření Nipos-Artama. Místem konání je Kulturní dům v Ostravě-Michálkovicích.

 

Děkujeme za večer s charitativním představením!

Děkujeme za večer s charitativním představením!
, Tomáš Matlenga

Milí divadelní přátelé,

chtěli bychom vám velmi poděkovat za páteční večer. Společnými silami jsme udělali jednu moc krásnou věc. Pomohli jsme Marušce zlepšit a ulehčit její život.

Vybrali jsme od diváků a za divadlo krásnou částku 26 240,- Kč.

A jelikož rčení pana Lustiga "Svět je malý a o náhody tu není nouze" neplatí jen v pohádkách, tak společnost ČIPOS Ostrava, a. s. přímo v sále tuto částku zdvojnásobila!

Symbolické šeky jsme přímo na pódiu předali Zbyňkovi Kučerovi, tatínkovi Marušky.

Dohromady tedy charitativní představení přineslo neskutečných 52 480,- Kč!!!

Moooc děkujeme!!!

Charitativní představení pro Marušku Kučerovou

Charitativní představení pro Marušku Kučerovou
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci, v rámci divadelního zážitku můžete přispět na dobrou věc!

V pátek 24. 3. 2023 od 19 hod. uvedeme hru Hrobka s vyhlídkou ve speciálním vydání. Vstupné bude dobrovolné a výtěžek z představení poputuje přímo Marušce Kučerové. Přijďte k nám a podpořte tak dobrou věc!

Tady je její příběh ...

Maruška se narodila předčasně 18. 2. 2009 po komplikovaném porodu, kdy musela být kříšena. Přestože vše vypadalo v pořádku a po pár dnech jsme jeli z porodnice domů v domnění, že je Maruška zdravá, nakonec to všechno bylo jinak. Po půl roce, když se Maruška nevyvíjela jako ostatní děti, podstoupila magnetickou rezonanci a zjistili poškození mozku z důvodu neokysličení u porodu. Tehdy jsme její diagnózu uslyšeli poprvé: Dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin + trvalá vada zraku, lehká mentální retardace.

Přestože tato zpráva byla pro nás nesmírně bolestivá, neztrácíme naději a sílu s touto nemocí bojovat. Maruška sice sama nesedí, nechodí a při přesunech potřebuje pomoc druhé osoby, ale snažíme se ji i tak zapojovat do běžných aktivit jako ostatní děti. Milujeme turistiku, jezdíme na kole, v zimě lyžujeme se speciální lyži Monoski. Maruščinou největší zálibou je boccia a jízda na handbike. Také se velmi rádi společně zúčastňujeme běžeckých závodů, které nám dodávají spoustu radosti a energie.

Dvakrát ročně s Maruškou podstupujeme speciální cvičení v lázních Klimkovice, jezdíme na týdenní pobyty hiporehabilitace, a také pravidelně docházíme na soukromou fyzioterapii a ergoterapii. Jen díky pravidelnému cvičení Maruška dělá pokroky, které ji posouvají dopředu a zlepšují její zdravotní stav. Bohužel tyto terapie nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a tedy jsou pro nás finančně náročné.

Maruška je naše sluníčko a velká bojovnice, která svým úsměvem dodává nám všem spoustu radosti. Proto bychom vám byli velmi vděčni za jakoukoliv pomoc a podporu.

Z celého srdce DĚKUJEME!

Marcela a Zbyněk Kučerovi

Podrobnější informace o Marušce: www.maruskakucerova.cz

V případě, že byste rádi přispěli, ale na divadelní představení nemůžete dorazit, můžete přispět na Maruščin transparentní účet: 2701396609/2010

nebo můžete použít tento QR kód:

Spouštíme rezervace na poslední tři představení.

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

dnes v 18:00 hod. spustíme rezervace na poslední tři představení této divácky velmi úspěšné divadelní sezóny.

Děkujeme za váš zájem, vážíme si toho!

Úterý 21. 3. 2023 v 19.00 hod. (náhrada za 14. 3. - objednávky zůstávají v platnosti)

Pátek 24. 3. 2023 v 19.00 hod. - charitativní představení

Sobota 25. 3. 2023 v 18.00 hod. - derniéra

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

POZOR! Dnešní představení pro nemoc zrušeno!

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

omlouváme se, ale dnešní představení je pro nemoc jednoho z protagonistů zrušeno. Náhradní termín bude v úterý 21. 3. 2023, vstupenky  zůstávají v platnosti. Pokud chcete  zrušit  rezervaci, použijte, prosím e-mail: rezervace@proskovickedivadlo.cz

Děkujeme za pochopení!

Martina a Iva Ručkovy: Každá postava musí být pro naše oči dokonalá.

Martina a Iva Ručkovy: Každá postava musí být pro naše oči dokonalá.
, Tomáš Matlenga

Tentokrát jsem si pozval k rozhovoru další důležité "postavy ze zákulisí, bez kterých by to taky nešlo". Jsou to nejen kostymérky, maskérky, kadeřnice, ale taky nepostradatelné holky pro všechno. Sestry Martina a Iva Ručkovy.

Ahoj holky, jak dlouho už jste vlastně s námi v divadle?

Již sedmou divadelní sezónu. Od hry Nerušit, prosím. Tím, že se založilo nové divadlo. Pokračování spolupráce, která nás baví.

Popište, co je vaší náplní během zkoušení nové hry?

My, na rozdíl od herců, nemusíme na čtené zkoušky. Až se začne s textem na jevišti hrát, nastává ta pravá chvíle pro nás. Začneme se domlouvat s rejžou, který nám řekne svou představu o dané postavě, kostýmu, účesu, líčení, rekvizitách. Pak vše řešíme s každým hercem osobně. Jaké máme možnosti, co se najde doma v šatníku, co si můžeme půjčit, koupit, přešít... Snažíme se, aby každý kostým byl propracován do detailu, a aby se v něm dobře hrálo. Kostým Anny se jevil, že je fajn, ale při zkoušení Dominiku zlobil čepec, tak nám ho Hanka Šurabová ušila nový. Míša/Monika byla moc černá v korzetu a sukni a až červená krajka tomu dala ten správný sexy nádech. Pan Potter/David si vzpomene na ponožkové podvazky a Katka mezi nápovědou vyrábí podvazky. Marcus/Aleš a kostým Ceasara. Tam patří velké díky Simoně Hýžové, je dokonalý. Není to o nás, ale celý soubor, rodiny, známí a kamarádi se podílí na všech přípravách. Generálkou to napětí stoupá, až graduje. Ladíme poslední detaily, tam čepice, šála, zástěra bude lepší od krve. Aby každá postava byla pro naše oči dokonalá. Letos si myslíme, že se to extra povedlo, slyšíme samou chválu. Což je velká odměna pro nás všechny.

A v den představení?

V den, kdy hrajeme, se musíme sejít o dvě hodiny dříve, než se začne hrát. Scházíme se v naší nové šatně, maskérně a salónu. Postupně chodí herci a herečky a začíná pro nás fičák. V průměru máme každá 12 minut na osobu. I během představení zůstávám k dispozici.

Která hra byla v průběhu těch let nejnáročnější na přípravu?

Shodly jsme se na tom, že letošní hra je nejvíc náročná na přípravu. Od scény, kostýmů, rekvizit, líčení, účesů. Letos je v kurzu dětsky zásyp AVIRIL. A nejvíce si to užívá Lucien/Vojta, on prostě miluje make up, cokoliv si nechá nakreslit na obličej, ale mají to v rodině. Když jsme z Vojtového tatínka na focení připravovaly starého pana Tomba, přijmul vše, co bylo potřeba. A za to mu patří velké díky. Anna/Dominika má složitější přípravu líčení, účes a hlavně ten čepec, aby pořádně držel ve vlasech. Dora/Lucie a její úžasná hustota vlasů si taky vezme svůj čas. Freda/Hanka, aby byla krásná i po sundání klobouku. Emily/Zdenka - žena, ale drsná v pánských šatech. Agatha/Kamila a její drdol. Petter/David má vlastní prostor na kostýmy, několikrát se během hry musí převleknout. Každému se snažíme vyhovět, aby se mu v roli dobře hrálo.

Zpětně také hra Špinavý obchod, tam byl nejvíce náročný David Michálek/Laura. Kostýmy, líčení během hry, zvládnout ho předělat na ženskou a zase pak na chlapa. Ale povedlo se to. David se úžasně hodil pro tuto roli. Publikum se při jeho nástupu skvěle bavilo. Taky během tří minut učesat Zdeničku a pomoct ji s převléknutím. Slovo nejde nemáme rády.

Jak to probíhá těsně před představením?

V šatně máme vždy veselo, když vyjde prostor, upečeme dobroty. V 18:40 jsou všichni dole a začne zkouška závěrečné písničky. Pak nechybí "pulečka" na jiskru v oku. Je potřeba mít před začátkem prima atmosféru. A připomínat si náušnice a prstýnky dolů. A otázka: "Máte všichni vše?" Většinou zní, že ano.

Máte nějakou perličku na závěr z letošní hry?

Jako vždy zaznělo, že ano, všechno máme. Odcházíme si sednout do hlediště hodit kontrolu, jestli je vše tak, jak má být. V tom si Míša přijde bez rukavic. Maličkost, ale smysl pro detail vám řiká, to ne, musí si je vzít. Tom/rejža má telefon u sebe, píše Katce/nápověda, ať to řekne hercům. Katka chytne první papír, co má po ruce a napíše Monika nemá rukavice, ale jediné, co dokázali na dálku přečíst, byl velký nápis EMOCE. Všichni si řekli, co se děje, co se komu nelíbí… po představení jsme se dlouho smáli. Míši to došlo hned, jak přišla na jeviště, že ji něco chybí. A pro sebe si řekla: "Marťu trefí, jak mě uvidí" :o)

Je něco, co byste chtěly říct na závěr našeho povídání?

Na začátku jsme si s Katkou (nápověda) říkaly, co si to na nás letos Tom připravil. Velka změna v žánru. To si člověk na začátku položí otázku, zvládneme to? Braly jsme to jako výzvu, jako jít na Mount Everest bez přípravy v bačkůrkách… Po tolika už úspěšně odehraných představeních. Děkujeme za tu výzvu. Zvládli jsme to, všichni, i když ne vždy to bylo lehké. Ale posunulo to naše možnosti jít dál a hlavně se nevzdávat! Má to smysl, co děláme. Celý soubor má na tom velký podíl. A největší odměna pro nás je plný sál a bouřlivý potlesk. Neváhejte přijít na poslední možná představení, každé představení je něčím originální. Taky charitativní představeni se už připravuje, letos společně rozveselíme Marušku Kučerovou. Vše se dozvíte na Fb a tady na webu. Těšíme se na vás!

Katka Sládková: Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní.

Katka Sládková: Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní.
, Tomáš Matlenga

Inspicient je pomocník divadelního režiséra, během zkoušek, až do premiéry. Během představení je inspicient pověřen kompletním technickým a organizačním dohledem a dozorem nad průběhem divadelního představení. Do jeho pracovní náplně spadá koordinace nástupů herců na jeviště a odchodů z jeviště včetně dozoru nad jejich kostýmním vystrojením, dále příprava všech rekvizit nebo výměna dekorací. Při své práci musí operativně spolupracovat prakticky téměř se všemi lidmi, kteří zajišťují zdárný průběh představení na jevišti, tedy s rekvizitáři, garderobiéry, dirigentem, maskéry a dalšími technickými pracovníky divadla (např. zvukaři, osvětlovači).

U nás tuto roli "člověka v pozadí" a zároveň i roli nápovědy, zvukaře a spousty dalších činností nutných pro chod našeho divadla, zastává již třetí sezónu Katka Sládková.

Ahoj Katko, prozraď, co je vše tvou náplní během zkoušek?

Ze začátku zkoušení, někdy v září, říjnu z pohledu nápovědy celkem nic. Text nikdo neumí, zkouší se s textem v ruce. Snažím se dělat si v textu poznámky, jak jsme vymysleli kde kdo stojí atd., aby se to příště nevymýšlelo znovu. Mnoho pohybů na jevišti je docela promyšlených, aby se herci nepřekrývali, aby někdo neviděl někoho dříve než má atd. Když se začíná zkoušet bez textu, snažím se nahazovat text v případech, že někomu vypadne. Ovládám také zvuky a podkresové písně, takže je nutné si během zkoušek nazkoušet a dobře zaznamenat také tyto informace, kdy co pouštím, na jakou hlasitost a podobně.

A co během představení?

No a během představení to není již nic překvapivého, jedu prstem řádek po řádku v textu, jedním okem koukám po hercích a čekám, jestli je někdo v nesnázích a snažím se mu nenápadně, někdy již velmi nápadně, pomoct.

Prozradíš, kteří z herců uměli letos jako první text? A kdo třeba stále potřebuje radit?

Zdenička umí každoročně text nejdříve, už na čtených zkouškách do toho dává všechno, to je taková jistota nejen pro nápovědu :-) Letošní nová posila, Hanka, naopak ještě nikdy nepotřebovala ani slovíčko napovědět, to je taky moje druhá jistota :-) Ale ve střehu jsem vždy i u jejich replik. Jinak bych řekla, že napovědět potřebuje v každém představení někdo jiný docela rovnoměrně. A jelikož znám každou jejich pauzu, poznám, kdy se jedná o chtěnou dramatickou pauzu a kdy tápou, divák naštěstí ne :-).

Máš nějakou kuriozitu při napovídání z letošní hry? 

Kuriozity bych z letoška měla dvě. Hned na premiéře se herci ze strany 3 dostali asi na stranu 7, na jeviště tedy nepřišli ti, co měli přijít a neodešli ti, co měli odejít. Až po půl straně se na mě někdo z nich podíval a já je mohla textově vrátit :-) No a druhá, kdy Martin v roli Penworthyho čte poslední vůli, otevře si připravenou zapečetěnou závěť... já si mezitím chystám hudbu a nedávám moc pozor, není důvod, vše má napsáno a ostatní nic neříkají. A najednou slyším, jak říká jiný text... říkám si, proč to nečte, ale parafrázuje?...a on měl zkušební vzorek, kdy jsme vyráběli pečetě, bez jakéhokoli textu. Po chvíli jsem to pochopila a celá orosená mu začala napovídat. Jak se cítil on, když místo závěti koukal do prázdného papíru... nechci ani domýšlet. :-)

Co bylo na letošní hře nejnáročnější během zkoušek?

Letos byla nejtěžší koordinace nás všech, je nás opravdu hodně. Všichni jsme na zkoušce do premiéry byli pouze 3x... Takže hledání týmové souhry a návazností v ději bylo těžší. Dále zajištění všech rekvizit, kterých je letos opravdu hodně, technicky vymyslet scénu. Zajistit všem kostýmy a všechny detaily k nim, za to patří velké díky Martině a Ivě například. 

A co během představení?

Během představení už žádné složitosti nevnímám. Herci to mají těžší, musí být správně připraveni v zákulisí, za správnými dveřmi. I ti, co už nehrají, mají v zákulisí velice důležité úkoly, dupat, otevírat dveře, střílet, pomáhat se převlékat atd. Největší "stres" mám vždy, jestli vystřelí zbraně jak mají, jestli si skočí do řeči, kdy mají, jestli jsou všichni za oponou, než se zavírá, jestli se stihne přestavba atd. To jsou momenty, kdy jim nemůžu pomoct a jen nečinně přihlížím. 

Hodně ses (jako vždy) angažovala ve shánění a zajišťování kulis, rekvizit. Co bylo letos nejtěžší sehnat?

Nejtěžší bylo asi zajištění zbraně, jak už o tom psala Dominika. Tak, aby byla bezpečná, akorát hlučná a zejména spolehlivá... Došlo ke zpřísnění právních předpisů a získat poplašnou nebo startovací zbraň, která vypadá jako revolver není lehké. Zkoušeli jsme zvuk nahrát, to znělo, jako by si někdo prdnul, v pěkných nahrávkách z internetu zase pěli ptáčci... to byla taková, řekla bych, neverending story. Výroba knihoven, nože v zádech, zvolení tapet a tapetování byla náročná práce, ale mělo to progres. Máme letos asi nejnáročnější a nejpropracovanější scénu, takže to chtělo svůj čas.

Proč by měli letos, podle tebe, přijít diváci?

Letos je každé představení něčím neplánovaně unikátní (na premiéře jsme přeskočili pár stran a vraceli jsme se, jednou nezhasly světla, když měly a musely, jednou nevystřelila zbraň, když měla, jednou byla závěť čistý papír, jednou dostal "mrtvý" záchvat kašle, jednou jsme tak popletli jména, až z toho byl několikaminutový záchvat smíchu všech na jevišti...), takže kdo ví, co uvidíte vy. Přijďte se tedy podívat, čeká nás posledních pár představení! A velice se těšíme na charitativní představení, které má vždy jedinečnou atmosféru, takže na tu přijďte 100%!!!

Spouštíme rezervace na další dvě představení.

, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

dnes cca v 18:00 spustíme rezervace na další dvě představení.

Děkujeme za váš zájem, vážíme si toho!!!

Pondělí 13. 3. 2023 v 19.00 hod.

Úterý 14. 3. 2023 v 19.00 hod.

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

Dominika Najvert: Na divadle je krásné a nezapomenutelné to, že člověk zažije něco, co by nikde a nikdy jinak nemohl zažít.

Dominika Najvert: Na divadle je krásné a nezapomenutelné to, že člověk zažije něco, co by nikde a nikdy jinak nemohl zažít.
, Tomáš Matlenga
Rozhovor s Dominikou Najvert o nové hře, své roli, nových hercích, shánění rekvizit a o potřebě ochoty v ochotnickém divadle.
 
Ahoj Dominiko, máme za sebou sedm (na pár míst) vyprodaných představení, co na to říkáš?
 
Je to skvělé. Znamená to, že divadlo má své fanoušky a stálé návštěvníky, kteří chodí každoročně. Protože jsme nyní už odehráli celkem sedm představení znamená to také, že reference na představení jsou kladné a ti, kdo to ještě neviděli, se jednoduše chtějí přijít kouknout. Těší mě hrát před plným sálem. Je to pro nás jistá odpovědnost, ale zároveň i velká radost. 
 
Změnili jsme letos žánr, jak se ti hraje, jak se na to díváš?
 
Po pravdě jsem měla ke změně žánru, i konkrétně této hře, z počátku velké výhrady. Viděla jsem tam rizika zejména v tom, jak je hra režijně náročná, kolik postav je v ní, jak se neustále mísí dialogy různých postav, s kolika rekvizitami budeme muset umět hrát, i to, jak to budeme muset zahrát, aby ta dramatičnost byla pro diváka napínavá. Hra má i komediální rovinu, která ale najednou mnohem více, než jak tomu bylo dříve v našich ztřeštěných komedicích, má vystupovat nikoli ze zábavných a vtipných dialogů, ale ze samotného obsahu děje a zejména z našich postav. Toto jsem od počátku vnímala jako to nejobtížnější, zvláště pro ochotnické divadlo, do kterého i letos vstupovali noví divadelníci s velmi různou úrovní divadelních zkušeností. Museli jsme tomu dost obětovat, spoustu se toho naučit a být k sobě velmi tolerantní, což se nám někdy vedlo lépe jindy hůře. Ve hře je nás letos 10 a málokdy jsme se na zkouškách potkali všichni nebo všichni mohli zůstat až do konce, což bylo pro nastudování hry a pochopení nejenom svých postav, ale vazeb a souvztažností našich postav s dalšími postavami i všemi dějovými zápletkami, dost složité.
 
Hraješ jednu z hlavních rolí, jak si k ní přistupovala, jak byla náročná?
 
Svou roli nevnímám jako jednu z hlavních. Na rozložení postav se mi v této hře líbí, že pro každou chvíli a část hry je ve hře nějaká postava tou hlavní. Umožňuje to vyniknout jednotlivým hercům a tomu, jak ke své roli přistupovali, jak ji ztvárnili a jakou onu dramatičnost vs. komičnost roli uměli předat. S rolí Anny je možné pracovat od začátku až do konce a užít si s ní cokoliv si jen člověk zamane a čeho všeho je schopný. V roli se směji, pláču, křičím, jsem vyděšená, hysterická i odvážná. Rozhodně mě tedy nenudí být Annou :-)
 
Máme několik nových členů, zkus každého popsat.
 
Po, troufnu si říct, majstrštyku, kdy jsem do divadla před minulou sezónou přivedla Vojtu Eliáše, jsem do letošní sezóny přivedla další dvě úžasné herečky - Hanku, alias Ermyntrudu Ashovou a Míšu alias Moniku. Obě dvě jsou moje dlouholeté kamarády a herečky, se kterýma jsem působila v Dividle. Jsem velmi ráda, že jsou se mnou v této sezóně. Hanka jako Ermyntruda je totiž naprosto dokonalá. Ztvárňuje uhlazenou distingovanou dámu, ale zároveň taky neohroženou ženu, která se ničeho nebojí. A Monika? Vybavuje se mi, když jsi mi volal a ptal se, zdali by ta má kamarádka Míša mohla hrát "sexy nymfomanku". Jsem ráda, že můj tip byl správný a dnes již všichni, kdo jsme představení viděli, víme, že "rozhodně mohla"! :-) No, a taky nesmím zapomenout na tebe a tvůj čich na roli Markuse, kdy jsi do divadla přivedl Aleše. Jak mě ten muž baví! Vzájemně si nasloucháme, umí přijmout cokoliv, o čem spolu mluvíme. Někdy mi přijde, že jsem na něj přísná a často ho zejména v zákulisí trochu komanduji, ale on to bere s nadhledem a respektem a vypadá to, že se na mě kvůli tomu nezlobí. Má velký smysl pro humor, se kterým také přistoupil ke své postavě a umí to prodat. 
 
Letos je hra náročná nejen na text, ale i na rekvizity, hodně ses v tom angažovala. Co třeba bylo nejtěžší sehnat?
 
Sehnat vhodný nůž k zabodnutí do těla, pistoli, která skutečně vystřelí, retro zdravotnické náčiní a křeslo, na kterém mohu pohodlně po omdlení odpočívat, bylo opravdu dost náročné. Obejít blešáky a mrknout na web a sehnat karafy, svícen či zkumavky se nakonec ukázalo snadné. Ale v několika obchodech zbraní a střeliva si mě dost prohlíželi, když jsem jim popisovala, jakou zbraň potřebujeme a rozčilovala se, jak je možné, že nemají takovou, která bude opravdově střílet, ale nikoho nezraní, bude vypadat jako starý revolver, stát nízký peníz a vleze se do malé knihy. 
 
Co je na hraní ochotnického divadla nejnáročnější?
 
Během těch posledních několika repríz jsem si uvědomila, že je při práci na ochotnickém divadle potřeba velká ochota! Ochota obětovat čas, být s lidmi, se kterými vás spojuje v tu chvíli především divadlo, ochota na sobě pracovat, rozvíjet se, být upřímný k sobě i druhým, nechat si poradit, přijmout kritiku i jakoukoliv zpětnou vazbu tak, že víme, že to není nic osobního, ale je to zde, protože nás všechny spojuje záměr, aby představení šlapalo a fungovalo. 
 
A máš na závěr nějakou perličku ze zákulisí, z představení?
 
Z posledního představení mám pěknou vzpomínku. Týká se situace, kdy můj parťák Perry hledá Doru a místo textu: "Dora, kde je Dora, Doro kde jste?" začne volat: "Anno, Anno, kde jste?" a v tom okamžiku jsem s ním na jevišti jenom já - Anna. Odpověděla jsem mu, že jsem tady, a že asi hledá Doru a od této chvíle jsme vyprskli my i diváci smíchem a nemohli se dost dlouho uklidnit. Pak vchází Monika, po ní Emily a smích se pouze eskaluje. S Míšou jsme kamarádky přes 30 let a zažily jsme toho spolu opravdu hodně, ale nikdy jsme se společně nesmály tak, že bychom stály nalíčené uprostřed jeviště a skrz ty namalované oči nám tekly slzy a diváci se smáli s námi. To je na divadle krásné a nezapomenutelné, že člověk zažije něco, co by nikde a nikdy jinak nemohl zažít.

Dnes odpoledne spouštíme rezervace na další čtyři představení.

Dnes odpoledne spouštíme rezervace na další čtyři představení.
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

pro velký zájem dnes kolem 17:00 spustíme rezervace na další 4 představení.

Děkujeme!!!

Pondělí 20. 2. 2023 v 19:00 hod.

Úterý 21. 3. 2023 v 19:00 hod.

Neděle 26. 2. 2023 v 18:00 hod. - Pozor, jiný čas než obvykle!

Pondělí 27. 2. 2023 v 19:00 hod.

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

ZDEŇKA FILIPOVSKÁ: LETOS SI MŮŽU POŘÁDNĚ NAHLAS ZANADÁVAT A RŮZNĚ SE ŠKLEBIT!

ZDEŇKA FILIPOVSKÁ: LETOS SI MŮŽU POŘÁDNĚ NAHLAS ZANADÁVAT A RŮZNĚ SE ŠKLEBIT!
, Tomáš Matlenga

Opora souboru, vždy připravená, plně oddaná divadlu. Co víc si v souboru přát. Zdeňka Filipovská.

Zdeni, máme po premiéře a jedné repríze, jak se ti hrálo, jaký máš pocit?

Před premiérou jsem byla nervózní, protože letos nás hraje hodně na scéně, z toho nějaké nové tváře a máme náročnější hru. Zkoušení před premiérou bylo úmorné a ten tlak byl cítit, abychom to zvládli předvést před diváky. První reprizu už jsem si užívala, myslím, že i všichni ostatní a hezky nám to šlapalo, měla jsem dobrý pocit.

Letos nehrajeme klasickou bláznivou komedii, ale spíš hororový příběh s příchutí černého humoru. Jak to vnímáš? Jak se ti hraje?

Letos je to žánrově změna. A mohu říci, že příjemná, i když jsem si to zpočátku nemyslela. Je to tajemné a jiné, diváci mohou během hry přemýšlet, kdo asi vraždí, indicie jsou různé, také hudební podkres je skvělý, nabuzuje temnější atmosféru.

Jak jsi přistupovala k roli? Ve tvém pojetí má tvá postava spoustu specifických rysů, ať už mimických, hlasových či pohybových. Spousta lidí si tě chválí.

Konečně jsem dostala příležitost si zahrát opak toho, co jsem hrála doposud. Takže se nemusím jen usmívat v hezkých šatičkách a naopak si můžu pořádně nahlas zanadávat a různě se šklebit. Což je výrazná změna a moc mě to baví :) Chvíli jsem pro roli hledala hlas, mimický projev, pohyby...až z toho během zkoušek vylezla tato Emily. A je dost hnusná, myslím. Někteří kolegové se mě prý trochu při zkouškách báli :o)

Tvá postava sní během představení spoustu jablek. Nemáš už na jablka alergii?

Abych předešla tomu, že se jich přejím ještě před premiérou, tak jsem na zkouškách "šidila" a občas ukousla myší porci. Takže jsem snědla 1-2 jablka, navíc jsem si vybírala ty menší. Při narůstající četnosti zkoušek však vzrůstala i spotřeba jablek, až do reálné spotřeby 3-4 jablka za hru. (A to jimi během hry taky šetřím :o) Pravda, od té doby jsem si jablko na svačinu vlastně nedala, byť jsem je měla ráda. Jen doufám, že po derniéře se to vrátí do starých kolejí, nerada bych tímto na jablka úplně zanevřela :o)

Máme v souboru pár nových tváří, jak se ti s nimi hraje?

Jsou všichni skvělí! Někteří si již dříve divadlo osahali, takže rychle zapadli do běhu. Sešla se opět parta prima lidí a je s nimi legrace!

Zdeni, proč by měli diváci přijít na naše představení?

Proto, že letošní hra je jiná a trošku temná, ale vtáhne vás. Máme krásné kostýmy a scénu, nové tváře. A také vás chceme pobavit. Tímto vás zvu a prosím - přijďte nás podpořit, ať víme, že ty probdělé noci měly smysl! Děkujeme!

Rezervace na další dvě představení spuštěny

Rezervace na další dvě představení spuštěny
, Tomáš Matlenga

Vážení diváci,

spustili jsme rezervace na další dvě představení.

Pondělí 13. 2. 2023 v 19:00 hod.

Úterý 14. 2. 2023 v 19:00 hod.

http://proskovickedivadlo.cz/rezervace/

Těšíme se na vás!

Úspěšná premiéra i první repríza! Děkujeme!

Úspěšná premiéra i první repríza! Děkujeme!
, Tomáš Matlenga

Dvě vyprodaná představení, dvakrát skvělé publikum, ... DĚKUJEME! Pro nás obrovská radost, potěšení, dojetí, ale i výzva, abychom neusnuli na vavřínech a posouvali laťku divadelních představení stále výš a výš!!!

Těšíme se na další setkání s vámi, diváky, pro které to děláme, kteří jste naší energií, naším hnacím motorem!!!

Sledujte náš Fb, webové stránky, kde budou zveřejňovány další termíny, novinky ze zákulisí a mnoho dalšího.

Rezervace na 13. a 14. února budou spuštěny tuto středu 1.2.2023 kolem 18h.

Pár fotografií z premiéry (foto Lukáš Janečka)

HANA CZYŽ: Ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

HANA CZYŽ: Ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.
, Tomáš Matlenga

Před premiérou jsem si pozval na povídání naši další novou posilu, Hanku Czyž, která má s divadlem velmi bohaté zkušenosti.

Ahoj Hani, tradiční otázka na úvod pro "nováčky",  jak ses dostala k nám do divadla?

Minulou sezónu jsem viděla představení Špinavý obchod. Líbilo se mi to tak moc, že jsem si na to zašla i podruhé. Říkala jsem si, jak by to bylo super, kdybych mohla hrát v tomhle divadelním souboru. A moje přání bylo vyslyšeno hned následující sezónu, když jste hledali ještě někoho pro jednu ženskou roli. Dozvěděla jsem se to od kamarádky Dominiky Najvert, která už hrála právě ve hře Špinavý obchod.   

A hrála jsi už někde?

Hrála jsem od 15 let během celé střední školy v ochotnickém divadelním souboru Dividlo, odkud znám Dominiku, a také Vojtu Eliáše. Bylo to velice krásné a intenzivní divadelní období, kdy jsme jezdili po různých divadelních přehlídkách a workshopech v Česku i v zahraničí. Mnohá moje přátelství navázaná v té době přetrvávají dodnes. Z představení nejvíce vzpomínám na Veselohru na mostě na motivy V. K. Klicpery a na Dva muže v šachu od M. Horníčka. Potom jsem hrála ještě jeden rok v divadelním souboru Mladá scéna v Ústí nad Labem. Tento soubor se zaměřuje na klasická domácí i zahraniční díla a pohádky, které hraje hlavně pro děti a mládež. Představení jsou netradiční hlavně tím, že mají důraz na výtvarnou složku, bohaté kostýmy a hodně světelných efektů. Jezdili jsme s inscenacemi po celém Česku. Také na toto hraní ráda vzpomínám. Pak jsem měla dlouhou pauzu od divadla až doteď.

Proč jsi chtěla znovu hrát?

Vrátit se k divadlu jsem si přála už dříve. Ale byly jiné věci a priority, k tomu malé děti atd. Vzpomínala jsem často na to své dřívější ochotničení, jak mě bavilo učit se nějakou roli, nacvičovat s ostatními představení, na tu touhu všech, aby všechno klaplo…Na tu nervozitu před představením, následnou radost z reakcí publika, když zazněl smích, potlesk…Dokonce jsem si alespoň doma u seriálů rozebírala pro sebe různé herečky, jak tu danou roli hrají, jak moc se do toho vžily, někdy i jak bych to asi zahrála já :o) Možná tím, že mám vystudovanou psychologii, tak ráda přemýšlím o charakterech postav a jejich ztvárnění herci.

Co Tě láká na divadle?

Na divadle mě láká úplně všechno – od seznamování se s danou hrou a postavami, přes zkoušení hry až po představení před diváky. Líbí se mi ta synergie, která vzniká postupně mezi herci a jejich postavami, a legrace, která při zkouškách často bývá. Také spolupráce všech na pódiu, všichni táhnou „za jeden provaz“ a mají společný cíl – odehrát to společně co nejlépe. A úžasná je ta energie mezi herci a diváky, která se při představeních přelévá, tzn. při napínavé scéně je cítit opravdu napětí v sále, nebo se diváci zasmějí, kde doufáme, že to vyzní vtipně apod. My jím svým hraním něco vysíláme a oni nám to svými reakcemi vrací. Myslím, že se lidé chodí do divadla především odreagovat, pobavit a oprostit se od starostí a všeho „venku“ a mě obrovsky naplňuje, že k tomu mohu přispět. Divadlo má podle mě velký smysl.   

Jak Tě přijal nový soubor? Znala jsi jen Dominiku a Vojtu...

Ano, znala jsem Dominiku a Vojtu, takže to bylo nádherné setkání po mnoha letech opět na divadelních prknech. Ostatní členové jsou bezvadní a přátelští a měla jsem od začátku pocit, že se známe už roky. Nejvíce jsem se asi obávala, jaký bude režisér :o) Ale hned po seznámení s Tebou ze mě obava „spadla“, protože se s Tebou fakt krásně pracuje. Jsi vždycky pozitivní, navedeš herce, jak by sis to představoval, poradíš, když je potřeba, ale zároveň necháváš hercům i volnost, pokud si sami chtějí s něčím přijít nebo něco vymyslet.

Představ nám svou roli.

Dostala jsem ve hře menší roli, která je ale myslím velmi zajímavá. Je to role úspěšné spisovatelky Fredy alias Ermyntrudy, které prozatím vždycky všechno vyšlo, a která umí vystupovat velice mile a přátelsky, ale její "pravá" tvář je poněkud odlišná. Když byla první čtená zkouška, byla jsem úplně napjatá, co všechno vymyslí a jak to rozehraje s rodinou Tombů ve snaze získat dědictví. Bohužel její „éra“ skončí dříve, než pořádně začne :o)

Jak zatím hodnotíš zkoušky?

Každá zkouška nás vždycky posune o kus dopředu. Zároveň jsme si myslím všichni užívali celý ten proces od čtených zkoušek přes „osahávání“ si pódia s textem v ruce až po hraní bez textu, kdy jsme už více vnímali vlastní i ostatní role. I když napětí před premiérou samozřejmě stoupá, vím, že všichni do toho dáváme maximum a podržíme jeden druhého.

Hani, co děláš v civilním životě?

V současnosti jsem asi nejvíce máma, protože jsem s mladším synem ještě na rodičovské dovolené. Druhému synovi je 7 let. Také už částečně pracuji pro firmu, kam se budu tento rok vracet do práce. Je to francouzská nadnárodní firma zabývající se výrobou tepla a elektrické energie. Já pracuji na personálním útvaru jako specialistka pro vzdělávání a rozvoj zaměstnanců a jako interní koučka. Pokud mi to čas dovolí, tak i mimo firmu lektoruji a koučuji. Takže práce s lidmi a mezi lidmi je se mnou spjatá, asi i proto mě tolik baví divadlo, které je především o mezilidském spolupůsobení.  

 

Premiéra se blíží!!!

, Tomáš Matlenga

Vážení divadelní přátelé, kamarádi,

nervozita stoupá, herci trpí výpadky paměti, nápověda je na roztrhání, režisér na infarkt, ale scéna připravena, reflektory svítí, rekvizity na svých místech, kostýmy nažehleny, hle, toť příznaky toho, že se to už pomalu blíží. Ano, v pátek 27. 1. 2023 se v 19 hod. uskuteční premiéra naší nové hry "Hrobka s vyhlídkou" a o den později,  v sobotu 28. 1. 2023, taktéž v 19 hod., se odehraje první repríza.

Rezervace budou spuštěny v neděli 22. 1. 2023 kolem 15:00, sledujte náš Fb, kde to bude upřesněno. Taktéž se tam budou objevovat termíny dalších představení. Těšíme se na vás!!! 

ALEŠ MECHEL: DIVADLO MÁ NEOPAKOVATELNOU ATMOSFÉRU.

ALEŠ MECHEL: DIVADLO MÁ NEOPAKOVATELNOU ATMOSFÉRU.
, Tomáš Matlenga
K dalšímu povídání jsem si pozval našeho nového člena, mistra divadelních inovací a nositele nezaměnitelného hlasu, Aleše Mechela.
 
Aleši ahoj, co tě přivedlo k nám do divadla?
 
Bo Lojza říkal ať přijdu, že je to fajne. A měl pravdu! 
 
Co tě lákalo na divadle?
 
Divadlo má neopakovatelnou atmosféru a navíc to "poznání nepoznaného". Zároveň jsem měl potřebu obohatit mysl a pamět. A taky to tajemno za oponou...
 
Hrál jsi už někde?
 
Nikde jsem nehrál, byť "prkna" jsem si již měl možnost vyzkoušet při koncertech (v kapele MAPP, pozn. autora).
 
Co hraješ a jak se ti tvá role hraje?
 
Měl jsem štěstí na menší roli Caesara a jelikož to není Caesar, tak se mi hraje dobře.
 
Jak zatím zvládáš zkoušky, mezi tak zkušenými herci? Co je pro tebe zatím nejtěžší?
 
Když jsem začal, bylo pro mě všechno nové a stresující - nekazit to ostatním, nezdržovat a mluvit, byl-li jsem o to žádán a tam, kde to vyžaduje scénář. 
 
Na závěr, co děláš v civilním životě?
 
Myslím, že nejčastěji řidiče mých dětí, ale jinak se věnuji práci s hutním materiálem.

KAMILA FORMANOVÁ: CHTĚLA BYCH DÁT DO ROLE VŠE, AŤ JE AUTENTICKÁ. COŽ ALE ZNAMENÁ BÝT DOCELA OPAK SEBE SAMÉ.

KAMILA FORMANOVÁ: CHTĚLA BYCH DÁT DO ROLE VŠE, AŤ JE AUTENTICKÁ. COŽ ALE ZNAMENÁ BÝT DOCELA OPAK SEBE SAMÉ.
, Tomáš Matlenga
Povídání s Kamilou o návratech, roli, souboru a o očekáváních před premiérou.
 
 
Kamilo, vracíš se po nějaké době k divadlu, proč sis dala pauzu?
 
Po divadelní sezóně 2019/2020, kdy jsme hráli divácky velmi úspěšnou hru 1 + 1 = 3, nám všem dal roční pauzu covid. Z důvodu vysoké časové náročnosti, kterou s sebou divadlo nese, jsem měla docela problém skloubit divadelní aktivity s pracovními, proto jsem další sezónu nehrála.
 
Proč ses vrátila k divadlu? Co tě táhlo zpátky?
 
Před současnou sezónou mě oslovily mému srdci milé divadelní kolegyně, zda bych se opět nechtěla zkusit režisérovi Tomáši Matlengovi přihlásit. To jsem udělala, a to hlavně pro super partu, která v divadle je, a kvůli zážitkům z každého představení, které během mého prvního působení v divadle byly úžasné.
 
Jakou hraješ letos roli?
 
Před svým prvním působením v divadle v r. 2019 jsem si přála dostat tu úplně nejmenší roli...ale nakonec jsem byla v jedné z hlavních :-) Tentokrát jsem měla, zejména kvůli obavám z obdobných časových problémů, stejné přání, a režisér mi vyhověl. Letos tedy hraji pokojskou Agátu, která již 40 let slouží v (poněkud zvláštní) rodině Tombů. Agáta je žena "z lidu", která domácnost čerstvě zemřelého pana Tomba vede pevnou rukou. Vzhledem k tomu, že hraji v podstatě starou ženu, která je jednoduchá a svérázná, s čímž je spojen i její slovník, musím přiznat, že to pro mě není úplně jednoduché:-) Agáta sice na scéně není tak často jako ostatní, ale chtěla bych i tak do role dát vše tak, ať je autentická. Což ale znamená být docela opak sebe samé. V minulé roli jsem přece jen hrála postavu mě bližší, kde jsem mohla uplatnit samu sebe. Zde je to o úplném převtělení :-)  Ale samozřejmě je to pro mě o to větší výzva.
 
Za tu dobu, co si nehrála, se soubor se docela obměnil...
 
Ano, z mého prvního působení jsme v současné hře jen 3 původní herci. Dále herci, kteří v divadle působili loni, a zbytek jsou herci noví. Nevím, zda je to divadelním ovzduším :-), nebo zkušeným výběrem režiséra, ale opět se tu sešla skvělá parta nadšenců, kteří se snaží o společnou věc, jsou vždy nápomocni, a je tady legrace a zábava.
 
Jak se těšíš na premiéru, na hraní před publikem?
 
Na premiéru nové hry Hrobka s vyhlídkou se těším moc, stejně tak na další reprízy. Mám ještě v paměti skvělou atmosféru hraní z bývalé hry, jak jsme se i my herci na pódiu bavili, krásné reakce publika, a věřím, že tohle zanedlouho zažijeme znovu.
 
Proč by měli diváci přijít na novou hru?
 
Letošní hra Hrobka s vyhlídkou je kriminální komedií britského autora Normana Robbinse. Po sérii typických konverzačních a situačních komedií, které naše divadlo v posledních letech uvádělo, je to letos žánr lehce jiný. Možná ne s až tak třeskutým humorem, zato z mého pohledu je to humor velmi zábavný, často skrytý v jednotlivých reakcích postav, které však hovoří zcela vážně. Dalším důvodem k návštěvě představení je letoší poměrně vysoký počet herců (10), což hru velmi oživí, jak různými typy postav, tak třeba i kostýmy. Zajímavá by pro diváky mohla být i scéna, kterou se snažíme vytvořit do posledního detailu. Nebudou chybět ani akční scény :-) a vraždění všemi možnými prostředky - od jedu po střelné zbraně :-)
A právě proto, že je letos hra od těch minulých trošku odlišná, bude jistě pro diváky zajímavé se přijít podívat, jak jsme tuto výzvu zvládli.

Míša Zdráhalová: Cítím příležitost oživit své herecké dovednosti.

Míša Zdráhalová: Cítím příležitost oživit své herecké dovednosti.
, Tomáš Matlenga

Na první letošní povídání o divadle, zkouškách a práci, jsem si pozval novou členku našeho souboru, Míšu Zdráhalovou.

Míšo, jak ses dostala k nám do divadla?

Jsme od dětství kamarádky s Dominikou Najvert a v období našeho dospívání jsme spolu hrály v amatérském divadelním souboru Dividlo. Byla jsem pozvána na představení Špinavý obchod a moc jsem si ho užila. Když mi pak Dominika nabídla roli v chystané nové hře, cítila jsem to jako příležitost oživit své herecké dovednosti.

Jak dlouho jsi hrála v souboru Dividlo?

Dva roky, bylo mi kolem šestnácti let.

Co Tě baví na divadle?

Baví mě možnost vzít na sebe roli, kterou bych v běžném životě nezažila. Baví mě slaďování energií různých osobností v souboru a jejich rolí a humorné situace, které z toho často vzejdou.

Jak Tě přijal nový soubor? A znala jsi někoho kromě Dominiky?

Znala jsem Vojtu Eliáše, který také hrál v Dividle, a také Martina Kowalíka, který byl na gymnáziu mým učitelem matematiky :) V souboru se cítím přirozeně a přijatě.

Jak se Ti líbí role, kterou hraješ?

Svou rolí jsem byla na začátku překvapena a vlastně i zaskočena. Sarkastickou mrchu si užívám, nymfomanka už je mé osobnosti cizejší :)))

Co zkoušky?

Zkoušky jsou pro mě často táhlé a zdlouhavé, ale věřím, že do premiéry budeme dobře připraveni.

Na závěr, co děláš v civilním životě?

V civilním životě jsem máma dvou dětí a pracuji jako terapeutka a mentorka osobního rozvoje.

Pár fotek z prvních zkoušek

, Tomáš Matlenga